Ovíjivé druhy vyžadují konstrukci se svisle orientovanými prvky. Důležité je, aby se rostoucí vrchol mohl volně okolo opory obtáčet a musí mít proto dostatečný odstup od stěny. Jako minimum lze považovat odstup 20 cm, lépe je však ponechat odstup ještě větší - asi 30 cm. Stejný nebo ještě větší odstup zachováváme i od jednotlivých prvků navzájem. Protože se ovíjivé druhy příliš nehodí k pokrytí souvislých ploch, ale spíše jako vertikální akcent, postačí obvykle jako opora jen jedna svisle orientovaná lať nebo svisle napnuté lano. Jako přirozená opora může také sloužit stožár, sloup či svod hromosvodu (nikoliv ale okapová roura !). Jinak je ke zhotovení konstrukce možné použít libovolný materiál - dřevěné latě, kovové pruty, kovová nabo silonová lana. Nevhodné jsou příliš hladké prvky po kterých rostliny kloužou. Na lanech proto uděláme řadu uzlů a místo hladkých kovových prutů použijeme raději profilovanou betonářskou ocel (roxor). Pokud je možný výběr, dáváme přednost slabším profilům, které zejména mladší rostliny snáze obtočí. Obtáčení silných profilů je pro mladé rostliny často obtížné. Kvalitní antikorozní nátěr kovových prvků a impregnace prvků dřevěných je naprostou samozřejmostí, vždyť konstrukce musí vydržet řadu let a po ovinutí rostlinou už bude obnova nátěru obtížná. Nejvhodnějším nátěrem dřeva je pro tyto účely Luxol. Pokud musíme nátěr po čase opakovat, provádíme to po opadu listů. Kůra, na rozdíl od listů a mladých výhonů, obvykle beze škody vydrží, když se nám při natírání připlete pod štětec.
Pozor ! Ovíjivé dřeviny časem tloustnou a mohou tak vyvíjet poměrně značný tlak na profil, který ovíjejí. Jako opora jsou proto naprosto nevhodné okapové roury, které nejen že nelze natírat a udržovat, ale mohou se pod tlakem tloustnoucí dřeviny i deformovat.

Úponkaté druhy vyžadují konstrukci zhotovenou z tak slabých profilů, aby je byly úponky schopny obtočit. Velmi vhodným materiálem jsou proto kovové mříže nebo sítě. S ohledem na nutnou protikorozní ochranu je téměř ideálním materiálem pletivo potažené vrstvou PVC. Toto pletivo, které se u nás začalo také prodávat, už nepotřebuje žádný nátěr a je prakticky nezničitelné. Pro mohutnější druhy, jakými jsou například některé révy, je možné použít i dřevěné mříže zhotovené z latí o průřezu nanejvýš 20 x 30 mm. Vhodná velikost ok mříže je mezi 100 x 100 až 200 x 200 mm. I tyto konstrukce musí být (s výjimkou pletiva s PVC) opatřeny dokonalým nátěrem. Mříže a sítě pro úponkaté dřeviny se mohou upevnit blíže ke zdi, stačí odstup 30 až 50 mm. Větší odstup ale samozřejmě nevadí.

Vzpěrné druhy pnoucích dřevin je obvykle třeba ke konstrukci vyvazovat. Na tvaru a uspořádání konstrukce tedy příliš nezáleží. Vyvazování je možné se někdy vyhnout tím, že se zvolí takové uspořádání jednotlivých prvků, které umožní výhony jen provlékat. Fantazii se zde meze nekladou a samotná konstrukce může být svébytným estetickým prvkem.

Kořenující druhy a druhy s adhezivními terčíky na vhodném podkladu konstrukci nepotřebují. Někdy je však chceme pěstovat i tam, kde se nemohou sami přichytit. Pak i pro ně musíme vybudovat konstrukci. Pro druhy s adhezivními terčíky na koncích úponků pak budujeme stejné konstrukce jako pro jiné úponkaté druhy. Kořenující dřeviny nejsou schopné na žádné konstrukci své příčepivé kořínky využít a musíme je proto provlékat nebo vyvazovat podobně jako vzpěrné druhy.