Milí čtenáři, v tomto čísle Vám představím další osobnost naší školy - Jana Buriana. Je to další z těch učitelů, kteří se kromě pedagogické činnosti věnují také uměleckému působení. Jan Burian spolupracuje s paní učitelkou Zuzanou Sýkorovou nejen v naší škole jako korepetitor tanečního oboru, ale také se podílí na celkovém obrazu tanečních představeních. Spolupracoval na jevištních projektech Mina Tanaky, holandské divadelní skupiny Dogtroep či amerického režiséra Petera Schumanna a je i autor filmové hudby. Mimo tyto aktivity se podílel hudebně na nahrávání CD Zrcadlo Jana Buriana (staršího). Nejen pro tyto umělecké aktivity, ale hlavně pro zajímavou osobnost, jakou Jan bezesporu je, jsem mu položila pár otázek.

DS: Jaký vliv měl na utváření Vašeho uměleckého názoru rodinné prostředí?

JB: Myslím, že všechno má vliv, každý den, každá situace. Nenapsat tuhle větu, celý můj život by byl jiný. Od malička jsem měl možnost se pohybovat jako divák na různých koncertech a festivalech, kam nás s bráchou táta občas brával.
       Dnes ale vidím, že nejvíc ze všeho mě formovaly chvíle u mé babičky Zuzany v jejím malostranském bytě. Tam jsme společně pozorovali noční oblohu dalekohledem, čekali na květiny, které rozkvetou jen jednou za rok v noci, nebo jsme zachumláni do ovčích kožešin poslouchali babiččina vyprávění o králi Artušovi, kouzelníku Malinovi, o skřítcích.

DS: Můžete říct jak vidíte uměleckou dráhu svého otce Jana Buriana a jak naopak on vidí vaše tvůrčí aktivity?

JB: Každý žijeme v naprosto jiném světě. A je to dobře, protože jsme stále zvědaví na svět toho druhého. Mám moc rád tátovy básničky a knížky.

DS: Byl nebo jste inspirován některým hudebním směrem?

JB: Snažím se poslouchat všechny strany, do všech směrů. Nehledím na hudbu z hlediska žánrů. Celý svět lze vnímat jako strhující hudbu. A na kterém místě se právě nacházíme, takovou část té nesmírné symfonie si vybíráme. Hudbu je možné i vidět, například ve slunečních paprscích, v rytmu horských hřebenů, v mezerách mezi uhánějícími auty, v barvách ovoce.... Vlastně hudbu stále hledám a to mě inspiruje.

DS: Můžete nám prozradit, jak se zrodila neuvěřitelně harmonická spolupráce se Zuzanou Sýkorovou?

JB:Velmi jednoduše. Přišlo to samo. Potkali jsme se a začali pracovat.

DS: Jste člověk výjimečný nejen svými názory, ale i svým zevnějškem. Zajímá Vás móda?

JB:Ne. To jde úplně mimo mě. Pro mě je jen důležité cítit se pohodlně.

DS: Myslíte, že pedagogická činnost má vliv na vaši tvorbu?

JB: Pedagogickou práci vidím jako tvorbu. Možná jednu z nejnáročnějších. Učitel musí neustále dávat pozor, aby děti neučil, pouze jim umožnil hledat sebe. Na druhou stranu nesmí být všechno jen příjemné a zábavné, protože pak by i celý svět přišel dítěti jako hračka. Každý žák nejspíš potřebuje individuální dávkování jednoho i druhého. To je všechno jen teorie. V praxi jsem úplný začátečník a dlouho budu.

DS: Máte nějaký vysněný cíl, který je vašim hnacím motorem ?

JB: Můj opravdový cíl není z tohoto světa, proto o něm nebudu mluvit.

DS: Nyní se vraťme k CD Zrcadlo, na které jste uveden jako spoluautor aranžmá hudby. Jak se Vám spolupracovalo v rámci “rodinných vztahů”?

JB: V rámci rodinných vztahů docela dobře. Je to už druhé CD, které jsme spolu s tátou udělali a tak jsme věděli, že jeden od druhého můžeme čekat téměř všechno. Asi nejpříjemnější byla fáze, kdy jsme s připravenými písněmi jezdili a koncertovali, abychom je nechali usadit než je nahrajeme.

DS: Charakterizujte stručně ke komu je CD určeno, co je na něm zajímavého a kde by si ho případní zájemci mohli objednat?

JB: CD Zrcadlo je určeno posluchačům, kteří nepotřebují všechno hned soudit a řadit do škatulí. Je hodně různorodé. Jde hlavně o písničky ze života, kterým jsme pomohli rozmanitou zvukovou aranží. Křest CD proběhl 25. března 2002 v divadle Archa, tam byla k dostání i nová tátova kniha o ostrovech. Jinak si CD můžete koupit normálně v obchodech (vydalo Indies)

DS: A nakonec poslední neotřelá otázka. Můžete našim čtenářům sdělit nějaký veselý zážitek z natáčení?

JB: Pokud myslíte z natáčení Zrcadla, tak to probíhalo ve velmi vážné, seriózní atmosféře (ještě dnes z toho nejsem psychicky zcela v pořádku).

Povídat si s Honzou byl opravdový zážitek. Je to člověk, který se nespokojí s konzumním životem, má rád změny, rád nazírá na události z více pohledů, hledá uměleckou pravdu, nespokojí se s formou, ale vyžaduje spjatost s obsahem. Vše co dělá je upřímné a opravdové, určitá filosofie prostupuje vším, co vytváří a jak žije. Jsem ráda, že právě taková osobnost jako je Jan Burian učí na naší škole.

PS. Jmenované CD je velmi příjemné nejen textově, ale také hudba je jarně svěží. Vřele doporučuji, je to delikatesa!