Sestava: Pavel K., Pavel B., Jirka L., Petr L. a já Franta K.
Jak vidno, jsme v plné palbě, Koubu už nepočítám, ten už celkem nejeví valný zájem, nezašel za námi ve Strachánicích ani do hospody. Od té doby co pendluje denně za prací do Německa s ním nic není.
      Máme letos smělé cíle, a raději nebudu dopředu psát jaké. Týden před výjezdem jsme to všechno probrali v jedný strakonický knajpě…

Tak hezky popořádku:

Neděle 28.6.

      Začali jsme v Protivíně. Jsou tam slavnosti 400 let pivovaru, logicky jsme to nemohly minout. Pivo točí v areálu na mnoha místech za 3,- k tomu kelímek 2,-, prostě neuvěřitelné. A to pivo! Takový plátýnko jsem ještě nikde nekoštnul.
      Dali jsme si tam sraz: já + Pavel B., Petr L., Pavel K.. 
Jirka za námi přijede večer do Budějek, musí ještě zatápět ve Strachánicích pod kotlem… Nakonec to dopadlo tak, že jsme se sešli až v pozdních hodinách ve Zlivi na Myslivně. Samozřejmě jsme se v Protivíně vylili jak zákon káže, někoho ještě napadlo jet se cestou do Budějek podívat na Hněvkovickou přehradu, nakonec jsme jí nějak záhadně minuli, já chytil silniční lišej. Takže do Budějic jsme dojeli pozdě, Jirka když nás tam nenašel, sedl tedy do dalšího vlaku a jel do Zlivi, to bylo od něj prozíravé. Trochu chaotický sraz.

Najeto 80 km.

Pondělí 29.6.

      Ráno v 7:41 nasedáme do rychlíku směr Praha, máme namířeno do Benešova. 
Balíček vládních opatření je v pohotovosti, takže ve vlaku je veselo. Na nádraží v Benešově strojíme kola, už jsme pěkně navátí, vládní balíček nám dal zabrat, vyrážíme.
      Cesta je kopcovitá, krajina hezká. Ostředek – zastávka č. 1 na pivo a na trochu té polívky. Točí se tu nedobré Krušovice, co se dá dělat. Všichni si pochvalujeme jak máme kola v cajku. Petr a Jirka se k tomu postavili zodpovědně, kola měli u doktora. Vloni jsem Petrovi křivdil, když jsem tvrdil že se na to zase vykašle.
Do Sázavy to bylo exelentně „furt z kopce“, v hotelu jménem Sázava (jak jinak) jsme dali k pivu vkusný oběd a hurá zase serpentýnama, pro změnu teď do kuuurevskýho kopce směr Kouřim.
V Krutech na příšerném kopci pijeme dnes už snad šestý druh piva, tentokrát Kutná Hora 10°, celkem ujde.
      Do Kouřimi jsme dojeli v pohodě. Je to opravdu krásné historické město, bohužel smrdí tu úplně nechutně nějaká kafilérka či co. Skončili jsme na náměstí v hospodě u Gambáče, puštěná televize, všichni na ní čumí jak uhranutí, běží zrovna fotbal NSR-Mexiko. No co na tom fotbalu ty lidi maj? Pavel K. se trapně dožaduje čaje.
      Dostali jsme se do Polabí, takže rovinka, skoro až nechutná, nic pěkného na pohled, zato rozhled úžasný. Kapánek si odpočineme od kopců. Petr může být spokojen, nemá žádné trauma. To je totiž před každým kopcem: „No di do prdele!“, „Ty krávo!“. 
Dojeli jsme až do Kolína, po večeři "kdesi" končíme pár kiláčků od Kolína ve 
Štítarské Hospodě La France.
Kde budeme spát nemáme tušení. Večer končí velkou, velikou, neuvěřitelně velikou jízdou, KOŘALKY, BECHERY, výkřiky "kontakt!", to je teda ratata. Petr hlásá: zítra je den nekuřáků! a hulí jak fabrika.  Pavel K. v hospodě hlasitě prdí a kouří - co,  to byste nevěřili, STARTKY – no teda…  Někdo vypadl oknem ven, zase leze zpátky… Obhlížíme i přilehlý sálek s neuvěřitelně pomalovanými zdmi, kde se konají veliké jízdy umělců undergroundu z Prahy, hospodský je kamarád snad se všemi bluesmany v republice.

Je to magické místo, a jak by řekl Egon Bondy: je to tam, co se jednou zjeví bůh sám….

Ujeto 71 km.

Úterý 30.6.

      Musím konstatovat, že včerejšek byl největší úlet v našich dějinách. Ten asi kilometrový přesun na nocleh u nějakých fotbalových kabin za vsí, ten teda stál za to.
Netroufám si napsat víc…

      Snídáme v Kolíně v bufáči na náměstí. Po včerejšku si celkem bez váhání dáváme hned ráno pivo. Petr rovnou Plzeň. Pavel K. měl ráno zas ňáký hnutí mysli, vedl řeči jako: „končím , hotovo, jedu domů….“, naštěstí ho to přešlo. 
Kutná Hora je moc pěkná, chrám Sv. Barbory jsme viděli i zevnitř a to rovnou s průvodcem i s komentářem.
Červené Pečky, už po dalších 9 km lokáme zas pivo, je děsný horko, nelze jinak.
Chceme dnes dojet na Seč, uvidíme, morálka se mě moc nelíbí. Pavel K. tvrdí, že je první člověk na světě který přepil meniskus, neuvěřitelné. Další zastávka je Kostnice v Sedlci, bohužel bez Jirky. Ten se nám zatoulal někde na WC a znovu jsme se sešli až k večeru cestou do Čáslavi, osud tomu chtěl.
V Čáslavi nic zvláštního, kromě gigantického  kostela. 
Jsme v Žlebech, je tu pěkný zámek, spěcháme dál, takže žádné pivo. 
Až v Ronově – dobrý Gambáč. Z Ronova do Seče to byla řádná několikakilometrová tlačenka. 
      Takže jsme do Seče opravdu dojeli, povečeřeli buřta za 50,- a spali v příšerné čekárně, v noci trochu pršelo. To byl snad nejhorší nocleh všech dob, vedle odpadků…

Najeto asi 65 km.

Středa 1.7.

      Snídáme v Seči u sámošky a konečně sprcha v kempu u Sečské přehrady. To objevil Petr, dostal za to pochvalu a má schváleno ode všech, že může dnes pít na 200% výkonu. Doufám, že dnes nám objektivní příčiny nezabrání najít nocleh ještě před setměním, včerejšek bych nechtěl opakovat.
      Ze Seče to frčí z kopce (to je zajímavé, přehrada a je na kopci) přes Vilémov šup do Gabčíkova Jeníkova. Tam ve tři odpoledne konečně oběd, podáván slušivým personálem v hospodě U Huberta (nabízí se zde i nocleh!). My jsme ale takoví sportovci, že nám ujetých 22 km nestačí, opouštíme krásné nohy servírčiny a vyrážíme na Ledeč. Všude nás tu doprovází Rebel 12° (Havlíčkův Brod). Nocujeme v Ledeči u hospůdky na stadionu.

Najeto 46 km.

Čtvrtek 2.7.

      Bez žádných velkých okolků vyrážíme směrem na Želivku a dál na Želiv (oběd). 
Mám problémy s kolem, zadní kolečko vydává hrozné zvuky, potřebuje doktora. Jako na potvoru není žádný v dosahu, no uvidíme.
      V Želivi je moc pěkný funkční klášter, Želivská přehrada taky pěkná, škoda že je to vodní reservoár a nesmí se tam koupat.
      V Červené Řečici jsem si třihnul před hospodou malou generálku šestikolečka za slovní podpory všech zúčastněných sedících u stolků maje půllitr v ruce. Pavel K. zde objevil kamaráda z vojny, od rána byl zádumčivý, konečně se trochu probral. My ostatní máme náladu stále dobrou, v pitném režimu dodržujeme potřebné intervaly, nikterak je zbytečně neprodlužujeme. Dlužno poznamenat, že Petr šel včera na výkon 170% - tedy super, a to většinou ve dvanáctkách, protože pokud je v hospodě mezi pivy výběr, dvanáctka to jistí. A to ještě nemluvím o panáčcích, těch bylo taky požehnaně….
Počasí nám zatím slouží, neprší, jen je trochu chladno.
      Nastal problém – došla nám mapa, nechceme dopadnout jak nějací dezorientovaní trpaslíci a proto moc neriskujeme. Oblast bez mapy jsme projeli následovně: po státní do Pelhřimova – Vlásenice – Nová Cerekev – Černovice. Zde budeme i spát - nocleh pod přístřeškem u stadionu.

Ujeto 68 km.

Pátek 3.7.

      Vyrážíme směr Mnich, Deštná. Konečně víme kde se vyrábí Deštěnka. Vyslali jsme poštou řádně z mnoha hospod orazítkovaný pohled Koubovi do Strachánic. Ten bude mít radost…
      V Červené Lhotě jsme se připletli do nějaké svatby a byli jsme moc váhaví zda nevěstu pomocí pavouků „nezatáhnout“. U nás v Prácheňském kraji je tradice celou kolonu svatebních aut zastavit za vsí a svatebčani se musí vyplatit kořalkou, kdo ví jak by to tady pochopili.
      Nakonec dojíždíme do Soběslavy, těšíme se na oběd. Neodpustili jsme si vylézt na vyhlídkovou věž u kostela - klukovský zážitek.
      Vydáváme se na Borkovická blata, v Záluží je krásná náves a vychlazené lahvové. Máme v úmyslu dojet dnes až do Zlivi. Den se krátí, takže jsme nuceni některé hospůdky míjet, Petr v těchto chvílích lehce brunátní.
Přesto máme dobrou náladu. Příroda je hezká, skřivánci řvou, chrpy a máky kvetou a naše bicykly nedělají problémy. V Modré Hůrce jsme přece jen zastavili, a tady jsme narazili na příjemný nenucený přístup hospodského, který poradil cestu a ještě ohřál párky. Cesta na Hlubokou proběhla celkem nenuceně, v Zámostí večeře a odtud rovnou do Zlivi na Myslivnu.

Celá akce zakončena byla asi v 1:00, najeto 93 km.

      Všichni spali u mě ve Zlivi a ráno se vydali na cestu domů po ose. Rozloučil jsem se se všemi u pekárny, a vlastně ani nevím jak dorazili. Já odjížděl do Votic a celou cestu vlakem pršelo, takže nevím nevím.

PS: dodatečně už můžu doplnit cestu ze Zlivi. Hoši skončili v Netolicích, začalo hustě pršet, nezbylo jim něž zavolat drožku z károu za autem kam naházeli kola a potupně se nechat domů odvést.

      Celkově lze vadr hodnotit velmi kladně. Kola bez problémů (vlastně až na moje), počasí taky bez problémů (podle Pavla K. trochu zima), no a všichni k tomu přistupovali zodpovědně. Hlavně Petr, na jeho procenta jsem neměl šanci dosáhnout, hranici 100% každý den hodně překračoval.  
Elegantně jsme pokořili další část malebných českých luhů a hájů, naše kole ladně krájela krajinu na dvě části.

Celkově najeto asi 430 km.

 Omlouvám se za zhoršenou kvalitu obrázků