Význam vlastních jmen
V dnešní době jsme již většinou ztratili povědomí o tom, co které jméno znamená. Ba co víc, mnoho rodičů dává svým dětem jména jen tak, podle vlastních emocí či momentální sportovní hvězdy, v módě jsou zahraniční vlastní jména (zvláště anglická) a občas se vyskytne i dítě pojmenované podle kytky, zvířete nebo oblíbeného akčního hrdiny.
Tato rodičovská snaha po originalitě (po pravdě silně pokulhává ve chvílích, kdy každý třetí chlapec dostává jméno Dominik) nás nicméně ochuzuje o to podstatné. Nějak se zapomíná, že jméno není jenom nějaká vizitka (to už by pro nás bylo jednodušší mít vlastní číselný kód), zapomíná se na odkaz našich předků, na tisíciletou tradici, ve které je jméno vyjádřením velikosti člověka, jeho osobnosti, touhy, které do něho rodiče vkládají. Bohužel i v křesťanském světe se uplatňuje tento odlidštěný přístup ke jménům, přitom právě naše tradice křestních, biřmovacích a řeholních jmen nám ukazuje jinou cestu.
Ve spolupráci s CD De ecclesia, připraveného roku 1997 ČBK a vydaného ve vydavatelství DTP studio, a knihou Po kom se jmenujeme (autor Václav Remeš, Libri, Praha 2000) se vám pokusíme nabídnout něco více k vlastním jménům: jména jsou vyložena a jsou u nich uvedeni významní svatí. V závorce je uveden den z národního církevního kalendáře katolické církve, kdy si onoho světce připomínáme.
Přejeme vám poučení a dobrou inspiraci.