přednáškylecturesliteraturalinky

 

 

 

Co četli naši předkové v století 16. o Japonsku?

 

 


 

 

Japonsko našim předkům v druhé polovici století šestnáctého nebylo zemí neznámou. Nebylo sice u nás nikoho v tehdejší době, kdo by byl vykonal po Japonsku cesty a byl krajanům svým z autopsie o daleké zemi podal poučení, ale přece o Japonsku u nás se ku konci 16. století dobře vědělo a jevil se o něj zájem. Zájem ten vyvolalo mezi Čechy, jako vůbec v celém tehdejším křesťanském světě, poselství tří vladařů asijských: Frančiška, krále bunského, Protasia, krále arymanského, a Bartholoměje, strýce Protasiova, knížete omurského, kteří jako panovníci, missionáři na křesťanství obrácení, poslali příbuzné své Nancia a Michaela, aby doprovázeni jesuitou Kašparem Konsalvou Portugalským složili papeži Řehoři VIII., hlavě křesťanstva, poklonu. Přijetí japonských poslů událo se dne 23. Března r. 1585, a brzy po události v několika jazycích vydána byla o přijetí tom obšírná zpráva, referující nejen o události samé, ale poučující i o Japonsku, do té doby ještě v střední Evropě měrou nepatrnou známém. O poučení Čechů, pokud se týče poselství japonského i Japonska, pečoval biskup olomucký Stanislav Pavlovský, který hned r. 1585 dal zprávu o poselství japonském i o Japonsku do češtiny přeložiti a svým nákladem ji vydal po názvem „Správa toho všeho, co se jest dálo v Římě v obecné konsistoři Papeže a Kardinálův, když jest nejsvětější v Bohu Otec a Pán, Pan Řehoř VIII. Papež slyšení dával poslům králuov Japonských XXIII. Dne měsíce března, tj. v Sobotu před zvěstováním Panny Marie dívky čisté etc. Léta MDLXXXV.“ (V univ. Knihovně pražské pod sig. 54 H 2042.)  První stránka tohoto letáku, předchůdce nynějších žurnálů, byla opatřena rytinkou, znázorňující loď, na které poselstvo v Evropě přistalo. O Japonsku poučovaly zmíněné staročeské noviny dle své latinské předlohy takto:

 

"Ostrov Japon jest vzdíli asi CCCC (=400) mil našich, v šíř pak asi CLX (=160), obsahuje v sobě mnohá království, krajiny a panství; zhusta lidé obydlí svá mají, a jsou ostrého vtipu, z nich někteří k pravému a katolickému náboženství přistoupili, jiní pak ještě starodávním spuosobem modlám se klanějí, přebývají skuoro v ustavičných a ukrutných válkách, poněkud proto, že od přirození sou váleční, a panování žádostiví, poněkud také proto, že krajina zlatem a stříbrem oplejvá, povětří ne mnoho se dělí od vlaského, nýbrž velmi se s ním srovnává, poněvadž nejdelší den rovný jest vlaskému, totiž že nepřevyšuje XVI (16) hodin.

 

Jest také zdravého a mírného povětří, že do CL (=150) let mnozi živi jsou a ještě dýleji, což poněkud pochází z rozumného v pokrmích chování: neb u nich sou pokrmové sprostní, střídmost a střídlivost taková, že málo kdy v těžké nemoci upadají, a poněvadž zřídka stonávají, žádných lékařuov nemívají, aniž také za takového se kdo vydává. Kdy se pak někdo roznemuože, tehdy neb bylinami aneb nětčím jiným sám sebe z přirození jsa veden léčí.

 

Ovec, koz a jiného takového dobytka, a tudy ani sejruov ani mléka nemají. Oleje a vína zbaveni jsou, proto že v těch krajinách ani olivoví ani víno štípeno nikdá nebylo, a z toho pochází, že na větším díle žízeň svou čistou vodou teplou aneb vlažnou hasí. Někteří také nápoje ječného, k pivu podobného užívají. Olej, kterým pokrmy mastí a v lucernách pálí, na větším díle z hořčičného semene dělají. Vosku, medu ani včel nemají: mají však nějakési stromy, které když jistého času v roce natínají, teče z nich jakási smaha, ač ne tak jako vosk hustá, avšakž místo vosku jí užívají.

 

Mají pšenici, ječmen, rejži a ovotce k vyžívení velmi pohodlné, a poněvadž položení té země jest právě pod námi, v naším polokouli světa, tak i ovotce rozdílné od našeho a v hojnosti vydává.

 

Mají také (což jest věc divná) impressí, a daleko prvé ji měli nežli my, poněvadž ani o počátku jejím nevědí. A z toho se ukazuje lidského vtipu moc, kterak i v neznámých a dalekých krajinách podobné skutky puosobí, tak v řemeslech jako i v literním umění, nebo na témž ostrově mají školy, v nichžto jako i u nás všecka umění (krom jak povědíno, lékařského) se předkládají a vykládají.

 

Šaty jejich jsou šaryvary až do kotníkuov, jaké při moři mívají plavci, a suknička otáhla s rukávy až do lokte, plášť dlouhý, kterýž na ramena zavrhávají. Vlasy své na spuosob čepice zčesávají, a protož nic jiného na hlavu nestavějí, a kteří se holí, tehdy z svých vlasův sobě čepice dělají, a na hlavu ji nosí. Střídmost a zdrženlivost v jídle a v pití jest tak veliká, že na jedné krmi, a ty velmi sprostné, přestávají, a víc jich míti nechtějí.

 

Mince žádné nemají, ale starodávním spůsobem, kus zlata aneb stříbra nedělaného, za koupě své vedlé slušnosti dávají. Stavení u nich žádného pyšného ani nákladného viděti není, ale malé dřevěnné domy mají, ač i u některých potentátův řemeslně a pilně s řezbámi dosti velicí, a pěkní domové se vidají.

 

Zlata a stříbra i jiných kovuov, jako i my zde mají dostatek, krom mosazi a mědi, avšak jakýsi kov tak temperují, že ním železo řezati mohou, dvojnásobní způsob písma mají, jeden jest egyptský, kterého sou užívali prvé než litery nalezeny byly, a jest takový, že skrze nějaký vobrázky svuoj oumysl voznámovali, náboženství, běh časuov, i jiné věci jimi poznamenávali: s takovými litarami, někteří takoví mramoroví sloupové ještě v Římě se nacházejí, a tomuto takovému písmu skůro všudy na tom ostrovu rozumějí. Druhý spuosob písma jest nám obecný, jenž se skládá z sylab, a z nich potom slova, a tomu spůsobu nerozumí než jen jedna částka ostrovu, jako jazyku, nebo jak mají rozmanitost vlastností v jazyku, tak i v literách: Nepíší pak na příč jako my, ale píší počnouc od vrchu až dolů jako se spátkem v minucí (=kalendáři), pečet a litery píší.“

 

 

Poslové japonští na své cestě mimo jinde pobyli také ve Florencii. Knížeti florentinskému přinesli vzácné dary. Staročeské noviny zvědavým čtenářům dary ty popsaly:

 

„Truhličku písařskou z černého dřeva velmi vonného a světlého, a někteří se domnívají, že jest udělána z rohu nosorožce, zvířete velikého a který slona zabíjí. Kus téhož dřeva aneb rohu. Dva kusy papíru, z kury jakéhos dřeva udělaného jako pargamin tuhého, na jednom z nich jazykem jejich bylo napsáno nejsvětější jméno Boží, a blahoslavené Matky Panny Marie.

 

Item jiné dva listy jiného papíru ze třtiny udělanýho, který jest tak subtylný, že nemuože vymyšleno býti, jakým pérem aneb černidlem pro subtylnost jeho mohlo by se na něm psáti.

 

Kotouš veliký jako člověčí hlava, z něhož se hedvábí snuje, a praví, že červy tak veliké na dříví spředávají. Item roucho japonské.“

 

 

Staročeské noviny o Japonsku došly za své doby hojného rozšíření a byly u nás hojně čteny.   (TBK – in časopis: „Zlatá Praha“ r. 1904, č. 21)

 

 

 

Doporučená podrobná informace o počátcích česko-japonských vztahů: Further information on beginings of the Czech-Japanese relations:

 

Karel FIALA: "First Contacts of Czechs and Slovaks with Japanese Culture (Up to World War I). The Major Publications and Personalities." in Japan Review, 1992, No.3, p.45-71

 

 

 


 

Architekt Tadao Ando              Arts and Crafts, F. L. Wright a Japonsko

 

Japonský vesnický dům           zpět k přednáškám o japonské architektuře

 

Kontinuita životního prostoru. O vztahu japonské architektury k přírodnímu prostředí.

 

zpětback

 

 


 

 

(c) Osamu Okamura 1998