Účastníci: Pavel K., Pavel B., Petr L., Franta K., 
Jirka L. odřekl ráno před odjezdem!! a to z důvodu jistých rodinných nesrovnalostí…..

Sraz v sobotu 28.6. u Jirky, kalíme, ráno přesun na nádraží ve Strachánicích, nakládáme kola...
Máme jasný cíl: Kolmo do Žďárských Vrchů, Svratecká Vrchovina, 
a všichni se těšíme. Jirka nám připravil na cestu "balíček vládních opatření", škoda že ho nevypije s námi.

Neděle 29.6.

      Dojeli jsme vlakem do Jihlavy. Je před polednem, pijeme x-tého Zubříka a všechno je tak jak má být. Všichni máme kole připravená k akci.
Cesta vlakem ze Strakonic do Jihlavy byla příjemná. Žádné vlakové neštěstí ba ani nepříjemnosti se nekonaly.
Já jsem kolo poslal do Jihlavy vlakem ze Zlivi napřed už v sobotu, kupodivu bylo opravdu na místě, celé a připravené k akci, aniž bych musel něco po nešetrném zacházením ve vlaku opravovat.
Do vlaku jsme měli od Jirky připravený „vládní balíček opatření“ (24 Zubříků pěkně zabalených), a tak jsme nemohli vyrazit dřív, než jsme se ho zbavili. To byla od Jirky pomsta… Jsme už celkem slušně navátí a vyrážíme z Jihlavského nádraží směr Polná a odtud dál na Žďár. 
      Tak jsme ve Žďáru nad Sázavou, vzhlédli jsme kostel na Zelené hoře – zajímavé. 
Po obhlídce areálu klášteru padlo rozhodnutí kde přenocovat. Budeme spát asi na pódiu v areálu klášteru ve Žďáru.

Ujeto 56 km.

Pondělí 30.6.

      Nakonec jsem spali u rybníka Pilská nádrž pod přístřeškem u stánku – na prach. Je mi zle, chodím po hrázy nádrže a přemýšlím kde se vyzvracím, načeš hoši s veselými pokřiky mě častují titulem Hrázný Paliza…
      Vyrazili jsme na Dářko – hezký rybník, je tu i kemp. Sedíme u kávy, bojíme se dát 1. pivo, včera jich bylo moc. Z Dářka jedeme přes les, mimochodem strašná cesta, do Radostína. Zde 1. pivo – Starobrno, lehká svačinka.
      Městečko Krucemburk – na bolševických mapách bys ho nenašel. Dříve se to jmenovalo Křížová, před válkou Kruzemburk, takže tím se to vysvětluje. 
Sem do Krucemburku jsme zavítali na moje výslovné přání, žil tady malíř Jan Zrzavý, jehož obrazy mě hodně oslovují a chci vědět kde má kořeny a je pochován. Pár metrů od zdejšího kostelíku má tento velikán hrob, je po něm pojmenované náměstí, kde tady žil ale nezjišťujeme. Začalo pršet!
      Už to vypadalo, že v Krucemburku přespíme. K večeru se to umoudřuje, přejíždíme po Měštce a skoro na samou noc dojíždíme až do Herálce. To už jsme vlastně v samém srdci Žďárkých vrchů, které jsou neuvěřitelně malebné, určitě nikdo z nás nelituje, že jsme to letos natáhli zrovna sem. Je to kraj ale dost chudý, vesnice dost neudržované, špína, hluboký bolševizmus. Spíme v Herálci na fotbalovém hřišti u kabin. V noci prší.

Ujeli jsme asi tak 40 km.

Úterý 1.7.

      Silně zataženo. Vyrážíme v 9 hod. směr Cikháj. Snídali jsme v místních potravinách, jediný Pavel K. popíjí po ránu pivo! My ostatní nemáme tak brzy po ránu odvahu.
Z Cikháje se vydáváme na Tři Studny. Cestou jsme byli mírně dezorientovaní, jedeme podle mapy a skončili jsme v poli, ale jinak to jakžtakž jde. Mraky se honí, ale zatím neprší. Pavel tvrdí, že dnes dojedeme až na Perštejn, ale to je asi jen teorie.
      Sedíme v knajpě v Jimramově a čekáme na Petra. Má špatný plášť a jel si ho někam vyměnit. My ostatní jsme vytlačili kola na Buchtův Vrch nad Sněžnou, podle mapy tam má být rozhledna. Stálo nás to hodně sil a bylo to zbytečné, rozhledna nefunguje. Objekt je obehnán plotem, zavřený, nahoře v kopuli je radar, je tam nějaký vrátný a ten se s námi odmítá bavit… 
je to pako!
Ze Sněžné do Jimramova se jelo krásně z kopce údolím Fryšárky (60km/h).
      Pokračujeme kolem Výrské přehradní nádrže, bohužel lesní cestou, která stojí za ho..o, podle mapy to měla být silnice. Okolní příroda nám to ale vynahrazuje, krása. Přehrada Výr je gigantická, je v ní ale překvapivě málo vody. Je 18:30, pijeme dobrého Regenta v hospodě pod přehradou a už to vychází dojet tak do Bystřice na nocleh.
      Do Bystřice jsme dojeli až skoro v noci, po problémech najít něco kloudného ke spaní nám místní děvy poradily letní parket s krytým pódiem – dobrá rada.

Ujeto 73 km.

Středa 2.7.

      Nálada skvělá, svítí sluníčko. Snídaně na náměstí v Bystřici – gulášovka a pivo, to je klasika. Odjíždíme směrem na Pernštejn kolem potoka Nedvědička, což je moc hezké údolí.
      Pernštejn uzavřen!! To je zklamání. Natáčí se tu nějaký trapný americký film. Takže pokračujeme z Nedvědice přes Chlébské, mimochodem vražedný kopec, přes Hodonín do Olešnice. Snad dnes dojedeme do Svojanova.
Pernštejn jsme tedy viděli jen z dálky(vlastně i zblízka ale jen bránu), tak snad alespoň ten Svojanov.
      Olešnice, opět oprava kol, já 3 dráty, Petr 1 drát. Slušně jsme se vykoupali v bazénu a hurá na Svojanov. Ke Svojanovu to byl krásný sjezd (asi 2,5 km) do údolí. Zdálky vypadá Svojanov jako stodola z věží – teda nic moc. Snad tu budou mít aspoň dobré pivo.
      Svojanov byl nakonec také zavřený, tak jsme vyrazili dál do Bystré. Místo večere byla becherovka, spali jsme na fot. hřišti více méně pod širákem, tribuna tu není (zřejmě chudý oddíl).

Ujeto 66 km.

Čtvrtek 3.7.

      Zase nás ráno vítá sluníčko. V 10:00 už jsme v Poličce. Polička je malebné hezké městečko, jsou tady opravené městské hradby. Chceme se pořádně umýt, tak jedem na koupaliště. Myli jsme si celé tělo pod ledovou sprchou, což byl šok a skoro až vystřízlivění. 
Po obědě v malebné velmi levné hospůdce u městských hradeb (mimochodem před pár lety se tady sešel náš prezident Havel s jiným prezidentem, už nevím s jakým, mají tu na zdi z toho setkání fotky), vyrážíme na Jimramov a dále Nové Město. Vybrali jsem trasu kolem potoků, což se dá usuzovat, bude po rovině. Cesta fajn, ale jen tak tak jsme nezmokli, chytili jsme pěknou buřinu, kterou jsme přežili před nějakým krámem s lahváčem v ruce.
      Už jsme zase v hospodě a pro změnu v Jimramově. Obloha je černá, tak se nikam nehrneme a čekáme jak to dopadne. Žádné trasy už raději neplánujeme, protože skutečnost je vždycky jiná. Už se zase jí, zatím jen topinky. Po přemýšlení jsme dali dohromady všechny předcházející ročníky:

89 – Nepomuk, Domažlice, …
90 – Plešné Jezero, Rakousko, Třeboň (hospoda U Posraného….)
91 – Z Telče na Jižní Moravu
92 – Chebsko, Sušicko
93 – Berounsko, ze Strakonic na Blatnou…
94 – Bechyně, Č. Krumlov, Kubova Huť…
95 – Olomoucko
96 – Orlík, Vožice, J. Hradec…
97 – Žďárské Vrchy, Svratecká Vrchovina

      No je to pěkná řádka podařených vandrů. Jeden by to dával těžko dohromady. Z těch prvních ročníků nejsou ani žádné deníčky, škoda.

      Odjíždíme z Jimramova do strašného kopce a začíná pršet. Naštěstí jen na chvilku. Dojeli jsme na Skalský Dvůr, což je horský hotel ministerstva zemědělství. Začíná hustě pršet.

Ujeto 40 km, není to moc, ale když vezmeme v úvahu ty buřiny, je to celkem slušný výkon.

Pátek 4.7.

      Nakonec jsme se tam děsně zrubali a dokonce i vyspali – na pokoji se sprchou. Dva legálně, dva načerno, pokoj nás stál 400,- a byly to dobře vynaložené peníze, pěkně jsme se vymydlili, jsme zase hezcí hoši. 
Ráno svítí sluníčko a my se potichoučku vytrácíme z hotelu. Kola nemůžeme najít, nakonec zjišťujeme, že nám je nějaký vrátný uklidil na suché místo pod vstupní schody, zjevně o nás všech na pokoji věděli. Dobří lidé ještě žijí. 
Vyrážíme na Zubří. Dnes nás čeká cesta až do Jihlavy.
      Zastavili jsme se v Novém Městě na Moravě, kde byl zrovna nějaký jarmark.
První točené až v Ostrově nad Oslavou. Jedeme přes Netín, protože je to výslovné přání Petra. Má tam nějakou bývalou kamarádku. Bohužel zjišťujeme že už tu nebydlí.
Pokračujeme do Měřína, tam dáváme oběd. Dál spěcháme do Jihlavy, ještě nevíme v kolik nám přesně jede vlak.
Po cestě defekt, výměna duše na mém kole. Na nádraží přijíždíme s deštěm v zádech.
Vlak jede až v 18:00 takže máme dvě hoďky času něco vypít. Už nám to ale moc nebere. Nálada je pokleslá. Zzjišťujeme, že jsme vlastně střízliví a ani si do vlaku nekupujeme lahváče.

Přijíždí náš vlak, leje jako z konve, při nakládání jsme promoklí na kost. Cestou většinou spíme. Je to rychlík jedoucí až do Plzně, takže bez přestupů. Já vystupuju ve Zlivi, ostatní mají spicha s chudákem Jirkou na nádraží.

Možná ještě něco podniknou, Jirka je celý mimo z toho, že nemohl strávit týden s námi ve šlapkách. Dával jsme mu hlášku telefonem aby na ně čekal hned jak jsem dorazil domů.

Kolo jsme musel z nádraží vést, ta nová duše byla asi nějaká řídká, pořád to uchází, i cestou do Jihlavy jsem musel mockrát dofukovat. Největší problémy měl s kolem ale Petr. Tvrdí, že příští rok bude mít kolo v pořádku, pěkně připravené. Osobně si myslím, že to dopadne zase žalostně, ani se na to nepodívá a ty samé problémy budou na novo. Když jsem viděl před odjezdem kolo Jirky, je vlastně dobře že s námi nejel, to jeho kolo by mu zákonitě někde kleklo.

Ujeto 65 km.

      A tak se řádky uzavírají a budu snad navazovat zase za rok. 
Trasa byla celkově asi 340 km, no počasí vlastně ani nic moc, honil nás dost často déšť. Žďárské vrchy jsou co se přírody týče moc hezký kus republiky, ty vesnice co jsme projížděli byly ale dost zubožené. Je to chudý kraj, nebo na ty lidi serou? 
Asi to první bude pravda.

Omlouvám se za zhoršenou kvalitu obrázků