Domovská stránka cyklistických nezávisláků

BÍRTŮR 2002

STANOVY

Budějovicko, Blanský les

8.-11.srpna

        Letošní Bírtůr je trochu netypický, sešli jsme se jen dva – Jirka a Já.

Pátek, 9.8.2002

        Vyrážíme ráno směr Holašovice. V Pištíně, po třech kilometrech jízdy, Jiřímu upadla šlapačka – zadřela se. Jak se zdá, již tradičně je jeho kolo skvěle připraveno. V areálu JZD jí tedy Jiří promáznul vyjetým olejem a rozchodil. Dle Jiřího je to OK a jedeme – bohužel zpátky do Zlivi, Jirka si totiž nechal u mě doma na věšáku bundu.
Takže znovu směr Pištín, už máme žízeň – motorest v Pištíně nezklamal.
Pokud do Holašovic, tak přece jedině kolem rybníka Dehtáře.  

        Sedíme v jakési selské hospodě v Holašovicích, dodržujeme pitný režim. Vysvitlo sluníčko, takže déšť nehrozí, nálada skvělá. Šlapalo se nám skvěle.
Těšil jsem se celý týden na výšlap a jsem trochu klamaný. Ten zvláštní nepopsatelný pocit mrazení v zádech, známý z minulých ročníků, se nekonal. Zůstává dále skryt v knize Na cestě od J.Keruacka. V Holašovicích se nám líbí. Snažíme se dělat vše pro své zdraví, takže to nejostřejší sluníčko od 11-14 hod. jsme si užili ve stínu u Samsonu. Čeká nás horský masív Blanského lesa, směr Chvalšiny.

        Hopla a jsme v Brlohu, pořád nás čeká masív…
Každopádně příroda Blanského lesa je úchvatná, slunce svítí, občerstvovny šumné, co nám schází. V Brlohu jsou všude kolem Křemžského potoka pytle s pískem, pozůstatek včerejší povodně, no bylo to tady asi pěkné…
Nám se lepí patro, ale to se lehce zpraví.
Abych nezapomněl, máme za sebou první defekt. Při výjezdu z Holašovic jsem měl zadní kolo na ráfku. Po jednom dofouknutí jsem to vzdal a vyměnil bez okolků duši (ještě že byla po ruce). Doufám že nebudu mít takovou smůlu jako vloni Pavel K., ten píchnul asi šestkrát.

        Tak jsme ten masív pokořili. Nezůstali jsme Blanskému lesu nic dlužni, ale projeli jsme ho pěkně křížem krážem včetně návštěvy kult. památek. Z Brlohu jsme  vystoupali (to stoupání bylo nekonečné) k hradu Kuklov/Kuglberg, vedle jsou pozůstatky stejnojmenného kláštera.

Pozůstatky kláštera Kuklov Lufťáci POZOR! V té ruině v popředí prý bydlí velmi stará babička - nemaje příbuzných, brzy bude na prodej!

Pokud bych měl komentovat  hrad Kugelberg, tak velký hovno. Našli jsem tam jen jednu rozpadlou zeď a cedulku. Snad jen romantická dvojice opačného či stejného pohlaví by mohla být tímto místem ukojena.

        Sedíme ve Chvalšinách v hospodě poblíž kostela u Budvárku.
Pamatuji si, že jsem tu jednou před lety seděl u piva značky Eggenberg a to byla taková sračka, že se to nedalo dopít.
        Ohledně dějin nutno podotknouti:
Chvalšiny byly založeny klášterem ve Zlaté Koruně, který byl orientován proti Kuklovu, asi proto z Kuklova nic nezbylo a Zlatá Koruna vzkvétala. Jó ta historie.

Sobota, 10.8.2002

        Jsme ve Zlaté Koruně (už hodnou chvíli) a chystáme se na obhlídku kláštera. Hostinec U Druků to jistí, krize je zažehnána. Jsme příjemně vláční.

        Situace se vyvíjí zajímavě.
Vyrazili jsme ze Zlaté Koruny po červené, protože jest na cedulkách psáno, že tím směrem je hospoda
U Nováků.

Klasická tláča: asi 3 km jsme tlačili lesem kolem Vltavy (hladina už opadla) do Plešovic. Byla to opravdu hezká zkratka… (Jen pro upřesnění: nejde o koryto potoka, ale o polní cestu)

Zase se kocháme... V pozadí je nějaká středověká usedlost, které jsem se všiml až na fotce. Kdo ví co to je ať napíše.

        V Plešovicích je opravdu hospoda a funkční, jmenuje se opravdu U Nováků, tady cedulky nelhaly. Na záchodě U Nováků je vývěska hodná zápisu:

Co dodat, je to ze života.

        No dneska to nebude žádný výkon, kilometry nic moc, ale procenta naskakují celkem lineárně.
Hurá na Dívčí Kámen.

Podvečer v tábořišti pod  Dívčím Kamenem. (Pohled z přítmí místního Bistra)

        Tak jsme konečně v Holubově, je bohapustá noc, ale U Mária nám ještě nalili.

        Tak teda teď fakt nevím zda lze popsat co jsme dnes večer zažili, každopádně se to nedá s ničím předcházejícím srovnat. Snažíme se striktně míjet všechny státní silnice, takže o dobrodružství není nouze, ale tohle…

        Vyrazili jsme do Třísova po turistické značce, tzn. polňačka. Díky nedávné povodni to bylo vlastně koryto potoka, zaplať pánbůh vyschlého, no prostě tláča jak má bejt. To byla ještě standardní situace.
        V tábořišti Dívčí Kámen na břehu Vltavy jsme polkli dvě, už se podezřele smrákalo, ale byli jsme bez obav, že by mohly přijít potíže. Máme v tom jasno – musíme dorazit do Holubova, Jirka tam má jakéhosi známého, kde bychom mohli přespat. Pojedeme proti proudu Křemžského potoka. Vyrážíme tedy směrem na Holubov, je půl deváté večer, skoro tma. To byla také ještě stále standardní situace.
        Za bohatě rozvinutého dialogu míjíme Křemžský potok(později oba nechápeme jak jsme to mohli dokázat) a kopírujeme rozvodněnou Vltavu. To znamená, že tlačíme kola kolem řeky místy až po kolena ve vodě, je naprostá tma. Mám jen světýlko na baterky, podle kterého se jakžtakž orientujeme.
Asi po dvou kilometrech nám dochází, že tohle asi nebude ta správná cesta do Holubova, a že jedeme špatným směrem. Vracíme se tedy k ústí potoka a pokračujeme naprostou tmou lesní rozbahněnou, teď už správnou, cestou směrem na Holubov.
        Asi po třech kilometrech se vynořuje ze tmy najednou zázračné stavení(prý bývalý hamr), kde nám poskytli občerstvení lehké i tvrdé. Zvenka to vypadá jako hospoda, ale majitel se nechává pěknou chvíli přemlouvat aby nám něco nalil, pak se skoro diví že už odcházíme. Možná to byla opravdu ta mýtická Hospoda Na Mítince.
Sednice je tam plná všelijakých kotlíkářů, kteří vyhrávají na kytáry, nutno podotknout, že hrajou dobře. Lehce po desáté večer jsme přebrodili Křemžský potok(taky celkem dramatická chvilka, fotka se bohužel nepovedla)  a dorazili konečně do Holubova. Jediné co nás zachránilo od úplného vyčerpání bylo to, že jsme se v Plešovicích pěkně našťouchli, takže hlad není tak akutní. V hospodě U Mária v Holubově míjíme asi tak 50-tiletou sťatou ženu, která s velkými obtížemi nachází dveře od východu z hospody, no teda…??

        Abych to uzavřel, oba jsme přesvědčeni, že to naše zakolísání ohledně orientace v terénu nemá nic společného s demencí. Je to jenom tím, že diskutujeme za jízdy nad moc důležitými otázkami a tyhle jednoduché záležitosti jsme zvyklí přenechávat manželkám a jiným zodpovědným osobám, např. Kaizrovi.
Bohužel Pavla K. tady nemáme, no přiznejme si, že je to všechno hlavně jeho chyba(nebo že by přímo vina..?), měl jet s námi a nemusel jsem psát tyhle řádky.
Ještě ke všemu jsem se v tý tmě celý vyválel v blátě, jak jsem kdesi v lese podcenil zemskou přitažlivost. Je na mě asi pěknej pohled.
        Jak říká Jiří: „To se to někdy na tom světě semele“.
        I ta zkurvená mapa je teď od bláta. Tyhle problémy nás ale nechávají celkem ve veselé náladě. Jediné co nás nenechává v klidu je to, že nevíme kde si ráno našťoucháme břicha. Holubov je sice vesnička pěkná, středisková, ale nevím, nevím... 
Hlad je hlad, a proti tomu jsou procenta bezmocný.

Neděle 11. 8. 2002

        Sedíme v Netolicíc U Draka, venku prší, slušelo by se říct „chčíje a chčíje“, těžko říct co bude. Vypadá to, že se domů po ose nedostaneme. Tedy rozhodně ne suší.

        Sedíme stále v Netolicíc U Draka, venku stále chčíje a chčíje. Božínku co s námi bude, procenta mírně naskakují, ale adekvátně tomu nálada nestoupá tak jak tomu obvykle bývá, zahrádka na účtence tiše roste.
Nechci dělat proroka, ale letošní Bírtůr asi skončil.
Sedíme U Draka, chytili jsem draka a celkově je to na draka.

        Nakonec se v Netolicích loučíme a vyrážíme za domovem každý svým směrem, prší zrovna jen mírně.
Já jedu na Novou Hospodu, dál na Mydlovary a Zliv. Jirka má v plánu cestu na Strunkovice, Dub, Bohunice. Cestou by chtěl zajet ještě do Blanice a Blaničky. Před pár dny tam byly pěkné záplavy, čert ví co ho tam čeká. Vždycky si něco umane…
        Já jsem nakonec dorazil po ose až do Zlivi, sice jako zmoklá slepice, ale v pořádku.

        Je pondělí a jak dorazil Jiří zatím nevím, včera večer v devět doma ještě nebyl, takže to byl asi pěknej záhul.
        (PS.: Nakonec prý dorazil asi v půl desáté večer.)

        Nejhorší je, že od včerejška prší a prší. Povodně z minulého týdne se nejen vrátily ale jsou ještě horší. Víc jak 100 let nikdo něco takového nepamatuje.

Dozvuky

        Přehled všech pivních moků, kterými jsme dodržovali pitný režim letos chybí.
Ostatně nestálo by to ani za řeč. Letošní akční rádius nebyl až tak velký, jezdili jsme po poměrně malém území, kde se pije až na výjimky hlavně Samson, Platan, Budvar, Gambrinus někdy i Plzeň což je pro nás samozřejmě vždycky svátek.

	Takže zase za rok... Bírtůru 2003 ZDAR !

Autor: klokan , 08/2002

;WEBovský počítadlo této stránky říká, že jste návštěvník číslo

 Zpět nahoru    Zpět na úvodní stránku

Biertour 2003, Biertour 2002, Biertour 2001, Biertour 2000, Biertour 1999, Biertour 1998, Biertour 1997,  Biertour 1996, ...