Domovská stránka cyklistických nezávisláků

Aneb: šestkrát jsem píchnul a vůbec jsem si nepíchnul.
Mapa: část 1, část 2

    Tenhle rok jsme navštívili místa, kudy za pár let povede nová dálnice na sever, tedy chráněnou oblast České Středohoří. Osobně jsem tam nikdy nebyl a musím přiznat, že mě ten kraj neuvěřitelně oslovil. Ta krajina je tak kouzelná, že se to musí vidět na vlastní oči. To se nikde jinde v Čechách nevidí, takové ostré kužele kopců, což jsou vlastně pozůstatky sopek. Když jsem to prvně viděl před lety na nějakém obrazu od pana Zrzavého, moc jsem tomu nerozuměl, teď už chápu.

    Vyrážíme ve složení: Pavel K., Pavel B., Jiří L., a moje maličkost Franta K., všichni jsme samozřejmě, jak už tradičně, věrni značce Favorit. Někteří udržujeme skutečně už trofejní kousky. Kola jsme všichni poslali vlakem pár dní  předem, snad se s nimi setkáme ve zdraví.

Tedy sled událostí:

Úterý, 31.8.01

    Sešli jsme se v Praze u Petra, všichni mimo Pavla Kaisra. Ten přijel tradičně až ráno. Petrova žena Mirka s dětmi raději vyklidila pole. Tímto ji vřele pozdravuji a děkuji, ušetřila si nervy.
Petr má rozřezaný frňák, bere nějaký bobule takže abstinuje a nikam nejede. My ovšem neabstinujeme a tak jsme do sebe pěkně nakropili Staropramenu a pak i Plzně(nebo to byla zrzavá Gábi?) v hospodě "U Koule" co hrdlo dalo. Stejně se ale v bytě u Petra krotíme, berme ohledy na sousedy, on tam musí žít...

Středa, 1.8.01

    Ráno vyrážíme z nádraží Praha Vysočany do Mělníka. Pozor, jeli jsme autobusem - zase jedno prvenství. Připadám si při výstupu z busu jako panna, která o to zrovna přišla. V Mělníku jsme zalili hrdlo, jak jinak, Ludmilou (bylo to v jakési vinotéce či co). Projeli jsme údolí Pšovky, mimochodem moc hezké. Tím by měl skončit letmý kontakt s Kokořínskem. Byli jsem tady už jednou (nevzpomínám si který rok), ale tuhle pasáž jsme tehdy nějak minuli.
    Už máme za sebou první karambol - Pavel K. na náměstí v Mělníku. Prostě se kochal a přehlédl díru v silnici, honem náplast!
Zastávka "V Ráji", Pavel K. cosi dolaďuje na kole - pomocí dřevěných špalíčků, které si kudličkou nařezal, vymezuje jaksi vůle, nevídané. Jak sám říká, je třeba řešit problémy operativně (takovéhle řeči má od té doby co dělá v práci mistra). 
Dorazili jsme do Dubé, to je tedy díra. Pavel K. si koupil v Železářství 20cm zahradní hadice a zase dolaďuje kolo, dřevěné špalíčky se neosvědčily. A SAKRA, Pavel K. se řízl svým krásným nožíkem značky Dornier. Uřízl si skoro celé bříško, krve jak z vola. Jestli to takhle půjde dál, dojdou nám náplasti. Začínám mít dojem, že nebýt Pavla K. nemám vlastně o čem psát. Kolo jsme mu snad dali dohromady. Jde o držák nosiče, který sice dobře nosí ale špatně drží.

    Ono to je totiž tak: Pavel K. podával kolo na dráze, a až tehdy zjistil, že vlastně nemá žádný nosič. Tedy ho hbitě doběhl koupit a narychlo namontoval. Takhle to dopadá, nosič nedrží.
Pavel K. taky stihl dnes píchnout, musel měnit duši. Ještě že jí nelepil, určitě by si při tom minimálně zalepil oko.

    Pořád ještě toužíme dojet do Úštěku, ale na cestě nacházíme Tetčiněves, a tak máme žízeň na jedno.
Při nasedání Pavel K. zjišťuje, že opět píchnul - kolo na ráfku. Nemá už žádnou náhradní duši. Vyndávám svou skvělou lepící soupravičku a lepím duši č. 2 - 1 díra a rovnou duši č. 1 - 3 díry.
Zítra musím koupit novou soupravičku na lepení, je zřejmé že jí budeme ještě potřebovat.

    Konečně jsme v Úštěku a stíháme i jídlo, je 21:00h. Pavel K. už má zase prázdný kolo...
Spíme na fotbalovém hřišti u kabin. Ujeto 66 km, jeli min. na 110%, nedá se to přesně spočítat.
(pro info: desítka je 10%, dvanáctka 15%, panák 15%)

Čtvrtek, 2.8.01

    Ráno v Úštěku sháníme náhradní lepení a lepíme a lepíme. Zdá se že se podařilo, už jedeme 2 hod a pořád drží.
Na jezeře Chmelař u Úštěku koupačka, takže zase míň smrdíme. Na něco je to dobře, ale jdou na nás víc komáři. Chceme dnes dojet na Milešovku. Problém je v tom, že leží za Labem a most přes řeku je jen v Litoměřicích.
Tož asi pojedeme do Litoměřic.
2 km za Úštěkem, v Habřině, jsme potkali dobrou vílu - šenkýřku, a ta nám otevřela oči. V Libochovicích je převoz, takže kopce nekopce, jsme rozhodnuti protnout  Středohoří tím nejdrastičtějším způsobem.
Vláčnost našich pohybů naznačuje, že v ničem nevidíme problém.

    To co jsme si vymysleli stálo za to. Některé úseky i Pavla K. tak překvapily, že slezl z kola, protože nestihl za zatáčkou přeřadit. Crčela nám krev ze zubů, ale vylezli jsme (vytlačili kola lesem!! - přece je nenecháme pod kopcem aby nám je někdo sebral, jaká naivita...) až na rozhlednu Varhošť.

Ta rozhledna vůbec byla v žalostném stavu, ještě horším než my.  V horním patře chybělo dost prken, takže by nebyl problém sestoupit nepozorovaně do přízemí bez použití schodů. Ještě ke všemu ty volové to nahoře rozhoupali a já mysle že zhebnu - trpím závratěmi...

    Je skoro půl šesté, ještě jsme nepřebrodili Labe , ale jsme urvaní jak voli, ujeto 33 km.
Pavel K. je naprostý sebevrah, sám se přiznává, že některé zatáčky z kopce projíždí řízeným smykem. To byl frkot, někdy až 70 km/hod.

    Je večer a furt jsme na tom nesprávném břehu Labe. Dobrá víla nám blbě poradila, v Libochovicích žádný převoz není. Převoz je jen v nějaké prdeli, ale nikdo nevíme jak se to tam jmenuje.
Je jasné že dnes Labe nepokoříme, rozhodně ne suchou nohou. Procenta už nepočítáme.
Končíme v Žernosekách, to je ta prdel co tam funguje přívoz. Dnes už ale nefunguje, končíme v místní Biergarden Restauraci -> na plech...

Musím Jirku pochválit, našel skvělý nocleh. S některými jedinci je (tradičně) problém dostat je ve zdraví na nocleh, nebudu jmenovat o koho jde. Ujeto 46 km.

Pátek, 3.8.01

    Po ránu naprostá apatie (večer byl náročný). Máme už jen 20 cm náplasti, nutno podotknout, že těch 80 cm spotřeboval Pavel K. Vyrážíme na přívoz a vzhůru na Milešovku.

    V Oráči jsme se jakžtakž probrali z ostré thajské polívky, zase je žízeň. V rádiu hlásí na dnešek až 35°C, ale tady je to v pohodě, je zataženo.
Zvolili jsme cyklistickou značenou trasu č. 25. Cesta nevídaná, kopce, polňačka, prostě hrůza.
Vydrápali jsme se až na hrad Košťál, odtud byl nádherný až nepopsatelný rozhled na celé Středohoří.

    Když jsem to pak viděl zezdola od Třebenic, nechtěl jsem věřit, že jsme se tam vyšplhali. Takový kopec u nás na jihu vůbec neznáme. České Středohoří jsou úzké špičaté kopce (bývalé sopky) to se jinde nevidí.
Na Milešovku už kašlem, tohle nám stačilo.

    Opouštíme Středohoří, naposledy se kocháme zdálky těmi kopci - je to něco jako Gromit a jeho svět sýrů na měsíci. Tady už to jinak odsejpá, ujeli jsem 13 km na jeden zátah. Míříme do Loun, koupačka by přišla vhod. Zatím  musí stačit Lounský ležák.

    V Lounech začíná lehce poprchat, koupaliště zavřené. Rozhodujeme se pokračovat směrem na Žatec.
Přijíždíme do Postoloprt a nevěříme vlastním očím jak se tam pěkně vyvíjí romská populace.
Pravda, viděli jsme i několik bílých, ale ty byly nějaký divný...
Zkoušíme na spaní fotbalové hřiště, ale ouvej, je trvale obydlené psy a lidmi. Je tvrdě zataženo a co teď!
Hotel a 290,- a to je jen ubytovna, tudy cesta nevede, to to raději propijeme.
Vyrážíme tedy na samou noc (je 21:30) směrem na Žatec. Noční vložka, to je přece to hlavní co dělá z našeho bítrůru akci pro pravé chlapi. Končíme v deset večer v jakýchsi Skupicích, hospoda je otevřená, čekárna vypadá dobře.

Sobota, 4.8.01

    Takže to byla čekárna ve Skupicích, ujeli jsme 71 km.
Ráno je zataženo, poprchá. Pavel B. si lehce šlehl ranní rozjížďku zpět do Postoloprt, zatímco my ještě spali.
Tvrdil, že mu tam vypadla jakási gumička, ale já si stejně myslím, že se mu stýskalo po romské populaci...
Za střídavého lehkého deště dorážíme kolem plantáží chmele do Žatce.

    První co bylo, hledali jsme koupaliště, už se bojíme jít do hospody jak smrdíme. Ovšem mezi cikány bychom o to lépe zapadli. Přece jen v nás převládá civilizační syndrom, a v Žatci na koupališti se jako jediní zákazníci (prší) mydlíme pod studenou sprchou. Po třech dnech jsme zase převlíkli podvlíkačky a vydrbali celé tělo.
Za deště honem rychle hledáme hospodu, Pavel B. má absťák, je už 11:00.

    Žatec je moc hezký, jen kdyby se tam kolem náměstí tolik nešeřilo. Jediná bezpečná hospoda ve městě se zdá být hotel U Hada. Kupodivu nám dovolili zatlačit naše plečky až do nóbl chodby. Dáváme kelnerce zapravdu, je to bezpečnější než je nechat stát venku...

    Vyrážíme na Nechranickou přehradu a Kadaň, přestalo pršet. Pavel K. nás přesvědčil, že určitě musíme jet do Kadaně. Osobně jsem přesvědčen, že to tam bude jako v Postoloprtech - hodně šero. Budeme to muset projet bez zastavení, aby po nás cikán neházeli kamení...
Opodál na nás vykuřuje elektrárna Tušimice, za ní je Prunéřov, vskutku skvělý pohled. Pěkná měsíční krajina.
Jiří ožil, jeho povolání se nezapře, jak vidí pořádný komín s čmoudem, jen to v něm hraje. Jak nevidí dejm, je lehce nervózní.
    Už jsme si lehce nastínili kudy a jak pojedeme k domovu. Před polednem nám jede vlak s Podbořan.
Strávíme ve společnosti ČD celé krásné nedělní odpoledne.

Kadaň, příjemně nás to město překvapilo. Všechno upravené, zachovalé hradby, cikánů jen pár. Naše obavy se nevyplnily, i to počasí se udobřilo, už zas svítí sluníčko.

    Tak to jsem pohnojil, už zas prší. Jsme pořád v Kadani a to ve výborné hospodě na náměstí. Na trasu vyrážíme až po osmé večer. Samozřejmě nevíme kde složíme naše ožralé hlavy - klasická toť situace na Bietrourech.
Na trase už neprší, urazili jsme 10 km a končíme v Račeticích v čekárně, hospoda hned naproti, není co řešit. Mají tu i Jukebox s docela dobrým výběrem, kdo by to řekl na takovou díru.
Snažíme se dohnat průměr a krátíme si chvíli kartami.
    Posloucháme:    
    The Smashing Pampkins  - Machina / The Machines of Q
    Pearl Jam - Binaural.
    No není to super?

Ujeto 72 km, procent bylo hodně přes 100.

Neděle, 5.8.01

    Nakonec jsem šli spát až ve tři ráno. Částečně proto, že před hospodou na návsi až do dvou hlídkovali poldové. Vylezli bychom jim přímo do náruče, aby nás zkasírovali jako ožralé účastníky silničního provozu. Kdo ví, zda na nás opravdu nečekali...
Vyrážíme do Podbořan, kde nám v 11:15 jede vláček. Do Podbořan jsem museli nutně jet, protože Pavel K. tvrdí, že je tam hotel Modrá Hvězda, kde vaří vlastní pivo.
Je neděle ráno, v Podbořanech je otevřený krám - bufet, což je příjemné. Nepříjemné ale je, že v Podbořanech žádný hotel Modrá Hvězda není a nikdy tam nebyl. V Podbořanech není vlastně vůbec nic zajímavého. Protože máme čas, vyrážíme ještě kousek po trati na Plzeň, do Kryl. To je teda úplně totální díra. V příšerné hospodě jsme si dal ještě příšernější (a asi poslední) pivo. Vlastně jsme ho všichni jen ochutnali, to se nedalo dopít...
    V poledne končí naše anabáze naloděním na vlak. Jedeme do Plzně nějakým motoráčkem (skoro 2 hod) a pak rychlíkem na Budějky. Každé setkání s ČD je nějaký zážitek, teď zas: na nádraží tvrdili, že si můžeme vzít i do rychlíku kola jako spoluzavazadla, bohužel při nalodění do rychlíku konflikt - kola nám odmítají vzít do rychlíku jako spoluzavazadlo. Děláme blbce jako že nám bylo řečeno že to jde (což je pravda), nic naplat. Nakonec strejda z poštovního vagónu dobře rozumí naší řeči.  Dává nám kola do svého pošťáku na černo a jede se. Dal jsem mu za ochotu 50,- Kč, klaněl se až k zemi. Kluci vylézají ve Strakonicích, mě to dovezlo ve zdraví až do Zlivi. Ujeto ca 25 km, kluci vlastně víc, protože jeli ještě ze Strachánic domů.
    Suma sumárum jsme našlapali asi tak 280km a zas poznali kus rodné české hroudy. Byli jsme překvapeni kolik našich orientálních spoluobčanů žije v těchto končinách.  Na některých místech se prudce šeřilo i v pravé poledne.

    Hodnocení hospod se nějak neujalo, vlastně to není vůbec náš styl někoho hodnotit. Zajímavé by naopak bylo zaznamenat každý exemplář zlatavého moku, ale to je nadlidská práce, jeden dopíjí, druhý už má objednáno další..., těžko by se v tom dalo udržel přehled.  

    Možná to příště zkusíme - už se nemůžu dočkat.

    Je na místě poděkovat pánu Bohu, že jsme to i letos přežili ve zdraví. Pravda, až na ten začátek Pavla K.

A zde je naše matrice pro hodnocení občerstvoven, od které jsme dost brzo upustili (pro lenost a stupeň opilosti):

    Každý účastník se snaží hodnotit zvlášť, zapisuje se průměr, celkové číslo vzniká po konečné hádce (protože se nikdy neshodneme).

A zde námi hodnocené knajpy:

A hodnocením hospody U Kalicha  jsme se na to vysr..., přesněji řečeno já  to přestal zapisovat, protože mě to odvádělo od důležitějších činností, kterými byla konzumace. Někdy je krásné být jen sprostým konzumentem.

Chlastala vista! Ať žijí další Biertoury.

Autor: klokan, sepsáno dodatečně podle deníčku 12/2003

 Zpět nahoru    Zpět na úvodní stránku

Biertour 2003, Biertour 2002, Biertour 2001, Biertour 2000, Biertour 1999, Biertour 1998, Biertour 1997, Biertour 1996, ...