|
|
2. Česká literatura od nejstarších dob do doby husitské |
|
||
Sumerská literatura (také Mezopotamská)
nejstarší literatura je to 4 – 2 tisíciletí před naším letopočtem na území dnešního Iráku. Sumerům se přičítá vynález písma, zprvu obrázkového, později klínového, dochováno na hliněných tabulkách. Psali – Eposy, hymny, lékařské recepty. Nejstarší je Epos o Gilgamešovi – polobůh hledající nesmrtelnost, po mnoha dobrodružstvích se dostane až k Isis, bohyni podsvětí a ta mu poví, že nesmrtelnosti již dosáhl svými skutky, které přetrvají v paměti lidí.
Staroegyptská (území severní Afriky)
na papyrech a stěnách chrámů, hieroglyfické písmo, milostná poezie a náboženské texty
Hebrejská
je mostem mezi nejstaršími kulturami, je nejmladší z literatur, nejdůležitější literární památkou je hebrejská bible. Starý zákon– později součástí bible Tóra – pět knih MojžíšovýchČínská literatura
Literatura Perská
Indická literatura
Řecká literatura
Období archaické
Homér
Sapfó
Ezop
Období attické
Tragédie:
Aischylos
Sofokles
Euripides
Komedie:
Aristofanes
Historie:
Herodotos
Thukydides
Filosofie:
Platón
Aristoteles
Období helénistické
Menandros
Exaktní vědy:
Římská literatura
(není tak bohatá, jako řecká, přebírala hotové útvary a témata od Řeků)Období staré
Překlady z řečtiny:Plautus
Období klasické (zlatý věk)
Gaius Julius Caesar
Cicero
Horatius
Publius Vergilius Maro
Publius Ovidius Naso
Období postklasické
Seneca
Petronius
Tacitus
|
||
| úplně nahoru |
Křesťanství poskytovalo středověkému člověku nejen představu o Bohu a posmrtném životě, ale i názor na uspořádání lidské společnosti. Podle představ křesťanské nauky je společenský řád (duchovní, páni, poddaní) dán Bohem a člověk se mu musí podřídit. Do náboženských představ pronikaly však postupně názory světských vrstev, začala se objevovat satira namířená proti křesťanskému odříkání života a vůbec proti církvi, která musela slevovat ze svých ideálů.
Staroslověnské písemnictví a literatura doby románské
Roku 862 vyslal velkomoravský kníže Rastislav posly do Byzance, aby přivedly muže, který bude učit křesťanství v řeči lidu srozumitelné. Chtěl se tak do jisté míry zbavit i nátlaku ze strany západu (konkr. východofranské říše), ačkoliv Velká morava byla kulturně i hospodářsky vyspělý stát.
KONSTANTIN (později Cyril) a METODĚJ přišli r. 863, aby nově zorganizovali moravské křesťanství.
Oba znali slovanské nářečí a byli vzdělaní. Přinesli hotové překlady náboženských textů (části bible). Učili ve staroslověnštině, psali hlaholicí (upravené z řecké abecedy).
předmluva k evangeliu — Proglas
ŽIVOT KONSTANTINŮV a ŽIVOT METODĚJŮV — legendy jsou zaměřeny životopisně a polemicky na obranu jejich díla. Sepsali jSázavském klášteře, proslaveném působením opata Prokopa.
Literární památky staroslověnské, vzniklé na české půdě, zpracovávají zejména životy českých světců, sv. Ludmily a sv. Václava.
LEGENDA O SV. VÁCLAVU (staroslověnská, napsaná těsně po jeho smrti)
ŽIVOT A UMUČENÍ SV. VÁCLAVA A BABIČKY JEHO SV. LUDMILY (mladší—z konce 10. století je důležitým pramenem poznání českých dějin). Jedná se o časně feudální literaturu - hrdina světec.
nejstarší duchovní píseň HOSPODINE POMILUJ NY (vnikla koncem 10. století a nese znaky staroslověnštiny, ve starším středověku plnila funkci národní hymny)
KOSMAS (asi 1045—1125)
SVATÝ VÁCLAVE, VÉVODO ČESKÉ ZEMĚ - česká duchovní píseň z 12. století je začátkem slovesné tvorby v národním jazyce.
V období raného feudalismu byla církev jediným nositelem vzdělanosti. Školy vznikaly při klášterech a kostelech, učili jen základní vědomosti. Ve stavitelství se uplatňuje románský sloh.
Česká veršovaná epika
Neznámý český skladatel vytvořil veršovaný epos ALEXANDREIS. Nastiňuje v obraze hrdinského krále (asi myslel Přemysla Otakara II.) i soudobé otázky. Epos napsal pravděpodobně příslušník vysoké šlechty. Obává se o budoucnost Čech ze strany německých přistěhovalců.
Důraznější obava zazněla v první veršované kronice: KRONIKA DALIMILOVA, která pochází z prvních let vlády Jana Lucemburského. Zachycuje vlastenecky české dějiny od praotce Čecha až do r. 1314. Poslání bylo vytvořit aktuální společensko - kritické dílo, které by působilo hlavně na postoj šlechty v otázkách statečnosti a národní rozhodnosti. Tvůrce kroniky byl pravděpodobně vlastenecký šlechtic, psal přístupnou formou, ale často si ve svém díle pomáhal fantazií, proto není Dalimilova kronika tak přesná, jako kronika Kosmova.
Vyvrcholení gotické slovesné kultury v Čechách
Gotika u nás hlavně ve stavitelství. Ve společnosti už za vlády Karla IV. se přiostřují rozpory ve snaze o “nápravu mravů”. Feudálové se staví proti králi (Václav IV. = syn), ve městech řemeslníci proti boháčům.
Soudobé legendy kupí zázrak na zázrak, střídají krvavé scény s milostnými... Tvoří se dvě větve: rytířské eposy s konzervativními snahami a satirická produkce napadající dobové nedostatky.
Legendární tvorba navazuje na starší tradice, je podporována Karlem, vyjadřuje feudální vztah k životu a druhý proud je zaměřen na domácí problematiku a je vyložen přístupnější formou. (protiklad legendy o sv. Kateřině a sv. Prokopu)
LEGENDA O SV. KATEŘINĚ - o lásce krásné urozené Kateřiny ke Kristu, odmítne císaře a zemře jako mučednice (křesťanský ideál).
LEGENDA O SV. PROKOPU - líčí život opata, v jehož klášteře se dlouho uchovávala staroslověnská vzdělanost.
MASTIČKÁŘ (pol. 14. stol.) obraz středověkého trhu, skladba zesměšňuje středověké podvodné lékaře, podává výstižný obraz ze života městské chudiny, ale nechce útočit proti společnosti, chce jen pobavit.
Žákovská poezie (popěvky, básně, satiry) většinou zesměšňuje privilegované vrstvy, šlechtu a duchovenstvo, dovede se vysmát všemu, většinou latinsky.
PÍSEŇ VESELÉ CHUDINY nouze nutí žáky žebrat i o práci
PODKONÍ A ŽÁK satira z konce 14. stol. srovnává formou sporu mezi žákem a panským sluhou přednosti jejich postavení. Řešení: v nouzi jsou vlastně oba. face="Wingdings">L
TKADLEČEK je nejnáročnější prozaická skladba staročeské literatury koncipovaná formou sporu. Tvoří jakousi prozaickou analogii legendy o sv. Kateřině.
2. polovina 14. století světská milostná lyrika Závišova píseň napsal první známý hudební skladatel mistr Záviš ze Zap.
Rytířské eposy doby Karlovy zpracovávají příběhy z doby Artušovy — rozsáhlé básně Tristram a Izalda, Tanderiáš a Floribella.
Próza je reprezentována Trojanskou kronikou, líčící Tróju jako středověké město. Stala se první tištěnou knihou v Čechách (1468).
Pro tuto dobu je charakteristický vstup městského stavu do literatury a vznik kritických děl. Je do doba nápravných snah, mravokárného a satirického veršování.
Kritika se vyskytuje už v Hradeckém rukopisu (kol. 1340)
Satiry o řemeslnících a konšelích — neznámý skladatel zde kritizuje některé nedostatky v životě městské společnosti. odsuzuje nepoctivost a nesvědomitost příslušníků některých povolání i úplatnost členů městské správy.
DESATERO — ještě prohlubuje tento kritický pohled. Sleduje postupně celou středověkou společnost od duchovních přes šlechtu až k sedlákům, přičemž nikdo neobstojí před výtkou, zvlášť silně obviňuje šlechtu a kláštery.
Vyvrcholením úsilí přiblížit nábožensky odborné texty lidu je dílo Tomáše ze štítného (zemř. kol. 1409) Napsal Knížky šestery a Řeči besední.
|