v tomto čísle jsem pro vás připravila rozhovor se zakládající členkou kapely Lakomé Barky - Blankou Laurychovou, která nejen vyučuje na naší škole hru na klavír, ale zároveň založila skupinu mladých pohledných žen a dívek, které budou v budoucnu rozdávat radost všem klecanským občanům i občankám. Sešly jsme se ve večerní atmosféře v ředitelně umělecké školy, uvařily jsme si japonský čaj z klecanské lékárny (skrytá reklama) a začaly jsme rozmlouvat, nebo jak praví Blanka Laurychová, mudrovat o Lakomých Barkách, které nejsou vůbec takové, jak by se na první pohled zdálo.

DS: Ještě než se budeme věnovat samotné muzice, zastavme se u názvu - Lakomé Barky. Podle literární předlohy byla Barka nejlakomější držgrešle, mořila hladem prasátko i kočičku, a aby ušetřila, sama pojídala žížaly. Jak to tedy vypadá se skutečnými Barkami?
BL: Ač to zní neuvěřitelně, klecanské Lakomé Barky jsou skutečné. Mají rády všechny bytosti. A držgrešle? Máme pro pořádek pár zásad jako: každému, co jeho jest, přijďte k nám, my k vám taky nechodíme, střádej a přines, štědrost je na vaší straně, rozdávej štědře a úderně, být a nechat být, dej a bude ti dáno, nedej bude ti nandáno, dej více bude ti přidáno, stokorunáčka poputuje, lakomé středy-rozbíjení prasátek a počítání úspor. Jelikož jsme velice hodné, mírné , veselé, praktické, bez falešného sentimentu a lyrismu, (i když k dojetí nemáme nikdy daleko), prostě výkvět ženských ctností, přikláníme se spíše ke druhé části názvu. Naše patronka je totiž svatá Barbora (potažmo svatá Cecílie-patronka hudby), jí jsme podobné.

DS: Při posledním vystoupení na vánočním koncertě ZUŠ byla z hudby a ze samotného přednesu cítit úžasná pohoda a radost. Je to tím, že kapelu tvoří samé ženy? Nebo plánujete nějaký mužský přírůstek?
BL: Úžasnou pohodu a radost máme v krvi. Jde nám to tak nějak samo. Nic jiného vlastně neznáme.
Být ženami je malým i velkým Barkám vlastní. Už od narození. A že tvoří? A ženy? A samy? Někdy. A někdy zase ne.
O jednom přírůstku víme, ale zatím není známo, je-li mužský (v očekávání je jedna z našich drahých členek). Muže máme velmi rády. Doma. Bez nich bychom se neobešly.

DS: Když se zaměříme více na hudbu, do jaké škatulky se dá zařadit či nezařadit?
BL: Dá se zařadit i nezařadit. Jak kdy. Bereme to jak to přijde.

DS: Existuje nějaká filosofie nebo nálada, kterou chcete prostřednictvím muziky sdělit?
BL: Prostřednictvím muziky chceme sdělit její náladu. Náladové však nejsme. Spíše filosofické. Rády tak nějak mudrujeme.

DS: Jaký byl vůbec prvotní impuls ke vzniku kapely ? Jaký to byl přetlak, který musel vyvěrat na povrch?
BL: Impulsem byl přetlak, který vyvěral na povrch a byl nelítostný. Jako papiňák nás tlačil termín adventního koncertu. Musely jsme něco dát dohromady ! Materiálu bylo tak akorát, ale kdo to bude dělat?! S malými slečnami se ZUŠ jsme se rozhodly, že požádáme o výpomoc. No a jak už to chodí: slovo dalo slovo, skutek dal skutek a bylo to jak to má být. A taky že je! Navíc jsme tvořily pod ochranou našich patronek svaté Barbory a svaté Cecílie. Takže práce byla plodná a požehnaná.

DS: Blanko ty jsi tvůrčí osobností celého souboru. Odváží se ostatní členky mluvit do choreografie a celkové formy písniček?
BL: Členky se zatím mluvit neodváží. Jsou hodné. Šetří slovy. Mluví za ně jejich práce. Mluví až po koncertě. S křížkem po funuse.

DS: Kapela je pod záštitou základní umělecké školy. Jste spokojeni s prostorem a podmínkami, které Vám škola dává k dispozici?
BL: Bez záštity ZUŠ by to prostě nešlo. Využívám tuto příležitost a děkuji: paní ředitelce Snížkové. Panu Petru Snížkovi. Paní zástupkyni Sládkové. Panu Pavlu Sládkovi. Doktoru Vyskočilovi. Petru Laurychovi. Jakubu Laurychovi. Všem kolegům a žákům ZUŠ. Jejich rodičům. Prarodičům. Manželům a manželkám. Bratrům a sestrám. Synům a dcerám rodičů a přátel školy. Panu školníkovi. Uklizečkám a kuchařkám. Městskému úřadu. Pokladně městského úřadu. Kulturní komisi městského úřadu. Paní Tomášové. Paní Klausové. Paní Hakenové, že šije. Paní Stanislavové, že hlídá Faustýnu. Paní učitelce Koktanové. Jejímu synovi. Jejím vnoučatům. Synovi Pavly Langové. Českému lvu. Českým spojům. Míše, Báře, Kláře. Porodnici u Apolináře. Lékárně Klecany. Paní lékárnici. Jejímu manželu Ondřejovi. Jejímu synu Ondřejovi. Jejím čajům - bez nich by to prostě nešlo.
Ťapce, Bojarovi, divadlu Na zábradlí a našim olympionikům. Sponzorským darům se nebráníme, snášejte do ředitelny ZUŠ. Nejlépe ve středu mezi 14 hodinou.

DS: Na závěr futuristická otázka. Co chystáte v nejbližší době a kde si hudební milovníci přijdou na své?
BL: Lakomé Barky přispěly k vánocům, přispějí i k velikonocům. Pracujeme asi na 9-10 písních na téma slunce a jaro. (Ještě se ukáže co tam dáme a jak to bude vypadat). Potřebujeme teď hlavně zdraví, nástroje a čas. Čas jsou peníze.
Koncert bude v sobotu 23.3.2002 v 10 a pro úspěch i v 11 hodin v prvním patře městského úřadu. Vstupné dobrovolné, kdo nemá, dá příště. Přijďte včas, na nikoho se nečeká. Něco si i odnesou, jestli se to stihne.

DS: “Barky ač skoupé na slovo byly ochotné a nebývale sdílné”, doporučila zpovídaná Barka, abych tímto rozhovor ukončila. Po přečtení rozhovoru si ale čtenáři myslíme něco jiného. Nebo snad ne?
Společně mudrovaly ředitelka ZUŠ Dana Snížková a paní učitelka a Lakomá Barka Blanka Laurychová.