Marek Vávra (26) je absolventem teplické konzervatoře oboru klarinet a zpěv. Účinkuje v muzikálu Evita, hraje v kvartetu Amoroso. Na naší škole působí od začátku školního roku. Přesto, že je ve škole teprve půl roku, dokázal vybudovat velmi kvalitní pěvecké oddělení, se kterým natočil CD nazvané Vánoční dárek. K takovému výsledku se dopracoval díky svým pedagogickým schopnostem, které se opírají o profesionální řemeslo oboru a hlavně o přátelský vztah k dětem. Jakým způsobem jste se dostal do muzikálu Evita? Musím to říct od začátku. Jel jsem vlakem a náhodou se mi dostal do ruky časopis Koktejl a přečetl jsem si tam rozhovor s Antonem Banderasem, který mluvil hlavně o filmu Evita, ve kterém hrál hlavní roli. Dojel jsem do Teplic, kam jsem chodil na konzervatoř a první, co jsem slyšel z amplionu na nádraží, byla skladba „You must love me „od Madonny, což je jedna z ústředních písní muzikálu Evita.Tak jsem si pomyslel, že to už je nějaké znamení. Došel jsem přišel na konzervatoř a tam byl vyvěšen leták o konkurzu do Evity. Řekl jsem si, že to už je třetí znamení, a protože jsem trochu pověrčivý, tak jsem se do konkurzu přihlásil. Konkurz se skládal ze tří zkoušek - pěvecké, z toho co jsme si připravili, zkouška ze zpěvu z not a z hudební praxe u paní sbormistryně Pluháčkové. Dále následovala taneční zkouška, což byl pro mě největší oříšek. Později jsem se dozvěděl od paní Pluháčkové, že jsem měl v materiálech napsanou poznámku „na tance zásadně nebrat" s vykřičníkem.
 
Kolik jste odehrál do současnosti představení?

Myslím, že to bude kolem 320 představení.
 
Nemáte pocit stereotypu při tak častých reprízách?

Mám. Zpočátku, když se představení hrála každý den, tak mě to už tolik nebavilo. Ale dá se v tom pokaždé něco nového objevit. U muzikálů hrozí nebezpečí, že lidi postupem doby začnou dělat všechno automaticky, nedávají do toho už umění, kumšt. Kvůli tomu se musely dělat často taneční zkoušky a korepetitorské zkoušky. Po každém představení jsme se museli sejít s režisérem a ten nám dával připomínky.
 
Měl jste někdy takzvané okno nebo došlo k nějaké neočekávané události při představení?

Já jsem zatím okno neměl. Ale vzpomínám si na jednu příhodu. Evita má svého pobočníka, který za ní stále chodí jako ocásek. Tento pobočník nese na svatbu Evity dva prstýnky. Jeden prstýnek mu upadl a on začal lézt po kolenou a hledat ho. Starosta, který na pódiu Evitu oddává, se začal smát. Když to viděli svatebčané a Perón s Evitou, tak se začali taky smát, když to viděli diváci, tak se smáli také. Za půl minuty se otřásalo celé divadlo smíchy a všichni tleskali. A tento pobočník měl také jednou okno. Zapomněl text, začal koktat a nás to všechny rozesmálo a druhá půle už byla taková rozverná. Co byste poradil těm, kteří by chtěli zívat v muzikálu.
 
Je to víc otázka štěstí nebo výjimečného talentu?

Je to více otázka štěstí, něco ale člověk musí umět. Na Evitu se nás hlásilo 500 a vybrali nás 25. Ale záleží to taky na tom, jestli se režisérovi zrovna ten váš "obličej" líbí.
 
Je pro vás pedagogická činnost namáhavá?

Vůbec ne. Myslím že v současné době mě tato práce ze všech činností, které dělám, baví nejvíce. Vidím nějaké výsledky a děti jsou takové čisté duše. Je to zábava a myslím, že nemá smysl, děti násilím do ničeho nutit. Do umělecké školy chodí děti z velké části dobrovolně. Myslím, že by měly mít z této činnosti radost a potěšení.
 
Jakou zastáváte pedagogickou filosofii?

Myslím, že by děti měly při umění shodit ze sebe veškeré mindráky a oddat se plně umění. Mám potíže s tím, že mně dlouho trvá, než mě někdo naštve, na děti nekřičím. Musely by mě pálit třeba svíčkou, abych na ně křičel. Nevím ale jestli s tím nebudu mít někdy potíže. Ale myslím, že to jde zvládnout i takovým způsobem. Vedete formu skupinové výuky.
 
Co je obtížnější při výuce, děti přípravných ročníků nebo děti v pubertálním věku?

Těžší na zvládnutí jsou starší žáci. S většími už musíte jednat jako sobě rovným, ale takhle jednat musíte vlastně se všemi dětmi. Mladší děti jsou roztomilé, nezkažené.. Starší žáci nebo žákyně mají už jakési návyky, které pochytili ve společnosti. Myslím si, že ale práce s jakýmikoliv dětmi je příjemná.
 
Kdo přišel s nápadem natočit CD?

Já jsem velmi špatný klavírista, proto jsem o natočení podkladů požádal Kubu Nygrýna. Kuba vymyslel, že bychom mohli CD natočit v létě a já jsem potom přišel s tím natočit vánoční CD. Takže jsme to vymysleli tak napůl.
 
Učil jste sbory teprve půl roku, věřil jste ve schopnosti svých žáků?

Já jsem dětem věřil, děti jsou velmi schopné. Nábory jsem si dělal sám, přihlásilo se docela hodně dětí, ale bohužel jsem je nemohl všechny vzít. Když člověk nemá talent pro určitou věc, tak to nejde, ať se snaží jak chce. A myslím, že by ani nebyl šťastný, kdyby dělal něco co mu nejde. Já jsem si vybral ty nejlepší z nejlepších a těm jsem věřil.
 
Kde berete sílu a energii pro tolik aktivit?

Já cvičím taichi, to mě dává v současné době hodně síly a duševní rovnováhy. Dřív jsem hodně sportoval, teď chodím hlavně plavat. Hodně síly mi dává můj vztah s mojí přítelkyní, velmi si ve všem rozumíme a je to i můj nejlepší kamarád.
 
Kdybyste si mohl přát tři splnitelná přání, kterým byste dal přednost?

Asi to prví bude někomu připadat jako fráze, chtěl bych, aby se lidi měli na světě víc rádi, aby k sobě byli uctiví a hodní, aby zůstali dětmi až do své dospělosti a aby nebyly na světě války. To druhé přání bude trochu sobecké, přeji si, abych já a všichni moji kamarádi, moje přítelkyně a moje rodina jsme byli šťastní, hlavně zdraví, protože když je zdraví, tak to je vlastně veškeré štěstí. Další přání je, aby se nějak srovnala politická a sociálně ekonomická situace u nás. Když člověk něco dělá, měl by být za to rozumně ohodnocený tak, aby nemusel každou korunu obracet v ruce, aby mohl cestovat, aby si mohl cokoliv koupit.
 
Děkuji za rozhovor a přeji Markovi, aby se mu jeho přání splnila.

Děkujeme všem rodičům, kteří se přišli podívat na vánoční koncert, koupili si grafiky, kalendáře a CD. Zvláště jsme byli poctěni přítomností pana starosty Ing. Zdeňka Malíka a pana místostarosty pana Zdeňka Šebka. Oba se podíleli na křtu našeho CD. Děkujeme jim za slova uznání, kterými ocenili práci všech našich učitelů. Byli jsme jejich přítomností velmi poctěni a našemu koncertu dodali slavnostní ráz. Jejich přítomnost je také velkou motivací pro naše žáky, kteří mají pocit, že se o výsledek jejich snažení zajímá celá klecanská veřejnost.

Velmi zdařilou akcí byly diskotéky pro děti, které jsme pořádali společně se základní školou. Díky finančnímu příspěvku Městského úřadu v Klecanech jsme mohli zajistit kvalitní hudební aparaturu, moderátory a ceny pro soutěžící. Všechny děti dostaly malé občerstvení díky sponzorským darům pana Fišera z firmy Pekařství Drak, panu Melíškovi z firmy Maso-uzeniny a panu Malečkovi z Obchodu A+M. Všechny děti se výborně bavily, velkým oživením byla účast některých učitelů, kteří projevili smysl pro humor a společně s dětmi tancovali, skotačili a přispěli k radostné atmosféře celé akce. Zejména velký úspěch sklidil kostým paní učitelky Štěpánkové a pana učitele Rychlého.

Děkujeme všem sponzorům i učitelům, kteří dětem nezkazili legraci a bavili se s nimi, děkujeme paní zástupkyni Kulštrunkové za vytváření uvolněné atmosféry, děkujeme paním kuchařkám, které pomáhaly při práci na občerstvení, děkujeme panu školníkovi Šalanskému, který nám zabezpečil technické záležitosti, velmi děkujeme paní učitelce Motalové, která upekla s dětmi ze zvláštní školy výborné rolády a vánoční cukroví, děkujeme paní Šťastné a paní Pechové za pomoc při organizaci a děkujeme všem dětem, které si vyrobily krásné kostýmy a modely.

Myslím, že jsme starý rok zakončili vesele a všichni pedagogové umělecké školy se těší na další práci a zajímavé akce se svými žáky. Máme už spousty nových plánů, na kterých už začínáme pracovat.