ČAJOLINKY

TEMA
 
O ČAJI NA STRÁNKÁCH INTERNETU
 
On-line časopis pro milovníky čaje a popularizaci čaje samého
 
NOVINKY GLOSÁŘ ZPĚT OBČASNÍK RECENZE SLOVNÍK NÁZORY FAQ ARCHIV

Odkazy
na stránky věnované čaji
Tema
na okraj
     K zařazení této rubriky mne vedlo přesvědčení, že jen výčet odkazů, i když s pokusy o komentář, by asi málokoho zaujal tak, jak bych si to představoval.
Proto jsem se pokusil o volnou úvahu hned v úvodu a za ní by měly následovat další.

aukce
debaty
(e-)obchody
čajovny
kluby
nadšenci
společnosti
vyhledávače
ostatní
 Datum
 Název:
9. února 2007
 Ctihodná dáma na silnici
27. října 2006
 Ateista a medvěd
26. května 2006
 Kam s ní?
19. května 2006
 Pes a nákup
17. února 2006
 Pyrrhovo vítězství
2. prosince 2005
 Šerif to má těžké
4. listopadu 2005
 Nad cestopisem
28. října 2005
 Rozhovor – Za poznáním 6/6
21. října 2005
 Rozhovor – Za poznáním 5/6
14. října 2005
 Rozhovor – Za poznáním 4/6
7. října 2005
 Rozhovor – Za poznáním 3/6
30. září 2005
 Rozhovor – Za poznáním 2/6
23. září 2005
 Rozhovor – Za poznáním 1/6
16. září 2005
 Jde to i jinak
9. září 2005
 Kam co patří
2. září 2005
 V noci
26. srpna 2005
 Je čajovna jen pro někoho?
12. srpna 2005
 O výstavě dodatečně
5. srpna 2005
 Koření
29. července 2005
 Představy
22. července 2005
 Bible
15. července 2005
 Pravidla
8. července 2005
 Velký dům
1. července 2005
 Zdroje
24. června 2005
 Stan
17. června 2005
 Toast
10. června 2005
 Opatrnost
3. června 2005
 Dvě slova
27. května 2005
 Cutty Sark
20. května 2005
 Cha no yu a nádobí
6. května 2005
 Hyson
29. dubna 2005
 Jak na tom jsme
25. března 2005
 Ochutnávka čaje (2)
18. března 2005
 Ochutnávka čaje
28. ledna 2005
 O velrybách
Stručně:
Ti policisté, co si navymýšlejí
Vůle nejvyššího byla splněna
Stačí znát lidi
Chytrý pes nesmí zapomenout na klíče 
Vývoj spěje někam jinam 
Proč má šerif šedivé vlasy 
Ohlédnutí za cestopisem 
Každá cesta má svůj konec 
Od poznámek k barvitému vyprávění 
Osamělý poutník 
Před cestou
Vybavení na cesty 
Před cestou 
Trochu člověčiny 
To se to radí, když je to nezávazné 
V noci se má jen spát 
Téma stále živé (naposledy 1. srpna 2003, zde v Úvodníku)  
Výstav o čaji není mnoho, ale byly a jsou 
Není koření jako koření 
Vděčné téma je tu zase 
Jak to vidí kráva
Naivní nadšení věci nepomůže
Příště opatrně při chlubení
Řešení by snad bylo
Nekompromisní dedukce
Řekni mi, jak si vážíš rodného jazyka…
Opatrnosti nikdy není dost
Nespokojenost ve dvou slovech
Přežil do dnešních dnů
Je to jen nádobí, řeklo by se
K názvu čaje
Konečně případný výzkum
Zhodnocení z odborného hlediska
Kam čajomil tak často nevkročí
Nevděčná úloha

ARCHIV
TEMA
9. února 2007

Na začátek stránky ZPĚT
Ctihodná dáma na silnici 
      Rozumí se v automobilu a jak už to tak chodívá, při řízení se dopustila přestupku. Policista ji už zastavil a zpovídá ji s obvyklou rutinou.
Dáma: Co se děje, strážníku?
P: Vy jste překročila povolenou rychlost.
Dáma: je to možné?
P: Mohu vidět váš řidičský průkaz?
Dáma: Ráda bych vám ho ukázala, ale já žádný nemám.
P: Cože, nemáte?
Dáma: Ano, ztratila jsem ho při řízení v opilosti.
P: Pak tedy chci vidět technický průkaz vašeho vozidla.
Dáma: Nemohu vám ho ukázat.
P: Jak to, že nemůžete?
Dáma: Tenhle vůz jsem ukradla.
P: Jakže, ukradla?
Dáma: Ano, a majitele jsem zabila a rozřezala na kusy.
P: No tohle!
Dáma: Jeho tělo jsem uložila do plastikových pytlů a dala do kufru, jestli to chcete vidět.
      Policista jen nevěřícně zakroutil hlavou, pomalu pozpátku odkráčel ke svému vozu, vyzval provinilou řidičku, aby místo neopouštěla a rychle odjel pro posilu. Přijely tři policejní vozy a zaparkovaly dokola. Policejní důstojník, vyzbrojený brokovnicí, se obezřetně přiblížil k dámě ve voze.
P2: Madam, vystupte si.
Dáma podle toho přání vystoupila a zeptala se, co se děje.
P2: Můj podřízený mi oznámil, že jste ten vůz ukradla a majitele zabila.
Dáma: Zabila majitele?
P2: Ano, a otevřela byste kufr vyšeho vozu?
Dáma otevřela kufr, který byl zcela prázdný.
P2: Je to váš vůz?
Dáma: Ano, to je. Tady je technický průkaz. Ten policista byl ale divný.
P2: Navíc mi hlásil, že nemáte řidičský průkaz.
Dáma musela chvíli hledat v kabelce a pak ho podala policistovi, který se v této situaci již cítil mírně nepříjemně.
P2: Děkuji vám paní. Jeden z mých policistů mi sdělil, že jste řidičský průkaz neměla, že jste tenhle vůz ukradla, majitele zabila a rozřezala na kusy.
Dáma: A nakonec vám asi také řekl, že jsem překročila povolenou rychlost, ne?
(z e-mailu firmy Completely FREE Software, autor neznámý)
TEMA
19. května 2006

Na začátek stránky ZPĚT
Ateista a medvěd 
      Turista se prochází hustým lesem na míle daleko od civilizace. Podivuje se okolní přírodě, stromům, řece a ve svém nadšení by pokračoval, kdyby ho měl příležitost dokončit. Ale z jeho rozjímání ho vyruší obrovský grizzly, který se náhle proti němu vynoří z houští.
      Dá se tedy na bezhlavý útěk, ale zakopl o kořen, upadl, medvěd ho dohnal a už se ho chystá rozsápat. Turista však v panice ještě stačí zvolat „Ó Bože!“. Čas se v tu chvíli zastavil, medvěd ztuhl a les zmlkl.
      Takové zvolání a z úst nevěřícího způsobilo, že ho Pán vyslyšel, nebesa se rozestoupila a On k němu promluvil: „Celou dobu prohlašuješ, že neexistuji, ale nastal okamžik, kdy se můžeš přesvědčit o opaku. Očekáváš, že ti teď pomohu, ale mohu tě už počítat mezi věřící?“.
      Turista odpoví, že si je vědom toho, že by to bylo troufalé a přeje si pouze to, aby křesťana učinil teď hned z medvěda.
      „Staniž se“, zaznělo shůry a nebesa se zavřela, čas začal plynout a hladový medvěd v tu chvíli dokonal, co měl v úmyslu, aby se nasytil, a k čemu se chystal. Ale než se pustil do hodování, posadil se, zbožně sepjal obě tlapy, sklonil hlavu a poděkoval Pánu za úlovek.
(z e-mailu firmy Completely FREE Software, autor neznámý)
TEMA
19. května 2006

Na začátek stránky ZPĚT
Kam s ní? 
      Joe si koupil novou chladničku a dost se napřemýšlel nad tím, jak se zbavit té staré. Pak na to přišel, jednoduše ji vyvezl v ulici na trávník před domkem, aby si ji někdo, komu se bude hodit, odvezl.
      Umístil na ni tabulku, která vysvětlovala, že ten kdo ji potřebuje, ať si ji vezme, a zdálo se mu, že má vyhráno.
      Jenže na chladničku se nikdo ani dvakrát nepodíval a stála tam i příští den. Ale stála tam pak ještě i další dva dny. Tak zjistil, že to tak jednoduše nepůjde a začalo nu to dělat starosti, protože viděl, že lidé tak výhodné nabídce nevěří.
      Nikdo tomu prostě nemohl uvěřit, a tak tabulku sundal a vyvěsil jinou. Do rána chladnička zmizela, jen tu tabulku tam někdo ve spěchu zapomněl, stálo na ní „Chladnička na prodej, cena 50 $“.
(z e-mailu firmy Completely FREE Software, autor neznámý)
TEMA
19. května 2006

Na začátek stránky ZPĚT
Pes a nákup 
      Řezník při své práci v obchodě zjistí letmým pohledem, že mezi dveřmi krámu je pes a tak ho vyžene. Po nějaké chvíli ho však spatří znova a chystá se ho opět vyhodit na ulici. Už k němu vykročí a vtom si všimne, že pes má v tlamě nějaký papír. Nedá mu to a papír mu z huby vytáhne a přečte si ho. Je na něm napsáno „Mohu dostat 12 párků a jehněčí kýtu?“. Řezník se nestačí divit, a co teprve pak, když zjistí, že pes má v hubě ještě dvacetidolarovku. Vezme si ji, nákup vloží do tašky a tu psovi do tlamy.
      Řezník začne po té příhodě být velice zvědavý jak si pes povede dál, a protože se blíží doba polední přestávky, zavře krám a vydá se za psem. Vidí ho, jak přišel ke křižovatce, stiskl si tlačítko pro chodce a trpělivě čeká až se změní světla. Pak pokračuje k autobusové zastávce, kde tašku s nákupem položí na zem.
      Když přijede autobus, jde se podívat na jeho číslo za předním sklem a počká si na ten pravý. Řezník nevychází z údivu a nastoupí za ním. Když dojedou až na předměstí, pes vystoupí a jde až se zastaví u domku, jakých jsou tu desítky. Zastaví se až přede dveřmi a nákup postaví na zem. Pak se vrátí k brance a zazvoní, a nic se neděje. Zazvoní tedy ještě jednou a opět nic. Vyskočí tedy na nízký parapet okna a hlavou do něj několikrát udeří.
      Teprve pak z domu vyjde chlapík a dosti neurvale se na psa oboří. To řezník, stojící opodál, nevydrží a ozve se, aby ho zarazil. „Pane, co to děláte, vždyť ten pes je genius a měl by být v televizi!“
      Nato mu chlapík nevrle odvětí: „Není vůbec chytrej, tenhle tejden si klíče zapomněl už dvakrát.“
(z e-mailu firmy Completely FREE Software, autor neznámý)
TEMA
17. února 2006

Na začátek stránky ZPĚT
Pyrrhovo vítězství  
      Pro to, aby mohlo být potěšitelné zjištění, že oblíbenost čajoven se nezmenšuje, začíná být podle mnoha příznaků čím dále, tím méně důvodů. Jen si připomeňme, jak slibně vypadalo nadšení, se kterým byly čajovny vítány jako oázy klidu, kde se dá nerušeně vychutnat nejeden šálek čaje, pro který by doma chyběla ta pravá atmosféra okolo.
     V čem tedy může spočívat nespokojenost se současným stavem čajoven, bude zákonitě znít otázka, kterou si leckdo položí. Vždyť na oázách klidu se snad nic podstatného a ve větším měřítku nezměnilo. Jak by to po důkladném prozkoumání opravdu významného počtu čajoven dopadlo, to si netroufnu odhadnout, ale postupem času se dá očekávat a je nutno počítat s tím, že čajovny se stanou synonymem pro místo, kde je dovoleno téměř bez omezení kouření vodní dýmky.
     Jestliže přitom i nadále ostatní návštěvníky neobtěžuje zakouřené prostředí a vodním dýmkám je v čajovně vyhrazen příslušný prostor, může to být sotva důvod k nějakému radostnému zjištění. Smutný na celé věci je posun v obecném chápání významu čajoven, jako míst, kde se čaj dostává, do role druhořadé.
      Jako v mnoha dalších případech rozmáhajícího se nevhodného chápání osobní svobody, tentokrát zvlášť u školáků, se zapomíná na skutečnou a základní příčinu, proč je nutno takový trend odsoudit.
     Je všeobecně známo, jak úspěšná by mohla být všechna upozornění na škodlivost kouření, a proto nezbývá, než směřovat k nápravě jinými cestami.
     Zavírat oči před tímto jevem jen z pohodlnosti a v uklidňujícím domnění, že nepředstavuje nějaké vážné nebezpečí, je chybou. Vznik čajoven, řekněme českého typu, znamenal ve své době velký úspěch v tom, jak se dá mezi stávající restaurační zařízení celkem úspěšně proniknout a získat si skvělou pověst dobrým nápadem.
     Má-li se ale tento dnešní vývoj do budoucna stát normou, pak už bude možno přinejmenším těžko tvrdit, že čajovna poskytuje pouze a jen příležitost k občerstvení neohrožujícímu zdraví. Vítězství zdravého rozumu je, jak se zdá, v tomto případě vedle mnoha dalších, se kterými se setkáváme denně, vážně ohroženo.
TEMA
2. září 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Šerif to má těžké 
      Uvolnilo se místo zástupce a šerif potřebuje nutně a brzo za něj přijmout náhradu. Teď už má jen jednoho kandidáta, O Toddovi je známo, že není příliš bystrý, ale co se dá dělat, je to už poslední z těch, kteří se přihlásili. Musí se ho nejprve zeptat na pár věcí, aby zjistil, nakolik je způsobilý pro službu. Pozval si ho, aby mu položil pár otázek.
     Zkusil první, „Tak mi hochu řekni kolik je jedna a jedna.“, a Todd mu odpověděl „Jedenáct.“ Šerif si pro sebe řekne, sice to není to, co jsem měl na mysli, ale on má vlastně pravdu.
     „Které dny v týdnu začínají na stejné písmeno?“, pokračuje další otázkou. „Předevčírem a pozejtří.“ Šerif je opět překvapen, že odpověď je v podstatě správná, přičemž on sám by na něco takového nepřišel.
     Proto se rozhodne pro třetí otázku, která bude o hodně těžší a zeptá se, kdo zavraždil Abrahama Lincolna. Todd se rozmýšlí, chvíli mu to už trvá a nakonec řekne, že neví.
     Šerif se rozhodne dát mu šanci, co mu teď taky v jeho postavení zbývá, a řekne mu, ať s odpovědí nespěchá, jde domů a dobře si ji promyslí.
     Teď je překvapen Todd a když odejde, na ulici hned směřuje k baru, kde na něj čekají kumpáni zvědaví na to, aby jim řekl, jak pohovor u šerifa dopadl.
     Todd se chlubí „Bylo to báječné, první den v zaměstnání a já už pracuju na případu.“.
(z e-mailu firmy Completely FREE Software, autor neznámý)
TEMA
4. listopadu 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Nad cestopisem
      Leckdy je událostem významem mnohem nicotnějším věnováno pozornosti více, než třeba a počiny svou vahou a závažností přesahující vše okolo jsou neprávem zanedbávány. Kdyby se něco podobného mělo stát v případě právě dokončeného textu nacházejícího se v Galerii nezařazených, nebylo by to spravedlivé.
      Jméno autora cestopisu po zemích Střední Ameriky byste zatím marně hledali mezi těmi, kteří jsou zařazeni do Kdo je kdo, a přesto jeho vyprávění nepostrádá vysoce emotivní náboj a neopakovatelnou osobitost. Sám autor si je vědom toho, že mnoho z toho, co napsal, mohlo a možná mělo být formulováno a stylizováno jinak, něco by sneslo vyškrtnutí a řada jiných pasáží by si zasloužila propracovat obšírněji.
      Když se ale ujal tak nesnadného úkolu sepsat zprávu, kterou podal svědomitě, mnohotvárně a s přispěním dobrých znalostí o místech, která navštívil, nelze mu upřít licenci, kterou využil.
      Jak tak vidím, dostávají další postřehy, které zde shromažďuji, tvar a podobu malé recenze a možná, že to tak má být. V tomto duchu lze textu asi mnohé vyčíst, je toho nejspíš toho dost, co by mělo být podrobeno kritice a něco zcela jistě neodpovídá nějakému literárnímu stylu.
       Nenapadá mne však v této chvíli ale nic podstatného, co by v tomto směru stálo za řeč. Ale pro vyváženost, kterou by recenze mít měla, bych přeci jen připomněl, že text by občas potřeboval vysvětlivky, protože pro nezasvěceného do místních reálií a popisovaných situací budou některá místa vyprávění těžko srozumitelná. Někoho možná trochu zmate vyprávění ve třetí osobě kombinované s pasážemi v Ich formě. Všechno tohle ale může čtenáře přinutit k tomu, že se k cestopisu vrátí ještě jednou nebo několikrát a to nemůže být na škodu.
      Do cestopisu nebyl v této formě zahrnut doprovodný obrazový materiál a někomu jistě bude vadit, že nejsou k dispozici fotografie.
      Původní text neobsahoval mayské hieroglyfy přidané navíc k běžnému číslování stránek zejména pro stylové ozvláštnění.
      V závěru se přeci jen musím ještě jednou podivit nad neobyčejnou mírou emotivního působení krajiny a lidí v ní na psychiku cestovatele a nad tím, jak se promítlo do jeho vyprávění z dvouměsíční cesty.
TEMA
28. října 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Rozhovor – Za poznáním 6/6
Využívám příležitosti, že mi Vlasta Trnka jako autor poskytl odpovědi na několik otázek v souvislosti s publikováním jeho cestopisného povídání v Čajolinkách, které bude po částech dostupné v kapitole GALERIE. Za Čajolinky se ptal Petr Novák.
P.N. Děkuji Ti za možnost seznámit se s Tvým velice osobitým vyprávěním z cesty, která Ti nejspíš celkově něčím přirostla k srdci. Přeju Ti hodně štěstí, zážitků a poučení při dalším objevování krás v místech, která na to ještě čekají. Když si člověk tenhle cestopis přečte a má příležitost pokusit se několika málo doplňujícími otázkami zjistit co se dá o Tobě a Tvém pohledu na svět, je to přeci jen málo na to, aby si bylo možné udělat dostatečně ucelený a dokonalý obrázek o celé cestě. Cestopis zatím existuje samostatně, bez doprovodných fotografií, které jsi pořídil a pak ostatním předvedl při jiných příležitostech. Lze to, a myslím, že vnímaví lidé to tak pochopí, chápat i tak, že v textu ses snažil oprostit od barvitosti obrázků a soustředil se jen na postižení vlastních zážitků a dojmů?
Vlasta Trnka Myslím, že ten text je jeden velký obraz a kdybych k němu přidal fotografie, sebral bych tím čtenáři možnost najít jeho individuální odraz v sobě. Celý ten příběh je myšlen jako inspirace a povzbuzení pro ty, kteří váhají zda vyrazit či ne. Také jako možnost nahlédnout do okna, které se před člověkem za určitých okolnost otevírá. Nejlepší je však prožít si svůj příběh a nahlédnout do okna, které je připraveno právě pro něho.

      Vlasta Trnka pro Čajolinky. Texty není dovoleno kopírovat, ani jiným podobným způsobem využívat k jejich dalšímu šíření.
      V příštích vydáních najdete jako pokračování další odpovědi na mé zvídavé otázky, které spolu dohromady tvoří tento rozhovor.
TEMA
21. října 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Rozhovor – Za poznáním 5/6
Využívám příležitosti, že mi Vlasta Trnka jako autor poskytl odpovědi na několik otázek v souvislosti s publikováním jeho cestopisného povídání v Čajolinkách, které bude po částech dostupné v kapitole GALERIE. Za Čajolinky se ptal Petr Novák.
P.N. V cestopise sice není nic takového naznačeno, ale při bohatosti popisů se nabízí otázka, jestli sis při cestování v těch krajinách psal deník nebo poznámky z cesty?
Vlasta Trnka Poznámky jsem si samozřejmě dělal. Nebylo to však pouhé zapisování událostí dne, ale spíš inspirované přirovnávání a prohrabování neznámé půdy pocitů a pozorování. Když jsem po sobě vše s odstupem času četl, připadalo mi jako bych to četl poprvé, jakoby to psal někdo zcela jiný.

      Vlasta Trnka pro Čajolinky. Texty není dovoleno kopírovat, ani jiným podobným způsobem využívat k jejich dalšímu šíření.
      V příštích vydáních najdete jako pokračování další odpovědi na mé zvídavé otázky, které spolu dohromady tvoří tento rozhovor.
TEMA
14. října 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Rozhovor – Za poznáním 4/6
Využívám příležitosti, že mi Vlasta Trnka jako autor poskytl odpovědi na několik otázek v souvislosti s publikováním jeho cestopisného povídání v Čajolinkách, které bude po částech dostupné v kapitole GALERIE. Za Čajolinky se ptal Petr Novák.
P.N.. Vyprávění cestopisu naznačuje, že jsi cestoval jak se skupinou přátel, tak sám. Jak dlouhou cestu jsi absolvoval sám ve srovnání s putováním ve skupině? Který z těchto úseků cesty byl pro Tebe přínosnější a v čem?
Vlasta Trnka Cestu jsem zahájil s třemi přáteli a společně jsme putovali asi měsíc. Poté se kamarádi vrátili domů a další měsíc zůstal jen pro mě. Obě části měly svou kvalitu. Společné cestování pro mě bylo už známé, ale sám jsem cestoval poprvé, a proto i impulsy, které přicházely, byly velmi silné. Nesrovnával bych, co bylo lepší či horší. Každá část měla jinou kvalitu a vzájemně se ideálně doplňovaly.

      Vlasta Trnka pro Čajolinky. Texty není dovoleno kopírovat, ani jiným podobným způsobem využívat k jejich dalšímu šíření.
      V příštích vydáních najdete jako pokračování další odpovědi na mé zvídavé otázky, které spolu dohromady tvoří tento rozhovor.
TEMA
7. října 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Rozhovor – Za poznáním 3/6
Využívám příležitosti, že mi Vlasta Trnka jako autor poskytl odpovědi na několik otázek v souvislosti s publikováním jeho cestopisného povídání v Čajolinkách, které bude po částech dostupné v kapitole GALERIE. Za Čajolinky se ptal Petr Novák.
P.N.. Jak dlouho ses na cestu připravoval, jaký čas Ti zabralo jen studium historie a místopisu, abys měl přehled o tom, co všechno by nemělo uniknout Tvé pozornosti?
Vlasta Trnka Jedinou přípravou je uvědomění, že musím do cizích zemí vstoupit čistý, pokorný a respektující. Potom už se mapa naší cesty kreslí sama. O historii jsem za poslední léta zjistil, že je vědou velmi spekulativní a velmi často přebírá i zkostnatělý falešný zastírací charakter politiky. Proto i zde se snažím dát na pravdivá vyprávění ducha místa a až poté si nechám servírovat rozličné doplňující teorie.

      Vlasta Trnka pro Čajolinky. Texty není dovoleno kopírovat, ani jiným podobným způsobem využívat k jejich dalšímu šíření.
      V příštích vydáních najdete jako pokračování další odpovědi na mé zvídavé otázky, které spolu dohromady tvoří tento rozhovor.
TEMA
30. září 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Rozhovor – Za poznáním 2/6
Využívám příležitosti, že mi Vlasta Trnka jako autor poskytl odpovědi na několik otázek v souvislosti s publikováním jeho cestopisného povídání v Čajolinkách, které bude po částech dostupné v kapitole GALERIE. Za Čajolinky se ptal Petr Novák.
P.N.. Po přečtení tohoto Tvého cestopisného vyprávění si nutně musím položit otázku, zda a jak do cestování zasáhla náhoda. Jak často jsi musel měnit původní předsevzetí a plán, třeba už od prvopočátku před cestou, a zajímá mne, jestli si myslíš, že bys byl v případě přijetí mnoha kompromisů o něco ochuzen?
Vlasta Trnka Nejsem z těch, kteří věří, že po výdechu přichází nádech jen náhodou. Proto také svým cestám nedávám úplně přesný plán pokud chci, aby ke mně přišlo chybějící poznání. Musím mu přeci dát dostatek prostoru a svobody, aby se mělo kam vejít. A co se týká kompromisu, považuji ho za formu umění, které dá vykvést právě těm květům, které se snaží ušlapat rozmáhající se slepý egoismus.

      Vlasta Trnka pro Čajolinky. Texty není dovoleno kopírovat, ani jiným podobným způsobem využívat k jejich dalšímu šíření.
      V příštích vydáních najdete jako pokračování další odpovědi na mé zvídavé otázky, které spolu dohromady tvoří tento rozhovor.
TEMA
23. září 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Rozhovor – Za poznáním 1/6
Využívám příležitosti, že mi Vlasta Trnka jako autor poskytl odpovědi na několik otázek v souvislosti s publikováním jeho cestopisného povídání v Čajolinkách, které bude po částech dostupné v kapitole GALERIE. Za Čajolinky se ptal Petr Novák.
P.N.. Na úvod bude nutné položit v souvislosti s chystaným zveřejněním cestopisného vyprávění otázku, na kterou bývá pro někoho odpovědět dost těžké, totiž kdo je to Vlasta Trnka jako cestovatel a je ještě něco dalšího, co je v jeho životě významné pro ostatní?
Vlasta Trnka Myslím, že odpovědí na otázku „kdo jsme“, je život každého z nás, a protože jsem teprve na počátku tohoto poznání, byla by i má odpověď částečná. Jistý jsem si však tím, že každá z cest nám přináší velká odhalení o nás samých i o lidech kolem nás.
       A co je v mém životě významné pro ostatní, na to nejsem ten pravý, kdo by měl tuto otázku zodpovědět. Mohu říct jen, že se snažím své kroky volit tak, aby na šlépějích, které zanechávají, i nadále rostla tráva a někdy snad vykvetl barevný květ.

      Vlasta Trnka pro Čajolinky. Texty není dovoleno kopírovat, ani jiným podobným způsobem využívat k jejich dalšímu šíření.
      V příštích vydáních najdete jako pokračování další odpovědi na mé zvídavé otázky, které spolu dohromady tvoří tento rozhovor.
TEMA
16. září 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Jde to i jinak 
     Není v tom nutno hledat žádnou záhadu ani žádný trik a je to docela prosté, navázat neformální kontakt mezi lidmi může být snadné, když se ví, jak na to. Je několik způsobů, jak docílit toho, aby se podařilo dobře zapůsobit na novém pracovišti na budoucí spolupracovníky nebo jak si v novém bydlišti vytvořit předpoklady k dobrému vycházení se sousedy.
     Takových a podobných rozhodujících okamžiků, kdy záleží na tom, jak se budou vyvíjet další obecné vztahy mezi lidmi, bývá hodně. Vždy aspoň jedné z jednajících stran jde o to, aby se předešlo možným konfliktům, i když se ještě ani neví, jaké by vůbec mohly být a jestli mohou kdy nastat.
     Požadavky na bezpodmínečně úspěšné vyřešení podobných situací nejsou pokaždé tak vyhraněné, ale snaha získat při prvním jednání s neznámým člověkem body na svou stranu zůstává. Takovým jedním způsobem prvního zapůsobení na dálku je však také šíření reklamních výzev, které nejsou vlastně určeny nikomu osobně a adresně, ale zvykli jsme si na to a přijímáme jaksi samozřejmě, že oslovují všechny a tím také nás. Reklama však dnes už zůstala mnoho dlužna tomu, aby se snažila být přívětivá.
     Přitom ten, kdo se za reklamou skrývá, má stále mnoho příležitostí, jak si svou pověst uchránit před odmítavým postojem zákazníka, kterého mohl již dříve něčím znechutit. Pokud zatím nikdo ještě neví jak by se dalo vyřešit zjevné dilema, tak se jedna možnost nabízí v pokusu otevřít dialog, aniž by bylo vyžadováno, aby ten, kdo je v pozici zákazníka, musel být vtažen do hovoru.
     Zní to sice jako protimluv a v jistém smyslu to tak i vypadá, ale něco podobného jsem zaznamenal v řadě e-mailových zpráv, které jako abonent dostávám od mnoha firem obchodujících s čajem. Když už je nutné působit na potenciálního zákazníka v patřičném směru, proč do toho nezapojit kratičkou zmínku o rodinném životě? Ano, dělá se to a dovede to malé zázraky. Vedle mnoha dalších obchodně zaměřených formulací to dává tušit, že zprávu a další nabídku zboží psal snad skoro sympatický člověk.
     Přiblížil se, i když jen trošku, v lidské rovině tomu, na koho se obrací a už není zcela anonymní. Odpověď nebo reagování na takový malý pokus o navázání neformálního kontaktu se celkem ani neočekává, ale je možné se o něj pokusit, protože příležitost tu je a nebyla předem zamítnuta.
(jeden podobný pramen jako příklad) 
TEMA
9. září 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Kam co patří  
     Všechno někam patří, protože je to dáno zvyklostmi a navyklým řádem, jak se po časech ustálil. Pak je možno se také na věci podívat obráceně, z jiného úhlu pohledu, a formulaci obrátit, totiž začít se na svět dívat jinak a probírat, co kam nepatří.
     Je toho hodně, co by nemělo být tam, kde se právě nachází. Pak za obvyklých podmínek nezbývá, než najít dost sil na to, aby někdo na zjištěný nepořádek poukázal a k tomu je ještě dobré docílit toho, aby byla zjednána náprava.
     Obecněji lze předpokládat, že je mnohem více toho, co by nemělo být tak, jak právě je. Tady občas už nějaký razantní postup k uvedení věcí na pravou míru není ani tolik potřebný a někdy by dokonce snad byl i na škodu věci. Těmto dvěma názorům tak trochu fandím, tomu druhému víc, a je to snad zde i občas znát.
     V oblasti vědy, techniky a vůbec u exaktních nauk by nemělo být místo pro dojmy, pocity nebo dokonce pro žertování. Do této skupiny vyhrazené vážnosti by také mohlo patřit monotematicky zaměřené bádání, které samo o sobě má sklony k suchopárným činnostem jakož i výsledkům.
     To už jsme docela blízko toho, považovat všelijaké povídání, zkoumání a shromažďování informací o čaji za podivnost v chování lidského jedince nebo celé skupiny, se kterou není možné spojovat (sic!) něco jako je smysl pro humor.
     Kdo mi přizná právo na další tvrzení, bude muset souhlasit s tím, že se o zavlečení humorných prvků do řádků zde publikovaných snažím v rámci dostupných možností. A nakonec si opravdu netroufám nikomu radit, aby odlehčil svůj styl psaní mírnými odbočkami směřujícími k náznakům humoru, opatrně s tím prosím, ale nedá mi to a vyslovím přání ať se snaží posoudit, jestli by to někdy s tou legrací nemohlo být náhodou lepší.
TEMA
2. září 2005

Na začátek stránky ZPĚT
V noci 
     Uprostřed hluboké noci někdo tluče na dveře úhledně vyhlížejícího domku. Všichni v něm spí, první se probudí paní domu a když rámus neutichá, šťouchne do manžela a trochu vyděšeně ho žádá, aby se šel podívat, co se děje. Pán si přitom potichu mumlá kletby, ale přehodí přes sebe župan a ke dveřím se jde podívat.
     Když se za chvilku vrátí, paní se ptá, co se vlastně dělo. Dostane se jí nevrlé odpovědi, že nějaký otrapa bušil do dveří jen proto, aby mu sdělil, že chce zatlačit. Protože byl navíc opilý, víc se s ním už nebavil a zavřel mu dveře před nosem.
     Za pár minut se však rány do dveří ozvaly znovu. Tentokrát se manžel předem zařekl, že už pro žádného obejdu není doma a jen si přetáhl peřinu přes hlavu. Ovšem manželka ho přemlouvala tak dlouho, až se nakonec oblékl. Připomněla mu, jak oni sami na cestách a s malými dětmi byli vděčni za podobnou pomoc na cestách, když s autem v noci a v dešti uvízli. Tak šel ke dveřím ještě jednou a přichystal se, že bude tlačit vůz.
     Dole u dveří však tentokrát nikoho nenašel a tak volá do tmy: „Tak kde jste, já vás nevidím!“. A ze zahrady se ozvalo: „Kde bych byl, přeci tady, na houpačce.“.
(z e-mailu firmy Completely FREE Software, autor neznámý)
TEMA
26. srpna 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Je čajovna jen pro někoho? 
     Možná, protože když to vezmu z jednoho kraje, tak půvab má pro nekuřáky. Hned by z toho však mohlo vzniknout nedorozumění, když se někdo ozve a připomene, že v čajovnách bývají často nabízeny k použití vodní dýmky. Podle toho, jak to vidím já, je však dosti troufalé prohlašovat restaurační místo, kde se podává čaj a v téže místnosti kouří, i když jen vodní dýmky, za čajovnu, protože to je jaksi mimo tradici. Nehledě k tomu, že ke kouření se zde často dostávají nezletilci, což je kapitola sama pro sebe.
     O tom, co si o kouření vodních dýmek mohou někteří lidé myslet a jak uvažují nebo spíš neuvažují, svědčí jeden skoro úsměvný dotaz ve veřejné návštěvní knize na Internetu.
     Na poněkud prostoduchý dotaz, zda kouření vodní dýmky může být příčinou vzniku rakoviny, byla naštěstí k dispozici brzo jasná odpověď na způsob jednoznačné implikace. Je přítomen hořící tabák – ano, může tedy rakovina vzniknout – ano.
     Na začátku dvacátého století se stalo kouření téměř nezbytnou módní společenskou záležitostí a dlouho to tak vydrželo. Pak se z kouření stal už jen zvyk, který nikomu k ničemu nebyl nijak zvlášť dobrý. Dříve, než uplynulo sto let, se v naší době začínají projevovat následky takového dědictví a jen u málokoho vyvolávají po zásluze zděšení.
     Vznikl-li u nás docela pěkný a charakteristický typ čajovny, jakých je po světě snad mimo Orient málo, a bylo přitom možno vystačit bez přítomnosti tabákového dýmu, co dává podnět k tomu, aby se do čajoven začaly kvapem zavádět vodní dýmky? Jestli je to převážně z komerčních důvodů. je to smutné.
     Tak jednak bylo u nás v průběhu uplynulých let podobným způsobem vyvinuto úsilí k vytvoření prostředí, kde se většinou ani alkohol nepodával a někde dodnes nepodává, a pak se do hry zamíchalo kouření. V čajovnách lze velice často zažít velice kouzelnou a těžko napodobitelnou příjemnou atmosféru, a tak se přimlouvám, aby vodím dýmkám byl určen zcela jiný druh podniků.
TEMA
19. srpna 2005

Na začátek stránky ZPĚT
TEMA
12. srpna 2005

Na začátek stránky ZPĚT
O výstavě dodatečně 
     A o jaké, bude jistě znít zvědavá otázka, která napadne jednoho každého milovníka čaje, protože se samozřejmě předpokládá, že řeč měla být jen o výstavě v nějaké spojitosti s čajem. Budiž předem popravdě řečeno tolik, že o přípravě chystané výstavy jsem se dozvěděl předem přímo od pramene a včas. Jen jsem v pravou chvíli neprojevil dost iniciativy, abych se dopátral bližších podrobností a zde o nich informoval.
     Nikoho doufám nezklamu, když potvrdím, že námětem výstavy Tea in the First Sense - Photographic and Art Expressions of Ceylon Tea byl čaj v obrazech a fotografiích.
     Výstava vznikla z popudu firmy Dilmah a byla otevřena 8. března 2005 v hotelu Trans Asia Hotel v Colombu. Vystaveny byly obrazy malíře Edwina Batawaly a fotografie Zdeňka a Michala Thomových. Pan Batawala tvoří své obrazy na Srí Lance a členy autorského teamu podílející se na vzniku nám známé knihy Příběh čaje snad netřeba důkladněji představovat.
     Dost mne mrzí, že jsem se s oznámením o výstavě opozdil, dost těžko se pro to hledá omluva, ale stalo se a já se takto snažím napravit, co se dá.
TEMA
5. srpna 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Koření
     Když se starého kovboje ptali čím to je, že vypadá stále tak dobře a jakoby se mu stáří vyhýbalo, odpověděl, že je to hlavně používáním toho správného koření do jídla. Samozřejmě, že taky hned chtěli vědět, co je to za koření, protože udržet si zdraví jen kořením, to by chtěl každý. To jim však nechtěl hned prozradit a tak se nechal dlouho prosit až jim sdělil prosté tajemství, že do každého jídla si přisype dávku střelného prachu.
     Protože to však byl návod jen na prodloužení života a ne na nesmrtelnost, tak jednoho dne, v požehnaném věku, kovboj skonal. O rozloučení s ním se pak vypráví, že po sobě zanechal osm synů, pět dcer, třicet vnoučat, padesát pravnuků a pravnuček a v místě konání pohřbu žehem pak kráter o průměru 30 stop.
(z e-mailu firmy Completely FREE Software, autor neznámý)
TEMA
29. července 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Představy
     Žít stále jen a jen reálnou přítomností je sice životní nutnost, ale o to více se člověk rád občas zasní a nechá mysl pracovat v říší představ. Přenést se na krátkou chvíli, kdy je k tomu vhodná příležitost, do světa vysněného, kde je všechno tak jednoduché, to je vlastně jakýsi druh relaxování. Na těchto stránkách jsem už několikrát podlehl pokušení, do svého zamyšlení jsem zapojil fantazii a činím tak i dnes.
     Tak začněme, s mírnou nadsázkou, výlet do světa představ. Když představy, tak nějaké hodně příjemné a třeba i téměř neuskutečnitelné. Začít můžeme tím, jaké slastné představy může mít ten, kdo má v oblibě pivo. Ale to je skoro jednoduché, přeje si, aby měl v kuchyni, vedle obvyklého vybavení, někde skrytou pípu, ze které by mohl bez omezení čepovat svůj oblíbený mok.
     U milovníka vín by představa podobných kvalit měla spočívat asi v tom, že by si přál být vlastníkem dobře postaveného sklepa s patřičnými vlastnostmi pro uchovávání oblíbených vín. Ten, komu převelice chutnají destiláty, by mohl v představách chtít, aby mu za každý spotřebovaný soudek letité whisky ve sklepě vyrostl další, ještě báječnější.
     No a tak jsme dospěli k tomu, že bude nutné důstojně mezi ně zařadit milovníka čaje. Když se zamyslím nad tím, jaké sny by mohl a měl mít milovník čaje, budu to muset dobře uvážit i přesto, že jsem se na začátku pojistil zmínkou o nadsázce.
     Tak milovník čaje by se snad v první řadě pokusil o to zajistit si zdroj dobré, ne-li přímo vynikající vody. Další klíčovou roli je nutno přisoudit spolehlivému a pečlivému dodavateli čaje, nejlépe s pořádnou obchodní tradicí v oboru.
     Protože k čaji patří i dobré nádobí, nezapomínejme, že bývá velice křehké a nahradit ho lze jen jemu podobným, je v představách také třeba myslet i na specializovaného obchodníka s keramikou, který nikdy nezklame. Někdy skromnost škodí a tak ještě k tomu přidejme přání, aby takový čajomil měl vždy, když to potřebuje, dost času a ten svůj čaj si mohl do libosti a v příjemném prostředí vychutnat.
TEMA
22. července 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Bible
     Zbožný kovboj ztratí při opravě ohrady na ranči svou oblíbenou Bibli, kterou nosil vždy při sobě.
     Po třech týdnech už vůbec nedoufá, že se s ní někdy shledá. Ale při práci na pastvině si v jedné chvíli všimne krávy, která má tu jeho Bibli v hubě a rozvážně k němu kráčí.
     Kovboj nevěří vlastním očím. Vezme Bibli krávě z huby, otočí zrak k nebi a zvolá "Děkuji Ti Pane Bože, to je zázrak!"
     "Ale …, ani bych neřekla." pronese kráva. "Vždyť tvoje jméno bylo napsané uvnitř na obalu knihy."
(z e-mailu firmy Completely FREE Software, autor neznámý)
TEMA
15. července 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Pravidla
     Ve všem nebo téměř ve všem souhlasím s tím, že je báječné, jak se u nás daří udržovat stále vysoký počet čajoven přirozeným tempem přírůstku, když odečteme nutné ztráty v případech, kdy se nepodaří fungování čajovny již dále zajistit. Je celkem pochopitelné, že často nová čajovna představuje zcela nezvyklé prostředí, které je nutno pochválit. Čajovny bývají vlastně takovými ostrovy v moři běžných restauračních zařízení a svou odlišností dovedou nadchnout hodně lidí.
     Zůstávat myšlenkově a pocitově ve stálém nadšení z čajoven bez výhrad, jen na základě jejich v jistém smyslu výjimečnosti, protože přitahují lidi podobného založení, by bylo zcela nerozumné. Už jen proto, že se tím pověsti čajoven příliš nepomůže, neboť v podobných projevech lokálního patriotismu často chybí schopnost vidět skutečnost, že čajovna je určena i pro jiné hosty, než je skupina lidí, která se tam cítí dobře.
     Již před časem jsem se zde při některých příležitostech pokoušel brzdit přívaly nekritického nadšení nad báječností té či oné čajovny, jak se ve své době a na některých internetových stránkách projevovaly, jak se projevují při jiných příležitostech a nejspíš projevovat budou i nadále. To je zřejmě zcela běžný jev, ale není důvod, proč se mu nebránit.
      Stále se domnívám, že je namístě trochu se zamyslet nad tím, jaký čaj a jak se v čajovnách podává. Je zřejmé, že mnoha lidem to starosti nedělá a podle toho to také leckdy vypadá. Kdyby měl být takový přístup přijat jako standard, tak je potom potřeba se ptát, proč je možné, že se mapříklad návštěvníci čajoven nebrání a neprotestují proti nekvalitní obsluze, ledabyle připravenému a servírovanému čaji. Jeden ze základních důvodů nepochybně spočívá v tom, že u přípravy čaje není nikdo nucen k zachovávání správného výběru surovin, k pečlivé přípravě čaje a nakonec ani k jeho podávání podle pravidel. Jen v těch čajovnách, které si náročně stanovily svůj standard jsou podobné starosti hosta zcela zbytečné.
     Při pohledu na zákazníka a hosta v tomto případě je otázkou, jak a na základě čeho si má vypěstovat návyk náročnějšího požadavku na čaj, který dostane na stůl. Pokud má štěstí, že najde dobrý zdroj poučení a je pozorný ke všemu, co se dozví, je na dobré cestě najít v čajích to, co mu zatím zůstávalo utajené. Jednou z dalších cest, jak se stát náročným hostem čajoven a získat schopnost vychutnat čaj, jak je potřebné, je hledat a najít takový podnik, kde se kvalita služeb a spokojenost zákazníka ctí nade vše.
TEMA
8. července 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Velký dům
     Američan se v Londýně zastaví na ulici u vysoké budovy a chvíli si ji prohlíží. Zastaví se u něj se zájmem chlapec, který šel okolo.
     „Víš,“ říká mu Američan, „ve Státech máme takové domy, jako je tenhle, ale čtyřikrát větší.“.
     Opravdu?“ odvětí hoch, „Jak smutné. A je to hanba, že musíte stavět tak velké blázince.“.
(z e-mailu firmy Completely FREE Software, autor neznámý)
TEMA
1. července 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Zdroje
     Ani bych se nemohl moc divit, kdyby se někdo důrazně ptal, proč se v Čajolinkách vyskytují tak často odkazy na cizojazyčné články. Až se někdo opravdu zeptá, nebudu se divit, není totiž proč.
     Těch novinkových zpráv e-mailem v angličtině je docela slušná řádka a skorokomentáře v GLOSÁŘi k zajímavým místům v cizích internetových stránkách, jakož i některá další místa s odkazy v Čajolinkách, směřují v převážné většině také do míst psaných anglicky. Pokud by mne někdo chtěl podezřívat ze záliby ve všem, co je psáno anglicky a kde se anglicky mluví, musím odpovědět, že to nikoli, je to pouze odraz reality. Po delší dobu, po kterou vyhledávám vhodné zdroje, se ukazuje, že anglicky psaných internetových stránek je téměř nepřeberné množství a tak většina odkazů v Čajolinkách směřuje právě tam. Je zcela zřejmé, že pro mnoho návštěvníků a čtenářů proto představuje jazyková bariéra vážnou překážku na cestě k tomu, aby častěji stránky Čajolinek navštívili a využili tyto odkazy tam nabízené.
     V oblasti česky psaných stránek, které mají nějakou spojitost s čajem, narážím na problém v tom, že je jich jednak malé množství, a jednak se u nich ve velké většině projevuje vleklý problém – totiž udržet tempo aktualizací, což představuje zásadní překážku v jejich použitelnosti pro daný účel. S podobnou situací se setkám, když se zaměřím na to, jak to je s možností odběru e-mailových novinek zasílaných obchodními společnostmi, čajovnami anebo z dalších serverů na Internetu.
     V tom, co jsem zde uvedl, je hlavní důvod, proč mi česky psané internetové stránky neposkytují v dostatečné míře materiál tak potřebný pro naplnění každého dalšího vydání Čajolinek.
     V této situaci je už jen krůček k tomu, přijít s myšlenkou, že by bylo vhodné pokusit se hledat zdroj informací také v jiné jazykové oblasti. Ten nápad tady už je a jen to je zřejmé, s pravděpodobností, která hraničí s jistotou, že to nebudu já, kdo by zvládnul takový úkol.
TEMA
24. června 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Stan
     Sherlock Holmes a Dr. Watson jsou na výletě. V kempu se uložili na noc ke spánku.
     Setmělo se a když Sherlock v jedné chvíli zaznamená chladivý čerstvý vánek než se mu podařilo tvrdě usnout, zeptá se s jistým podezřením Watsona, „Pohleďte na nebe a co vidíte na obloze?“.
     „Vidím miliony a miliony hvězd“, odpoví nato Watson, když se zahledí vzhůru k obloze. Holmes se ho pak už jen zeptá, „Nic vám to neříká?“.
     Watson mu na to odpoví, „Ale ano. Z astronomického pohledu mi to říká, že jsou milliony galaxií a možná miliardy planet. Z hlediska teologického tomu rozumím tak, že Bůh je velký a my že jsme malí a bezvýznamní. Z pohledu meteorologického tuším, že zítra bude hezky. Co to říká vám?“.
     Holmes pak už s jistotou odvětí, „Někdo nám ukradl stan.“.
(z e-mailu firmy Completely FREE Software, autor neznámý)
TEMA
17. června 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Toast 
     Nebo toust, jak je komu libo, v přepisu podle výslovnosti je to už běžné slovo, na které si snadno zvykneme hlavně proto, že jeho výskyt je hojný, jak by ne, když se týká jídla. Jeho význam si snadno osvojíme a nakonec nezní ani tak nějak pro češtinu nelibozvučně. Proč mu tedy nedovolit, aby jako další plnoprávný výraz v češtině zakotvil?
     Kdyby všechno bylo tak jednoduché, jako je tento malý příklad, nebyl by důvod, proč se nad něčím podobným pozastavovat. Pro psaní a používání nových slov sice všeobecně existuje velký prostor, ale jejich přijímání, citlivé přejímání a zařazování do jazyka stále musí upravovat platná pravidla. Pro jejich tvorbu a úpravy je na jedné straně potřebné reflektovat snahy o změny ve skutečné mluvě, jaká se v dané době používá. Ale nesnadnost stanovení dobrých pravidel na straně druhé spočívá v tom, že ta v jistých mezích musí plnit úlohu regulační, prostě když je něčeho moc, tak je toho příliš, a proto dost.
     Přesto vlastně panuje jistá libovůle, a proto někdy spatří denní světlo slova, nad kterými zůstává rozum stát v němém úžasu. Žvatlání dítěte, které se učí mluvit je nepochybně roztomilé. ale jednou by z toho snad přeci mělo vyrůst.
     To však ani v nejmenším nemám na mysli způsoby vyjadřování v hantýrkách, či jiných odnožích jazyka, protože tam to sotvakdy pro kulturní slovesný projev dopadalo dobře.
     Vymyslet a použít v češtině novotvar si nemohl dovolit nikdo jiný, než Jan Neruda, když nás v básni obdařil svými hrdobci.
     V oblasti psané a mluvené češtiny jinak pracuje lidská fantazie, pokud ji už nenazveme v jednotlivých případech podle zásluhy příznačněji lajdáctví nebo nemístná snaha o originalitu, na plné obrátky a na samé hranici představivosti.
     Není to jen naše současná doba, která přináší do jazyka nová slova, ať už některá znějící docela přijatelně, anebo jiná, která by už jen při vyslovení měla křivit ústa. Ale jsou i menší prohřešky, naši předkové se například poněkud netrefili, když nám zanechali přejaté slovo fotbal, ale zvykli jsme si.
     Ovšem komu by mělo záležet na pěkně znějícím mluveném nebo psaném projevu v rodném jazyce a jak máme slova do něj po právu patřící rozeznat od patvarů, když pro mnoho lidí se pomalu jediným zdrojem pro srovnávání stalo sledování televizních pořadů a to, co si přečtou na internetových stránkách?
TEMA
10. června 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Opatrnost
     Pokaždé, když se má člověk rozhodnout, jak správně vybrat, má v podstatě několik možností. Jednou z možností bývá totiž také výběr odložit na jinou příležitost a to by měl udělat pokaždé, když se pohybuje v neznámém prostředí a nemá pro své rozhodnutí dostatek důvěryhodných důvodů. Ovšem není to zrovna řešení, které vyhovuje každému a zejména lidé důvěřiví, anebo nedočkaví se takovou radou budou řídit asi stěží, protože jim už z principu nevyhovuje. Také všichni ti, kteří se dosud nesetkali s neseriozností v jednání nabízející strany, budou možná považovat jistou opatrnost v takových případech za zcela zbytečnou. Lze jen doufat, že až udělají první špatnou zkušenost a budou podvedeni, podruhé již budou ve svém rozhodování přeci jen opatrnější. Nebo také ne, protože opět podlehnou lákavým slibům a nabídkám, sebejistým tvrzením a vychvalováním, jehož se stali cílem při přesvědčování, proč zrovna toto zboží si musejí koupit a to právě teď.
     Každý by si měl dobře promyslet, než udělá rozhodný krok v případech, kdy něco nakupuje nebo se k něčemu zavazuje. Podobné je to však s informacemi, které se na člověka hrnou přímo jako záplava. Mnoho zpráv z toho velkého množství, jaké je k dispozici v novinách a proudí z televizních zpráv, není důležitých a zcela po právu mohou být v příští chvíli zapomenuty.
     Člověk však ke svému životu obvykle řadu informací potřebuje, a to nejen v případě, kdy se vzdělává, studuje nebo se prostě chce poučit v oblasti, která ho zajímá.
     Většinou se proto, aspoň to bývalo zvykem, ponoří do vyhledávání knih a časopisů, aby načerpal očekávané vědomosti nebo se rovnou vydá na cesty za poznáním.
     V dnešní době se však už stal mocným a téměř neocenitelným pomocníkem při hledání informací všeho druhu Internet, který umožňuje to, co bylo před nějakým časem nemyslitelné. Podobně jako osobní počítače zasáhly do života lidí, tak i na vyhledávání informací jejich pomocí jsme si zvykli a někdy už přestáváme, pod vlivem zdánlivého dojmu z tak výkonné techniky, rozeznávat, kdy je nutné zapojit do svého uvažování opatrnost.
     Informace totiž stále tvoří lidé, což se nemění, ale na stránkách Internetu lze publikovat tak snadno, že stačí málo a objeví se tam tvrzení neuvěřitelná, protože ten, kdo je napsal si s poctivým ověřováním toho, co píše, nedělal žádné starosti. Zmiňuji se o tom proto, že jsem v poslední době narazil na několik zdrojů na Internetu, kde se o čaji píše zcela povrchně a výjimkou nejsou ani případy, kde jsou uváděny polopravdy nebo zavádějící informace.
     Příkladů by se jistě našlo víc, ale je možno uvést tuto stránku nebo jinou. Všem důvěřivým, kteří touží po informacích o čaji se tak dostává do rukou jen druhořadá zpráva. Jistě si budete klást otázku, proč jsem vytáhl do boje proti nepravostem. No to má zcela prostou příčinu, která spočívá v tom, že se nespokojím s tím, když se o čaji píše jen velice ledabyle.
TEMA
3. června 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Dvě slova
     Muž znavený hlukem města a tím, že mu začal vadit život ve světě, kterému přestával rozumět, se vydal na cestu, aby vyhledal klid. Našel to, co hledal a vstoupil do Kláštera ticha. Když ho převor kláštera přijímal, tak mu kladl na srdce řadu zásad, kterými se musí řídit a mezi ně patřl zákaz mluvení. „Smíte zde pobývat, jak dlouho si budete přát, ale hovořit smíte jen tehdy, když vás k tomu vyzvu a smíte pronést jen dvě slova.“, řekl mu nakonec.
     Po pěti letech si převor kláštera muže zavolal k sobě a vyzval ho, aby pronesl svá dvě slova. Ten jen řekl „Tvrdá postel.“. „Dobrá, dáme to pořádku.“, slíbil převor.
     Když ho po dalších pěti letech převor vyzval, aby pronesl jiná dvě slova, dostalo se mu odpovědi „Studené jídlo.“. Převor nato prohlásil, že se s tím v budoucnu něco musí udělat.
     Po patnácti letech, v jubilejní rok po příchodu do kláštera, nastala slavnostní příležitost a muž mohl opět vyslovit svá dvě slova. Tentokrát odpověděl „Tady končím.“.
     Převor nato konstatoval: „Tak to asi bude nejlepší. Vždyť od té doby, co jste k nám přišel, neděláte nic jiného, než si stěžujete.“.
(z e-mailu firmy Completely FREE Software, autor neznámý)
TEMA
27. května 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Cutty Sark
     Tak to znamená krátká košile a sotvakdo by asi čekal, že takové označení patří námořní lodi, protože klipry se po mořích plavily. A mnohému čtenáři asi není úplně zřejmé, co to byly klipry. Stalo se a v jedné době se zjistilo, že pro velice rychlou dopravu zboží po moři ze vzdálených zemí orientu obyčejné lodi nestačí a bylo nutno zkonstruovat lodě nového typu. Protože tuto potřebu vyvolaly obchodní zájmy, šly věci rychle kupředu a tyto rychlé plachetnice byly na světě. Počátek jejich historie vzniku spadá do poloviny devatenáctého století a dodnes jsou známa jejich slavná jména. Sloužily především k dovozu čaje do Evropy a Ameriky. Několik států, mezi nimi i Velká Británie, v době, kdy vzrostla poptávka po čaji, mezi sebou soutěžilo v tom, který z jejich kliprů bude při obchodních cestách rychlejší.
     Skutečností zůstává, že do dnešních dnů se dochoval pouze jediný, který kotví v Londýně, v suchém doku, v Greenwichi
.     Cutty Sark je čajový klipr o výtlaku 963 tun a na vodu byl spuštěn v Dumbartonu, na řece Clyde ve Skotsku, v roce 1869. Trochu nezvyklý název klipru pochází od Robert Burnse, v jehož básni Tam O'Shanter se vyskytují čarodějné víly oblečené jen v krátkých košilích. Jedna, ta nejkrásnější z nich, hrdinovi básně učarovala a tak se nakonec stalo, že galionová figura na přídi klipru dostala tvary její postavy a loď název jejího oděvu.
     Klipr vozil čaj z Číny a patřil mezi nejrychlejší, které se plavily okolo Mysu dobré naděje. Cutty Sark pak v průběhu dějin několikrát změnil majitele a v roce 1954 byl zakotven v Greenwichi, kde je dodnes a slouží jako atrakce pro turisty a také pro konání společenských události. Do dnešních dnů ho navštívilo okolo třinácti milionů lidí.
TEMA
20. května 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Cha no yu a nádobí
     O japonském čajovém obřadu toho bylo napsáno nepochybně mnoho a určitě nebyly vyčerpány všechny možnosti, jak se pokusit zabývat jeho jednotlivostmi tak, aby to pro řadu čtenářů bylo něco pro ně objevného. Ponechám zatím pro jednoduchost stranou veškerou spjatost čaje s myšlením, filosofickými náhledy a náboženstvím a zaměřím se jen na praobyčejné nádobí, které se při obřadu používá. Asi je to chyba ponížit jednu nedílnou součást rituálu označením, že je docela obyčejná, ale na první pohled to tak může každému připadat. Vlastně se toho nádobí při vlastním obřadu ani nepoužívá tak mnoho, ale zato to bývají opravdu vybrané kousky, často umělecká díla vysoce ceněná.
     Kdo se začne trochu víc zajímat o japonský čajový obřad, zpočátku asi jako já vystačí s tím, co si přečte o základních pojmech, tedy spíše o pomůckách, které se tam používají. Jsou to japonská pojmenování jednotlivých náčiní, vlastně nádobí a vše se zdá být tak prosté, když se omezíme na vyjmenování jen těch úplně nejzákladnějších - šálek, metlička, lžička a nádobka na čaj. S vědomím toho, že zanedbávám mnoho dalších podstatných a možná i zcela nezbytných atributů čajového obřadu, se zaměřím už jen na jeden díl z nádobíčka, kterým je nádobka na čaj Matcha. Řekněme proto, že se omezíme, pokud je to vůbec přípustné, jen na zjednodušený způsob podávání čaje ve stylu Cha no yu.
     U nádobek, ze kterých se nabírá čaj, se to zdá být s pojmenováním jednoduché. Vzhledem k tomu, že se rozlišuje čaj na způsob usucha – slabý a na způsob koicha – silný, jsou tu jen nádobky zvané natsume a chaire.
     Také mi to tak připadalo, ale jen do doby, než mne v jednom odborném vyjádření upoutalo další označení pro dózu na čaj usucha – chaki . Nezbylo mi nic jiného, než si připomenout, že co se týče podobné terminologie, tak nejsem odborník, a pokusit se pátrat dále, abych si udělal ve věci aspoň trochu jasno.
     Naštěstí je tu Internet jako téměř bezedná studnice nejrůznějších informací a nestálo mne to ani moc úsilí a z řady odkazů jsem si po přečtení začal uvědomovat, že japonský čajový obřad má za sebou úctyhodnou historii a během ní se vytvořilo, vzniklo a utvářelo složité a jazykově bohaté výrazové názvosloví. V některých pramenech jako zde se pro dózy na čaj Matcha vyskytuje jen označení chaire a chaki. Jinde se uvádí, že označení chaki, ale také usuchaki, zkráceně též usuki, a natsume je užíváno pro veškeré nádobí používané při čajovém obřadu a v té souvislosti se nabízí další termín chadougu. Protože se často dózy chaki tvarem podobají zralé olivě, dostávaly označení natsume. Některé dózy chaki mají průměr větší a jsou tedy mělčí, než je tomu obvykle a pak jsou označovány jako hiranatsume. Což zdaleka není všechno a aby to bylo složitější, tak pro dózy na slabý zelený čaj je tu ještě těchto šest dalších označení – oshiroitoki, chaoke, fubuki, sungiri, mennakatsugi a saiki.
     V jiném prameni najdeme výčet tří označení pro dózy na čaj – chatsubo, chaire a chaki a k dosud známým termínům přibylo další pojmenování – chatsubo, zatím blíže nevysvětlené a vybízí k dalšímu zkoumání, jak to s dózami na čaj vlastně je.
     Dostupných informací o dózách na čaj Matcha používaných při japonském čajovém obřadu je mnohem víc, zde je uvedeno jen několik z nich proto, aby tím byla naznačena skutečnost, že pro důkladnější studium je otevřeno velice široké pole působnosti.
     Bez důkladnější znalosti prostředí a jen s pomocí literatury a dalších odkazů se dá nahlédnout do složitější problematiky jen povrchně a tak to je i s japonským názvoslovím pro dózy na zelený čaj.
TEMA
6. května 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Hyson
     Jistě by se dalo najít dostatečné množství důvodů, proč žádné další řádky čaji nevěnovat, ale snad stačí jen jedno letmé ohlédnutí a ukáže se, jak byl čaj z tohoto pohledu zanedbáván. A pak napsat pár řádků na téma čaje nedá ani moc práce, tak proč zase jednou něco nezkusit? Někdy stačí jen malá a trochu zajímavá prvotní myšlenka, aby z ní vykvetl námět a aby se ten, při dobré konstelaci hvězd, rozvil do slušně vyvedeného dílka. Je však nutno přiznat, že někdy ani velkolepá myšlenka nestačí na to, aby z ní vzniklo dílo, které má právo spatřit světlo světa a přece je napsáno, přece je publikováno a nemělo by, už jen pro svou celkovou nanicovatost.
     Málem by se ztratila nit povídání, ale už je na ni navázáno, už se vracíme k hlavní myšlence a tou je čaj. Je to možná s podivem, ale i povídáním o čaji lze občas nudit, to když se zapomene na to, že některé osobní dojmy jsou zcela jedinečné a nadšení z nich je nepřenositelné, protože mu chybí obecná platnost. Ano, tedy k tomu čaji, jsou známa některá vyprávění o čaji a jsou téměř nedostižná v podání, obsahu i formě. Je sice možno pokusit se přidat k nim vyprávění zcela nová, ale kritika na ně bude nejspíš neúprosná, sžíravá a prostě krutá. Tomu, kdo se chce bez větších rizik přeci jen trochu obšírněji vyslovit o čaji jako o svém oblíbeném nápoji, nezbývá, než rozumně volit cestu jinou, posbírat třeba nformace ze zdrojů a dát jim jen trochu ucelený rámec ve spojitosti s drobnými vlastními postřehy. V tomto duchu budou následovat další řádky.
     Čaj s názvem uvedeným v nadpisu už k nám z Číny také doputoval. Když ho člověk ochutná v čajovně, může se spokojit jen s daným faktem, ale možná se začne zajímat o další a podrobnější informace. Nestačí mu pouhé zjištění, že čaj je to chutný, a proto začne pátrat po dalších podrobnostech na vlastní pěst. Komu to opravdu nedá spát, tak třeba hned zkusí anglicko-český slovník a tam zjistí, že u příslušného hesla je téměř nicneříkající vysvětlení ve stylu – druh čínského zeleného čaje. Pro někoho to je výzva k dalšímu hledání, protože se nechce smířit s tím, co mu ve slovníku zní skoro jako urážka jeho zvídavosti.
     Kam jít, to snad ani není v dnešní době otázka, jde se na Internet, jak jinak. Ono je to zpočátku vlastně jen velké očekávání toho, co všechno se dá pomocí dnešní techniky najít. Je však možné, že technika bude fungovat, ale k informacím se člověk ne a ne dostat, i když tuší, že někde přeci to, co hledá, musí určitě být. Při troše štěstí však Internet vydá takové množství užitečných i neužitečných odkazů, že z toho až zrak přechází.
     Další etapou je tedy pracné probírání a třídění informací na zajímavé a ty ostatní. Jako jedna z prvních věcí, které u názvů čínských čajů činí trochu potíže je výslovnost. Na jiné, než na stránky v angličtině nenarazíme a tak podle jednoho pramene se Hyson čte hi-tshun. A dále, vyrábí se z listů, které jsou dlouhé a tenké. Lepší sorta čaje se nazývá „young Hyson“ a pochází z doby před obdobím dešťů. Ne všechny čaje označované jako Hyson však mají původ v kvalitních lístkách, a přesto je řada obchodníků za takové vydává. V článku o Hysonu přidává paní Diana Rosen, jinak v čajových kruzích velmi známá, pár dobových básniček.
     Z pramene se už dozvíme, že Hyson je v překladu „Flourishing Spring“ - kvetoucí jaro. Tradičně se pro výrobu čaje využívají starší lístky a označením „young“ se rozlišuje čaj vyrobený z lístků mladších. Tento čaj se počátkem osmnáctého století stal v Británii natolik oblíbeným, že na něj bylo uvaleno nezvykle vysoké clo. Z pohledu milovníka čaje bude spíš zajímavé, že se doporučuje čaj využívat na tři nálevy, zalévat vodou horkou 80° C a doba louhování má být asi tři minuty. Pozoruhodné je doporučení ponechávat čaj při dalším zalévání vodou v šálku. Podle pramene je Hyson chuťově podobný čaji Chun Me. Dále pak podle pramene se označení Hyson vyskytuje ve stupnicích značení kvality a druhu čajového listu u čajů zelených v Číně a Indii.
     Je toho ještě mnohem více, co bylo o čaji Hyson dosud na stránkách Internetu napsáno, a záleží jen na každém, do jaké hloubky zaměří své další zkoumání.
TEMA
25. března 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Jak na tom jsme
     Do téhle chvíle se mi zdálo a vše ostatní dosud známé tomu nasvědčovalo, že čajovny jsou ve společnosti na okraji zájmu a tedy se jim nevěnuje ani v médiích ani v obecné konverzaci téměř žádná pozornost. Co je to platné, že u nás jsou vydávány knihy o čaji a mezi nimi občas i knihy velmi významné, v blízkém okolí je pak k dispozici pro nás jazykově dostupný časopis a na Internetu je pár stránek, které dávají o dění v oboru něco málo vědět. V dubnovém vydání měsíčníku Prosperita, který vychází v Praze, byl v čísle 4/2005 na straně 6 přílohy zveřejněn článek „Kam si chodíme posedět?“.
     V něm jsou komentovány výsledky výzkumu CVVM AV ČR, který se zaměřil na to, kdo jaký oblíbený druh pohostinského zařízení a jak často navštěvuje. V jedné z tabulek byly shrnuty výsledky odpovědí na otázku která pohostinská zařízení a v jakém počtu navštěvují muži a ženy. Z dotázaných odpovědělo, že čajovny navštěvuje 0 (nula) % mužů 4 % žen. Jako nejúspěšnější se zde zcela zákonitě umístily hospody, hostince, pivnice a restaurace. K zajímavostem možná patří v tabulce zjištění, že významné procento lidí nikam nechodí.
TEMA
25. března 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Ochutnávka čaje (2)
     Přísně vzato jsem v předchozím líčení na něco zapomněl, jak mi bylo správně připomenuto, ale já si toho jsem vědom a nikomu nehodlám upřít právo na pokud možno kompletní zprávy. Nějak mi jen nezbyl prostor na zásadní popis chutí a vůní, které se v čajových vzorcích nabízely, a uznávám, že i kdybych se o něco takového pokusil, nejspíš by to vyznělo dost uboze ve srovnání se zasvěceným hodnocením. Doufám, že se mi vše podaří teď dostatečně napravit, protože to bude s odbornou pomocí účastníka ochutnávky, ovšemže profesionála v oboru. Přidám také některá základní fakta a postřehy, abych nikoho neochudil o to, co jsem já nebyl schopen z dění vypozorovat. Sám bych si na vyslovení hodnotících soudů nad vzorky čaje netroufl, na to mi přece jen chybí dostatek zkušeností.
     Tak si jen dovolím uvést, že mezi ochutnávanými čaji typu Pu Erh jsem zaznamenal chutě a vůně sympatické, některé neočekávané a jiné, které mne moc nezaujaly. V případě tmavých čajů vyhledávám ty, které v ústech zanechávají typický dojem zatuchliny a přitom jsou současně chuťově lahodné, pokud někdo takové tvrzení připustí.
     Čajů Pu Erh přímo z Číny je velké množství a téměř každý je něčím charakteristický. K testování zde byly tři vzorky z lisovaných koláčů (čínsky Ping Cha, čti ping-čcha) a ochutnávka proběhla pro každý z nich ve třech nálevech. Zvídaví jistě prahnou po dalších detailech – hmotnost vzorků byla 5 g, doba louhování v testovacích soupravičkách z Yixingské keramiky byla 5 min.
     Dále pak v hodnocení, které bylo na ochutnávce přeci jen to základní, nechám zaznít slova odborníka.
     1. vzorek byl jednoletý koláč puerhu voněl po houbách, velmi aromatický, nálev byl čirý a jiskrný, světle hnědý, chuť hladká, s nasládlým aftertastem na patře, připomínající podhoubí. I druhý a třetí nálev si udržel kvalitu. Nakonec se použitý materiál jevil jako kvalitnější v porovnání s koláčem dvouletým, lístky byly lépe fermentovány, i když na první pohled nebyly vzhledné a byly i trochu potrhané.
     2. vzorek byl pětiletý koláč puerhu (dlouhé lístky, velmi dobře fermentované), vůně charakterní pro puerh, zemitá, intenzivní. Nálev tmavě hnědé barvy byl velice vyvážený, hladký a kulatý, dobře klouzal do hrdla a udržel si svou kvalitu po vícero nálevů.
     3. vzorek byl dvouletý koláč puerhu, spařené lístky na rozdíl od obou předchozích vzorků nevydávaly žádnou vůni, nálev byl velmi tmavě hnědý, zakalený, což prozrazovalo špatnou fermentaci listů. První nálev poměrně dobré kvality, další nálevy však už neměly sílu a chuť prvního, zdály se mdlé a prázdné.
     Tolik slova odborníka a já mohu jen dodat, že při ochutnávce a zvláště pak po jejím profesionálním zhodnocení se můj náhled na svět čaje opět výrazně obohatil novými zkušenostmi.
TEMA
18. března 2005

Na začátek stránky ZPĚT
Ochutnávka čaje
     O opravdové ochutnávce čaje a v obchodním prostředí k tomu jsem donedávna nevěděl téměř nic. Vždyť obyčejnému milovníkovi čaje, protože se mezi obyčejné milovníky čaje počítám, se možnost zúčastnit se jí nenabízí jen tak hned. S přispěním šťastných okolností jsem byl na jednu takovou pozván.
     Ochutnávku by nejspíš, snad, dovedl připravit a provést i čajomil-amatér, ale musel by se to předem dost dlouho učit, aby předvedené dílo nebylo k hanbě. Jen mám obavy, že ani dlouhodobý nácvik by neumožnil docílit dokonalého výsledku a to z jednoho prostého důvodu, protože by sotva měl k dispozici tak potřebné, přepečlivě vybrané vzorky čaje, o kterých by věděl vše potřebné. Ve skutečnosti by mu asi chybělo těch vědomostí mnohem víc a řekněte mi, co by to bylo za předvádění na oficiální úrovni, kdyby byl nucen často odpovědět, že prostě neví. Zásadních důvodů. proč se ochutnávky ujímají profesionálové v čajovém oboru je dost a tak se s tím smiřme.
     Přestože se řadím jen k milovníkům čaje, tolik je mi známo, že před něčím takovým, jako je ochutnávka vybraných kvalitních čajů je nutno se nejprve dostatečně připravit a nepřijít například s pocitem hladu.
     Nezapomenout na to se mi podařilo, učinil jsem nezbytná opatření a dokonce navíc taková, že jsem ten den jídlo téměř nekořenil, vědom si výjimečnosti situace, do které se chystám. Všechna tato pečlivá příprava se mi vyplatila a dá se říci, že jsem ochutnávku absolvoval s vnímavostí tolik potřebnou ke každému chuťovému i čichovému vjemu, kterého jsem byl schopen. Samozřejmě, že lze pochybovat o tom, zda moje chutě obsáhly z čajů to podstatné, ale naštěstí nebylo na mě, abych nesl nějakou zodpovědnost.
     Zbývá snad už jen vylíčit další dojmy, které jsem si z ochutnávky odnesl. Čaje na mne zapůsobily vůní i chutí a v tomto směru se mé čajové obzory rozšířily. Zdůraznil bych, že jsem velice pečlivě sledoval přípravu čajů, ve které se uplatnil zvláštní postup typický pro Čínu, odkud čaje pro ochutnávku pocházely. Něco jsem již o stylovém podávání čaje na čínský způsob četl a něco málo viděl, ale zde to pro mne byl další zážitek.
     Ochutnávka čajů tak, jak jsem se jí zúčastnil, víceméně pouze v roli přihlížejícího pozorovatele, na mne zapůsobila dojmem příjemné prožité komorní společenské události.
TEMA
28. ledna 2005

Na začátek stránky ZPĚT
O velrybách
     Žačka se ptá svého učitele na všechno okolo velryb. Učitel se snaží být ve svém vysvětlování zcela přesný a tak ho doplní tím, že i když je velryba moc velká, člověka spolknout nemůže. Posluchačka se zamračí a namítne, jak to, když máme vyprávění o Jonášovi. Učitel jí už nazlobeně říká, že je prakticky vyloučeno, aby velryba, i když je svým způsobem výjimečná, pozřela člověka.
     Dostane se mu však odvážné odpovědi, že ona až bude v nebi, Jonáše se sama zeptá. Učitel jí ve své rozmrzelosti s mírnou škodolibostí namítne, že Jonáš je třeba v pekle. To však jeho posluchačku ani trochu nevyvede z míry a s nevinným výrazem ve tváři pronese: – …, tak se ho potom zeptáte vy.
(z e-mailu firmy Completely FREE Software, autor neznámý)
     Co většina lidí potřebuje znát o velrybách nestojí ani za řeč. A přesto se najdou zvídaví a zvědaví lidé, které zajímá o velrybách všechno. Nejen to, že si přejí vědět všechno o živočichovi, kterého asi na vlastní oči nikdy neuvidí, nic z vyprávění jim neunikne a právo na svůj názor si nenechají vzít. Pokud je někdo chce poučovat, nemá jednoduchou úlohu a musí počítat s potížemi.
     Mít schopnost poučovat ještě neznamená mít právo na to být vždy posluchačem respektován a dočkat se vděku. Je v tom dost sebeobětování vzít na sebe úkol a v dobré víře předávat své vědomosti těm, kteří mají své přesvědčení, nedají si ho za nic vzít a někdy jsou k tomu ještě zpupní.

©Petr Novák, CAMENOV@quick.cz