Má se nebo nemá oslavovat výročí vzniku tak nepatrné, časopisu s tak malým dosahem a nejspíš rovněž i tak malého významu, toť otázka. Vzhledem k tomu, kolik je v něm za dobu jeho trvání uloženo práce a usilování, se mi z mého pohledu zdá, že by se slavit mělo. Když to píšu já jako autor a vydavatel časopisu, hned se vynoří otázka další, zda je správné, abych se ujal úlohy průvodce po oslavování zrovna já. Nelze vyloučit, že někdo jiný si vzpomene a věnuje Čajolinkám k výročí malou poznámku, ale jistota je jistota a snad mne za to nikdo neukřižuje, když o založení a vývoji tohoto magazinu, jinak též e-zinu zvaného, něco napíšu, jde se na věc. Ano, jsou tomu začátkem března, tedy pátého jmenovitě, tři roky, odkdy počítám čas jeho zrození. Když už bylo řečeno, že se jedná o časopis, je hned potřeba dodat, že jde o časopis vydávaný v elektronické podobě, to je ten již zmíněný e-zine v úvodu, na Internetu, a že měl a stále má velice skromné provedení a je výsledkem amatérského snažení, tedy jeho hnacím motorem je hlavně nadšení pro věc čaje a šíření znalostí o něm. Na slavení si moc nepotrpím, ale když se výročí jako důvod k oslavě uvádí, pokusím se nezklamat očekávání a probrat historii, o kterou tu jde, zda se v ní dá něco k oslavování nalézt.
Na začátku byl důvodem k publikování jen úmysl upozornit na to, že na Internetu existují mnohé stránky s čajovou tématikou a odkazy na ně, to jsou ty linky, směrovky, kam jít pro další informace. Stalo se to právě v době, kdy se v našich končinách už delší dobu dařilo čajovnám, které na sebe upozornily svým provedením a zařízením zcela ojedinělého rázu. Čajoven už bylo tolik, že lákaly k návštěvě další a další návštěvníky, a přitom řada, a možná i většina z nich, neměla ani o způsobu výběru čaje ponětí. Proto snad nikoho nepřekvapí, když prohlásím, že ke vzniku tohoto on-line časopisu přispěla jednak šťastná konstelace hvězd v té době, a jednak ke vzniku Čajolinek lvím podílem přispěly čajovny v Poděbradech a v Nymburce, neboť jejich častým navštěvováním jsem si prakticky doplňoval to, co mi teorie nemohla poskytnout v hmatatelné formě – základní informace o čajích, jak vypadají in natura, něco poznatků o jejich chutích a vůních, jak se mají připravovat a případné okusit i jejich blahodárné působení. Jestli má být řečeno v tomto směru vše a nic nezamlčeno, je nutno příslušný spravedlivý díl přičíst i čajovnám ostatním, z nichž některé jsem měl příležitost navštívit. Líbilo se mi všude tam, kde podávání čaje je pro majitele v roli hostitele ctí. Své přesvědčení o tom, že užitečnost čaje je nepochybná, jsem získal zejména z vlastní zkušenosti posilované mnoha příklady z literatury a dalších pramenů. V názoru, že snažit se rozšířit do obecného povědomí další poznatky o čaji a jeho příznivých účincích na lidský organismus je vhodné, mne utvrzovaly a utvrzují zprávy o dalších v tomto směru příznivých výsledcích výzkumů. |
Ovšem při běžném hovoru s lidmi nelze na výsledky působení argumentace pomocí citace výsledků vědeckého výzkumu spoléhat, jakkoli jsou oslnivé, protože nelze zaručit, že se další konverzace bude odvíjet v rozumných kolejích. Při psaní článků do Čajolinek jsem hojně využíval zkušenosti ze svých předchozích dlouhodobých účastí v internetových debatách na téma proč právě čaj a jak se vyrovnat s nepoučitelnými debatéry.
Shromáždění řady odkazů na stránky Čajolinek bylo ovšem jen základní částí záměru přispět na pomoc potřebnou informací těm, které zajímá, jak se v moři čajů orientovat a získat aspoň základní přehled o této oblasti gastronomie, do nedávné doby u nás zcela přehlížené a opomíjené. Samotná nabídka pramenů a zdrojů k čerpání informací o všem, co se týká čaje, i když poměrně rozsáhlá, však nemohla dlouho stačit přinejmenším proto, že řada odkazů směřovala na stránky cizojazyčné. Proto jsem usoudil, že nezbude nic jiného než se pokusit vlastním úsilím, pokud možno zábavnou formou, psát o tom, jak báječnou budoucnost mají všichni ti, kteří se rozhodnou pít čaj, uváženě a s rozmyslem ovšem. Spoléhaje na to, že stokrát nic umořilo i velblouda, slona nebo jiné, podle našich představ velice odolné zvíře, jsem vkládal naději do toho, že ty moje nepatrné, ale časté a možná i znepokojující, článečky mohou některé váhavce v jejich přesvědčení zviklat, neříkám přímo přesvědčit, o tom, že nastal čas pokusit se najít v čaji zalíbení. Od článků původně tématicky zaměřených pouze na čaj jsem později přešel, zejména v úvodnících, k tématům obecným, kulturou počínaje a pak už bez tématického omezení, a jediným hlediskem pro výběr bylo,.aby se daly číst třeba při popíjení čaje a probouzely myšlení u těch, kteří se ho neštítí.
Snažit se usilovnou činností udržet v chodu svého druhu týdeník jen pro ten pocit, že je to možná činnost záslužná, je sice hezké, ale na druhou stranu je nutno sečíst i radosti, které bylo možno jako odměnu za to lopotění zaznamenat. Tak v první řadě jsem se seznámil s mnoha lidmi, kteří mi umožnili podívat se na svět zase trochu jinýma očima. Jestliže v poslední době přišly ohlasy dokonce i ze zámoří zajímající se o činnost Čajolinek, znamená to svým způsobem, že všechna předchozí námaha až do dneška nebyla marná a nese plody. Jindy se ohlásili lidé jen pod přezdívkou, jak to na Internetu bývá zvykem, s řadou dalších jsem se seznámil prostřednictvím jejich názorů a ta nejvzácnější seznámení byla osobního druhu. Jestliže se mi poštěstilo na stránkách Čajolinek zpovídat autorský team Thomových, který nedávno napsal významnou a výpravnou knihu o čaji a navíc se s nimi setkat osobně, musím připustit, že víc jsem si snad ani nemohl přát. Přitom nezapomínám na všechny ty lidi, kteří se starají o chod a rozkvět čajoven a za to jim patří dík, protože do čajoven jsem často chodíval a stále chodím pro inspiraci a posilu do další práce. |
