Konec 6. století
Slované začínají osídlovat údolí řek Sávy, Drávy a Mury a pod nátlakem Avarů obsazují pobřeží Černého moře, Podunají, Jadranské pobřeží a okolí Balatonu.
7. století
Kmeny západních Slovanů vytvářejí útvar spolu se slovanským vévodstvím Karantánským s centrem v současných rakouských Korutanech (Gosposvetsko polje).
745
Karantánie se stává součástí Franské říše. Slované jsou pokřtěni a pozvolna ztrácejí svou nezávislost.
869-874
Kníže Kocel zakládá nezávislý stát Slovinců v Dolní Panonii. Má však jen krátkého trvání.
9. století
Jak roste vliv křesťanství, jazyk Slovinců je více a více užíván pro účely náboženské. Frízinské památky, nejstarší dochovaný záznam slovinštiny, pocházejí právě z tohoto období.
14.-16. století
Habsburská monarchie ovládá všechna území Slovinců.
1551
Protestantský kazatel Primož Trubar vydává Katekizem, první knihu napsanou slovinsky.
1584
Jurij Dalmatin překládá Bibli do slovinštiny. Adam Bohorič píše slovinskou gramatiku.
1693
V Lublani je založena Academia Operosorum Labacensium.
1701
V Lublani je zřízena Academia Philharmonicorum Labacensis (předchůdce dnešní filharmonie).
1848
Slovinsští intelektuálové přicházejí na pražském Slovanském sjezdu s prvním politickým programem jednotného Slovinska (Slovenija zedinena).
1860
Začínají se formovat první politické platformy, z nichž zanedlouho vznikají politické strany.
1918
V říjnu je vyhlášena nezávislost Slovinska na území bývalé rakouské monarchie a v prosinci vzniká Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (srbská dynastie Karadjordjevičů). Vedvacátých letech značná politická nestabilita (vystřídalo se dobře dvacet vlád). Jugoslávie je od 1920-21 členem Malé dohody spolu s ČSR a Rumunskem. Šlo zde o snahu bybudovat funkční obranný systém ve střední Evropě.
1929
Král Alexandr provedl státní převrat, rozzpustil parlamnet a nastolil osobní diktaturu. Název státu se mění na Království Jugoslávie (3.10.).
1934
Ve Francii proveden atentát na Alexandra, za jeho nedospělého syna Petra II. vládnou regenti.
1941
6.4. ráno začíná bez vypovězení války náletem naBělehrad a některá další města německý útok na Jugoslávii. 10.4. ustašovci vyhlásili Nezávislý stát Chorvatsko (probíhá vysidlování Srbů, jejich násilná rekatolizace atd.). Jedinou silou schopnou nabídnout program celojugoslávský a nenacionalistický byli nakonec komunisté Josipa Broze. 22.6.1941 vyzývají k celonárodnímu povstání. Oficiální začátek povstání 7.7. 1941, vrchním velitelem sil národního osvobození byl Josip Broz Tito. Následují represivní akce Němců - padlo jim za oběť na 100 000 lidí.
1945
Boj za osvobození trvá na území Korutan a Štýrska až do 15. května. Zásadní význam pro dnešní Slovinsko má represe, kterou provádějí komunisté proti ostatním křídlům odboje (postříleno kolem 1000 lidí). Odboj, který stál mimo Komunistickou stra nu, zejména katolický, byl po r. 1943 vehnán do nucené kolaborace z Němci. Neexistovalo jiné výhodisko než spolupráce s komunisty. To odmítali (např. papežské encykliky Divine redemptoris 1937, která se ostře staví proti spolupráci s komunisty), vzniká tu tedy po r. 1941 situace faktické občanské války. Vývoj je donutil v nucené sebeobraně ke spolupráci s Němci. Dnes nastalo období přehodnocování úlohy jednotlivých pólů slovinské společnosti za 2. sv. války. Nikdo nestojí s čistým štítem. Morálně je spolupráce s fašisty neomluvitelná, podobně jako zneužití kritické situace národa pro převrat a převzetí moci komunisty hned po válce. Stejně tak i msta na ostatních složkách odboje, která probíhala p celé Jugoslávii. Listopadové volby Komunistická strana Jugoslávie zmanipuluje tak, aby získala v parlamentě rozhodující většinu - 29.11.1945 tak parlament ruší monarchii a vyhlašuje Federální a lidovou republiku. Důsledně kopírují sovětský model.
1945-1953
Proces znárodnění začíná zákonem o zemědělské reformě v srpnu, který určoval maximální plochu, kterou lze vlastnit (20-30 ha obdělavatelné půdy). Soukromý sektor se dostává pod kontrolu státu. Až na výjimky (především Kosovo) je řadu let mezi nárosdnostmi klid.
1948
Titova roztržka se Stalinem. V Jugoslávii probíhají čistky nespolehlivých kádrů. Zřízeny jsou koncentrační tábory pro politické vězně (Goli Otok).
1961
Založení "Hnutí nezúčastněných", politického seskupení států stojících mimo úsřední politické bloky. Získalo Jugoslávii nemalou mezinárodní prestiž.
1963
Nová ústava, jíž se mění název státu na Socialistickou federativní republiku Jugoslávie (SFRJ).
1980
4. května umírá v lublaňské nemocnici Josip Broz Tito.
1988
Vojenský soud se třemi novináři (Janez Janša aj.) z časopisu Mladina vede k nespokojenosti a volání po nezávislosti Slovinska.
20. ledna 1990
Slovinská delegace se naposledy zúčastňuje sjezdu Svazu komunistů Jugoslávie.
23. prosince 1990
V referendu se 88% hlasů Slovinci rozhodli pro nezávislost své země.
25. června 1991
Oficiální vyhlášení nezávislosti Slovinska.
27. června 1991
Reakce jugoslávské armády- obsazování strategických míst.
7. července 1991
Podpisem Brionské dohody končí jugoslávská
armáda veškeré akce proti Slovinsku.
25. října 1991
Poslední jugoslávský voják opouští území Slovinska.
23. prosince 1991
Přijetí slovinské ústavy.
15. ledna 1992
Evropská unie oficiálně uznává Slovinsko.
22. května 1992
Slovinsko se stává řádným členem OSN.
6. prosince 1992
První svobodné volby. Dnešní slovinská politická scéna se vrací k tradičnímu rozvržení z doby mezi válkami. Významnou roli hraje jednak tradiční křesťanská demokracie (SLS), dále liberální strany (LDS). Dosud je silný podíl sociálních a postkomunistických stran. Odkazy na internetové stránky nejvýznamnějších stran uvádím v oddílu Linky. Prezidentem zůstává stále Milan Kučan, premiérem Janez Drnovšek.
2003
Od podzimu mají Slovinci po dlouhých letech nového prezidenta. Tím novým se stal tehdejší premiér Janez Drnovšek. Dlaší informace
Fotografie na této i dalších stranách jsou buď mé vlastní, nebo pocházejí z pohlednic
či některých základních dostupných turistických příruček o Slovinsku.
