ARCHIV

O ČAJI NA STRÁNKÁCH INTERNETU

On-line časopis pro milovníky čaje a popularizaci čaje samého

Odkazy
na stránky věnované čaji

Dokumenty
v archivu

     Sem budou umisťovány ty další části stránek, které v dané době zastarají, ale budou něčím významné.

  Do archivu dne

Z rubriky

16. března 2007 

Úvodník – 9. 3. 2007

2. února 2007 

KALENDARIUM – 29. 12. 2006

16. ledna 2004 

NOVINKY – 26. 12. 2003

  Do archivu dne

Z rubriky

1. července 2005 

GLOSÁŘ – 24. 6. 2005

4. února 2005 

TEMA – 3. 9. 2004

10. května 2002 

OBČASNÍK – 11.2.2002

     V přehledu jsou uvedeny jen poslední aktualizace ARCHIVU, jak docházelo k přesunu z jednotlivých rubrik.

Tak akorát  

9. března 2007 

      Pro vyjádření dálky, velikosti nebo doby trvání to není zrovna moc přesná míra, ale je tu, říkává se to tak a pro někoho znamená takové určení docela srozumitelný údaj. Ale těch, kteří umějí rozpoznat, kdy nebo v jakém případě bylo dosaženo ono právě takové naplnění či dosažení nějaké meze, je na světě ale opravdu hodně málo.
      K nějakému tomu bodu, kdy bude míra dovršena, spějeme všichni, takových putování k nějakému bodu zvratu zažíváme hodně, přičemž o některých ani nevíme nebo si je neuvědomujeme, a přesto nastávají. Je jich nepřeberně a jen některé jsou tak zřetelně vyjádřené, že je lze připodobnit k onomu pověstnému úkonu z pohádky o Jiříkovi, který měl nalít, dolít míru, ale nepřelít. V jednom ohledu je ale uvedený příklad řešení osudového úkolu trochu idealizovaný, protože je tu jednoznačně definováno, kde se hranice nachází.
      V životě se to v mnoha jiných a nejčastěji se vyskytujících případech tak snadno nepozná a dostat se nepozorovaně a bez varování za hranici je velice snadné. Návrat nebývá pokaždé možný beze ztráty a když se poštěstí dostat se zpátky do obvyklých mezí, bez nějakého toho šrámu na těle nebo na duši, lze hovořit o štěstí.

Zábava  

2. března 2007 

      Hned tehdy, jakmile člověk ve svém jednom kdysi dávno vývojovém stupni přestal mít neustálé starosti, jak se vůbec udržet naživu, aby se vůbec nějak nasytil a aby si své nepřátele udržel dostatečně daleko od těla, byl vynalezen fenomén volného času. Jestli do té chvíle při tom veškerém shonu při shánění potravy a při hájení svého životního teritoria před nezvanými hosty vůbec někdy něco podobného zažíval, tak si to nejspíš ani neuvědomoval a ve chvílích relaxace byl rád jen za nějakou tu dobu klidu. Na víc mu prostě nezbývalo energie a nápadů.
      Jenže vývoj lidstva se ubíral směrem k nabírání zkušeností, jejich zhodnocování a uplatňování. Potravy bylo stále víc, území byla vždy na nějakou kratší nebo delší dobu rozdělena a hranice uznávány, dostavily se doby blahobytu a s nimi přišla otázka, co s volným časem, který začal být velice nenáviděný. Nezbylo, než vymyslet, čím ho vyplnit, a že to nebylo nic jednoduchého, to lze celkem snadno pochopit, protože jak si poradit s chvílemi, kdy člověk neví, co by dělal, jak by to dělal, aby ho to navíc bavilo, to chce vzít na pomoc opravdovou moudrost. Tak jestliže se vezme na pomoc jediná z mnoha podmínek, musí to být zábavné, a už je to tady, bude to zábava, co zachrání lidstvo.
      Tu zábavu si každý asi představuje jinak, ale není ani tak s podivem, že se lidé brzo shodli v tom, co je opravdu baví a vydrží u toho déle, než u čehokoli jiného. V průběhu dějin byly představy o té správné zábavě dost odlišné. Ve starověku se za docela dobrou zábavu považovalo jít se podívat na gladiátorské hry, dnes se lidé spokojí třeba s tím, že budou občas v televizi sledovat svůj pořad a nahlížet do opravdového soukromí jiných lidí. Ti se k tomu odhodlali, takovou úlohu přijali, budou vás bavit a nesou to statečně, jen by vás mohlo uklidnit to, že tam nic nedělají bez vyhlídky na tučný zisk.

Vodníci  

23. února 2007 

      No ano, já vím, že se všeobecně tvrdí, že neexistují, prostě ve skutečnosti se nikde nevyskytují. Jenže pak mi řekněte, proč si je tedy lidé vymysleli, proč jimi zaplnili tolik pohádek a vyprávění. No jistě, ty nešťastné pohádky jsou plné jiných bytostí, které mají původ zcela bájný. Tak to nejdřív dětem vytvoříme vyprávěním pohádek iluzi světa, kde to je velice pestré, lidé se v nich setkávají s čerty, draky a vodníky, a pak po nějaké době, kdy děti pohádkám odrostou, je necháme poznat, že jsme si toho většinu vymysleli a musejí se s tím vyrovnat.
      Je to tak trochu od nás nezodpovědné, vytvořit dětem v pohádkách a bájích představu světa, kde to je docela snesitelné, dobro vždy vyhraje, aby pak samy musely v příslušném věku zjistit, že pohádky a skutečný život, to je velký rozdíl. Aspoň tedy v řadě zásadních věcí, jinde pak jsou v pohádkách zase některé lidské typy vykresleny docela věrně podle života, nedivte se tomu, je to přeci dílo lidské..
      Vodník to má v pohádkách docela dobré, často usiluje docela úspěšně o to získat sympatie a nebýt těch hrnečků, do kterých prý schovává dušičky při své občasné nekalé činnosti, patřil by jistě k těm nejoblíbenějším pohádkovým postavám. Další body k dobru mu patří jistě za to, že je vlastně takovým hospodářem pod hladinou rybníka nebo řeky, no a když si to ještě vylepší tím, že lidem pomáhá, je to v takovém případě kladná postava k pohledání. Těch podobných postav s veskrze příznivým hodnocením se potom dá ve skutečnosti na rozdíl od pohádek potkat velice málo, jsou-li v našem okolí jaké.

Je to tak těžké?  

16. února 2007 

      Rozhodl jsem se darovat něco ze svých pozemských statků, jak by řekl básník, a to pouze z toho prostého důvodu, že se naskytla vhodná a zcela mimořádná slavnostní příležitost. V takových případech se nehledí na výši výdajů a ani se neuvažuje o tom, jestli bude dar náležitě oceněn. Případy, kdy se někdo rozhodne dar věnovat, nejsou tak časté a zasluhují si patřičnou přípravu a dobré zajištění všeho, co s tím souvisí. Ve skutečnosti to tedy znamená pro darujícího jistou oběť, protože je s tím spojeno určité nepohodlí, prostě přináší to starosti a práci navíc. Když se ale někdo k obdarování rozhodne a dá to na veřejně vědomost, je na něm, aby dostál svému slovu a snažil se svůj takřečeno slib splnit co nejlépe. Nejspíš na to nestačí sám a tak se uskutečnění jeho úmyslu musí zúčastnit i řada lidí dalších, kteří se mu rozhodli pomáhat ve všem. Všichni však musejí počítat s tím, že výsledek jejich snažení nemusí být přijat dostatečně nadšeně. Nemusí být totiž přijat vůbec tak, jak by to u daru mělo být, protože to obdarovaní zcela zásadním způsobem nepochopili. Přesto přese všechno to většinou nikoho od odhodlání darovat neodradí.
      Jak si pak ale vysvětlit jinak tu skutečnost, že k nějakému přiměřenému veřejnému poděkování za dar z řad obdarovaných, i jen sebeskromnějšímu, když už pozvání k přijetí daru veřejné bylo, a to pro každého, kdo ho využil, se téměř nikdo neodhodlal. To, že princip daru asi mnozí nepochopili je ještě ten lepší způsob vysvětlení, horších se nabízí mnohem víc, ani se mi nechce probírat je, protože snad všechny nabízejí jen projevy nepěkných stránek lidské povahy, no a k tomu někdy nedostatečného vychování.

Slunce a Měsíc  

9. února 2007 

      Je to těžké rozhodnout se, když přijde otázka takového druhu, jestli je mi bližší Slunce nebo Luna, tedy naše nejbližší vesmírné těleso, jinak řečeno Měsíc. Docela se domnívám, že v tomto případě je používání velkých počátečních písmen docela namístě. Jak Slunce, tak i Měsíc ovlivňují náš život natolik podstatným způsobem, že zkoumat otázku jejich vlivu jistě není od věci. Spravedlivě měřeno, mohlo být při jejich vyjmenování použito abecední pořadí počátečních písmen, ale tak nějak na první pohled to svou velikostí a tím, že mohutně svítí i hřeje, Slunce vyhrává.
      Tak například s Měsícem se jistě dá spojovat v první řadě to, že si ho často všímají básníci neboť jim svou tajemností a přítomným šerem poskytuje téměř nevyčerpatelné pole působnosti. Těch dalších vlivů na člověka i přírodu se dá jistě vypočítat celá řada, ale byla v tom jistě velká dávka obyčejné lidské zvědavosti, která způsobila, že hned jak to bylo možné. se člověk vydal, aby se podíval, jaké to tam ve skutečnosti na jeho povrchu je.
      Slunce má své zastánce a přímluvce zase nepochybně mezi všemi těmi zcela racionálně uvažujícími jedinci, kteří to berou z ryze praktického hlediska a když je tu na obloze něco, co na dálku hřeje, moc dál neuvažují, protože je to navíc zadarmo, ale opravdu opravdicky zdarma. Mezi těmi, komu je Slunce sympatické ale patří i mnozí ti, kteří své uvažování podřizují zcela jiným praktickým důvodům. Kam svítí Slunce, tam se daří životu mnohem víc, než v místech, kde je jeho svitu poskrovnu.
      A když se doplní, že v případě lidských neduhů sice lékař léčí, ale Slunce uzdravuje, je to bod právě pro Slunce.

Bludiště  

2. února 2007 

      Za obvyklých okolností je člověk docela rád, když se včas, živ a zdráv dopraví na místo, kam směřoval. Na známé trase cesty by ho snad mohl zdržet jen nějaký druh přírodní katastrofy, která právě vypukla. Jindy stačí ke většímu nebo menšímu zdržení potkat kamaráda, který když vysloví kouzelnou formulku „… na jedno?“, dostanou další kroky obou jednoznačbý směr. Možná příčina zdržení ovšem může u druhé poloviny lidstva záviset jen na dostatečně tajemně proneseném „… a to už jste slyšela?“. Prostě včas se dostat domů není jen tak.
      A to ještě není všechno, lidem jako by se po hledání komplikací nějak stýskalo. Tak jedním z mnoha příkladů je právě takové bludiště. Copak ve městě nebo v okolí, které známe, tam se dá zabloudit jen obtížně, ale existují i výjimky, jakož i pravidla. Musíme totiž vzít v úvahu všechny možné typy lidí a některým nedělá potíže projít známá místa pokaždé jinudy. Pro pány vracející se v pozdních večerních hodinách z restaurace se může bloudění stát zase pravidlem.
      Mnohým však ale nedělá potíže vydat se v neznámé krajině na cestu, aniž by zvážili vlastní schopnosti pro ten účel a aniž by si aspoň trochu udělali jasno, kam chtějí dojít a vlastně tak nevědomky svým způsobem následují Švejkovu anabázi kdekoli na světě.
      Lidi ale přišli na to, že trochu se trápit může někoho i bavit a vymysleli bludiště umělá. Nejdřív někdy dávno to sice měla být taková zkouška důvtipu při hledání cesty tam a zpět, ale v dobách pozdějších, kdy se hledaly další zdroje zábavy, se z bludiště stala vyhledávaná atrakce.
      Bludiště, kuyd se člověk pohybuje po vlastních nohou, sice mohou být jistým způsobem zábavná, ale pokrok způsobil. že do bludiště v neznámém, rychle rostoucím městě, se lze dotat i automobilem, třeba takhle ve tmě, a tehdy přestává veškerá legrace, zvlášť když ani GPS si s tím neumí poradit.

Omyl  

26. ledna 2007 

      Není to pravidlo, které by mohlo vyvolat velkou radost nebo nadšení, ale každý prý má právo na omyl, tedy udělat takovou chybu, která znamená totéž. Neví se, kdo to první prohlásil, ale jisto je, že s takovým prohlášením měl určitě hned úspěch a že bylo nepochybně nadšeně přijato jako snadná omluva všemi, kdo potřebovali jakési zdůvodnění svých častých chybování. Pro mnoho lidí se tak život zjednodušuje v tom, že pro své omyly mají v tomto ohledu jakési předurčení.
      Od dávných dob se už takové rčení vžilo a sotvakdo pochybuje o tom, zda je takové právo vymahatelné, jak se říká. To sice sotva, instituce k tomu chybí a není kam se obrátit s příslušnou žádostí o povolení omylu, ale v mnoha případech si s tím nikdo moc hlavu neláme. Omylů se libovolně dopouští v naději, že teď vzal toto právo odvážně do svých rukou a spoléhá přitom na štěstěnu.
      Člověk však na druhou stranu není ani při sebevětší opatrnosti obvykle současně nadán neomylností, i kdyby chtěl, a s tím, že se omylů dopustí, musí počítat. U omylů vlastních je to zdroj poučení do budoucnosti, pokud je postižen vinou omylu cizího, je to snad záležitost osudová.
      Co to je fatální omyl si lze připomenout citátem z filmu Knoflíková válka – „Kdyby ´sem to byl věděl, tak by ´sem sem nechodil“. Ovšem něco takového podobného se může stát každému, v lepším případě je to k zasmání, ovšemže se ale postiženému s chutí zasmějí ti druzí.

Podpatek  

19. ledna 2007 

      Kdopak se o něj, vyjma tvůrců dámské módy v obouvání, zajímá natolik, aby o něm bylo potřeba hovořit veřejně a s veškerou vážností? Málokdo, zní odpověď, protože jako předmět hovoru podpatek představuje podle mínění většiny záležitost zcela zanedbatelnou, na nic dalšího nemá vliv, je to jen součást obuvi. To, že na botě je nějaký podpatek, si asi všimneme jen tehdy, když tato součást obuvi doslouží a je nutno uvažovat, zda se vyplatí nechat provést opravu.
      Všechno nasvědčuje tomu, že podpatek je docela obyčejná věc a není na světě nic obyčejnějšího. A přitom se stačí jen pranepatrně zamyslet a s vynaložením neuvěřitelně malého úsilí objevit zajímavé souvislosti.
      Jak se asi mohlo stát, že podpatku se podle lidového rčení přikládá nezvykle důležitá úloha při posuzování hodnot neznámého člověka? Říká se, „zjistit, jak je silný v kramflecích“ a to jsou právě ty podpatky, které mají o někom vypovědět velice závažné svědectví. Nikdo asi nikdy dost přesvědčivě nevysvětlil, jak se síla v podpatcích pozná, ale rčení věkem neztratilo na síle a to něco znamená.
      A co taková pata, jako část lidského těla, která má k podpatku velice blízko? Nebylo právě ono to jediné v boji zranitelné místo bájného antického hrdiny?
      Některé věci v našem životě podceňujeme, abychom se o jejich důležitosti přesvědčili v nejméně očekávaný okamžik.

Jako ryba ve vodě  

12. ledna 2007 

      To je zase jedno rčení, které má naznačit, jak pohodlné to někdo má žití, protože se tam cítí ve svém živlu nějaké potíže se tam prostě nevyskytují, či jejich přítomnost se vůbec nepředpokládá. Jaksi samozřejmě se předpokládá, že ryba v té vodě prožívá samé příjemné chvíle, všechno se jí daří a nemůže být lepšího místa, proč by někam jinam, spěchala. Třeba to taková pohoda snad kdysi bývala a lidé dlouhým a důkladným pozorováním ryb ve vodě dospěli k názoru, že to je dobrý a pravý důvod k tomu vyslovit právě tuhle říkanku, která přešla do obecné mluvy.
      V původu tohoto a jemu podobných rčení lze však jednoznačně vypozorovat odvěkou touhu lidstva po nějaké té jistotě a zjednodušení výsledných myšlenek, které pak vedou k vyslovení uklidňujícího hodnocení, jsou k tomu jako stvořené. Přitom je celkem jedno, kolikrát se lidé mohli přesvědčit o tom, že ryba ve vodě má život jaksepatří nesnadný. Jednou přijatá a mezi lidmi rozšířená větička má od určité doby život zajištěný a dá se i tvrdit, že hovorů, kdy se probírá všechno a nic, jen tak hned nezmizí.
      Odsud je už jen krůček k tvrzení jinému, totiž že má-li na tomto světě něco svou existenci snadno a na dlouhou dobu zajištěnou, tak jsou to bezmyšlenkovitě přijatá tvrzení, která se dají poslouchat do omrzení, a přesto si je lidi rádi poslechnou opět a zase.

Kočka  

5. ledna 2007 

      Doma ji má skoro každý, skoro každý se o ni přiměřeně stará a je to tak skoro člen rodiny. Její užitečnost se v bytě omezila na poskytování přítomnosti domácího tvora, kterého je možno hladit a který možná někdy i naslouchá, aniž by pak mohl oponovat nebo odmlouvat.
      Jako stručný souhrn vlastností domácího mazlíčka je to trochu nedostatečný výčet důvodů. proč vlastnit zrovna kočku. A přece je tolik lidí, kterým takový živý tvor připadá jako zcela dostačující další obyvatel a ani nad tím moc neuvažují. Z toho vyplývá, že opravdovou užitečnost, jak je obecně chápána, aby člověk u kočky tedy hledal a naděje na její nalezení není zrovna velká.
      A že se kočka v historii snažila, aby si získala oblibu, vždyť v hospodářství měla nezastupitelnou úlohu při hubení myší, které vždy usilovaly o to způsobit člověku nějakou tu škodu. Sotvakdy komu přišlo na mysl, že by ji pasoval do stavu mezi své přátele, jak se to podařilo psovi. Jenže něco způsobilo, že takovou výsadu nikde a nikdy kočka nepocítila a je to proto nespravedlivé, i když na druhou stranu zase skoro pochopitelné, protože kočka se nenaučila poslouchat na povely, jakož ani panáčkovat. Zachovala si dodnes příliš moc ze své nezávislosti a tak to dopadlo, jak to dopadnout muselo.

KALENDARIUM

ARCHIV

UDÁLOSTI

Datum

Rubrika/zdroj

Komentář

ČAJOVNY

Datum

Rubrika/zdroj

Komentář

MAILEM

Datum

Rubrika/zdroj

Komentář

WWW

Datum

Rubrika/zdroj

Komentář

      V názvech našich čajoven se dá vysledovat tu a tam vynalézavost menší, či větší a na zajímavosti takové počínání získá, když se někdo navíc pokusí sledovat možný původ některých názvů cizokrajných. Čajoven u nás je hodně, navíc se poměrně často objevují nové, současně s tím, jak některé zanikají, a tak to může přinést námět pro zkoumání na delší dobu. Na serveru Čajík je k tomu příležitost.

TEMA

3. září 2004

Věci tak, jak jsou