KORIDA

Slovníček tradičních pojmů

Co to je corrida?

Koridu rozhodně nemůžeme počítat mezi sportovní odvětví, i když sportovních prvků má hodně. Patří mezi ně všechny figury, které dělají toreři s pláštěnkami a potom matador s muletou, obraty, kterých jsou desítky. Každá figura má své jméno - verónica, mariposa, chicuelina, natural, pase de pecho, media verónica a tak dále, jsou jich desítky a často se liší jedna od druhé pouze v drobnostech, jako je například postavení nohou. Korida je "drama" o třech dějstvích, jimž se říká los tres tercios de la lidia - neboli tři třetiny bitvy. Je to celé hra, tragédie pro pobavení krvechtivých lidí. Tragédie o smrti býka.

Přípravy před soubojem

Před vpuštěním do arény je býk záměrně handicapován, čímž se sníží riziko pro člověka: ostré rohy jsou opilovány, do očí je mu vetřena vazelína (což značně sníží býkovu schopnost orientace), někdy se podávají v potravě sedativa, tím jsou otupeny jeho smysly.... Po vypuštění z boxu, kde byl býk dlouhé hodin uzavřen bez možnosti pohybu a těsně před vypuštěním bit a drážděn, se náhle ocitá na rozlehlém prostranství stadionu, plném neznámých pachů, hluku, při nočních show také oslňujících reflektorů. Torero, první člověk, který se s býkem utká, má za úkol zmatené zvíře vydráždit a rozzuřit.

První dějiství

Po tomto úvodu odejde a na scénu přichází pikador, většinou na koni, který slouží při útocích býka jako "nárazník". Koně někdy na následky zranění, způsobených býčími rohy zemřou, nebo musí být utraceni, proto jsou na koridu vybíráni koně z řad již starých a nevýkonných zvířat. Pikador na býka seshora z koně útočí, postupně mu zabodává do šíje pět osrých kopí. Je to fáze zvyšující napětí obecenstva, která slouží k vysílení býka. Bolest a ztráta krve u býka snižuje pohybuschopnost, znesnadňuje soustředěnost a orientaci.

Do arény vjeli pikadoři. Jejich koně měli žíněnky na bocích a na břiše a okamžitě bylo jasné proč, protože býk si jednoho koně rychle vybral, vrhl se proti němu, zatlačil ho k barreře, nabral na rohy a vyzvedl i s jezdcem. V té chvíli se pikador, který měl na botách ocelové truhlíky, nahnul na stranu a vší silou vbodl své dlouhé kopí do svalového hrbu na býkově šíji. Tenhle svalový hřeben, to je něco, jako jsou lidské hýždě. Rána v těch partiích bolí, ale nic nepoškodí. Hrot kopí je ostatně opatřen kroužkem, takže do býkova těla pronikne jen několik centimetrů. Býk začal krvácet. Po husté černé srsti tekla rudá krev, lidé křičeli a tleskali a zpoza burladera vyběhl jeden z torerů, aby býka odlákal a pikadoři mohli odjet. První třetina, zvaná suerte de varas, zkouška kopím, skončila. Jejím úkolem je býka zbrzdit, unavit, aby nenesl hlavu tak vysoko.

Druhé dějiství

Chlapíci s baderillami nastupovali jeden po druhém, první s modrými, druhý s červenými a třetí se zelenými hůlkami. Byl to klasický duel - na jedné straně arény stál býk, na druhé banderillero. Býk zaútočil a muž držící v ruce jednu barevnou hůlku se rozběhl přímo proti němu. Vypadalo to strašlivě, poněvadž se zdálo, že býčí roh projede torerovým tělem jako jehla ponožkou. Jenže muž běžel trošku obloukem, asi tak, jako když se rozbíháte ke flopu, a býkova dráha dělala k tomuto oblouku tečnu. Ve chvíli, kdy se střetli, se muž vyhnul smrtícímu rohu, vypjal se na špičky a sounož, s rukama vysoko zdviženýma, vbodl hůlky do býkova svalového hrbu na šíji. Zůstaly tam a diváci pochvalně vykřikli. Banderillero poté pokračoval v běhu a skryl se do burladera. S těmi hůlkami to nebylo vůbec lehké, většinou se zabodnout hůlky nepodařilo. Spadly do prachu, banderillerové to zkoušeli znovu a znovu, diváci bučeli a házeli do arény polštářky.

Třetí dějiství

Potom nastoupil Luis de Pauloba. V býkově šíji se pohupovalo několik hůlek a matador předváděl s muletou řady figur, které vázal dohromady, otáčel si černé, zaprášené a krvavé zvíře kolem těla jako šátek, obracel se k němu zády, klekal na kolena a nechával proletět špičku rohu pět centimetrů od svého nosu a diváci řvali blahem. Trvalo to tak asi pět sedm minut. Těsně před zabitím se Luis de Pauloba zastavil u barrery a vzak si od svého mečíře dlouhý a na konci zahnutý meč. Nastávala chvíle, které Španělé říkají okamžik pravdy, nastávala estocada neboli zabití býka mečem. Luisovi de Paulobovi se manévr nepovedl. Traval desetinu vteřiny, kdy oba, matador i býk, splynuli v jedno zvíře, jakéhosi kentaura, ale meč narazil na kost, prohnul se jako podkova a pak vyletěl pět metrů vysoko. Diváci se smáli a pohrdavě pokřikovali, a de Pauloba, v obličeji celý zpocený, sebral svůj meč a pokusil se zabít býka podruhé. Napodruhé se práce podařila. Zvíře kleslo, de Pauloba zařval, asi ulehčením, diváci vstali a jali se aplaudovat, ve vzduchu, horkém jako u vysoké pece, stál sloup hutného pachu krve, oslepující slunce šílelo a já najednou zjistil, že mám otevřená ústa a křičím.

Závěr

Jeden takový zápas člověka s býkem netrvá déle než půl hodiny. Celá show však čtyři i více hodin. V sezóně býčích zápasů tak přijde o život během dne několik býků a koní.

Bojkot