V této rubrice vám nabízíme výběr článků otištěných na stránkách městského časopisu Puls v rubrice Křesťanství. V případě regionálně či světově významných událostí zde naleznete komentář k nim. Budeme se snažit zveřejňovat též polemiky.
V této nabídce: 11. září a ideologický kýč (T. Halík), O povodních (M. Hrdlička)
11. září a ideologický kýč
Každý otřes dosavadních jistot může přinést nový, hlubší vhled a přispět k nové kvalitě řešení. Vzchopil se během tohoto roku Západ a zejména Bushova Amerika – k něčemu podobnému? Pochybuji o tom.
Zdá se mi, že příliš mnoho amerických televizních pořadů, článků a vzpomínkových slavností k prvnímu výročí událostí 11. Září má charakter ideologického kýče. Efektní směs profesionálně dokonalých drastických záběrů, které před rokem budily ve světě autentický pocit pobouření a solidarity, dnes na přemýšlející lidi působí spíš jako propaganda a politická instrumentalizace utrpení: těžko přehlédnout, že jde leckdy především o psychologickou přípravu na možný zásah proti Iráku.
Každé utrpení nevinných je strašné a jedinečné; Amerika navíc zažila poprvé – oproti Evropě – vnější násilí na vlastním území. Avšak způsob, jakým nyní americký a politický establishment předkládá tuto událost světové veřejnosti, vzbuzuje otázky, zda je ti, jejichž hlas je teď z Ameriky nejvíc slyšet, jsou například schopni vnímat s dostatečným vcítěním i ostatní, méně medializované hrůzy v jiných částech světa.
Zlo ukázalo loni na Manhattanu nové kvality a podařilo se mu zaskočit Ameriku i svět. Avšak příčí se mi mluvit o "změně světa". Určitě se po 11. září změnila řada věcí ve světě – padl režim v Afghánistánu, prohloubily se americko-ruské vztahy, mnohé mechanismy kontroly, zpravodajství a bezpečnosti se staly efektnějšími. Ale o "změně světa" bych hovořil jen tam, kde se trvaleji a ve větším měřítku mění hlubší rovina – postoje lidí, mentální klima, kulturní paradigmata, myšlenkové a životní styly.
Největším problémem Západu je kritický úbytek "sociálního kapitálu" – kvality komunikace, solidarity a řady vlastností, postojů a motivů, které umožňují společnosti vyrovnat se s těžkými civilizačními problémy. Ekonomické, politické a ekologické problémy jsou aspekty a projevy krize, jejímž kořenem je podle mého názoru tento základní deficit.
V mnoha případech se ukazuje, že "sociální kapitál" – například mezilidská, národní a mezinárodní solidarita se může zmnožit právě v krizových situacích. Určitá naděje spočívá v tom, že ti, kdo budou mít vliv na veřejné mínění, budou tyto pozitivní záblesky rozvíjet. Jde o to, využít nastalou změnu společenského klimatu k podpoře politických, sociálních, vědeckých a vzdělávacích projektů, které mohou přispět k dlouhodobému zlepšení současného stavu. ( )
Události 11. září nebyly jen dílem několika šílenců, které je možno zlikvidovat sérií vojenských zásahů. Jsou špičkou ledovce, který zahrnuje problémy chudých zemí s nízkým vzděláním a problémy tradičních kultura společenských řádů, které se cítí ohrožené a ponížené tím, co k nim začíná expandovat z mocného a sebejistého Západu. Tyto problémy volají po zásadních krocích v oblasti vytváření nového politického, mezinárodně-právního a ekonomického řádu a po skutečném dialogu kultur. Vyžadují i od Západu schopnost kritické sebereflexe. K tomu všemu nahrávala situace světa, který byl po 11. září na chvíli vyveden ze svých jistot, politických stereotypů a myšlenkových klišé.
Nastala změna v rétorice a taktice americké vlády, která vyhlásila "válku terorismu". Takto definovat problém je však ošidné. Slovo "válka" zde má povahu metafory. Nejde o válku v klasickém slova smyslu. Má-li jít o komplexní úsilí překonávající problémy spojené s terorismem, je otázka použití vojenských sil jen jedním z dílčích aspektů. Tento aspekt však, zdá se, převýšil všechny ostatní a nyní se rozrůstá do podoby , nad níž i mnozí spojenci Ameriky stojí v rozpacích. Metafora se může stát realitou, úsilí řešit situaci může zdegenerovat do podoby války.
Je užitečné sledovat jistou paralelu v arabském světě. V islámu má důležité místo "džihád". Tento pojem se na Západě často nesprávně chápe jako "svatá válka". Džihád však znamená úsilí: islámská tradice jej chápe především jako "askezi", stálý boj s vlastními nedostatky na cestě mravního zdokonalování a druhotně ("malý džihád") jako vnější obranu a šíření islámu – včetně použití síly. V některých proudech islámského politického extrémismu se však právě tento aspekt – džihád jako válka, případně jako použití násilí vůbec, včetně terorismu – dostává do centra.
Převládne-li v Americe i v arabském světě koncept svaté války proti barbarům, přičemž kořeny zla se budou spatřovat výhradně na straně těch druhých, bude svět zavlečen do strašných rizik. Ti, kteří na obou stranách zachovali střízlivý a kritický úsudek a schopnosti vidět problémy komplexněji, by neměli mlčet.
Jako celý současný sět, tak i tento konflikt je poznamenán vlivem médií – jde o "válku obrazů". Mnozí lidé, kteří jsou imunní vůči verbální propagandě politiků, se nechávají ovlivnit tím, co vidí na "vlastní oči". Na televizní obrazovce. Neberou na vědomí, že i televizní verze světa jmůže být velmi problematickou reflexí skutečnosti. ( )
Psychologický teror těchto vzkazů, doprovázený záběry padajících mrakodrapů, přitom dokonale navazuje na svět hororových filmů, do které ho se milióny konzumentů televizní zábavy nořily večer co večer.Lidé na Manhattanu 11. září nejprve mysleli, že se jejich denní svět propadl do světa nočních televizních fantasmagorií:příšery drtící mrakodrapy jsou už tady, supermanů, kteří by nás elegantně vytáhli z neřešitelných situací, se jaksi nedostává. Je třeba se probudit z pohádek i antipohádek. O změně světa budeme moci hovořit jen tehdy, až se změníme my.
Tomáš Halík
Prezident ČKA
LN 12.9.2002 (kráceno)
O povodních
Asi nebylo mnoho lidí, které povodňové události letošního srpna emočně a citově nezasáhly. Snad i z toho důvodu, že jsem měl možnost účástnit se dobrovolnických prací, dovolím si situaci komentovat.
Na letošní povodně, přestože byli tak velikého rozsahu, byli lidé, státní správa i odpovědní odborníci mnohem více připravení. (Koneckonců, ničivé povodně jsou u nás opět velmi častým jevem.) Neznamená to ovšem, že by byli připraveni docela, a pravděpodobně to ani nešlo. Zarážející je ovšem jiná skutečnost, které si chci všimnout - totiž co vše se obětovalo v zájmu vyšších zisků. Vltavská kaskáda sama o sobě nebyla vůbec schopna povodeň zastavit, nicméně už nějakou dobu není tajemstvím, že se hladiny přehradních nádrží udržovaly na výšce optimální pro výrobu elektřiny i ve chvílích, kdy začínalo být jasné, jak obrovská masa vody se do nichřítí. V Praze zase primátor jen několik málo hodin před zatopením mnoha stanic metra vyzýval občany k "bezpečné" jízdě podzemní drahou. Mnoho provozoven poblíž rozvodněných řek odmítalo do poslední chvíle zavřít své brány a konečně rozsah povodně byl uměle zmenšován ve chvílích, kdy muselo být odpovědným činitelům jasné, že povodeň překročí hranici stoleté vody. Proč? Velmi pravděpodobně kvůli možnému odrazení turistů a finačním ztrátám. Krátkozraký přístup bohužel zapříčinil ztráty mnohem větší. Stranou nezůstávají ani některé průmyslové podniky, které ležérním přístupem zapříčinily ekologické škody nedozírných následků.
Druhým aspektem je míra solidarity, která se zvedla po celé republice i v mnoha sousedních a nesousedních státech. U nás byla důkazem jedné z kvalit, která nebyla v lidech převálcována roky komunismu ani konzumní společností. Pomoc poskytnutá a poskytovaná obyčejnými lidmi, občanskými sdruženími a nestátními subjekty byla obrovská a rozhodující. Ukázala rodící se občanskou společnost, která funguje na odlišných principech než centralizovaná státní hierarchie. Práci státních složek (policistů, vojáků, hasičů, povodňových komisí) je nutné vyzdvihnout, nicméně bez solidarity a angažovanosti lidí z občanské sféry by situace byla mnohde dodnes kritická. O to cyničtěji pak vypadá snaha vládních socialistů neziskové organizace opět rychle oslabit - viz navrhovaná novela o sociálním zabezpečení.
Lze se tomu bránit ? Ano. Než k tomu dojdu, zmíním se nicméně ještě o jedné odsouzeníhodné skutečnosti - snaze na záplavách co nejvíce vydělat. Největší hyenismus tentokrát nepředvedli jen lidé rabující evakuované domovy, ale nadnárodní firmy a korporace - Tesco (prodávání potravin za přemrštěné ceny a navíc v uzavřené záplavové zóně), Baumax (prodej povodní poničených a pravděpodobně toxickým bahnem kontaminovaných výrobků), majitelé sítí supermarketů (snaha o prodej kontaminovaných potravin, jejich totožnost média neuvedla, nicméně vzhledem k situaci na trhu jde s největší pravděpodobností opět o nadnárodní řetězce), Carrefour (v K. Varech hodlá stavět v záplavové zóně - stavba by zapříčinila při povodni zaplavení centra lázní) či Danone (akce několik halířů z každého výrobku na záplavy - výnosy firmy z tohoto hyenismu budou samozřejmě mnohonásobně vyšší než peníze odevzdané potřebným). Jmenoval jsem dozajista jen několik případů a není možné zapírat, že mnohde těmto hyenám zdatně konkurují místní podnikatelé, jenže u nadnárodních korporací není možné jejich činy dostatečně odsoudit a dát jim najevo svou nelibost z prostého důvodu, že jsou příliš silné a nadnárodní. Nezbývá tedy nic jiného než to, co konal svatý Benedikt na přechodu ze starověku do středověku. Svojí byť nenápadnou, pozitivní a drobnou činností nahlodávat prohnilé společenské struktury, až nakonec dojdou zániku.
Michal Hrdlička
9.9.2002
|
|
|
|
|
|
|
