Slovinské malířství

Nejstarší vrstvu slovinského malířství tvoří stopy římského umění, dochované na několika freskách z Emony (Lublaň), Celej, Petovione, Simonovega zaliva, Nevioduna.

Nejstarší středověké umění pak nejdeme zejména v rakouských Korutanech , ovšem jen v původních spíše ornamentálních zbytcích. Hlavními památkami jsou knižní malby - iluminace na dochovaných rukopisech kláštera Stična, kde ve 12. století hostují významní iluminátoři z evropských center knižní malby. Nejstarší zdokumentované nástěnné malby byly fresky v minoritském klášteře v Ptuji (konec 13. st.).

Větší rozvoj nástěnné malby nastal v následujícím období, v gotice (14. a 15. století). Znatelný je i vliv Giottův v díle malířské školy s centrem v Gorici. Z Korutan pochází také první mistr lublaňské dílny, představitel internacionální gotiky Janez Ljubljanski. Jeho významnými následovníky v nástěnné malbě jsou Bolfgangus a Maški mistr, mistři pozdní gotiky. Sem spadá i výmalba kostela v Hrastovljích (istrijský kruh). Z 15. a 16. století jsou řídce dochované oltářní obrazy (Olivetská hora v Koritnem u Čadramu, Laibův oltář a Kraňský oltář).

Na přelomu 15. a 16. století dochází k pronikání impulsů renesance. Na území Slovinska se projevuje spíše heterogenně, jako průsečík vlivů italských a severské renesance, nikoli domácího vnitřního vývoje. Pozůstatek původní gotické tradice a vlivu renesance se spojují v díle Jerneje z Loky a G. P. Thannera (též Tonnar), místo zde mají také autoři z istrijské školy (Tomaž ze Senje). Vrcholem tehdejšího malířství je výzdoba kostela sv. Primože nad Kamnikem, ovšem s ohledem na naprostou výjimečnost je obtížné soudit na autora. Objevují se i malby na hradech a hradních kaplích (Fužine u Lublaně, Otočec, Gracarjův turn)

V 16. století zbrzdil rozvoj malířství příchod protestantismu. Podstatným přínosem zůstává však zájem o knižní grafiku, zejména v Dalmatinově překladu Bible. Vliv renesance je cítit i v prostřednictví benátské školy (od konce 15. století), zvláště na pobřeží - Koper, Izola, Piran (V. a D. Carpacciové, rodina Santa Croce, Ventura ze Zadaru). Nejvýznamnější je Tintorettův hlavní oltář v kapitulním chrámu v Novém městě.

Lublaňský biskup Tomaž Hren zahájil potridentské hnutí hlavně za spolupráce s korutanskými malíři (K. Weissmann, M. Plainer). Hlavními osobnostmi baroka, které se projevuje na konci 17. století, jsou H. G. Gaiger a Gaigerfeld. Nové podněty získává kultura založením Academie operosorum, jejíž zakladatelé chtěli z Lublaně udělat kulturní centrum celé země. Malby pro nový lublaňský metropolitní chrám vyrobil severoitalský malíř G. Quaglia. V jeho vlivu pak tvoří v Kraňsku F. Jelovšek. Největší popularity dosáhl V. J. Metzinger, v další generaci pak A. Cebelj a mysticko-expresivní F. Bergant. Všichni stojí víceméně ve vlivu Benátek, někteří souznějí i s rakouskou školou (pozdní Jelovšek). V 70. letech přechází barok v rokoko a na území dnešního Slovinska se uplatňuje zejména prostřednictvím M. J. Schmidta či A. J. Lerchingera. Barokní tradice však pokračuje hluboko do 19. století.

Klasicismus se nedočkal v zemi pod Alpami velké odezvy vzhledem k tomu, že tu nebylo dosti citlivé a intelektuálně vhodn é prostředí. Převládá tu však biedermaier (portrét) - J. Tominc žijící v Terstu, lublaňský M. Langus či M. Stroj. Romantismus se uvádí u F. Kurze zum Thurn und Goldenstein, A. Karingerovi či M. Pernhartovi. Tito se poprvé představují i veřejnosti na výstavách či v časopiseckých recenzích. Třeba je ovšem také zmínit velký rozkvět barokem ovlivněného lidového umění. K představitelům významné školy nazarénské patřil J. Wolf a jeho žáci Janez a Jurij Šubicové. Tito otvírali slovinské prostředí evropským směrům, zejména realismu. Byli už poučeni Paříží, Vídní či Prahou a Jurij Šubic byl mj. první Slovinec, který vystavoval v Paříži.

Do kontextu secese patří klub Vesna (M. Gaspari, G. Birolla, H. Smrekar ad.). Pokoušeli se také využít motivů lidového umění k vytvoření skutečně národního umění. Následující generace moderny lze charakterizovat zejména směry impresionismu a symbolismu a jmény I. Grohar, R. Jakopič, M. Jama, M. Sternen. Stále je tu však znát výrazný ohlas realismu. Podařilo se jim ovšem pozdvihnout slovinské malířství na evropskou úroveň. Jakopič postavil roku 1909 první galerii (Jakopičův pavilon) a výrazně tak rozdmýchal slovinský umělecký život.

Po 1. světové válce měl podobný význam jako předtím spolek Vesna či Sáva Klub mladých, který navázal hlavně na německý expresionismus. Jeho vůdčí osobností se stal Fran Kralj. Vynikají smyslem pro mystiku, časté jsou religiozní motivy (včetně maleb pro sakrální stavby), vedle tendence k abstrakci využívají však také motivy a výraz z lidového umění, ve 30. letech lze dokonce hovořit i o jakémsi ruralismu. Řada malířů se rovněž věnuje grafice (B. Jakac, T. Kralj, M. Maleš). Ozvěny avantgardy jsou méně časté, ale objeví se jednotlivé motivy futurismu, kubismu a později i surrealismu (I. Čargo, L. Spazzapan), žádný z těchto směrů se však neprosadí bezvýhradně. Ve 30. letech navazuje na expresionismus tendence k nové věcnosti (V. Pilon, D. a N. Vidmarové, oba Kraljové). Tradiční motivy - portrét, zátiší, měšťanské motivy - oživuje tzv. barevný realismus (M.Sedej, F. Mihelič), vzorem z předchozí generace tu byl Maleš, který do Slovinska přivedl matissovskou barevnost a linearitu. Jeho představiteli byli i členové skupiny Nezávislí (F. Pavlovec, G. A. Kos).
Za války se objevuje specifické využití umění pro programové účely doby, tzv. partyzánská grafika (kostelíky v Přímoří - T. Kralj), na něž navázal v 50. letech socialistický realismus (S. Pengov). I když většinou odeznívá, pro některé autory jsou motivy války i nadále rozhodující (I. Šubic, M. Pregelj, V. Lakovič, Z. Mušič).

Vůdčí osobností při přechodu k lyrické abstrakci měl S. Kregar, Skupina 53 (M. Šuštaršič). Šedesátá léta přinášejí novou avantgardu - informel a letrismus (J. Bernik, R. Kotnik, A .Jemec, S.Komel). Projevují se světové směry, např. pop-art, konceptualismus, neokonstruktivismus (D. Hrvacki), abstraktní umění (J. Bernik, G. Gnamuš). V osmdesátých letech se v rámci postmodernismu formují různé osobní poetiky (E.Bernard, Z. Jeraj, M. Krašovec, V. Oman), objevují se opět motivy genia loci - Přímoří (Ž. Marušić, K. Tutta) a Prekmurje (Z. Huzjan, N. Beer).

Galerie

France Kralj: Zvěstování	France Kralj: Magdalena	Drago Vidmar: Rozsévač
Rihard Jakopič: Škofja Loka, olej, 1904	Božidar Jakac: Koncert, dřevoryt, 1921	Miha Maleš: Sveta noč, linoryt, 1934
Tone Kralj: Utrpení Páně, dřevoryt, 1923	France Kralj: Studánka, olej, 1925	Tone Kralj: Revoluce, olej, 1921
Tone Kralj: Má matka, 1934	Tone Kralj: Judita, 1934	Božidar Jakac: Půlnoc na Hradčanech, olej, 1920

Hlavní stránka - Historie - Geografie - Hudba - Literatura
Malířství - Jazyk - Film - Turistika - Linky