Servis

PÉČE O LYŽE

Jako všechno, i moderní lyže s "umělou skluznicí" vyžaduje péči. Minimálně takovou, že mimo sjezdování ji skladujeme v suchu, nejlépe "naležato". Čas od času zkontrolujeme skluznici, jestli v ní nejsou velké díry a hrany, jestli nejsou "kulaté", ty pak na ledu a zmrzlém sněhu nedrží ani dobrému lyžaři - pokud zjistíme, že stav není dobrý, např. že skluznice je "opatřena" hlubokými rýhami, svěříme lyže do péče odborného servisu, kde si dnes dokáží poradit se spoustou "bolístek". V žádném případě nedoporučuji broušení hran tzv. podomácku bez náležitých pomůcek, jak už jsem se s tím také setkal. Ruční broušení totiž vyžaduje určitou minimální výbavu a ta není levná. A také, samozřejmě, praxi. Hrana na lyži, a zejména carvingové, má svoji geometrii a i tu je třeba pro dobrý pocit z jízdy dodržet. Zejména dnes běžně používané boční broušení v úhlu 88°. To lze udržet buď pomocí úhelníků a jemné ruční práce anebo broušením na automatech (např. stroje Winstersteiger) u specializovaných a autorizovaných servisů.

Ukázka základního vybavení pro ruční broušení:

No a pak je na řadě běžná péče a v první řadě voskování. Já používám žehličku TOKO s termostatem a většinou vosky domácí výroby značky SKIVO. Možná, že nedosahují takové kvality, jako jejich zahraniční konkurenti, ale minimálně na základní ošetření skluznice stačí a používají se i v běžných servisech. Jejich cena však ve srovnání např. s běžnými vosky značky SWIX je asi čtvrtinová až třetinová. Vosky tohoto výrobce jsou však na jiné úrovni kvality (kterou ale běžný rekreační lyžař jednak neocení a jednak ani nepozná!) a jsou určeny do značné míry pro profesionální použití. Rozdíl v kvalitě se pozná zejména v jarních měsících, kdy už je často sníh vlhký až mokrý a nedá se spoléhat na obecně rozšířený názor, že umělá skluznice se mazat nemusí a jede vždycky. Bohužel to není pravda. Ono to totiž pak opravdu nejede. Ne nadarmo u nás platí staré přísloví: "Kdo maže, ten jede". Subjektivně jsem měl pocit, že vosky SWIX dávají lyži lepší vlastnosti ve skluzu. Ve prospěch vosků SKIVO však zase hovoří fakt, že na skluznici vydržely déle i na "problematičtějším" sněhu. Myslím si, že optimální variantou je v našich podmínkách rozumná kombinace obou. Mazání lyží "za tepla" doporučuji v intervalu zhruba tří dnů při dlouhodobějším pobytu na sněhu. Je třeba si uvědomit skutečnost, že při voskování a napouštění skluznice jde především v první řadě o její ochranu proti působení vnějšího prostředí, tedy do určité míry i před mechanickým poškozením.

Postup:

Žehličku nahřejeme (teplotu nastavíme termostatem dle návodu a tvrdosti vosku - čím tvrdší, tím vyšší teplota), kostičku vosku jí přitisknutím nahřejeme a vosk v přiměřeném množství nakapeme po celé délce lyže. Poté plynulým pohybem ve směru od špičky k patě lyže vosk rozžehlíme tak, aby pokrýval celou plochu skluznice. Po vychladnutí plastovou stěrkou seškrábneme přebytečný vosk a rozleštíme žíněným nebo jemným mosazným kartáčem. V nouzi lze využít i suchý hadřík. Před voskováním je vhodné skluznici umýt odstraňovačem vosků (zejména tehdy, je-li ten předchozí jiného druhu, než právě nanášený).

Žehlička TOKO

PÉČE O BOTY

Před časem jsme objevili zajímavou věcičku (nabízenou jako funkční vzorek), která se na našem trhu v současné době už prodává, i když v zahraničí je podobná věc na trhu už celkem dlouho. U nás jí dal výrobce úsměv vyvolávající, ale vtipný název, totiž "Teplo Uš". Je to elektrický vysoušeč obuvi ve tvaru dvou válečků délky asi 15 cm, který je možné zapojit přímo do elektrické zásuvky. Zkoušeli jsme ho po dobu asi 10 dní a zjistili jsme, že je to skvělá věc. Vytahování botičky ze skeletu lyžařské boty jí totiž moc neprospívá a jinak ji dobře vysušit ani nejde. A během jednoho dne se prý do boty vyloučí až 2 dl potu. A co potom za týden? Pomocí tohoto zařízení je bota při 5 až 7 hodinách sušení po lyžování celou dobu zcela v pohodě. A spotřeba? Jen 9 wattů (uvedeno na obou válečcích). Lze je jen doporučit (cena se pohybuje kolem 650,- Kč).

TeploUš