Arts and Crafts, Frank Lloyd Wright a vliv japonské kultury u počátků moderny

Poté, co se Japonsko otevřelo světu po více jak dvou stech letech izolace (1641 – 1854), zaplavily japonské umělecké předměty celou Evropu, zvláště Francii . Japonské barevné dřevoryty výrazně ovlivnily vývoj evropské malby od renesančního iluzivního prostoru modelovaného světlem ke spíše plošně cítěné kompozici barevných ploch impresionismu a plošným asymetrickým dílům v čistých barevných tónech rodícího se stylu Art Nouveau. (J. A. McNeille Whistler, Édouard Manet, Edgar Degas, Vincent van Gogh, Paul Gauguin, Henri de Toulouse Lautrec, Maurice Denis).

Pro počátky moderny v architektuře je významné, že záliba v orientálních předmětech stojí i u samých kořenů hnutí Arts and Crafts, které hledá nové „primitivní“ formy spojující člověka s přírodou v reakci na „kýčovitý brak produkovaný průmyslem“. Jednoduchý anglo-japonský nábytek Edwarda W. Godwina a první vyobrazení japonské a čínské architektury inspirovaly v mnohém interiéry navrhované Charles Rennie Mackintoshem. Hermann Muthesius, klíčová osobnost pro šíření ideálů Arts and Crafts, strávil několik let v Japonsku (1887 - 1891) a nezanedbatelné jsou i orientální prvky u Adolfa Loose.

Frank Lloyd Wright, který je v blízkém kontaktu s bostonskými orientalisty (a), se brzy po založení samostatné architektonické praxe stává uznávaným sběratelem a znalcem japonských dřevorytů (b), na kterých založil svůj kreslířský výraz.

Pod vlivem prvních japonských staveb objevujících se na americkém kontinentu – pavilonu Hó-ó-den na Světové Kolumbovské výstavě v Chicagu r. 1893 – a obsáhlé publikace Edwarda Morseho o japonských obydlích (c) formuluje svůj osobitý a ve své podstatě revoluční architektonický styl: asymetrické rozvržení hmot, nízké stavby bez podkroví a „zatuchlých“ sklepů, otevření stěn do exteriéru – „rozbití kostky“ – ruší klasické okenní a dveřní otvory, uplatňuje silně přesahující střechy s nízkým sklonem podporující horizontalitu objektu a jeho splynutí s přírodou, používá jednoduché kombinace přírodních nezdobených materiálů, přiznává konstrukci, otevřený půdorys obytných prostor je dělený pouze nízkými přepážkami a zástěnami; celkově zmenšené měřítko – nízké stropy, vestavěný nábytek, konstrukční modulace, „organický“ detail. Tokonomu, duchovní centrum japonského domu, nahrazuje „západním“ krbem.

Frank Lloyd Wright usiloval o vytvoření svébytného amerického stylu – „mezi Západem a Východem“. Umělecký přínos hnutí Arts and Crafts ve spojení s novými průmyslovými stavebními postupy a technologiemi tak obohatil i o prvky japonské, stejně jako incké nebo mayské. Wright nikdy nesklouzává k pouhému kopírování povrchu, avšak abstrahuje ideální formy napříč kulturami - tento postup nazývá „uměním vyloučení nepodstatného“.

Wrightova monografie publikovaná Ernestem Wasmuthem v Berlíně roku 1910 a 1911 měla následně klíčový vliv na skupinu De Stijl (Jan Wils, Robert van´t Hoff, J. J. P. Oud) a další architekty nastupující moderny.

 Vyobrazení:

 1.  Wright přebírá ve svých raných prérijních domech dělení obytných prostor pavilonu Hó-ó-den na centrální část obytnou a přiléhající prostory jídelny a studovny. Toto schéma se bezprostředně uplatní v projektech:“A Home in a Prairie Town", 1901; F. B. Henderson house, 1901; Darwin D. Martin house, 1904; Edwin H. Cheney house, 1904; Thomas P. Hardy house, 1905; celková kompozice Hó-ó-den se odráží i v hotelu Imperial v Tokiu, 1916-22.

 2.,3.  Japonské městské obydlí z Morseho knihy „Japanese Homes and Their Surrounding“, 1886. srv. s William G. Fricke House, Oak Park, 1901-1902 od F. L. Wrighta. Uliční pohled.

4.,5. Těsné spojení mezi japonským domem a jeho zahradou na vyobrazení Edwarda Morseho z knihy „Japanese Homes and Their Surrounding“, 1886. srv. s obývacím pokojem ve Francis Little House z roku 1913 od F. L. Wrighta.

6.  Po své první návštěvě v Japonsku roku 1905 navrhuje Wright Unity Temple, 1905-06, na kompozičním schématu (svatyně - spojovací chodba – modlitební / shromažďovací síň) japonského stylu gongen chrámu Taiyú-in-byó v Nikkó. Zatímco Bruno Taut byl odpuzen ornamentální přezdobeností chrámu Tóshógú v Nikkó, Wright byl uchvácen jeho celkovou prostorovou kompozicí.

 Poznámky k literatuře:

 a) „Frank Lloyd Wright and Japan“. Nute, Kevin. Chapman and Hall, London 1993. Obsáhlá bibliografie.

b) „The Japanese Print. An Interpretation by Frank Lloyd Wright“. Wright, F. L. The Ralph Fletcher Seymour Co.  Chicago 1912.

 c) „Japanese Homes and Their Surrounding“. Morse, Edward. Ticknor and Co. Boston 1886.

Architekt Tadao Ando              Co četli naši předkové v století 16. o Japonsku?

Japonský vesnický dům           zpět k přednáškám o japonské architektuře

Kontinuita životního prostoru. O vztahu japonské architektury k přírodnímu prostředí.

(c) Osamu Okamura 1998, publikováno v: Oldřich Ševčík: "Problémy moderny a postmoderny", Vydavatelství ČVUT Praha 1998, 3. přepracované vydání