ČAJOLINKY

OBČASNÍK
 
O ČAJI NA STRÁNKÁCH INTERNETU
 
On-line časopis pro milovníky čaje a popularizaci čaje samého
 
NOVINKY GLOSÁŘ TEMA ZPĚT RECENZE SLOVNÍK NÁZORY FAQ ARCHIV

Odkazy
na stránky věnované čaji
Občasník
     Na této stránce bych chtěl zveřejňovat krátká vyprávění s čajem nějak související. Pokud budu neskromný, mělo by to být něco na způsob fejetonů, které budou zařazovány podle možností, jaké skýtá občasná inspirace.

aukce
debaty
(e-)obchody
čajovny
kluby
nadšenci
společnosti
vyhledávače
ostatní
 Datum
 Název
10. listopadu 2006
 Zpovědní tajemství
7. října 2005
 Časy se mění
23. září 2005
 Rozhovor a neobvyklý cestopis
4. března 2005
 Výročí Čajolinek – čtyři roky
21. května 2004
 Pejsánkové
5. března 2004
 Ke 3. výročí Čajolinek
21. listopadu 2003
 Každému ten jeho nápoj
 30. května 2003
 Dívejte se jinam
 8. listopadu 2002
 Křeček v čajovně
 21. června 2002
 Jak plyne čas
 14. června 2002
 Pozlátko
 31. května 2002
 Čajový kruh
 10. května 2002
 Císařovy nové šaty
 19. dubna 2002
 Dar
 12. dubna 2002
 Zpráva o stavu
 8. února 2002
 Uplynul čas
 25. ledna 2002
 Čajovník
Stručně:
  Přežít jednou, dvakrát se to dá, ale prožít to denně nelze 
 Ohlédnutí, které nemusí občas škodit 
 Vyprávění o cestě v souvislostech 
 Jednou za rok
 Jednou také něco o němé tváři
 Jednou za čas se snad dá ta sláva přežít
 Pomíjivost okamžiku
 Že by umění nebylo pro všechny?
 Drobná epizoda
 Věčné téma
 Pěna ve sklenici není všechno
 Kde to vázne
 Malé dítě to ví
 I to se stává
 Malé hodnocení
 Setkání se známými
 Taky vysvětlení

ARCHIV
OBČASNÍK
10. listopadu 2006

Na začátek stránky ZPĚT

Zpovědní tajemství

       Kdo se po zralé úvaze rozhodl, že čajovna je ten správný kousek místa na zemi, kde stojí za to ve vzácných chvílích nerušeně zkoumat vůně a chutě čajů, ví sám nejlépe, že není čajovna jako čajovna a je potřeba pečlivě vybírat, aby vyhovovala pro takový účel a tudíž byla k takovému počínání způsobilá. Je sice možné, že do takové čajovny bude muset vykonávat kratší či delší cestu, ale po čase mi určitě dá zapravdu, že se to vyplatí.
       Připomenu, že jsem o čajovně uvedl – mít možnost nerušeně vychutnat čaj. To není totiž možné v kterékoli náhodně vybrané čajovně anebo v některých případech pokaždé v jedné a téže čajovně. Ono stále připomínané tvrzení, že už čajovny v Číně měly charakter místa, kde se živě diskutovalo a ticha si tam jeden sotva užil, má jednu zásadní vadu. Čajovny si totiž u nás lze vybírat, takových i onakých je na výběr dost, takže i těch, které jsou oázami klidu.
       Rejstřík typů čajoven je široký a každý si vybere tu, která mu vyhovuje. Mít svou čajovnu vybranou a moci se spolehnout na to, že se tam potká s hosty stále stejného typu, je přeci jen pohodlné a člověk by nerad měnil. Ale život je pestrý, přináší mnohá překvapení a ani ta se čajovnám nevyhýbají, což je asi dobře, protože jinak by byl nudný.

       Mohu hovořit o štěstí, že čajovnu, kterou jsem si vybral a oblíbil, tvoří právě taková z těch poklidnějších, skoro jako samozřejmost se rozumí, že tam není místo pro kuřáky jakéhokoli typu, to jen tak na okraj, aby nedošlo k mýlce. Tak ano, docela jsem si zvykl, že hosté se téměř pokaždé chovají tiše a jde to, nikdo nemá důvod se ptát, proč tomu tak je, prostě to všem vyhovuje. A přesto se může stát, a taky že se stalo, a mezi jinak nijak hlučnými hosty se vyskytl jeden, který to pravidlo musel z nějakého vnitřního popudu porušit a hovořil ke svému protějšku u stolu. Samotný hlučný hovor by snad ani tolik nevadil, kdyby nebyl veden velice naléhavým tónem,. emotivním zabarvením a kdyby netrval tak dlouho, až se zdálo, že to nikdy neskončí.
       Tak se celá čajovna dozvěděla o jeho zážitcích, které mohly, jeden vedle druhého,směle soutěžit s příběhy v Blesku, slyšela jeho hodnocení v podání, která brala nedobrovolně naslouchajícím dech a vyslechla jeho snad tajná přání a doufání, která se asi sdělují obyčejně jen ve zpovědnici. ale tam jsou pod ochranou zpovědního tajemství. Není mi známo, co to měl v šálku a co to pil, ale z toho povídání vyplývalo, že něco na něj působilo jako katalyzátor pro nepřetržitý tok slov.
       Jako jedno vybočení z obvyklého běhu života v čajovně je to poučné pro ostatní a snad, když si to neúnavný vypravěč dodatečně uvědomil, mohlo to být poučné i pro něj.

OBČASNÍK
7. října 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Časy se mění
      Nedá mi to, abych si nepřipomněl některé dojmy, které podle mne stojí za to připomenout. To sice vypadá, že se dostávám do role pamětníka, ale asi to tak už bude. Být pamětníkem vypadá jako výjimečnost, ale je to jen titul, který přinese čas a chce to dostatek citu, aby se ten, o kom se dá říci, že už historii zažil a trochu víc pamatuje, nestal obtížným mluvkou. Mít dostatečný důvod k přiblížení dějů a skutečností z minula vyžaduje najít v současnosti příležitost, která to vyžaduje.
      Co jiného by mohlo mít v mém případě takovou naléhavost, aby bylo sděleno, než pozorování vývoje, který zaznamenaly čajovny, jež se dostaly do ohniska mého pohledu. Nechci a nemohu podat všeobecné zhodnocení, které je nad síly jednotlivce, ale namísto toho snad několik postřehů postačí, abych vystihly to, co považuji za změny.
      Ke svým návštěvám čajovny jsem si kdysi vybral jednu, kterou jsem shledal zcela vyhovující navíc proto, že byla v přijatelné blízkosti. Bylo to v době, kdy jsem objevoval chutě a vůně velice dobrých a kvalitních čajů a prostě jsem jim holdoval.
      Aniž bych si toho byl vědom, všiml si toho i pan čajovník a v pravou chvíli to dal znát. Stalo se, že jsem chtěl ochutnat nějaký další zelený čaj a požádal jsem právě přítomného čajového tovaryše, aby mi nějaký doporučil.
      Jeho nabídka, kterou mi sdělil však vyrušila z klidu pana čajovníka, který za pultem přihlížel. Tovaryšovi hned vytknul jeho neznalost situace slovy, že mi nemá nabízet čaje takového typu, když by měl vědět, že já si vybírám vždy jen z těch kvalitnějších.
      Je to drobnost, skoro nic to neznamená, ale já si takového přístupu obchodníka velice vážím a dnes ještě o to víc, protože něco podobného jsem zažil jen výjimečně a nikdy tak výrazně.
     Jinou zkušenost mi připomněla v současné době návštěva zcela jiného druhu provozovny určené k tomu, aby se v ní hosté posilnili jídlem či pitím. Do té pizzerie jsem zavítal jen třikrát a stačilo to k tomu, že když majitel zpozoroval mou druhou návštěvu, udělal si ve své práci chvilku na to, aby se zastavil u mého stolku a zeptal se, jak mi chutnalo. Podobnou pozornost pana čajovníka jsem kdysi zaznamenal i v čajovně, ale to musím sáhnout dost hluboko do historie svých návštěv v čajovnách.
      Budu jen rád, pokud někdo jiný, a čím jich takových bude více, tím lépe, bude mít názor poněkud jiný a ze své zkušenosti bude moci uvést mnoho příkladů ukazujících na to, že situace v dnešních čajovnách je mnohem lepší, než jsem zde ve dvou případech uvedl já.
OBČASNÍK
23. září 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Rozhovor a neobvyklý cestopis
      Zahájit rozhovor je obvykle těžší, než navázat na nějaký předchozí a já využiji té výhody, že mohu použít něco z toho, co se dá za předchozí debatu s Vlastou Trnkou považovat. Nutné je však navíc vysvětlit, proč rozhovor a o jaký cestopis se jedná.
      Kdysi to byla v čajovně řada otázek, postřehů a odpovědí nad fotografiemi, které si přivezl z cesty po zemích Střední Ameriky. Pak se uskutečnilo naše další setkání, když jsem byl opět u čaje posluchačem neformálního cestovatelského vyprávění s promítáním diapozitivů.
      Tehdy jsem tajně doufal, že nezůstane jen u pouhého obrazového zpravodajství doplněného pomíjivým doprovodným slovem a světlo světa snad někdy spatří i zápisky z této cesty.
      Tohle přání se mi nedávno splnilo, když mi Vlasta Trnka nabídl, abych si jeho text právě o té cestě přečetl. Zjednodušeně se dá celé vyprávění označit jako cestopis a přeci v sobě má o mnoho víc.
     Po tomto zjištění již nebylo daleko k tomu, abych nabídl Vlastovi Trnkovi k otištění prostor Čajolinek a on souhlasil.
      V podobných případech bývá dobrým zvykem předem autora aspoň stručně představit. Zde si k přiblížení jeho osoby dovolím zvolit formu rozhovoru, který by měl nezasvěcenému čtenáři pomoci k tomu, aby si o něm mohl udělat aspoň přibližnou představu.
      Tak jako v roce 2003 v případě, kdy jsem měl vzácnou příležitost představit autory knihy Příběhu čaje v rozhovoru vedeném formou otázek a odpovědí, pokusím se o něco podobného i nyní.
      V několika následujících vydáních Čajolinek se pokusím přiblížit osobu autora cestopisného vyprávění a současně s tím bude postupně textem naplňován příslušný prostor v kapitole GALERIE.
      Rozhovor přináší kapitola TÉMA. Zveřejňování cestopisu zahajuje malá ukázka – prolog.
OBČASNÍK
4. března 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Výročí Čajolinek – čtyři roky
      Před rokem jsem se zde ptal sám sebe, zda se má nebo nemá oslavovat výročí vlastně svým významem nijak pozoruhodné. Po zralé úvaze, jak ani jinak nelze, jsem usoudil, že Čajolinky v sobě za další rok svého trvání obsahují tolik snahy a úsilí, o kterém vím jen já své, že by asi nebylo správné nechat jejich další výročí přejít jen tak, bez povšimnutí. Té skutečnosti, že Čajolinky stále ještě vycházejí a navíc že je to teď právě o rok déle než vloni, si možná někdo další také všiml, ale kdyby si to nechal jen pro sebe, nijak by to nevyznělo. Úkolu napsat něco o tom, co takové období vydávání tohoto ezinu přineslo, se ujmu radši sám. To další je na ostatních a pokud se někdo takový najde, má prostor k hodnocení.
     Čajolinky zůstaly nadále týdeníkem, i když jsem často měl a stále mám s dodržením termínu uzávěrky velké potíže, prostě někdy vycházely a vycházejí opožděně, řečeno naprosto rovně a jasně. Zde oceňuji shovívavost návštěvníků a čtenářů. kteří zatím ani slůvkem, pokud vím, neprotestovali proti mé nedochvilnosti. Rovněž tak je mou povinností ocenit tolerantnost, s jakou je přehlížena stále nijak oslnivá grafická úprava Čajolinek. Tento nedostatek není jediný, protože mi bohužel nezbývá dost času ani na aktualizaci odkazů, z nichž některé a vlastně celá řada je již neplatná.
     Na tom není nic povzbuzujícího, protože to jistě mnoho návštěvníků nese nelibě, ale o tom nedostatku moc dobře vím a vedu ho v seznamu dalších plánovaných zlepšení současného stavu.
     Jako malou náhradu za evidentní nedostatky jsem zařadil mezi sledované zprávy i to, co se děje ve světě pěstitelů a obdivovatelů bonsají a suiseki, například. Věnovat se s velkým zaujetím pěstování rostlinek a dosahovat v něm mistrovství považuji za něco velice užitečné, protože to přinejmenším člověka zušlechťuje a to je něco, o čem se chci na stránkách Čajolinek zmiňovat do té doby, dokud mi síly budou stačit. Dalším podobným dokladem odhodlání nezanedbat vhodnou příležitosti a snažit se přivábit pozornost dalších návštěvníků, může být vytvoření kapitoly GALERIE. Její skromné začátky považuji za celkem očekávaný problém růstu a vývinu, protože směřování Čajolinek i do oblasti umění, i když jen okrajově, představuje dosti náročný úkol.
     Když se ohlédnu v čase za uplynulým rokem, mohu si říci, že největším úspěchem bylo udržení chodu tohoto ezinu v nepřerušeném sledu s tím vědomím, že k dokonalosti mu schází mnoho, ale své čtenáře si snad už za tu dobu našel.       
OBČASNÍK
21. května 2004

Na začátek stránky ZPĚT
Pejsánkové
      Označení pro naše chlupaté čtyřnohé přátele nemusí znít ani hanlivě ani příliš lichotivě. Jim je to asi celkem jedno, naše řeč a její významy chápou po svém, víc toho ani nepotřebují a ani o nic víc neusilují. Slušné zacházení a pravidelně trochu něčeho do žaludku jim většinou stačí. Případné hlídání u domu a zařazení do smečky v lidské rodině berou jako běžnou povinnost. Ovšem od člověka se mohou dočkat lecčehos, ten se je občas pokouší vycvičit k nebývalé dokonalosti podle svých lidských představ a někdy si ve své prostomyslnosti dokonce představuje, že pes musí okamžitě rozumět všemu tomu, co jeho pán vysloví a podle toho taky uposlechnout. Domnívat se, že pes může jen tak bez přípravy porozumět samorostlým formulacím v příkazech, které zaslechne, je bláhovost. Ještě, že moudrá matka příroda obdařila mnohé psy náturou nadmíru smířlivou a ti jsou pak schopni vyřešit vrtochy svých majitelů zcela jednoduše a překvapivě snadno. Ze soužití lidí a psů vzniká řada konfliktů, jinak zcela zbytečných, kdyby si lidé pořídili psa až v okamžiku, kdy jsou sami schopni někoho vychovávat, vychovat a výchovné metody dodržovat.
      To, že psi nejsou trpěni na mnoha veřejnosti přístupných místech a v podobných místnostech, lze chápat jako obecnou nespravedlivost. Jen tehdy, jestliže není o psa dobře pečováno a jestli nebyl vychován tak, aby věděl, co si v určitém prostředí a k cizím lidem smí dovolit a co ne, aby se uměl přizpůsobit jinde než doma panujícím podmínkám, je takový výlet trochu riskantním podnikem. Ovšem z jiného pohledu bráno, potkat obtížného hosta v restauraci není nic neobvyklého, přitom se může stát, že zpod vedlejšího stolu takovému řádění jen přihlíží trochu překvapený pes.
      V některých čajovnách panují a dodržují se zvyklosti, které lze označit za domácké, ovšem bez hanlivého přídechu rozuměno. Hostům je například dovoleno přivést si psa a samozřejmě se předpokládá, že ten nebude ostatním přítomným na obtíž. Komu by připadalo, že je to něco nemístného a troufalého, mohu uvést obdobný případ, zde na stránkách před nějakou dobou zařazený, kdy jsem viděl v čajovně promenádovat se křečka. O jeho vychování se dá asi těžko hovořit, ale chtělo to jen patřičně hlídat a usměrňovat jeho pohyb. Dal se zvládnout a myslím, že nikomu moc nevadil, ovšem hlavně proto, že v místnosti bylo jen pár hostů. To s přítomností psů by se daly spíše očekávat potíže, ale měl jsem možnost, při několika návštěvách čajovny, sledovat, jak se situace v podobných případech vyvíjí a nezažil jsem zklamání. Tak jsem měl příležitost vidět v čajovně při různých příležitostech jednotlivé pejsky tzv. gaučovým typem počínaje a německým ovčákem polovlkem konče. Docela pravděpodobně může psům vyhovovat poklidná atmosféra těchto míst a oni se jí přizpůsobí. Nevím o hostovi, který by si stěžoval na samotnou přítomnost psa. Mě to připadalo vždy tak, jako že pes provází pána věrně do některých míst nepříjemných, ale přeci jen radši do těch příjemných a to zde nepochybně platilo nejvíc. O občasný výskyt nevychovaného hosta však obvykle není nouze, v čajovně jako kdekoli jinde. Němá tvář z tohoto srovnání vyšla tedy vítězně, samozřejmě že hlavně díky výchově a péči svých majitelů, kterou byli tihle pejsánkové zahrnuti.
OBČASNÍK
5. března 2004

Na začátek stránky ZPĚT
Ke 3. výročí Čajolinek
      Má se nebo nemá oslavovat výročí vzniku tak nepatrné, časopisu s tak malým dosahem a nejspíš rovněž i tak malého významu, toť otázka. Vzhledem k tomu, kolik je v něm za dobu jeho trvání uloženo práce a usilování, se mi z mého pohledu zdá, že by se slavit mělo. Když to píšu já jako autor a vydavatel časopisu, hned se vynoří otázka další, zda je správné, abych se ujal úlohy průvodce po oslavování zrovna já. Nelze vyloučit, že někdo jiný si vzpomene a věnuje Čajolinkám k výročí malou poznámku, ale jistota je jistota a snad mne za to nikdo neukřižuje, když o založení a vývoji tohoto magazinu, jinak též e-zinu zvaného, něco napíšu, jde se na věc. Ano, jsou tomu začátkem března, tedy pátého jmenovitě, tři roky, odkdy počítám čas jeho zrození. Když už bylo řečeno, že se jedná o časopis, je hned potřeba dodat, že jde o časopis vydávaný v elektronické podobě, to je ten již zmíněný e-zine v úvodu, na Internetu, a že měl a stále má velice skromné provedení a je výsledkem amatérského snažení, tedy jeho hnacím motorem je hlavně nadšení pro věc čaje a šíření znalostí o něm. Na slavení si moc nepotrpím, ale když se výročí jako důvod k oslavě uvádí, pokusím se nezklamat očekávání a probrat historii, o kterou tu jde, zda se v ní dá něco k oslavování nalézt.
      Na začátku byl důvodem k publikování jen úmysl upozornit na to, že na Internetu existují mnohé stránky s čajovou tématikou a odkazy na ně, to jsou ty linky, směrovky, kam jít pro další informace. Stalo se to právě v době, kdy se v našich končinách už delší dobu dařilo čajovnám, které na sebe upozornily svým provedením a zařízením zcela ojedinělého rázu. Čajoven už bylo tolik, že lákaly k návštěvě další a další návštěvníky, a přitom řada, a možná i většina z nich, neměla ani o způsobu výběru čaje ponětí. Proto snad nikoho nepřekvapí, když prohlásím, že ke vzniku tohoto on-line časopisu přispěla jednak šťastná konstelace hvězd v té době, a jednak ke vzniku Čajolinek lvím podílem přispěly čajovny v Poděbradech a v Nymburce, neboť jejich častým navštěvováním jsem si prakticky doplňoval to, co mi teorie nemohla poskytnout v hmatatelné formě – základní informace o čajích, jak vypadají in natura, něco poznatků o jejich chutích a vůních, jak se mají připravovat a případné okusit i jejich blahodárné působení. Jestli má být řečeno v tomto směru vše a nic nezamlčeno, je nutno příslušný spravedlivý díl přičíst i čajovnám ostatním, z nichž některé jsem měl příležitost navštívit. Líbilo se mi všude tam, kde podávání čaje je pro majitele v roli hostitele ctí. Své přesvědčení o tom, že užitečnost čaje je nepochybná, jsem získal zejména z vlastní zkušenosti posilované mnoha příklady z literatury a dalších pramenů. V názoru, že snažit se rozšířit do obecného povědomí další poznatky o čaji a jeho příznivých účincích na lidský organismus je vhodné, mne utvrzovaly a utvrzují zprávy o dalších v tomto směru příznivých výsledcích výzkumů.
       Ovšem při běžném hovoru s lidmi nelze na výsledky působení argumentace pomocí citace výsledků vědeckého výzkumu spoléhat, jakkoli jsou oslnivé, protože nelze zaručit, že se další konverzace bude odvíjet v rozumných kolejích. Při psaní článků do Čajolinek jsem hojně využíval zkušenosti ze svých předchozích dlouhodobých účastí v internetových debatách na téma proč právě čaj a jak se vyrovnat s nepoučitelnými debatéry.
      Shromáždění řady odkazů na stránky Čajolinek bylo ovšem jen základní částí záměru přispět na pomoc potřebnou informací těm, které zajímá, jak se v moři čajů orientovat a získat aspoň základní přehled o této oblasti gastronomie, do nedávné doby u nás zcela přehlížené a opomíjené. Samotná nabídka pramenů a zdrojů k čerpání informací o všem, co se týká čaje, i když poměrně rozsáhlá, však nemohla dlouho stačit přinejmenším proto, že řada odkazů směřovala na stránky cizojazyčné. Proto jsem usoudil, že nezbude nic jiného než se pokusit vlastním úsilím, pokud možno zábavnou formou, psát o tom, jak báječnou budoucnost mají všichni ti, kteří se rozhodnou pít čaj, uváženě a s rozmyslem ovšem. Spoléhaje na to, že stokrát nic umořilo i velblouda, slona nebo jiné, podle našich představ velice odolné zvíře, jsem vkládal naději do toho, že ty moje nepatrné, ale časté a možná i znepokojující, článečky mohou některé váhavce v jejich přesvědčení zviklat, neříkám přímo přesvědčit, o tom, že nastal čas pokusit se najít v čaji zalíbení. Od článků původně tématicky zaměřených pouze na čaj jsem později přešel, zejména v úvodnících, k tématům obecným, kulturou počínaje a pak už bez tématického omezení, a jediným hlediskem pro výběr bylo,.aby se daly číst třeba při popíjení čaje a probouzely myšlení u těch, kteří se ho neštítí.
      Snažit se usilovnou činností udržet v chodu svého druhu týdeník jen pro ten pocit, že je to možná činnost záslužná, je sice hezké, ale na druhou stranu je nutno sečíst i radosti, které bylo možno jako odměnu za to lopotění zaznamenat. Tak v první řadě jsem se seznámil s mnoha lidmi, kteří mi umožnili podívat se na svět zase trochu jinýma očima. Jestliže v poslední době přišly ohlasy dokonce i ze zámoří zajímající se o činnost Čajolinek, znamená to svým způsobem, že všechna předchozí námaha až do dneška nebyla marná a nese plody. Jindy se ohlásili lidé jen pod přezdívkou, jak to na Internetu bývá zvykem, s řadou dalších jsem se seznámil prostřednictvím jejich názorů a ta nejvzácnější seznámení byla osobního druhu. Jestliže se mi poštěstilo na stránkách Čajolinek zpovídat autorský team Thomových, který nedávno napsal významnou a výpravnou knihu o čaji a navíc se s nimi setkat osobně, musím připustit, že víc jsem si snad ani nemohl přát. Přitom nezapomínám na všechny ty lidi, kteří se starají o chod a rozkvět čajoven a za to jim patří dík, protože do čajoven jsem často chodíval a stále chodím pro inspiraci a posilu do další práce.
OBČASNÍK
21. listopadu 2003

Na začátek stránky ZPĚT
Každému ten jeho nápoj

      V původním významu slova oáza bylo zejména obsaženo téměř vše, co žíznivý, hladovějící a na poušti v moři písku vedrem strádající poutník potřeboval k utišení žízně, nasycení a zotavení tělesných a nejspíš i duševních sil před další cestou za svým cílem. Nakolik je i v dnešních dnech taková charakteristika pro tato místa výstižná a platná a zda jsou vůbec oázy tak významné, jak bývaly, to mi není známo.
     V našich zeměpisných šířkách jsme si však do slovníku oázu zařadili a mluvíme o oáze, z pochopitelných důvodů jen v přeneseném slova smyslu, ale s podobným významem už jen proto, že poušť nemusí být jen písečná, nemusíme vždy trpět jen úmorným vedrem a potřebu načerpat další síly pociťujeme koneckonců velice často. Oáza v našich představách a podmínkách má mnoho podob, někdo má nároky skromnější, jiný se nespokojí hned tak s něčím. Ať už nabývají vysněné oázy nejroztodivnějších podob, jedno je podstatné, užitečné jsou jen tehdy, když jsou dosažitelné právě v době, kdy je to potřeba. Jestli je pro někoho oázou jeho oblíbená hospoda, dopřejme mu ji, má ji hned za rohem. Pro dalšího je pocit, že se dostane do oázy, spojen pouze s představou chaty nebo chalupy, na takovou příležitost si sice bude muset chvíli počkat, ale určitě se mu to vyplatí. Těch možností je možno vypočítat celou nekončící řadu podle libosti a každá má své opodstatnění. Není se proto ani možné divit tomu, že tam lze započítat i čajovny.
     Řada čajoven je přímo uzpůsobena k tomu, aby si tam člověk odpočinul od všemožného shonu, dokonce mu tam nabídnou občerstvení, které jinde není k mání. V čajovně to vypadá docela jinak v době, kdy hosté přicházejí jen po jednom a jinak to vypadá, když se naplní návštěvníky k prasknutí. Čajovna také dovede ztratit něco ze svého kouzla od chvíle, kdy se tam byť jen jediný host začne chovat hlučně a kouzlo čajovny si uvědomíte zase naopak ve chvíli, kdy je plná hostů a jejich hovor je téměř neslyšný. Na někoho působí rozlehlost prostoru čajovny tísnivě, někomu vyhovuje místnost velká tak na umístění několika stolků. Pokud vám nevadí, že v malé čajovně jsou hosté natolik blízko u sebe, že dění u vašeho stolku nemůže být ostatním tak docela utajeno, dostanete se do zajímavého společenství, kde si jsou lidé tak trochu blíž i pocitově. Aniž byste se znali, sdílíte něco z hovoru ostatních hostů a další navzájem.
     Tím už přímo mířím k episodě, která se mohla stát právě snad jen v čajovně tak malé, jak si jen lze představit. Také konečně dojde na určitou spojitost s oázou, jak již mnozí očekávají. Tedy začalo to již ve fázi, kdy jsem k čajovně přicházel s pevným úmyslem dopřát si jeden z mnoha oblíbených čajů, které snad doma nikdy tak nechutnají, jako když si je člověk nechá připravit v čajovně. K čajovně směřovala rodinka s dítětem ve věku batolete. Nevím, jestli věděli dopředu, že v té době bude čajovna ještě prázdná, ale jejich kroky tam směřovaly neomylně a mohlo to také znamenat, že právě toto byla cesta do jejich oázy. Stali jsem se tak prvními hosty čajovny. Hosty s tak malinkým dítětem jsem zde zaznamenal opravdu poprvé. Nedivte se ani tolik tomu, že jsem s opravdovým zájmem sledoval, jak ten malý človíček v té chvíli bez dechu kulil oči na všechno. Pak už jsem měl příležitost věnovat se svému čaji a jen jsem zahlédl, že rodiče pečlivě vvybírají čaj, který si objednají. Tady mi už někdo spílá, proč se v nadpisu praví něco, na co snad ani nedojde řeč, ale to je omyl. Rodičové se při výběru čaje radili, vybírali. To se ovšem malinkému nemohlo moc líbit a začal se vrtět. Když už byl čaj vybrán, pan otec ještě k mrňouskovi poznamenal na usmířenou, že on dostane čaj z cecíku. A tak se mi dostalo důkazu, že v té chvíli v čajovně vládla naprosto dokonalá harmonie, klid a pohoda, pro každého tu bylo něco, klidná a ničím nerušená atmosféra, jakou snad ani oáza neposkytne. Děcko, které už začínalo vrnět, za chilku zmlklo, nepochybně se mu dostalo i jeho nápoje.

OBČASNÍK
30. května 2003

Na začátek stránky ZPĚT
Dívejte se jinam

      Kam jinam je potřeba se dívat, než před sebe, okolo sebe, na všechno, co je zajímavé a pěkné. Nevadí, že něco jiného mi připadá hezké dnes a zítra zjistím, že už to tak hezké není a krásu shledávám v něčem úplně jiném. Je s podivem, jak často se setáváme se změnou názorů na to, co stojí za shlédnutí, ale jen někdy lze k takovému počínání najít rozumné důvody. Příčina bývá většinou v nás. Ve věku člověka, kdy lze již předpokládat ustálený pohled na svět, by k názorovým přemetům snad nemělo docházet. Ale jen se podívejte na výsledky působení nových módních trendů a hned si uvědomíte, že se tu nedá nic předvídat. Trochu jiné je to ovšem u dětí v těch dobách, kdy teprve rozum berou. Jim je navíc občas bráněno, aby se dívaly na to, co prý vídat, aspoň zatím, nemají. Těch změn, kterým je človíček vystaven ve svém vývinu, je tolik, že mu to někdy dá hodně práce, než si uvědomí, čeho a kdy by si měl všímat dřív a co je pro něj důležitější. Jsou sice určitá vodítka, která říkají, co nesnese odklad a co zase naopak má svůj čas, ale porušovat pravidla je tak lákavé. Objevování nových světů, nových obzorů a nových kvalit života je zřejmě vhodné přiměřeným způsobem ovlivňovat, ale nedělejme si iluze, že se to vždy a všude bude dařit zcela. Člověk je ve věku, kdy už začíná odmítat pro svou osobu označení dítě, vystaven mnoha otázkám, které nutně musí měnit jeho pohled na svět až nepříjemně.
     Do hospody, ach pardon do restaurace, mu není přístup zatím umožněn, tak co jednoduššího, než že se uchýlí do čajovny. Sám asi ne, jde tam s rodiči, s kamarády, tedy v nějaké skupince. Seběhlo se to docela rychle, ve dveřích čajovny se objevilo nejprve jen několik dětských tváří, ale hned za nimi vstoupil jejich vedoucí, jak bylo možno následně usoudit a ten jen oznámil, že jich přišlo víc a taky že jich opravdu víc bylo. Při návštěvě tak malé čajovny by se dalo předpokládat, že si zajistí předem rezervaci, ale to této návštěvě čajovny evidentně nepředcházelo. Nakonec se všichni usadili, aniž by vážnějším způsobem narušili její provoz. Přítomnost celé skupinky dětí není jinak v čajovně ničím neobvyklým, jen mne hned zaujalo, že se snad ani nestačili rozkoukat a už je vedoucí zaměstnal jakousi velice důmyslnou hrou. To vypadalo, že je to asi oddíl skautů, a hra, kterou jsem docela nepochopil, spočívala v kolektivním řešení jakési detektivní hádanky a jen skončlo jedno takové pátrání, hned tu byla hádanka další a tak stále dokola. Tu hru provozovali bez oddechu, že jsem se nad tím zamyslel. Nějakou dobu jsem nemohl přijít na to, co může být příčinou. Po chvíli mne napadlo jedno možné vysvětlení, protože v čajovně byla právě instalovaná výstava fotografií aktů, ještě že ženských, a po stěnách visely docela slušně velké zvětšeniny. Účelem takové řekněme společenské hry proto mohlo být zaujmout pozornost dětí něčím v té chvíli zajímavějším, než bloumáním pohledem po vystavených fotografiích na stěnách a jejich detailním studiem. Na morální škodu, kterou by mohly děti utrpět pohledem či studiem obrazů díla matky přírody, příliš nevěřím, ale jistě si dovedete představit toho šuškání, chichotání a možná i zvědavého vyptávání, no nechtěl bych v těch chvílích být v kůži toho vedoucího.

OBČASNÍK
8. listopadu 2002

Na začátek stránky ZPĚT
Křeček v čajovně

      Na to, co je možné a co není, můžeme mít různé názory a stejně s nimi vždy nevystačíme. Co bylo neobvyklé včera, dnes už nevyvolá žádnou pozornost a nikdo se nad tím nepozastaví. Vezměme si třeba jen namátkou, že bývalo zvykem zvolit pro příležitostnou návštěvu restaurace, kavárny nebo vinárny přiměřeně oblečení, tedy spíš něco pro slavnostnější příležitost. Je sice možné, že po návštěvě takového zařízení obled či šaty doznaly jisté úhony, o pokaženém žaludku ani nemluvě, ale společenské pravidlo bylo zachováno. S podobnými následky se mlčky počítalo. Vývojem jsme dospěli k volnějšímu chápání vkusu a přiměřenosti, a tak vlivem módy a všemožných trendů se na veřejnosti setkáme s řadou nezvyklostí, na které si teprve musíme zvykat. Nemělo by vás tedy udivit, že si někdo vyjde na procházku s fretkou, ale je to jen domácí mazlíček na vodící šňůrce.
     Z uvedeného vyplývá, že překvapení nás může potkat na každém kroku a v případě setkání tohoto druhu bychom se neměli aspoň tolik divit, udělá to dobrý dojem. U toho, kdo navštěvuje čajovny, lze předpokládat jistou otrlost a asi ho jen tak něco nevyvede z míry. Taková zvuková kulisa bubeníků nejrůznějšího kalibru v akci už zkušenějšího hosta v čajovně ani tolik nepřekvapí, jen si rozmyslí, kam vkročí příště a kam ne. Co se dalších možných zdrojů překvapení týče, můžeme přejít k návštěvě čajovny s doprovodem nějakého domácího zvířátka, které si host vzal s sebou. Naštěstí je v tomto směru, zdá se, sortiment omezen na pejsky. Ne však vždy, i když jsem se nesetkal třeba s fretkou, jiná příležitost to docela vynahradila. Volně pobíhajícího křečka jsem totiž dosud nezaznamenal, tedy až do té doby, než jsem zažil, že slečny si do čajovny jeden exemplář přinesly, asi se od něj nemohly ani na minutu odloučit. Dopraven byl v kleci pro kanára, což mne zprvu uklidňovalo, ale to se brzy změnilo, to když se usadily na podiu a vypustily ho ven. Pan čajovník to nesl statečně a nic nenamítal, snad čekal na chvíli, až situace začne být neúnosná, a teprve potom se odhodlá k zásahu na obranu ostatních hostů. No zvířátko je to čiperné a slečnám dalo dost práce udržet ho v dosahu a dohledu. Jen jsem si tak v těch chvílích připomněl povídku Jaroslava Haška o křečkovi v kanapi a sledoval jsem, jak se zachová tento jedinec a zda má nějakou potuchu o tom, jak se taky dá podobné kanape využít. Zdálo se však, že nápaditostí nepřekypuje a blízký přítomný kus nábytku pro své obveselení nevyužije.

OBČASNÍK
21. června 2002

Na začátek stránky ZPĚT
Jak plyne čas

      Zdálo by se, že zpytovat takovou neuchopitelnou veličinu je skoro zbytečné, protože čas minulosti se nedá vrátit zpět, čas v přítomnosti se ubírá neovlivnitelným tempem a čas budoucí je tak daleko. Přesto ale nemusí být tolik od věci, trochu se nad takovým fenoménem zamyslet. Tedy plynutí času je sice objektivně změřitelné, ale také neúplatné a tak jisté, jak si to jen lze představit. Lidem se zatím podařilo poručit času ve svůj prospěch jen v literárních příbězích. Neustálé měření času ponecháme puntičkářům, lidem, kteří vyžadují akurátnost v každém ohledu a v běžném životě vůbec jedincům nenadaným širším rozhledem. Pro koho je měření času zdrojem obživy, ten má nelehký úkol vypořádat se s tím, aby se mu hlídání hodin nestalo smyslem a náplní života i mimo zaměstnání. Snaha stihnout co nejvíce věcí v co nejkratší době, je však vlastní kdekomu. Sportovci v disciplínách, kde je čas rozhodující, mají na vybranou. Buď si uvědomí, že v honbě za rekordy se jednou dostane lidské snažení na hranici, za kterou přírodou danými silami nelze dosáhnout, anebo se pokusí o nemožné za každou cenu. Mezi všemi těmi, kdo mají s měřením času něco společného, si snad naše sympatie zaslouží astronomové a hodináři, těm lze jen těžko vyčítat, že přispívají k honbě za časem. Snaha o závod s časem v obyčejném každodenním životním shonu a kdekoli jinde je celkem marná, zvláště s ohledem na to, že čas předhonit nelze. Nejenže je to závod nerovný, ale v mnoha ohledech i nerozumný. Splnit své povinnosti včas ještě neznamená podstoupit shon na pokraji fyzického vyčerpání, ne-li zhroucení. Zcela rozumné naplánování přijatelného počtu úkolů v čase, kde je počítáno s rezervami, je známo již od nepaměti, tak proč ho nevyužít vždy, když je k tomu sebemenší příležitost. Podřídit se diktátu času jen natolik, jak je to nezbytné pro splnění základních povinností a najít si chvíli pro příležitost k načerpání nových sil do dalšího dne, je možná cestou, jak přispět k vlastní a možná i obecné lepší náladě.
     Není sice nijak jisté, zda má nějaký větší význam tolik se zamýšlet nad plynutím času, když ho nelze ovlivnit a když to, co bylo před chvílí, co bylo včera, je již minulostí, ale za pokus to snad přeci jen stojí. Bez zamyšlení nad věcmi minulými a pomíjivými by nebyl život lidský úplný. Bylo by to pak také na světě moc smutné, kdybychom neměli mít možnost radovat se i z plynutí času. Ovšemže je to možné, a to nejsnáze tehdy, když čas naplníme něčím, co nám dává pocit, že na světě je krásně a těch způsobů je nepočítaně.
     Pro nemálo lidí, kterým je společná touha po hledání klidného naplnění volného času k odpočinku, je takovou neodmyslitelnou oázou od jisté doby čajovna. Svůj způsob jak a kdy strávit v čajovně čas si asi každý hledá a nachází postupně, neboť není nějaký jediný univerzální, který by každého uspokojil. Teprve získáváním zkušeností si návštěvník čajovny zvolí dobu k její návštěvě, případně si oblíbí určité místo, kam usedne a mezi nápoji se mu postupně daří nacházet ty, kterým dává přednost. Ale za zásadní chybu lze považovat to, když si stále stanovuje dobu, kterou v čajovně hodlá pobýt. V čajovně obvykle ani na veřejném místě hodiny nenajdete, což lze chápat jako ohleduplnost vůči zákazníkům v tom smyslu, že čas zde strávený jim nikdo neodměřuje. Čas a jeho plynutí by v čajovně mělo být vyhrazeno jen pocitu jeho příjenmé naplněnosti. Je jen na rozhodnutí hosta čajovny, kdy dojde k přesvědčení, že právě teď nastal ten okamžik, kdy je vhodné zaplatit a odejít. Ten, kdo se u svého nápoje chvíli co chvíli ohlíží po svých hodinkách nebo vyřizuje mobilním telefonem jeden hovor za druhým, zřejmě zcela nepochopil, čím je čajovna pro své návštěvníky tak příjemná a chvíle u čaje tak vzácné.
     Snad k jedinému možnému porušení pravidla může dojít v případě, kdy se nedá v čajovně přeslechnout odbíjení blízkých věžních hodin, což je v takovém případě řekněme přípustné, co jiného taky zbývá.

OBČASNÍK
14. června 2002

Na začátek stránky ZPĚT
Pozlátko

      Na pozlátko lze lidi nachytat velice snadno. Z prvního dojmu, který mnohdy rozhoduje o zachycení zájmu, těží prakticky většina lákavě naaranžovaných, programově dobře připravených kampaní. Rozumným uvažováním o podstatě věci se zabývá jen menšina z těch, kteří byli takto osloveni. Nejsem si sice tak příliš jist i další možností, ale přeci mám důvod domnívat se, že existuje další kategorie respondentů. Ti si vybudovali vůči podobným podnětům zvenčí imunitní reflex a takové zprávy odfiltrují, aniž by jim dali šanci přispívat k zahlcování mysli nepotřebnými informacemi. Možná, a to už jen odhaduji, že se tu a tam najde někdo, kdo to vezme s humorem a z celého takového počínání si vybere jen tu stránku, která ho pobaví. Nemělo by zapomínat na ty, které nějaká reklama dovede velice rozzlobit. Jejich povahové založení je takové. To, že reagováním tímto způsobem si jen škodí sami sobě, jim asi jen obtížně někdo vysvětlí, nejspíš nepomůže ani to, že je zcela vyloučeno, že by tím mohli v dané chvíli něco změnit podle svých představ. Obtížněji se lze smířit s tím, že působení podobných podnětů nejsou ušetřeny děti a tam mnoho záleží na tom, jak se zachovají rodiče. Omezit vliv přebírání nevhodných vzorů je jen jednou z prvních možností, jak na děti výchovně působit. Ono takové sledování televizních taškařic bujarých hochů v nějakém blíže neurčeném výcvikovém táboře u žejdlíku je téměř zábavné. Glorifikace pití v té podobě, jak je předváděna, je vytváření vnějšího zdání, že není nad kumpány u sklenice.
     Je škoda, že se zatím nepodařilo najít, vedle víceméně povedené reklamy na kávu i na destiláty, odpovídající ztvárnění myšlenky, jak veřejnosti přiblížit užitečnost čajů a nečajů. Z mnoha náznaků lze vytušit, že čajovny nemají nouzi o zákazníky z řad studentů. Jestliže jim tato záliba vydrží a stane se jim součástí užitečných návyků a zvyklostí, je to dobrý vklad.

OBČASNÍK
31. května 2002

Na začátek stránky ZPĚT
Čajový kruh

      Dobré nápady se chválí samy, jejich užitečnost je předurčuje k tomu, aby měly naději na široké využití. Stane se ale, že to samo o sobě není dostatečnou zárukou. Příčiny, proč právě z tohoto důvodu nedosáhnou dostatečné popularity, nebývají zjevné a tak nezbývá, než se dohadovat, co mohlo způsobit jejich přesun na pokraj obecného zájmu. Dalo by se uvažovat o tom, že ten, kdo uvedl užitečnou věc do života, ztratil zájem o její další osud a nenašel se nikdo další, kdo by v jejím rozvíjení pokračoval.
     Stalo se dobrým zvykem používat na webových stránkách, tedy aspoň na některých, různá vylepšení poskytující návštěvníkům stránek komfort obsluhy, který má za cíl jediné, a to zvýšit oblibu právě takto vybavených stránek. Jedním z mála takových způsobů je vytvoření řetězcových odkazů mezi stránkami stejného nebo podobného zaměření. Na stránkách, které jsou takto vybaveny je to dobrá služba návštěvníkům, protože s použitím těchto webringů mají otevřenou pohodlnou cestu k řadě webových stránek, aniž by museli používat vyhledávací servery. I několik českých webových stránek o čaji, podobně tématicky zaněřených, spojuje dnes Čajový kruh. Nerozrůstá se a pochybuji, že by se zájemců o jeho rozšíření nenašlo dost na to, aby stálo za to uvažovat o jeho oživení. Na českém webu tak již nějakou, ale co nějakou, poměrně dost dlouho, skomírá Čajový kruh aniž by se k němu někdo hlásil.

OBČASNÍK
10. května 2002

Na začátek stránky ZPĚT
Císařovy nové šaty

      Snad se nedopustím ničeho zvlášť odsouzeníhodného, když se v duchu Andersenova dílka pokusím o vyjádření pocitů majících svůj původ v jistém rozčarování z dojmů, které jsem nedávno načerpal zcela dobrovolně. Dostat se do nechtěné situace je možné několika způsoby, přičemž alespoň někdy jeden z nich závisí zcela a jen na svobodném rozhodnutí, zda do ní vstoupíme nebo ne. To ale předpokládá o ní vědět dopředu, znát všechna podstatná rizika a hlavně mít příležitost jiné volby.
     Mnoha nepříjemnostem by se člověk vyhnul předem, kdyby věděl, co ho může čekat a nakolik je jisté, že z takové prekérní situace nevyvázne se zdravou kůží čili spíše pošramocen. Předvídavost ve smyslu vidět do budoucnosti má jen málokdo a tak těm ostatním nezbývá, než se takovým riskantním podnikům s nejistým koncem radši vyhnout, anebo po důkladném zvážení všech pro a proti zvolit rozumný kompromis. Snad se najdou i takoví hazardéři, kterým na tom moc nesejde, do předem téměř prohrané bitvy se pustí bez uvažování a snad jen ve spoléhání na štěstěnu lze spatřovat důvod, proč tak učinili. Těm se ale moc velké šance na vyváznutí obvykle nedávají a tak zůstaňme radši u těch ostatních. Když se zdá být podstoupené nebezpečí vyvážené ziskem z toho kynoucím a už je rozhodnuto, zbývá už jen pokusit se případné ztráty spočítat předem a zakalkulovat je do bilance.
     Nejlépe je na tom ten, kdo má možnost si vybrat z několika způsobů, jak nepříjemnou situaci absolvovat. To se to vybírá, když je z čeho. No a bylo zde na začátku řečeno, že se jedná o svobodnou volbu, která připouští i možnost vůbec nestrkat nos tam, kde hrozí nebezpečí. Naneštěstí hned nato je jisté, že ta svobodná volba je jen naše předdstava, jak zde již bylo naznačeno, protože dopředu o ošemetnosti uvažované situace většinou nic nevíme. Naskýtá se otázka, jak z toho ven. Kdyby bylo tolik jasných odpovědí na tolik otázek, k čemu by nám byla vlastně schopnost myslet?
     Lze se dostat do postavení osoby v nadcházejícím ději sice téměř nezúčastněné, leč v dalších souvislostech se může situace zcela obrátit a nechtěně se staneme tím, na koho je upřena pozornost. V čajovně se snad považuje za běžné poskytnout každému pocit soukromí, nakolik je to možné v místnostech s mnoha stolky a místy k sezení. Rád se takovému prostředí podvoluji. Obyčejně se nemusím dlouho rozhodovat nad výběrem čaje. V trochu jiné situaci se ale lze ocitnout tehdy, když čajovna je prázdná a o nabídce čajů je předem známo, že obsahuje něco zcela výjimečného. Ze zcela praktických důvodů jsem se při jedné takové návštěvě čajovny, kdy zákazníci ještě nepřišli, pustil do rozhovoru s čajovým tovaryšem. Sortiment nabídky sliboval uspokojit i ty náročnější milovníky čaje, na své by si přišli i ti, kdo si oblíbili čajovou keramiku. Mezi otázkami muselo nutně dojít i na to, na co jsem připravoval a o čem jsem se na místě samém chtěl dozvědět víc. Moji pozornost přitahovalo několik vzácných typů čajů, jen nedávno avizovaných. Jeden z nich jsem si pak nechal připravit. Vědom si své naprosté neznalosti, jak má takový čaj chutnat a co si na něm mám cenit, jsem ochutnával jeden doušek za druhým a pátral po výjimečných chutích. U podobného čaje nižšího kvalitativního označení bych věděl, na čem jsem, ale tady jsem tápal v temnotách. Něco chuťově zajímavého, v tomto případě by to však mělo být velice zajímavého, jsem marně hledal. V duchu jsem nevěřícně kroutil hlavou nad tou záhadou. Tovaryš se na můj názor na podaný čaj neptal a tak jsem ho, po konečném zhodnocení nastalé situace, svého úsudku ušetřil, konal jen práci, ke které dostal pokyny. Na roli dítěte, které vysloví o podstatě císařových nových šatů svůj prostý verdikt, tu nebylo to robě.

OBČASNÍK
19. dubna 2002

Na začátek stránky ZPĚT
Dar

      Je to moc pěkné obdržet dárek, jednoho to potěší. Obdarování od někoho blízkého, od osoby člověku milé či obojí zároveň je ještě o poznání příjemnější. Na světě je to celkem dobře zařízeno, stačí abychom se dožili nějakého osobního výročí a je velká naděje, ne-li přímo jistota, že nás nějaký ten dárek nemine. To se víceméně očekává a bylo by dost neobvyklé, kdyby se u podobné příležitosti nesešla pro oslavence dárků řada. Je už obvyklé. že některé dárky vyvolají radosti hodně, u jiných se to nepoštěstí. Dá se i poznat celkem snadno, které dárky byly věnovány s láskou a čirou snahou o to způsobit radost, a které takový podtext postrádají. Do kategorie dárků nemíním ovšem zařadit ty, které mají sice jejich vnější znaky, ale u kterých bylo hlavním úmyslem vyvolat pocit vděčnosti proto, že byly nákladné a vůbec ty, které svým charakterem neodpovídají přiměřně osobním vztahům dárce a obdarovaného.
     Tak zpět zase k tomu obdarovanému. Je to již v tradici, že osobní, společenské a přátelské vztahy lze posílit a obohatit tak jednoduchou věcí, jako je v pravý čas si vzpomenout s dárkem na někoho, kdo je nám milý, drahý či jinak sympatický. Podstatné je to, že za dárek neočekáváme nic jako protihodnotu, snad jen to poděkování. Jistěže, někdy se stalo a výběr dárku se nám nepovedl tak, jak by měl. Obdarovanému pak asi pak jen přeci trochu zkalil radost. Je jen otázkou, zda obdarovaný pak v takovém případě takovou věc přehlédne a bude ji považovat za ne dost podstatnou pro to, aby si tím nechal kazit celkový dojem. U jedinců nadaných vytříbeným společenským taktem to lze celkem oprávněně očekávat.
     Být obdarován poněkud nešťastným, zde naznačeným, způsobem je asi nepochybně častý případ toho, kdy i dobrý úmysl se minul svým účinkem. Tím nemám na mysli to, že v takovém případě nebyla naplněna neskromná očekávání obdarovaného, ale pouze se nepodařilo vystihnout jeho vkus, anebo vnitřní přání. V daru sice poznal projev dobré vůle dárce, ale vše nakonec vyšlo jinak, bohužel oporoti očekávání hůře. V každém případě to většinou nebývá přímo tragedie, jen tiché zklamání.
     Tak se asi může cítit milovník vína, když se mezi dárky objeví láhev zcela ordinérní značky. Podobně se může cítit milovík čaje, když se mu v roli obdarovaného naskytne příležitost stát se čerstvým majitelem parádní kolekce sáčkových čajů. O co více radosti mu může způsobit i jen tak banální dárek, dá-li se to v takovém případě říci o demižonu plném pramenité vody ryzí čerstvosti, spolu s informací, kde se nachází příslušný vzácný pramen.

OBČASNÍK
12. dubna 2002

Na začátek stránky ZPĚT
Zpráva o stavu

      V mnohém ohledu je hodnocení vnímáno jako kritika, ale jak jinak, je to vlastně kritický pohled na současnou situaci. Proto nemusí být vždy přijímáno s příznivým ohlasem, to zvláště v případech, kdy se dotýká bolestivých míst právě toho hodnoceného. Ovšem hodnocení je z hlediska zdravého vývoje jednotlivce i společnosti zcela nezbytné. Vyskytnou se jevy, události nebo tendence, které vybočují z mezí daných obvyklými standardy a nemohou proto zůstat nepovšimnuty. Zhodnocení jejich míry závažnosti, oprávněnosti a posouzení přínosnosti kritickým pohledem je zcela namístě. Ne každý nově se vykytnuvší jev snažící se prosazovat v obecnější míře natolik, že vyvolává dojem nové normy, musí nutně v daném oboru znamenat pro celou společnost něco dobrého. Spoléhat se na moudrost a soudnost těch, kteří jsou schopni svým odsudkem šíření mnohých podivných zvyklostí nepodporovat, je asi málo. Rozhodně je lepší, když se v přslušně kritickém tónu někdo vysloví veřejně, nejlépe pokud tak učiní osobnost oplývající autoritou. Jenže není těch věcí, maličkostmi počínaje, které volají po nápravě nějak mnoho na to, aby se daly obsáhnout omezenými lidskými silami? Je proto na každém, aby se snažil ve smyslu zdravého rozumu posuzovat kriticky všechny projevy, které se natolik snaží nerespektovat zavedené společenské standardy, že se nedají tolerovat. Jen tak se dá očekávat, že ve společnosti neustane ten sebeočišťující proces, který napomáhá udržovat kontinuitu vývoje. Možná, že by se to dalo shrnout – občasné kritické ohlédnutí nemůže škodit. Ať už se tomu říká zpráva o stavu nebo jinak, ať to zaznívá z úst veřejných činitelů nebo se tak vyslovují jiní, vždy je v centru pozornosti právě to, co si z daného úhlu pohledu zasluhuje naši pozornost.
     Je zaznamenáníhodné, že u nás v kulinářském oboru doznal čaj veliké popularity, která trvá dost dlouho na to, aby se jí někdo začal vážněji zabývat. Stále se však lze domnívat. že na tomto poli nebylo vykonáno dost, protože se zatím nepodařilo uvést v život nezávislou organizaci, která by se hodnocením, dostatečně fundovanou osvětou a propagací čaje zabývala. Vezměme to ale z trochu jiné stránky a podívejme se na tento obor přes publikované stránky na Internetu. Tady bude dobré rozlišovat jejich komerční a nekomerční zaměření, přičemž lze ještě přihlédnout k tomu, že o čaji je vedena na Internetu na několika místech řada debat ve stylu chatu, dále fungují debatní fóra či auditoria a řadu doplňují e-mailové konference. Těch stránek, které se čajem zabývají je slušná řádka, ale jen menší část z nich je monotematická. Jsou tu stránky, jejichž náplní jsou nabídky nápojů mnoha druhů a čaj tam je jen do počtu, jinde je na osobních stránkách také jen jedním z témat a v jiných případech je doplňkem kulturně zaměřené činnosti příslušného zařízení jako je třeba umělecká galerie či informační centrum. Slabinou mnoha, tedy převážné většiny, stránek je frekvence jejich aktualizace, a to už vůbec nehovořím o stránkách, kde přání něco vytvořit bylo, ale u toho zůstalo a dál se nic neděje, jinde stránky zmrtvěly a už se snad na nich nic nového nedozvíme.
     Z logických důvodů jsou častěji aktualizovány stránky obchodníků a čajoven, kde se dozvídáme zprávy o novinkách v nabídce a řadu dalších užitečných informací o vlastní provozovně. Ale na některých stránkách najdeme vedle informací rázu obchodního i tak mnoho pozoruhodných informací, že se tím řadí do kategorie stránek poněkud výjimečných. Pozornost si však zasluhuje i řada stránek milovníků čaje, kde se čaji věnují téměř bezvýhradně. Možná trochu opomíjenou oblastí, kde se lze cosi dozvědět o názorech těch, kteří si stránky prohlíželi, jsou návštěvní knihy webových stránek. Jsou to zatím místa opomíjená, kam se odhodlá zapsat svůj vzkaz a dojmy jen málokterý, možná proto, že jsou to jakási místa v pozadí stránek. Jedno z dosud neuvedených míst, kam mohou návštěvníci čji věnovaných stránek psát, je místo označované jako nástěnka (discussion board). Když se na snad jediné stránky takto vybavené podíváme, zjistíme, že tu převládl nekorigovaný chat, který tam prostě nepatří. Ostatně, s tím se dost často setkáme, že i v debatních fórech, auditoriích či klubech se charakter příspěvků do debaty posune tímto nežádoucím směrem, a pak je jen záležitostí toho, kdo debatu řídí, zda to dovolí. Vždyť serverů s chatovými službami je hned několik.
     Ve světě stránek vyhrazených čaji se najdou stránky tu lepší, tu horší a není důvodů proč neusiilovat o to, aby každé další stránky patřilly k těm lepším. Na příkladech těch lepších se lze přece učit.

OBČASNÍK
8. února 2002

Na začátek stránky ZPĚT
Uplynul čas
     S plynutím času se můžeme smířit, anebo se můžeme pokusit vzdorovat jeho působení způsobem, který nám vyhovuje. Obojí však vyjde nastejno. měřeno výsledkem snahy popřít jeho objektivní existencí jako fyzikální veličiny. Není to nic platné snažit se popřít tok času, jen to vzdorování, má-li rozumné formy a hranice, má smysl v tom, že nám jako projev lidské vůle po naplnění vlastního osudu aktivní činností dodává vědomí jisté vlastní vnitřní síly. Má také tu moc odsunout trochu do pozadí a ve svém důsledku nevnímat příliš postup vlastního stárnutí. Na otázku, zda je takové snažení užitečné se zdá být odpověď velice snadná, zvláště v případech, kdy taková možnost není člověku odepřena vlivem nejrůznějších okolností.
     V životě lidském jsou však chvíle, kdy si plynutí času ani neuvědomujeme, a když, tak jen v těch jeho projevech, které nepovažujeme za důležité. A třeba právě v té době, právě v tom okamžiku, kdy se končí jedno údobí života, by bylo vhodné se zamyslet, co člověk do té doby dělal dobře, co ne a vzít si z toho poučení pro svou další životní pouť. Ale chtějte tohle po člověku. který svou současnou situaci poměřuje hlavně tím, že má ještě celý život před sebou a takové a podobné otázky mu na mysl ani nepřijdou.
     Svého času jsem zaznamenal pohled na bezstarostnou zábavu dětí v čajovně při mariáši ve třech se svým otcem. Vím, mohlo se to jako součást dobré pohody jevit jen navenek a možná jen v těch chvílích, ale na výsledný dojem to nemělo vliv. Nechtěl bych se radši ve svém odhadu mýlit, než aby něco podobného kalilo nepozorovaně jinak tak čistý projev pohody. K dalšímu setkání s podobným překvapením později pak dlouhou dobu nedošlo. Do čajovny jsem chodíval většinou asi v jinou hodinu a i jinak jsme na sebe už neměli štěstí. Tak uplynul snad více než rok a jen málo z toho, co se za tu dobu v čajovně přihodilo během mých návštěv, stálo za to, abych si toho všiml. Zde bych ovšem oddělil od sebe vlastní zážitky z čajů, které jsem měl příležitost ochutnat a působení dojmů vlastního prostředí čajovny, které vytvářejí hlavně hosté. U čajů jsem zaznamenal mnohou příjemnou zkušenost a vlastní dojmy z nálady v čajovně, za které se tak stalo, byly někdy dobré, jindy zase horší, jak už to tak bývá. V čajovně se vystřídá mnoho hostů, někteří po sobě zanechají dojem dobrý, jiní o to nedbají. Čím dál, tím víc si u lidí cením, když se mohu v jejich přítomnosti cítit dobře a nemám neodbytný dojem, že v jejich výchově bylo cosi zásadního zanedbáno. O trochu horší to je, když navíc dávají najevo, že se bez nutnosti nad něčím takovým se zamyslet naprosto snadno obejdou. Natrefit proto na hosty, se kterými je radost v čajovně posedět, bývá velice příjemným osvěžením, protože těch horších příležitostí, kdy se setkáváme s lidmi o kterých by bylo opovážlivostí prohlásit, že dospěli do nějaké kulturní úrovně, bývá nepočítaně a dovedou člověka pěkně nebo spíše vlastně nepěkně unavit.
     Tak jsem se setkal se svými dávnými známými z příhody s mariášem až po dlouhé době. Hned na první pohled bylo možno říci, že s otcem přišla děvčata, už ne děti. Tedy ale zatím ani slečny, protože takové označení se mi zdá přeci jen nevhodné, prostě obě jakoby náhle vyrostly z dětských let, ale nepřesáhly příslušný věk pro zařazení do dalšího vývojového stadia lidského jedince, toho věku, který předchází dospělosti a který přináší tolik zmatků a starostí především rodičům. S dorůstáním dětí možná souvisí i to, že jejich návštěva čajovny měla jiný charakter. Teď už neměly v čajovně čas na hru, ale došlo na plnění školních povinností, kterým se obvykle věnují doma, když se připravují na příští den ve škole. Otcovská role byla vyplněna dohlížením na to, jestli je vše správně, došlo i na přezkoušení a vše probíhalo za poklidného a tlumeného hovoru. Nevím, jaké důvody vedly k tomu, že se tahle příprava do školy odehrávala v čajovně, ale osobně v ní neshledávám nic příliš neobvyklého. Na oblíbenou hru došlo třeba někdy úplně jindy a v mariáši se mezitím stačily zlepšit, ale to ponechávám jako věc, po které nebudu pátrat a nepovažuji za nutné učinit tak ani náznakem.
     Když se nad tím zamyslím, napadá mne, že tedy kdybych já měl to štěstí a tehdy kdysi ve svých školních letech mohl chodit do čajovny, abych se tam připravoval do školy, byl bych si připadal určitě důležitě a výjimečně.
     Otec obou děvčat vybral nepochybně tuto dobu záměrně tak, aby se na další školní den mohla nerušeně připravovat. Byl jsem tu jen já, oni svou přítomností nerušili nikoho dalšího, já jsem měl na starosti své úvahy a pan čajovník nejspíš také. Stolek, kde seděli, přetékal učebnicemi, sešity a psacím náčiním, vešla se tam také čajová konvice a šálky, všechno to mělo své určení. Jen se mi zdá, že v těch chvílích na čaj moc času a ani příležitosti neměl ani jeden z nich.
     S narůstajícím množstvím povinností tak děvčatům trochu ubylo příležitostí ke hrám, ale zdálo se, že jim to na dobré náladě neubralo. V klidném prostředí téměř prázdné čajovny jsem si tak byl nucen uvědomit běh času snad jen já.
OBČASNÍK
25. ledna 2002

Na začátek stránky ZPĚT
Čajovník

      Bylo by to krásné, kdybych se mohl pustit od obsáhlého vyprávění o rostlině, která po staletí dává lidem užitek. V otázkách okolo jejího pěstování, ve věcech sklizně ani dalšího zpracování nejsem však věci natolik znalý, abych měl tu smělost vyslovit se obšírněji. Zůstane tedy také u toho, že se ode mne nedozvíte nic o vlastní výrobě čaje a obchodování s ním. Nakonec se tedy zdá, že nebude dál o čem hovořit. Troufám si tvrdit, že jste na omylu, protože přeci jen něco mám připraveno. To, co bude nyní překvapivě následovat je tzv. krok stranou, což pro znalce života a díla Járy Cimrmana není věc neznámá a ostatním jen naznačím, že je to obratný tah mnohdy velice užitečný k zachování dobrého zdání, že to tak musí být. Tedy téměř jednoduše jsme se tak dostali na cestu k odhalení toho, jaký jiný význam může označení čajovník mít.
     Je již delší dobu známo, a to nejen v kruzích skalních příznivců čajoven, že se takového pojmenování již nejednou dostalo majiteli čajovny. V kavárně vládne kavárník, v čajovně zase čajovník, v té osobě neomezený pán. Potíže s pojmenováním nastávají v okamžiku, kdy se má správně a pokud možno libozvučně pojmenovat majitelka čajovny. Tady vám neporadím, ostatně oslovení paní čajovnice ještě není to nejhorši, co může člověka potkat. U pana čajovníka to přeci jen zní o poznání lépe a je v tom něco jako označení hodnosti, snad jako mistr. Však se již v této slovní souvislosti ujalo, zatím zcela neoficiálně, ve vztahu k jeho podřízeným staronové označení tovaryš. Tak a zbývá snad už jen dodat, že pro šéfa čajovny je přeci jen zdvořilejší označení pan čajovník a tím se dá záměna s rostlinou, snad zcela, vyloučit.
     Ptáte se možná, proč jsem se pojistil slůvkem snad. Po určitých zkušenostech si totiž už nejsem vůbec jist tím, co všechno jsou někteří lidé schopni vlastní nepozorností, v roztěkanosti nebo v podobném duševním stavu, poplést. Snad se k tomu vrátím v příhodnou dobu.


©Petr Novák, CAMENOV@quick.cz