Staré řecké báje a pověsti

Eduard Petiška

Prométheus

Protože na světě nežili lidé, osamocený Prométheus si uhnětl z hlíny a děšťové vody sochu svého druha. Athéna jí vdechla ducha, ale lidé pak dlouho nevěděli, jak ducha užívat. Proto je Prométheus naučil práci, vědám i umění a na přání Dia i obětování bohům. Zeus si jako oběť bohům vybral tuk a kosti, neboť Prométheus mu dal na výběr z dvou obětí - velké hroudy vábivě vypadajícího tuku, v níž však byly schované kosti, a kupy kůže, pod kterou právě bylo schováno maso. Zeus za tuto lest vzal lidem oheň, avšak Prométheus šel a a přinesl lidem oheň z paláce vládce bohů na Olympu. To Zeus ztrestal sesláním krásné a dokonalé Pandory na Zem se skříňkou plnou bolesti, bídy a strasti, kterou otevřel Prométheův bratr. A Prométhea nechal přikovat ke skále a každý den mu orel vyjídal játra, která přes noc zase narostla, až jej jednou zachránil Hérakles a orla zabil. Prométheus pak musel nosit prsten s kouskem kamenu ze skály. Na jeho památku lidé nosí prsteny s kameny.

Potopa

Zeus se hněval nad lidskou zkažeností, a tak se svým bratrem Poseidonem zatopil zemi. Nechal přežít jen Prométheova syna Deukalióna s manželkou Pyrrhou, kteří v loďce přistáli na jediném nezatopeném vrcholku nejvyšší hory. Přáli si zase oživit zemský povrch, a tak na radu bohyně Themis házeli za své hlavy posbírané kameny a ty se měnily v neppodajné a tvrdé ženy (Pyrrhiny kameny) a muže (Deukaliónovy kameny).

Faethón

Faethón byl synem Hélia a pozemšťanky, to mu ale nevěřili. Chtěl to dokázat, a tak se vydal za otcem a ten mu slíbil splnění jakéhokoliv přání. Faethón chtěl řídit otcův sluneční vůz, ale koně poznali jeho nepevnou ruku a splašili se. Zeus musel Faethóna srazit k zemi. Sestry pro jeho smrt tak truchlily, že se proměnily v olše. A otec pro něj také truchlil, což se projevuje ranní rosou.

Orfeus

Orfeus byl výborný pěvec, jehož zpěvu nikdo neodolal. Zamiloval se do najády (vodní víly) Eurydiky, která pak ale zemřela na uštknutí hadem. Orfeus pro ni tak truchlil, že se vydal přímo za Hádesem požádat o její propuštění. Ten opojen jeho zpěvem svolil, ale nesměl se za ní ohlédnout. Orfeus se ohlédl a Eurydika zemřela podruhé. Truchlícího Orfea pak zabily opité bakchantky, za což je bůh Bakcha (Dionýsos) potrestal - proměnil je ve stromy. Orfeus se ocitl u své Eurydiky.

Založení Théb

Zeus se zamiloval do krásné Europy, dcery krále Agénora, a tak se proměnil v bílého býka a Europu unesl na nový kontinent nazvaný podle ní. Král po ní vyslal pátrat jejího bratra Kadma. Cesta ho zavedla do věštírny v Delfách, kde mu Pýthie dala tuto radu: "Nepátrej po ztracené sestře a nevracej se do vlasti. Na osamělé louce najdeš jalovici, která ještě nenesla jha. Jdi za ní a tam, kde si odpočine, postav město a nazvi je Théby." Kadmos se svou družinou krávu našli, ale družinu zabil drak. Kadmos jejich smrt pomstil a na Athéninu radu zasel drakovy zuby, z nichž vyrostlo plno bojovníků a ti se začali mezi sebou bít, až jich zbylo jen pět a s těmi Kadmos založil Théby.

Pentheus

Pentheus, syn Kadmovy dcery a jednoho z pěti vítězů, byl král Théb, který prosazoval jedině zbrojení a boj. Opovrhoval Dionýsem a chtěl ho zajmout. Dionýsos proti němu poštval jeho lidi a ti ho zabili.

Midas

Král Frygil v Malé Asii přijal za svého hosta Siléna a konal mu veliké pocty. Za to mu Dionýsos splnil jeho přání - všechno, čeho se dotkl, se proměnilo ve zlato. Ale Midas pak ani jíst a pít. Dionýsos mu tedy poradil vykoupat se v řece Paktol - od té doby je ta řeka zlatonosná. Midas byl velmi domýšlivý, a tak zasáhl do rozsudku Apollóna a Pana, kteří chtěli zjistit, kdo lépe hraje, a zpochybňoval Apollónovo vítězství. Ten mu za to nechal narůst oslí uši. Midas je schovával pod turbanem a jeho tajemství věděl jen jeho střihač vlasů, kterého to tajemství moc tížilo. Zašeptal jej proto do důlku a na tom místě vyrostlo rákosí, které ve větru šeptalo: "Král Midas má oslí uši".

Tantalos

Král Lýdie Tantalos byl nejbohatší smrtelník, proto mohl zasedat s bohy na Olympu. Tantalos nevěřil jejich vševědoucnosti a všelijak je popichoval. Uvařil svého syna Pelopa a podával jej jako pokrm bohům a právě při této hostině Tantalos konečně musel uvěřit, že bozi jsou vševědoucní. Pelopa vzkřísili, ale jejich trpělivost přetekla. Odsoudili Tantala k věčnému trápení v tartaru (nejhlubším podsvětí), kde musel trpět trojími mukami - hladem (přestože kolem něj rostlo nádherné ovoce), žízní (přestože stál ve vodě) a strachem ze zavalení obrovským kamenem viklajícím se nad ním. 

Nioba

Nioba, královna v Thébách, manželka krále Amfióna a matka 7 dcer a 7 synů byla moc pyšná a pohrdala bohy stejně jako její otec Tantalos. Chtěla, aby ženy uctívaly ji místo bohyně Léto, nad níž se povyšovala. Ta ji se svými dětmi Artemidou a Apollónem ztrestala - zabila jí děti a manžel nad jejich smrtí také zemřel žalem. Nioba zkameněla a její plačící tělo vichr odnesl do Lýdie, kde se její slzy staly prameny dvou řek.

Pelops

Po Tantalově svržení do Tartaru se vlády ujal Pelops, ale král sousední země ho vyhnal z trůnu. Pelops se sluhou doputovali do Řecka, kde před královským palácem spatřili 13 kůlůs hlavami mužů - nápadníků královy (Oinomaovy) krásné dcery Hippodamie. Oinomaos totiž jednou dostal věštbu, že příčinou jeho smrti bude dceřin manžel, a tak s nápadníky závodil, přičemž jim nechával náskok a když je dohonil, směl je probodnout. Pelops se rozhodl soutěžit a vyprosil si od Poseidóna spřežení, aby se vyrovnalo Oinomaovu spřežení od Área. Oinomaos jej už doháněl, když najel na kámen a porouchaný vůz se rozsypal. Pelops pak zabil muže, který uvolnil zákolníky a domáhal se na Pelopovi odměny, a muž jej proklel.

O zaltém rounu

Jeden řecký král se oženil s bohyní a měli spolu děti - Frixa a Hellé. Pak se král rozvedl a přivedl dětem macechu, s níž měl dva syny. Macecha se Frixa a Hellé chtěla zbavit, vymyslela proto lest. Řekla ženám, aby před zasetím obilná zrna upražily, což by prý přineslo větší úrodu. Nic nevyrostlo a v zemi vypukl hlad. Král vyslal posla do Delf a královna jej podplatila, aby přinesl věštbu, že má obětovat Frixa a Hellé. Naštěstí pro ně nechala božská matka poslat zlatého berana, který je odnesl do Kolchidy, země krále Aiéta. Hellé cestou ze závratě spadla do moře. Frixos berana obětoval Diovi a rouno nechal králi. Ten jej přibil na dub a nechal je hlídat drakem přivolaným dcerou Médeou. Frixos si vzal za ženu Aiétovu dceru Chalkiopé a měl s ní děti.

Iásón a Médea

Iolcký král zemřel a zanechal po sobě syny Aisóna a Pelia. Pelias následníka trůnu Aisóna vyhnal a sám se ujal vlády. Aisón poslal svého syna Iásona na výchovu ke Kentaurovi do hor. Ve dvaceti letech se Iáson vydal za Péliem žádat o trůn a při cestě pomohl přes řeku stařence, což byla přeměněná Héra a od té chvíle se stala jeho ochránkyní. Pelias Iásonovi slíbil trůn, když mu přinese zlaté rouno od Aiéta (Frixos byl jejich příbizným). Iáson se s nejstatečnějšími hrdiny Řecka (i Théseus a Orfeus) vydal do Kolchidy. Plavili se na lodi Argó a říkali si argonauti. Po cestě pomohli prokletému starci králi Fíneovi, kterému za zneužití věšteckých schopností Harpyje braly jídlo od úst. Argonati Harpyje meči zahnali a Fíneus jim za to dal rady. Mezi sťukávajícími se skálami Symplégadami propluli po zdárném proletění holubice. Při sobě měli bohyni Héru (ochranitelka Iásona) a Afroditu (bohyni lásky). Aiétova dcera Medea se totiž do Iásona zamilovala a před hněvem otce mu pomáhala - při boji s býky mu dala chránící mast a poradila mu, aby hodil mezi vojáky z dračích zubů kámen, získala pro něj zlaté rouno uspáním draka a setřásla Aiétem vyslané kolchiďany zabitím jejich vůdce - svého bratra Absyrta. A přestože za to Iáson slíbil Médee, že ji nikdy neopustí, oženil se znovu. Médea od něj uprchla na voze taženým draky.

Hérakles

Perseus

Král Akrisios věznil svou decru Danaé ze strachu před věštbou, podle níž ho zabije vlastní vnuk. Sám Zeus však za Danaé chodil a nakonec jí zplodil syna Persea. Král je nechal dát do bedny a poslat na moře. Vytáhli je rybáři a jejich král je přijal a Danaé si vzal za ženu. Když Perseus vyrostl, poslal ho do světa pro hlavu Medusy. Perseus ji s pomocí Athény Gorgoně uťal (pomohly mu rady obelstěných tří sester Graií, střevíce k létání, mošna na hlavu a přílba od nymf zajišťující neviditelnost). Na cestě zpět proměnil Atlanta v horu (pohoří Atlas) za jeho nepohostinnost. A zachránil před smrtí Andromedu (dceru chlubivé matky Kassiopey) před mořským hadem. Dívku si vzal za ženu, vrátil se s ní domů a Medusinou hlavou usmrtil jízlivého krále (nevěřil, že přinesl skutečnou hlavu, a tak se na ni podíval) a stal se králem. Při jedněch hrách pak hodil disk nešťastě do publika a usmrtil tak svého děda Akrisia.

Daidalos a Ikaros

Daidalos, největší řecký umělec (stavitel a sochař), se zalekl nadcházející slávy svého nejnadanějšího učně, chudého Talóa. Proto ho schodil z hradeb. Avšak Athéna jej v pádu zachytila a proměnila ho v čejku. Daidala však někdo udal, a tak prchl se synkem Ikarem na Krétu, kde ho král Minós s radostí uvítal. Dal mu za úkol postavit zvláštní vězení pro obra Minotaura - labyrint. Daidalovi se u krutého krále nelíbilo, proto sestrojil dva páry křídel a se svým synem z ostrova uletěl. Ikaros však neuposlechl otcovy rady a letěl výš, než mohl. Slunce rozpustilo vosk na křídlech, ta se rozpadla a Ikaros spadl do moře. Zarmoucený Daidalos přistál na ostrově a moře mu sem vyvrhlo tělo jeho syna. Pohřbil ho zde a od té doby se ostrovu říká Ikaria. Daidalos odletěl daleko od Řecka, na Sicílii. Zde vybudoval mnoho dalších staveb, ale už nikdy nenašel štěstí a klid.

Théseus

Král Aigeus, syn athénského krále, musel odplout za otcem do války v Athénách a opustit tak svého právě narozeného syna Thésea. Pod velkým balvanem ukryl svůj meč a střevíce, s nimiž měl za ním Théseus přijet do Athén, jakmile by byl schopný balvan uzvednout. Théseus vyrostl v neobvykle silného muže, balvan zvedl a odešel nebezpečnými horami za otcem. Cestou zabil mnoho loupežníků, kvůli kterým se lidé báli cestovat. Zabil také obra Prokruta, jež své oběti mučil (malé natahoval na velké posteli, velkým usekával končetiny na malé posteli). Usekl mu na malém lůžku hlavu. V Athénách se konečně shledal s otcem, avšak znovu jej opustil, neboť se vydal na Krétu porazit Minotaura. Athény totiž byly podřízeny králi Minósovi a ten po nich žádal každý devátý rok 7 chlapců a 7 dívek jako pokrm pro Minotaura. Théseus se přidal mezi čtrnáct vylosovaných a s pomocí Minósovy dcery obludu porazil. Tak osvobodil Athény a stal se jejich králem.

Sysifos

Král Sisyfos, který se nebál bohů ani smrti, postavil korintský hrad v novém městě Korint, ale chyběla tu voda. Přesvědčil tedy říčního boha Asóposa, aby hradu daroval pramen vody, a za to mu prozradil, kde se skrýval Zeus, s nímž byl Asópos ve sporu. Zeus Asópa sežehl bleskem a svrhl do řeky, která od té doby nese uhlí. Na Sisyfa poslal Smrt, avšak král ji spoutal a zavřel. Tak na světě nikdo neumíral. Pak Áres Smrt osvobodil a ta Sisyfa odvedla do podsvětí. Předtím však Sisyfos manželce poručil, aby mu nečinili žádné pohřební oběti. Toho pak využil a přesvědčil Háda, aby mu povolil se vrátit a připomenout manželce, co má po jeho smrti udělat. Sisyfos tedy podsvětí opustil, ale na zemi už zůstal. Smrt si pro něj přišla podruhé a on nezůstal bez trestu - od té doby musí v podsvětí valit do kopce kámen, který stejně vždycky sjede zpátky dolů.

Bellerofontes

Sisyfova syna roztrhali koně a jeho vnuk Bellerofontes musel kvůli podezření z vraždy uprchnout z vlasti. Přijal ho král Proites, u něhož ho však královna očernila, protože si Bellerofontes nevšímal jejích poct. Řekla králi, že Bellerofontes usiluje o jeho trůn, a tak ho král poslal ke svému příbuznému, králi Iobatovi, aby Bellerofonta zabil. Iobates si však mladíka oblíbil, proto jej poslal zabít Chiméru a buď cestou zahyne, nebo jej bohové učiní vítězem. Bellerofontes trojhlavou Chiméru zabil s pomocí okřídleného koně Pegasa. Po návratu mu dal Iobates za ženu svou dceru a Bellerofontes se stal králem. Časem si však začal myslet, že na Pegasově hřbetu může doletět až na Olymp. Pegas jej ale shodil do bažin a Bellerofontes se za svou náhlou domýšlivost tak styděl, že začal bloudit v pustinách a tam také zemřel. Pegas sám doletěl na Olymp a vstoupil do Diových služeb.

Meleagros

Althaia, manželka kalydónského krále Oinea, jednou ve snu viděla tři Moiry, které prorokovaly jejímu synovi Melleagrovi takový osud: "Budeš tak dlouho žít, dokud plameny nepohltí poleno, které tak jasně hoří a svítí". Althaia rychle vstala, vyndala poleno z ohně, polila jej vodou a uschovala v truhlici. Když Melleagros vyrostl, vždy po sklizni děkoval bohům a obětoval jim díl úrody. Jen na Artemis zapomněl a ta za trest do kalydónských lesů vypustila obrovského kance, který ničil úrodu. Melleagros se s hrdiny z celého Řecka vydal kance zabít. Mezi nimi byla i krásná Atalanta, kterou vychovala medvědice, protože její otec dceru nechtěl. Nikomu se nedařilo kance usmrtit, až ho Atalanta zasáhla první ranou a Melleagros jej dobil. Chtěl obrovskou kůži darovat Atalantě, ale ostatní závistiví lovci jí to nepřáli, protože byla žena. Začali se mezi sebou hádat a rozohněný Melleagros probodl největšího odpůrce, matčina bratra. V Althaii se probudila taková pomstychtivost, že vytáhla poleno z truhlice a vhodila ho do ohně. Tak svého syna zabila a i sama si vzala život. Stejně tragicky dopadla i její dcera Deianeira, Héraklova manželka.

Oidipus a Antigona

Thébskému králi Láiovi a manželce Iokastě se narodil syn Oidipus, který měl podle věštby zabít svého otce a vzít si svou matku za manželku. Láios ho proto nechal odnést do hor divokým šelmám, ale Oidipus se dostal do rukou bezdětného korintského krále a ten ho vychovával jako vlastného syna. Když se Oidipus v Delfách dověděl svou věštbu, vydal se do Théb, pryč z Korintu, aby neublížil svému domnělému otci. Cestou zabil spěchajícího starce se dvěma sluhy, protože jim nechtěl ustoupit z cesty. V Thébách se dověděl, že město sužuje sfinga, která každý den požadovala jednoho člověka pro svou hádanku a když ji neuhádl, shodila ho z útesu. Král prý odjel do Delf pro radu, jak se jí zbavit, ale na cestě ho zabili. Oidipus se za sfingou vydal, hádanku uhodl a sfinga sama skočila ze skály. Za to mu Iokastin bratr Kreón slíbil trůn. Oidipus si vzal Iokastu za ženu a měl s ní děti. Jednou ve městě vypukl příšerný mor a Kreón z Delf přišel s věštbou, že mor ustoupí po potrestání Láiova vraha, který prý žije v tomto městě. Oidpus se od slepého věštcě Teiresia dověděl pravdu a po tom, co se nešťastná Iokasta oběsila, vypíchl si Oidipus jehlicí obě oči. Opustil Théby a vydal se do háje Erinyí. Na cestě ho doprovázela krásná dcera Antigona. V háji Oidipus vstoupil do podsvětí. Antigona se vrátila do Théb a byla svědkem pře Oidipových potomků, Eteokla a Polyneika, kteří soupeřili o trůn a při tom oba padli. Vlády se ujal Kreón, který nechal pohřbít Eteokla a Polyneikovo tělo nechal střežit, aby ho nikdo nepohřbil, čímž by jeho duši dopřál klidu. Antigona se nebála Kreónova hněvu a bratrovo tělo pohřbila, za což ji král nechal zazdít. Teiresias Kreóna pak varoval před hněvem bohů, a tak se král sám vydal Antigonu zprostit trestu. Avšak ona se ve svém vězení oběsila a její snoubenec Haimón, Kreónův syn, se žalem probodl. Kreónova manželka se ze zármutku zabila také. Tak byl Kreón potrestán.

Filemon a Baucis

Zeus sestoupil v podobě pozemšťana z Olympu a spolu s Hermem (poslem bohů) hledal u lidí pohostinnost. Bohatí je pod svou střechu nepřijali, ale chudí manželé Filemon a Baucis je mile pohostili, přestože sami měli málo. Bohové se jim prozradili a proměnili jejich chatrč v krásný chrám a ostatní příbytky zatopili vodou, až se u chrámu rozprostřelo jezero. Stařečkům vyplnili jejich přání: stali se strážci chrámu a když nadešel čas jejich smrti, proměnili se v dva stromy - Filemon v dub a jeho manželka Baucis v lípu. Chtěli totiž zemřít ve stejný čas, aby se jeden pro druhého nemusel trápit.

Erós a Psyché

Král měl tři krásné dcery, z nichž nejmladší Psýché byla tak krásná, že ji lidé začali uctívat jako bohyni a na Afroditu zapomínali. To Afroditu rozzlobilo a poslala svého syna Eróta, aby Psýché zasáhl šípem, jenž by jí přinesl v lásce jen neštěstí. Erós se ale do Psýché zamiloval a matku neuposlechl. Psýché stále nemohla najít manžela, protože všichni ji měli jen za bohyni. Věštba jí nakonec přisoudila manžela z nelidského rodu. Měla se za ním vydat ve smutečním rouchu k útesu. Odtud ji Zefyr (lehký vítr) snesl k manželovi, kterého však nesměla spatřit, a tak spolu mohli být jen v noci po tmě. Příbuzní pro ni truchlili a když jí jednou sestry volaly, Psýché pro ně poslala Zefyra. Netušila však, že jí budou tolik závidět krásný palác s neviditelnými služebníky a když se také dověděly, že svého manžela ještě nespatřila, zlomyslně jí poradily, aby si na něj v noci posvítila olejovou svítilnou a pak ho zabila, protože to je prý strašlivý drak. Psýché si svítilnu připravila, avšak když manžela spatřila, ulekla se a žhavý olej jí ukápl na jeho rameno. Byl to sám krásný Erós! Vstal a s bolestí odešel za matkou. Psýché pak bloudila a hledala manžela, až došla k sestrám a svěřila se jim. Ty neváhaly a skočily ze skály v domění, že je Zefyr zanese za Erótem. Místo toho našly pod skálou smrt, jelikož Zefyr je v pádu nezachytil. Aby se Psýché mohla shledat se svým mužem, zadala jí Afrodita čtyři úkoly - (1) do večera přetřídit hromadu sedmi smíchaných semen (pšenice, ječmen, proso, mák, hrách, čočka a boby), (2) přinést chomáč zlatě svítící vlny divokých ovcí z háje, (3) nabrat do misky černou vodu stékající do podsvětí a (4) přinést z podsvětí od Persefoné trochu hojivé masti pro Eróta. Psýché s pomocí mravenců, rákosí, orla a kamenné věže všechny úkoly splnila. Kupředu ji poháněla také láska k Erótovi. Afrodita nakonec podlehla prosbám Eróta a i Dia a Psýché odpustila. Zeus přijal Psýché na Olymp a učinil ji nesmrtelnou. Na Olympu se provdala za Eróta.

Gýges a prsten

Gýges, chudý pastýř stád krále Kandaula v Lydii, jednou v bouři zabloudil a došel k jeskyni, v níž našel dutého bronzového koně s prstenem, jenž ho činil neviditelým. Pomocí prstenu odhalil zloděje ovcí a stal se slavným. Pomáhal pak i králi, který ho za zásluhy jmenoval prvním šlechticem v zemi a rádcem, což mu zlí lidé záviděli. Zabili krále a chtěli vinu svalit na Gýga, usvědčil je ale úlomek meče v králově ráně a Gýges se stal králem.

Trojská válka

V Tróji ležící v Malé Asii v té době vládli král Priamos a Hekaba. Když se Priamovi narodil syn Paris, musel ho dát na smrt do hor, neboť věštba slibovala kvůli Paridovi zkázu Tróje. Parise ale vychovala medvědice a pak se ho ujal pastýř. Paris se dostal do města, kde vyhrál soutěže a otec ho poznal. Pak se Paris vydal do Sparty a králi Meneláovi odvezl nejkrásnější ženu světa Helenu. Meneláos shromáždil vojsko (Odysseus, Achilleus, Agamemnón - bratr Meneláa) a vydal se dobýt Tróju. Trója padla desátého roku dlouhých bojů, během nichž padl Achilleus po zasažení Paridovým šípem do paty, když mstil smrt svého přítele Patrokla (toho totiž zabil Priamův syn Hektor). Když i Paris padl, chtěla Helena domů a pomáhala Řekům. Dobili Tróju mstí - předstírali, že boje vzdali a odtáhli a na břehu nechali Trójanům dřevěného koně. Uvnitř však byli schovaní Řekové v čele s Odysseem a ti Tróju dobyli.

Orestes

Když se Agamemnón (vojevůdce Řeků v Trójské válce, král Mykén z Tantalovu rodu) vrátil z Tróje, manželka Klytaiméstra s Agamemnónovým příbuzným Aigisthem jej vřele přivítali, ale při vstupu do lázně ho zabili. Aigisthos se pak silou ujal vlády a lidé ho neměli rádi. Agamemnónova a Klytaiméstrina starší dcera Elektra poslala mladšího bratra Oresta k příbuznému králi na vychování a sama zde sedm let strádala. Pak Orestes přišel pomstít otcovu smrt, ale za to ho pronásleovaly Erinye. Vydal se s přítelem Pyladem do Delf, kde mu poradili, ať z Tauridy přinese sochu Artemidy. Orestes se tu setkal se sestrou Ifigenií, kterou Agamemnón před odjezdem k Tróji obětoval bohům, ale Artemis si ji přenesla do Tauridu jako svou kněžku a ta zde trestala cizince smrtí podle rozkazů místního krutého krále. Orestes se stal mykénským králem.

Odysseovy cesty

Odysseus byl ithacký král a měl za ženu Penelopu. Právě když se jim narodil syn, musel Odysseus odejít bojovat do Trójské války. Boje trvaly deset let a stejně tak dlouho Odyseovi trvala cesta zpět za svou věrnou manželkou, která mezitím odolávala náporu spousty nápadníků. Když po tak dlouhé strastiplné cestě Odysseus konečně dorazil ke svému domovu, musel ještě nápadníky odhánět za pomoci svého již dospělého syna.

Poslední příběh bez konce

Zde nás Petiška přenáší do doby řeckého divadla a nakonec čtenáři prozradí úkoly jednotlivých božstev.