CHARAKTERISTIKA OBDOBÍ
60. a 70. léta 19. stol.
- po porážce demokratické revoluce 1848 - období Bachova absolutismu - policejní opatření, umlčení významných osobností (Havlíček, Sabina, Frič)
- 60. léta znovuzavedení parlamentní vlády, 1860 císař František Josef druhý vydal Říjnový diplom - v něm jsou uznána politická práva českého národa a přislíbena ústava. Rozštěpení národní strany na staročechy (Palacký) a mladočechy (Sladkovský), sílí třídní rozpory v české společnosti (rolnictvo, dělnictvo)
- 1867 - dočasný neúspěch české politiky (rakousko-uherské vyrovnání) -
Rozkvět kultury:
- vznik Sokola (M. Tyrš)
- organizace českých umělců Umělecká beseda
- pěvecký spolek Hlahol
- vznikají nové noviny, časopisy, nakladatelství
- 1862 otevřeno Prozatímní divadlo
- 1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu - heslo Národ sobě, projev síly národa
na stavbě se podílely:
architekt Josef Zítek
malíři Mikoláš Aleš, Frant. Ženíšek, Vojtěch Hynais (opona)
sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj.
hud. sklad. Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich
divadlo dostavěno 1881, požár, znovu otevřeno1883
CHARAKTERISTIKA LIT. SKUPINY MÁJOVCŮ
název májovci odvozujeme od almanachu Máj, kterým se společně představila mladá generace básníků a prozaiků roku 1858. Veřejně se tak přihlásila i k odkazu K. H. Máchy.
Hlavní reprezentanti:
- Jan Neruda
- Vítězslav Hálek
- Adolf Heyduk
- Karolína Světlá
- Jakub Arbes
- Václav Šolc
- Rudolf Mayer
- Josef Barák
- ze starší generace do almanachu přispěli: Božena Němcová, Karel Sabina, K. J. Erben
Program májovců:
- odvrat od minulosti k přítomnosti (boj proti sociálnímu i národnostními útisku)
- snaha o zobrazení skutečnosti (realismus)
- lidovost (tvorba pro lid a o něm)
- rozhled po evropské kultuře, snaha povznést českou literaturu na světovou úroveň (dohánění Evropy)
- volání po umělecké svobodě
KAREL HYNEK MÁCHA (1810 - 1836)
nejvýznamnější básník českého romantismu, bouřlivá a “rozervanec” životem i dílem
Život:
- narodil se v Praze na Malé Straně, studium filozofie a práv
- vášnivý čtenář, hrál divadlo (ochotník) - zde poznává svou osudovou lásku Lori Šomkovou
- záliba v cestování - hrady, zříceniny, jezera, hory i skály; pěší cesta do sev. Itálie a Benátek
- po dokončení práv čeká Lory dítě, Mácha nachází místo advokátního praktikanta v Litoměřicích, chudoba a starosti, časté “pěší noční výlety” do Prahy
- po narození syna Ludvíka chystána svatba, ale Mácha umírá (zápal plic nebo nakažlivá choroba) ve svých 26 letech. Původní den jeho svatby dnem jeho pohřbu.
- roku 1939 jeho ostatky převezeny na vyšehradský hřbitov
Dílo:
- první básnické pokusy - německy (jsou ohlasem starší německé romantiky)
- typické pro Máchovu tvorbu - protiklad snu a skutečnosti
- první básně V svět jsem vstoupil, Noc - pocit osamělosti, pesimismus, zklamání
- další tvorba - česky - vliv Jungmannův
MÁJ
-
vrcholem M. tvorby, lyrickoepická báseň, vyšla v dubnu 1836
- dějiště: krajina pod Bezdězem, u Doks
- tragický příběh milenců Viléma a Jarmily. Vilém zjistí, že jeho dívka byla svedena a zabíjí jejího svůdce, tím byl však jeho otec, kterého nikdy nepoznal. Jarmila se utopí v jezeře, Vilém umírá na popravišti
- příběh je východisko k filozofickým úvahám o smyslu života - ostrá kritika tehdejší společnosti, náboženství i Boha, který to připustí
- nejedná se jen o tragédii postav, ale i o tragédii obecně lidskou - závěrečná slova Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!, jedinou jistotou je země, které umírající Vilém posílá svůj poslední pozdrav
- význam Máje není pouze v hluboké myšlenkové náplni, ale také v uměleckém a jazykovém mistrovství; použití zvukomalby, obrazná pojmenování, obrazy hudební a výtvarné představivosti, využití kontrastu a rytmu
- Máj má kompoziční výstavbu dramatické skladby: tři akty, dvě mezihry a epilog
Dobový ohlas Máje:
- zvedla se proti němu vlna odporu. Máj byl střetnutím mezi mládím, opravdovostí, revolučností a mezi poklidnou atmosférou měšťáckého vlastenčení a politikaření
- Mácha označen za snivce a buřiče
>
Lyrika:
- zamýšlení nad smyslem života, nad řádem světa, dočasností a věčností
- střetnutí pocitu vázanosti k zemi s touhou po volném rozletu
- báseň Temná noci! Jasná noci! z povídky Márinka
Próza:
Pro romantismus je typické prolínání jednotlivých žánrů - poezie, prózy i dramatu. Máchova próza obsahuje prvky lyrické, dramatické a hudební.
Z plánovaného souboru povídek Obrazy ze života mého dokončil Mácha jen dvě:
- Večer na Bezdězu s cestopisnými prvky
- Márinka - obraz pražské chudiny na Františku
Máji je tématicky podobný román Cikáni (1835), postavy = oběti doby, tragédie, život vyděděnců, složité lidské vztahy.
Pouť krkonošská - obraz přírody, básnická próza
Náměty historické:
- čtyřdílný román KAT, motivovaný českou historií, jeho dílčí části měly být nazvány podle hradů - Křivoklad, Valdek, Vyšehrad a Karlštejn. Máchovi se podařilo dokončit pouze 1. díl - KŘIVOKLAT - vnitřní tragédie osamoceného člověka (Václav IV.)
Máchův význam:
“duchovní otec moderní české poezie”
1. český básník, který kritizoval měšťácký život a který vyjádřil myšlenky bořící dosud zaběhlé mýty. Zprvu nepochopen, později inspirací pro tvorbu dalších básníků.
DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ ČESKÉHO ROMANTISMU
Vedle K. H. Máchy neexistoval v české literatuře již žádný tak výrazný romantický duch. Další romantická díla se objevují jen výjimečně. Většina pozdějších romantiků byla pouhými Máchovými napodobiteli: Karel Sabina, Václav Bolemír Nebeský, Josef Václav Frič
Skutečný Máchův odkaz začali rozvíjet až májovci.
VÝZNAMNÍ AUTOŘI MÁJOVÉ GENERACE - POEZIE
JAN NERUDA (1834 - 1891)
- vůdčí duch májovců, básník, prozaik a novinář
- narodil se a žil v Praze (Malá Strana), studium práv a filozofie - nedokončil, stává se redaktorem (Obrazy života, Květy, Lumír, Čas, Hlas, Národní listy)
KRITIK:
- literární a divadelní
BÁSNÍK:
- těžiště Nerudovy tvorby, 6 básnických sbírek:
PROZAIK:
souvislost s činností novinářskou. Píše především povídky a fejetony, které vychází nejdříve v novinách a časopisech
-
Arabesky - povídky zachycující zajímavé postavy z lidového prostředí tehdejší Prahy; kritika společnosti i sebeironie, Byl darebákem, Blbý Jón
- Trhani - povídka o životě dělníků pracujících na stavbě železnice, tragické osudy
- Obrázky z ciziny – cestopisné črty
- Povídky malostranské (1878) - povídkový cyklus o životě lidí na Malé Straně v době Nerudova mládí, vrchol Nerudovy prozaické tvorby (13 próz)
- střídání tónu humorného, satirického a vážného
- převaha vyprávění v ich-formě, autor vypravěč nebo se ztotožňuje s některou postavou
- p. Týden v tichém domě, Doktor Kazisvět, Hastrman ...
Nerudův význam:
-za svého života nedoceněn, po Máchovi opět velký básník
-tvůrce sociální balady
-vynikající fejetonista
-novátor české prózy - vypravěčské umění, demokratismus a lidovost
-realistické zobrazení života, satira, ironie
Fejeton – Kam s ní, Báby a baby, Drobné klepy, Studie krátké a kratší, Žerty dravé i hravé
VÍTĚZSLAV HÁLEK (1835 - 1874)
narodil se na Mělnicku, Nerudův přítel, studium filozofie
NOVINÁŘ
Národní listy, Lumír, vydával Květy s Nerudou
ORGANIZÁTOR
kulturního života (Umělecká beseda)
BÁSNÍK
zpočátku vliv Máchy a Byrona - b. Alfréd
lyrika
sbírka
- Večerní písně - optimismus, radost, hravost (námět - šťastná láska)
- V přírodě - 3 svazky, krása české krajiny, mnohé básně zhudebněny B. Smetanou
- epika - Pohádky z naší vesnice - obrazy ze života venkovského lidu
PROZAIK
povídky:
- Na vejminku - vztahy rodičů a dětí
- Muzikantská Liduška - touha po majetku
- Na statku a v chaloupce - vztahy mezi venkovskými lidmi
- Pod pustým kopcem
- Poldík Rumař – stará se o chlapce ženy, kterou kdysi miloval
ADOLF HEYDUK
nespokojenost se soudobým světem, touha po harmonii, inspirace v přírodě a rodinném životě. Vydal přes 60 sbírek přírodní, vlastenecké i osobní lyriky
Hořec a srdečník, Zaváté listy, Cimbál a husle - vztah ke Slovensku
VÁCLAV ŠOLC
autor jediné sbírky Prvosenky - sociální tématika i oslava venkova
RUDOLF MAYER
nestačil během života vydat žádnou sbírku, jeho básně vycházely v časopisech
- sociální balada V poledne
VÝZNAMNÍ AUTOŘI MÁJOVÉ GENERACE - PRÓZA
KAROLÍNA SVĚTLÁ (1830 - 1899)
vl. jm. Johanna Rottová
- představitelka venkovské prózy, autorka povídek a románů, příběhy emancipovaných ženských hrdinek
- prosazoval vyšší vzdělání pro dívky, tím, že uskutečnila vybudování první vyšší dívčí školy, v Praze (spolek Minerva)
- ke konci života se proměnila její nemoc téměř na slepotu a své práce diktovala své neteři Anně
Pražské období - román s historickou tematikou (doba josefínská) - Zvonečková královna
Černý Petříček - život v pražských měšťanských rodinách
Ještědská próza - povídky a romány z Podještědí, vrchol tvorby, obraz venkovského lidu,
5 románů - 5 příběhů žen:
Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec
- v posledních dvou filozoficko-náboženské otázky
+ povídky Kresby z Ještědí
- povídka Hubička - o lásce Vendulky a Lukáše, libreto k Smetanově opeře
GUSTAV PFLEGER - MORAVSKÝ
- sociální próza
- básník, prozaik, dramatik - od májovců se distancoval
- román Z malého světa - obraz života pražských dělníků - vzpoura proti zavádění strojů
JAKUB ARBES
- prozaik a novinář
- tvůrce prozaického útvaru romanetto (próza nevelká rozsahem s dramatickým, dobrodružným a fantastickým dějem (Ďábel na skřipci, Svatý Xaverius, Newtonův mozek)
- sociální romány: -
Kandidáti existence - pokus pomoci dělnictvu
- Štrajchpudlíci - o tiskařských dělnících
CHARAKTERISTIKA OBDOBÍ
- 70. a 80. léta 19. stol.
- další růst hospodářské moci českého měšťanstva, 1874 ustavení staročeské a mladočeské strany (spory mezi staročechy a mladočechy), 1878 založena Českoslovanská sociální demokracie - boj o rovné volební právo
- rozmach národního hnutí v celé Evropě, rozvoj kulturních organizací
- zrušení cenzury
BOJ O NÁRODNÍ A KOSMOPOLITNÍ ZAMĚŘENÍ ČESKÉ LITERATURY
V 70. a 80. letech vedle sebe existují dvě výrazné literární skupiny, jejichž vzájemné střetávání představuje boj dvou tendencí v naší literatuře: boj o národní a kosmopolitní zaměření
Literární historie vyzdvihuje zejména LUMÍROVCE - skupinu, která se sdružila kolem časopisu Lumír. Lumírovci se snaží svou tvorbou přiblížit světu a pocitům moderního člověka;
orientace na literaturu evropskou (místo původní německé, orientace na románskou (francouzskou) a anglosaskou)
Jako RUCHOVCI bývají označováni především přispěvatelé almanachu Ruch (jehož redaktorem byl J. V. Sládek). Typickým představitelem tohoto národního směru zůstal především Svatopluk Čech. Ruchovci ve své tvorbě řeší aktuální problémy národní a sociální. orientace na slovanskou literaturu, “umění pro umění”.
Vůdčím žánrem literatury 70. a 80. let je poezie. Teprve od 80. let začíná do literatury výrazně pronikat i próza.
Po celé toto období hrály důležitou roli časopisy, kolem kterých se autoři jednotlivých skupin sdružovaly:
- Časopis LUMÍR - podle něj má lumírovská generace svůj název. Od r. 1877 do
r. 1898 ho vedl J. V. Sládek. Jeho autory byli také Jaroslav Vrchlický a Julius Zeyer
- Časopis KVĚTY - založil je r. 1879 Svatopluk Čech. Otiskoval v něm většinu vlastních prací, dále pak verše a prózy Nerudovy, Jiráskovy, Arbesovy, T. Novákové atd. Lit. skupina se kolem něho nevytvořila.
- Časopis OSVĚTA - zal. r. 1871. Stal se opozicí Lumíru. Založil a vedl ho prozaik a kritik Václav Vlček. Pro Osvětu psal zejména sám Vlček a dále pak kritici:
Ferdinand Schulz, František Zákrejs, Karolína Světlá, Alois Jirásek, Eliška Krásnohorská atd.
1) RUCHOVCI (ŠKOLA NÁRODNÍ)
Vstupují do literatury koncem 60. let. Ideje této básnické skupiny se blíží idejím vrcholného obrození, myšlenkám slovanské jednoty a odhodlaného vlastenectví, zájem o venkov. Generace se seskupuje kolem almanachu Ruch, vydaného k oslavě položení základního kamene stavby Národního divadla (1868).
Nejvýznamnější osobnosti:
Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská a autoři historické beletrie Václav Beneš Třebízský a Alois Jirásek, zpočátku i Josef Václav Sládek
SVATOPLUK ČECH (1846 - 1908)
- narodil se u Benešova, studoval v Litoměřicích a v Praze. Nejprve byl právním koncipientem ve Slaném, později v Praze, nakonec se věnoval literatuře
- podnikl několik cest do zahraničí, většinu života strávil v Praze
Poezie:
Do literatury vstupuje koncem 60. let básní Husita na Baltu (z almanachu Ruch)
Epika:
- historická témata - Žižka, Václav z Michalovic - z pobělohorské doby
- Bouře, Adamité - připomínání slavné minulosti
- alegorické básně - Evropa, Slavie - obraz dvou lodí ohrožené přírodními živly i nesváry posádky - jedna loď končí tragicky, druhá šťastně
- venkovská témata - Ve stínu lípy - oslava českého kraje - 7 veselých i smutných příběhů, které si vyprávějí sousedi pod lípou
- Lešetínský kovář - příběh venkovského kováře Václava a dcery Lidunky, kteří brání svůj majetek proti Němcům
- Václav Živsa - méně populární
- Sekáči - o životě venkovských dělníků
- satiry ve verších - Hanuman - zvířecí epos, obraz opičího města; Šotek, Petrklíče
Lyrika:
politická, národní, vlastenecká
- politická lyrika - Jitřní písně, Nové písně - výzva k národnímu sebevědomí
- Písně otroka - vrchol politicke lyriky - obraz otroka
PRÓZA: (broučkiády)
- Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
- Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1889) - ostrá kritika českého malo měšťáctví (zvl. staročechů), komický hrdina Matěj Brouček se ve svém snu ocitá uprostřed husitské Prahy, kontrast prospěchářství, zbabělosti, bezcharakternosti a falešného vlastenectví pana Broučka se statečností a odhodláním husitů, kritika zbabělosti a pokrytectví, Brouček je pivní vlastenec.
ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ
literární kritička (proti kosmopolitismu a lumírovcům)
- básnířka - (intimní a přírodní lyrika, slovanství - Z máje žití, K slovanskému jihu)
- libretistka - libreta k operám Hubička, Tajemství, Čertova stěna
- překladatelka - Puškin, Mickiewicz, Byron
JOSEF VÁCLAV SLÁDEK (1845 - 1912)
- básník a překladatel, původně ruchovec, pak přechod k lumírovcům
- narodil se ve Zbiroze jako syn zednického mistra, dětství na venkově, po maturitě studium přírodních věd a matematiky, současně však i cizích jazyků a literatury, studium přerušil odjezdem do Ameriky, kde pracoval jako vychovatel, učitel a redaktor krajanských novin; jeho život v Americe nuzný, pracoval i na výstavbě železnice
- léta 1868 - 1870 strávil v Sev. Americe, po návratu pracuje jako redaktor (Národní listy, Lumír), později se stává profesorem angličtiny na Českoslovanské obchodní akademii a na filozofické fakultě
- vstup do literatury koncem 60. let
intimní lyrika
- žal nad ztrátou první ženy, láska ke druhé, dětem, k matce, stesk po vlasti, motivy cest po moři i motivy z USA
sbírky:
- Básně, Jiskry na moři;
- Světlou stopou, Sluncem a stínem, Na prahu ráje, Ze života - z 80. let, nevyznívájí, již tak smutně, citlivost pro společenské otázky
sociální a vlastenecká lyrika
hluboký vztah k domovu (např. b. Role chudých);víra v lepší budoucnost, výzva k národní hrdosti
- Na hrobech indiánských – ohlas na pobyt v Americe
oslava venkova a selství
obrazy vesnice, vztah k přírodě
- Selské písně a České znělky - nejzralejší dílo, silný postoj k životu, přilnutí k rodné zemi, touha splynout s lidem
ohlasy dobové poezie
- Starosvětské písničky a jiné písně
- Směska - 90. léta
politická poezie
- České písně - odhodlání k obraně národní svobody
vrchol tvorby
tesné sbírky, životní vyrovnání
- V zimním slunci
- Za soumraku
- Nové selské písně
- Léthé a jiné básně - zamýšlení na smyslem života, práce, bolesti a smrti; víra v Boha
poezie pro děti
učí lásce k rodičům, k domovu, vlasti, přírodě
- Zlatý máj
- Skřivánčí písně
- Zvony a zvonky - přiblížení se dětské fantazii, používá nejrůznějších forem - bajky, říkanky, lyriky, často s humorným laděním
J. V. SLÁDEK JAKO PŘEKLADATEL:
jeho překladatelská činnost souvisela s tendencí lumírovského programu uvádět do české literatury významná světová díla
zvláště z angličtiny
- Byron (Hebrejské melodie)
- Longfelow (Píseň o Hiawatě)
- Shakespeare - (přeložil 33 Shakespearových dramat)
- E. A. Poe
Sládkův přínos:
- zakladatel české básnické tvorby pro děti
- básník českého lidu, jeho domova, vlasti, boje za národní svobodu
LUMÍROVCI (ŠKOLA KOSMOPOLITNÍ)
Lumírovská generace byla vyhraněnější skupinou 70. a 80. let 19. stol. Ve svém programu navazovala na májovce a jejich úsilí o světovost české literatury. Svého cíle dosahovali lumírovci jednak hojnou překladatelskou činností (zejména z oblasti anglosaské a románské), jednak svou vlastní tvorbou, využívající podnětů z literatury světové. Vyslovili požadavek umělecké svobody a čistého umění. Přinášení do české literatury silnou smyslovost, bohatou obraznost a mnoho nových literárních forem.
Nejvýznamnější osobnosti:
- Jaroslav Vrchlický
- J. V. Sládek
- J. Zeyer
JAROSLAV VRCHLICKÝ (1853 - 1912)
vl. jmenem EMIL FRÍDA
- geniální překladatel, básník (80 básnických sbírek), dramatik, literární kritik, prozaik, hlavní představitel lumírovců a “průkopník” moderních básnických směrů v literatuře.
- narodil se v Lounech, studium filozofie, po studiích v Itálii jako vychovatel, po návratu nejprve učitelem, potom tajemníkem české techniky a později profesorem srovnávacích literatur na pražské univerzitě
- doma i v zahraničí se mu dostalo vysokých poct
- r. 1908 onemocněl nervovou chorobou, zemřel v r. 1912
Poezie:
asi 4 tisíce básní - 80 básnických sbírek
- první sbírka - Z hlubin - blízká májovcům
Lyrika:
intimní lyrika - láska k ženě, dětem, rodině
- Eklogy a písně
- Dojmy a rozmary
- zklamání, životní tragédie, samota - Okna v bouři
přírodní lyrika - obrazy přírody + obrazy šťastných chvil básníkova života
- Strom života
- Poutí k Eldorádu
vlastenecká lyrika - o budoucnosti národa, láska k češtině, Má vlast
reflexivní lyrika - Písně poutníka
formalistní lyrika - Hudba v duši, Moje sonáta, Sonety samotáře
Epika:
- cyklus Zlomky epopeje - chtěl zde podobně jako V. Hugo v Legendě věků zachytit vývoj lidstva od nejstarších dob až po současnost - nedokončeno
- Duch a svět - 4 díly, úvahy o vztahu člověka a vesmíru
- Selské balady - z historie selských povstání v 15. - 18. stol. - sociální balady (např. Balada vánoční)
DRAMA:
- melodramatická tragédie Hippodamie - hudba Zdeněk Fibich, čerpá z řecké mytologie
- trilogie: Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie
- historická komedie z doby vlády Karla IV. Noc na Karlštejně - o zákazu přístupu žen na hrad
PŘEKLADY:
- světové poezie i dramatu (z 18 světových literatur) - Hugo, Baudelaire, Dante, Petrarca, Byron, Poe, Ibsen, Goethe, Schiller, Mickiewicz
Přínos Vrchlického:
- největší český básník min. století, a i když ho další generace (Machar) kritizovala, následující generace ocenily hodnoty jeho díla
- dovršil úsilí o světovou úroveň čes. literatury
- v překladech uvedl ve známost řadu světových autorů
- láska k lidem a přírodě, upřímnost, otevřenost
- obrazové bohatství (metafory, přirovnání, nadsázka)
JULIUS ZEYER
- básník, prozaik, dramatik; novoromantik
- narodil se v bohaté pražské rodině, studium jazyků, literatury, filozofie, dějin umění
- mnoho cestoval - Německo, Švédsko, Itálie, Řecko, Turecko, Španělsko, Tunis ap.
- vychovatel v Rusku, ke konci života žil v ústraní
BÁSNÍK:
především epika z českých i cizích dějin i mýtů
- Vyšehrad
- Čechův příchod (inspirace pověstmi)
- Karolínská epopeja - z cizích dějin - (o rytířské družině Karla Velikého)
PROZAIK:
- román Ondřej Černyšev - z prostředí carského dvora 18. stol.
- Román o věrném přátelství Amise a Amila (starofrancouzský román - rytířský středověk)
- román Jan Maria Plojhar - vrchol Z. tvorby, psychologický román, autobiografické prvky
- povídka Dům U tonoucí hvězdy - příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži
- Tři legendy o krucifixu - náboženská tématika (osudy ukřižovaných lidí)
DRAMATIK:
