|
|
|
|
Pouští k Askje den třináctý 8.7.2000 Cesta je hned od začátku hodně špatná. Podíl písku na cestě postupně roste až někdy úplně znemožňuje použití kola coby dopravního prostředku. Několikrát brodíme menší řeky. Postupně se ztrácí vegetace, až zcela mizí a kolem je už jen písek a rozpraskaná lávová pole. Vítr přísně fičí, místy je tak silný, že zvedá obrovská mračna písku. Ty nám pak žene přímo do obličeje, takže je naprosto vyloučeno se udržet na kole. Yátro navíc někde píchnul a při lepení zjišťuje, že má roztržený i zadní plášť. Oprava je provizorní - lepíme to izolačkou. Co je dost nepříjemné, nemáme vodu. Kolem teče sice řeka Kreppa, ale voda v ní je tak kalná, že přes ní není vidět na dno ešusu. Bereme čtyři litry s tím, že se to snad do rána usadí. Protože má Yátro na kole defekt, nejedeme na Askju a budeme se snažit co nejdřív dojet zpět na asfaltku a někde sehnat nový plášť. Kempujeme v poušti na planince pokryté pemzou. Tím hrozným pískem jsme se plahočili 78 kilometrů.
_________________________________________________________________________________ den čtrnáctý 9.7.2000 Zjišťuji bezva věc – voda se neusadila, k snídani bude tedy asi kakao. Nakonec je z toho polévka, co překrásně skřípe mezi zuby. Před polednem dojíždíme do kempu pod Herđubreiđem. Kempovné není zrovna nejnižší (500 ISK za člověka), není ale omezeno délkou pobytu. Já jsem dost mimo, takže jen tak ležím a odpočívám. Mojži s Mlýkem jdou dobýt vrchol Herđubreiđu (1682 m n. m.). Vrací se až pozdě večer. Dneska jsme ujeli pouze 20 kilometrů, zato jsem se pěkně prospal. O výstupu na Herđubreiđ se více dozvíte v příspěvku od Mojžiho.
_________________________________________________________________________________ den patnáctý 10.7.2000 Dnešní cíl: dojet k silnici. Je to asi 60 kilometrů po brutální cestě F88. Cesta připomíná vlnovku s množstvím kamenů. Člověk má pocit, že to z něj při rychlosti větší než 10 km/hodinu vyklepe duši. Navíc se objevují další technické závady zapříčiněné všude přítomným prachem. Mně snad třikrát praská řetěz, Mlýko pořád šteluje přehazovačku. Nejvíc z nás se asi dře Yátro, který to celé absolvuje s podhuštěným přední kolem. Nicméně k silnici jsme se šťastně dostali, provedli lehkou očistu u malého jezírka a do spacáků zalehli u odbočky na Dettifoss.
Dettifoss den šestnáctý 11.7.2000 Necháváme postavené stany a jen tak bez bagáže jedeme k Dettifossu. Obdivuji Yátra, že si troufá jet po tak hrozné cestě s roztrhlým pláštěm. Dettifoss nezklamal, sto metů široká řeka Jökullsá á Fjöllum se valí do 70 metrů hlubokého kaňonu s ohlušujícím rachotem. Dettifoss má průtok asi 300 m3/s. Téměř se nedá fotit, protože na nás vítr neustále žene přívaly drobounkých kapiček z roztříštěné vody. Kousek proti proudu řeky je ještě jeden neméně krásný vodopád. Není již tak vysoký, zato je širší a je rozdělen na několik částí. Jedeme zpět, balíme stany a pokračujeme západním směrem k odbočce na Kraflu. Zde necháváme zase všechny věci a jedeme kolem geotermální elektrárny na parkoviště pod Kraflou. Už z dálky jsou vidět bílá oblaka “páry”, která unikají z vrtů využívaných jako zdroje energie. Jsme v oblasti plné sirných pramenů, fumarol a kyselinových jezírek. Procházíme mezi rozlámanými deskami tak dvacet let staré černé lávy, která je ještě stále horká. K večeru jedeme zpět. Hned vedle odbočky, kde máme naše věci, jsou k vidění bahenní sopky, zase všude smrdí síra a pořád odněkud uniká pára. V závětří vedle silnice stavíme stany, dnes jsme ujeli 55 kilometrů.
_________________________________________________________________________________ Mývatn a okolí den sedmnáctý 12.7.2000 V deset dojíždíme do Reykjahlídu. Jdeme do místního bazénu (vstup 200 ISK), kola necháváme nezamčená s veškerou bagáží před bazénem. Už jsme si zvykli, že na Islandu se nekrade. Po koupeli sháníme nový plášť, ale nevypadá to dobře. Nakonec přeci jen je majitel jednoho hotelu ochoten při své cestě do Húsavíku plášť koupit a přivézt nám jej. To ale nebude hned, tak jedeme asi pět kilometrů kolem jezera k rezervaci Dimmuborgir. Zkusíme malý výlet. Procházíme oblastí s bizarními věžemi a jeskyněmi tvořenými černou ostrou lávou. Sutí lezeme na asi 200 metrů vysoký a kilometr široký kráter Hverfell, z něhož je nádherný výhled na celé jezero Mývatn. Vracíme se ke kolům, Yátro jede zpět pro nový plášť, my ostatní pokračujeme ještě asi 25 kilometrů kolem jezera. Nacházíme docela pěkné místo pro spaní a vaření. Přijíždí Yátro a hned opravuje kolo. Nový plášť ho vyšel na 1100 ISK a přitom je to dost kšunt. Dnes jsme toho moc neujeli, jen 35 kilometrů.
_________________________________________________________________________________ den osmnáctý 13.7.2000 Budí nás nějaký chlap, že prý spíme na zakázaném místě. Rychle balíme a jedeme pryč, protože to vypadá, že by mohl chtít nějakou pokutu. Je mlha, zima a občas prší. Terén je dost kopcovitý, velmi nepříjemné jsou dlouhé sjezdy, protože sníh s deštěm bolestivě bičují obličej. Oběd vaříme u Gođafossu. I když jsme těch vodopádů viděli mraky, tenhle má své jméno oprávněně, je opravdu božský. Zato cesta dál je (slušně řečeno) hnusná. Snad 15 kilometrů jedeme proti větru do kopce a neustále lije. Dolů z průsmyku to jde už dobře, končíme asi dva kilometry před Akureyri. Ujeli jsme 60 kilometrů.
|
|
|
© Petr Pavelek |
