Snaha vnést do šedi betonových fasád trochu barevnosti je chvályhodná. Barvení fasád se však příliš neosvědčilo. Je drahé a barvy rychle oprší a oprýskají, a pak působí ještě zanedbanějším a smutnějším dojmem. Zelené fasády prodělávají také dynamické změny, ale úplně jiné, než obarvený beton. Jak se porost rozrůstá, tak získávají s časem na kráse. A nejen to, velké dynamické proměny prodělávají i během roku. Na jaře je oživuje čerstvá svěží zeleň nově rašících listů, později mnohé z nich kvetou, v létě je sytá zeleň jejich listů nejrozvinutější a na podzim mnohé druhy zase hýří pestře zbarvenými listy. Pravda je, že přes zimu většina druhů opadá, ale i kresba holých větví může být zajímavá a patří k dynamice proměn.

Tvárnost popínavých dřevin umožňuje ještě mnohem víc. Pnoucí rostliny jsou schopné přijmout tvar prakticky jakékoliv opěrné konstrukce a provokují tak snahy o vytvoření zcela svébytných zelených staveb. Jednoduchá konstrukce, několik popínavých dřevin a doslova před očima naroste během pár let hmota potřebná k doplnění daného prostoru nebo se zcela změní proporce a vzezření nevzhledného objektu. Lze tak snadno a s malými náklady dotvářet architektonický prostor. Důležité je při tom také to, že většinou vystačí s podstatně menšími půdorysnými nároky, než například stromy. Pro rostlinu, která poroste celou fasádu, stačí často jen malý otvor v dlažbě nebo asfaltu. Lze tak dosáhnout velké hmoty zeleně i tam, kde inženýrské sítě nebo jiné podobné omezující faktory nepřipouštějí výsadbu stromů.

Myšlenka obléknout domy do zeleně není nijak nová. Listy rostlin nám přibližují jako nejstarší oděvní materiál i obrazy starých mistrů. Byl to první oděv Adama a Evy poté, co si uvědomili svojí nahotu. Staré civilizace Asie, ale i jinde na světě však používaly rostlin také jako "oděvní materiál" pro své stavby. Obydlí pokrytá trávníkem, který tvoří součást střešní konstrukce, můžeme najít ve zcela odlišných klimatických oblastech a vždy zde rostliny působí jako nenahraditelné klimatizační zařízení. Na Islandu izolují před mrazem a umožňují přečkat chladné období s minimální spotřebou paliva. V tropických oblastech naopak chrání obydlí před žárem sluncem. Stejně působí i pnoucí rostliny na fasádách ve vlhké a chladné Anglii na jedné straně a v horké a suché Jugoslávii na druhé straně. Tradiční anglický dům je postaven ze spárovaného cihelného zdiva a místo omítky má na sobě "kabát" pnoucích rostlin. Porosty na mnoha takových domech jsou i přes dvěstě let staré!

O dokonalosti funkce rostlin svědčí i to, že navzdory technickému pokroku se vlastně nikdy nepřestaly úplně používat. Zpočátku se sice zdálo, že vědeckotechnická revoluce účinnějšími klimatizačními zařízeními navždy rostliny vytlačí. Počáteční opojení však často vystřídá zklamání a podobně tomu bylo i v tomto případě. Technická zařízení jsou často účinnější, ale jsou velice drahá, mnohdy poruchová a vyžadují neustálý přísun energie. Náklady na pořízení rostlin jsou naproti tomu minimální a další přísun energie už vůbec nepotřebují. Vystačí se slunečním zářením kterého je dost a zadarmo.

Nejdůležitějším orgánem rostlin je jejich list. U porostu na fasádě to platí dvojnásob. Listy rostlin jsou nejdokonalejší chemickou továrnou na Zemi. Pomocí chlorofylu se zde uskutečňuje ojedinělá chemická syntéza, která poutá energii slunce. Tento rostlinný "sluneční kolektor" tak zajišťuje energii, na které je závislý prakticky veškerý život na Zemi. Aby rostliny mohly sluneční energii co nejlépe využít, snaží se co nejúčelněji postavit i své listy. U pnoucích rostlin na fasádě jejich pravidelné postavení často připomíná tašky na střeše a mohou tak plnit celou řadu dalších užitečných funkcí. Především chrání fasádu před deštěm jako skutečné tašky, při deštích po nich stéká veškerá voda pryč směrem od fasády. Chrání dokonce i před prudkými lijáky, které žene vítr šikmo proti zdi a pod listy zůstává stále sucho. Příkrov listů přitom není neprodyšný a omítka může normálně "dýchat". Čím kyselejší a agresívnější déšť prší, tím je tento efekt významnější. A tak jak vzrůstají v posledních letech problémy s kyselým deštěm, který leptá fasády jako slabá kyselina, tak vzrůstá i význam zelené fasády.

Zelená fasáda by mohla mít velký význam i v zimě. Žel rostlin, které zůstávají stále zelené, je velmi málo, většina jich na zimu opadává. Přesto se v některých zemích zabývali i otázkou, jaký vliv má porost na fasádě na tepelné ztráty budov. V SRN dospěli k názoru, že stálezelený porost, jaký může vytvořit například břečťan, izoluje v zimě asi jako 10 cm silná cihelná zeď. Mnohem větší účinek se projevuje v létě, kdy listy účinkují opravdu jako dokonalá klimatizace a spolehlivě ochrání budovu před přehřátím. Dokonalého výsledného efektu přitom dosahují různým způsobem. Část dopadající energie se od listů odráží (5 až 30 %), významné množství energie se přemění transpirací (odpařováním vody - 20 až 40 %) a fotosyntézou (5 až 20 %). Sáláním vyzáří zpět do prostoru ohřáté listy asi 10 až 50 % energie a k fasádě tedy pronikne jen nepatrná část, asi 5 nanejvýš 30 %. Pro lepší představu uvedu výsledky jednoho měření. Holá cihlová zeď vystavená slunci se ohřála asi na 42°C. Část téže zdi pokrytá pnoucí dřevinou měla v tutéž dobu teplotu jen asi 22°C. U lehkých montovaných staveb (paneláků i rodinných domků) s malou tepelnou akumulací zdiva může takový efekt znamenat zcela zásadní změnu tepelného režimu, umožňující příjemné bydlení i v horkém létě. Navíc snížení tepelných výkyvů a snížení extrémních teplot není příjemné jen pro obyvatele domu, ale prospívá také fasádě a všem konstrukcím. Zmenšuje se tím výrazně pnutí vyvolávané různou tepelnou roztažností a prodlužuje životnost.

Transpirace, která pomáhá v létě snižovat teplotu, je zajímavá ještě i z jiného pohledu. Rostliny, vysázené u zdí, odebírají svými kořeny potřebnou vodu ze základové spáry a půdu zde vysušují. Ani u starých budov s poškozenou izolací nemůže do zdiva pronikat žádná vlhkost, protože zem u základů je rostlinami vysušená. Naopak vzduch se transpirací mírně zvlhčuje, což je zejména ve městech velmi žádoucí, a lépe se dýchá. Listy rostlin zachycují prach vířený dopravou i mnoho škodlivin z výfukových plynů (olovo, aromatické uhlovodíky, oxidy síry a dusíku). Rozdílné teploty různých povrchů - například zelené fasády a asfaltové vozovky - podporují také vertikální proudění vzduchu, a tím i jeho výměnu v uzavřené zástavbě. Hluk, který se běžně od holých stěn odráží, je zelenou fasádou ve větší míře pohlcován a hlučnost se podstatně snižuje. Vzniká tak uvnitř budov i na ulici před nimi příjemné, opravdu obyvatelné prostředí.

Pnoucí dřeviny bezesporu nejsou všelékem na všechny neduhy architektůry. V některých případech může být také závažným limitujícím faktorem faktor času. I rychle rostoucí druhy obvykle nedosahují větších ročních přírůstků než tři metry. Technicky lze tedy řešit mnohé problémy podstatně rychleji. V možnosti oživit sterilní, mrtvou hmotu města nebo i jen jednotlivých budov jsou však pnoucí dřeviny prakticky bezkonkurenční. A o to, aby se dostalo do města víc živé přírody, jde především.

Také zlepšení mikroklimatu v létě je objektivně jedním z největších přínosů. Některé pnoucí dřeviny mohou přinášet i přímý hospodářský užitek (réva vinná, kiwi, pnoucí beztrnné ostružiny). A tak i pomyslný účet, který použití pnoucích dřevin představuje, hovoří jasně ve prospěch zelené fasády.