Pokusné zvíře - je každé zvíře, na kterém se provádějí experimenty. Jeho původ 
					může být různý, odchycené ve volné přírodě, vykoupené od chovatele nebo chované v laboratoři. 
					U pokusného zvířete obvykle postrádáme charakteristiku, informace o populaci z níž  pochází. 
					
					Zvíře laboratorní - je zvířetem známých genetických vlastností a je rozmnožováno 
					jen pro laboratorní účely. Laboratorní zvíře má obecné vlastnosti zvířete pokusného, ale liší se 
					především v tom že: 
					
						- svým založením je určeno pro laboratorní výzkum
						
 - vlastní přenosné a vhodné vlastnosti, které jej určují pro daný výzkumný úkol
						
 - je definované z hlediska genetického a zdravotního stavu, atd.
						
 - zůstává po celý život respektive po mnoha generací v podmínkách vyžadovaných a určených prováděným výzkumem
					
 
					Biomodel - biologický model je živý systém, jeho studium dle určitých pravidel 
					dovoluje reprodukovat a analogicky odvozovat chování a vlastnosti původního jiného živého systému. 
					Biomodel by měl poskytnout nový pohled na řešenou problematiku. Zahrnuje sem modely na úrovni buněčné, 
					orgánové, tkáňové i celý organismus - zvířete. Dnes jsou známy a používány tisíce biomodelů a 
					jejich počet stále vzrůstá.
					
					Zvířecí model  - je živý organismus, jehož studium podle určitých pravidel dovoluje 
					reprodukovat a analogicky "odvozovat chování a vlastnosti člověka" nebo dalších živočišných druhů. 
					Definice zahrnuje modely určené pro studium fyziologických i patologických procesů a zákonitostí. 
					
					
					Zvířecí model nemocí  - je živý organismus s vrozenou, přirozeně či uměle získanou vadou, 
					poruchou, patologickým procesem, nebo dispozicemi k onemocnění, jehož studium dle přesně vymezených pravidel 
					dovoluje reprodukovat analogicky odvozovat patologické chování nebo vlastnosti jiného objektu. 
					Genetické inženýrství s možností uměle změnit genetický kód (transgenní zvíře) nyní začíná stírat rozdíly 
					mezi uměle navozeným a spontánním, resp. genetickým modelem, a to tehdy, když transgenní zvíře je použito 
					k další přirozené reprodukci. 
					
					Akutní toxicita - zahrnuje škodlivé účinky, které se objeví během určité doby 
					(většinou 14 dní) po podání jedné dávky látky.
					
					DL50 (střední letální dávka) - je jednotlivá dávka látky, která bude pravděpodobně 
					působit smrtelně u 50% exponovaných zvířat. DL50 je statisticky vypočtená veličina. Hodnota DL50 se udává 
					jako hmotnost testované látky na jednotku hmotnosti pokusného zvířete (mg.kg -1 tělesné hmotnosti).
					
					
					
					
			
					CL50 (střední letální koncentrace)  - je statisticky vypočtená koncentrace dané látky, 
					pro kterou lze očekávat, že u 50 % exponovaných zvířat povede během definované doby expozice nebo během určité 
					následné doby ke smrti. Hodnota  CL50se udává jako koncentrace sledované látky ve standartním 
					objemu vzduchu (mg.1-1).
					
					Netoxická dávka  - při experimentu je nejvyšší dávka nebo maximální expoziční koncentrace, při které 
					nedochází k prokazatelnému poškození.
					
					Subakutní / subchronická toxicita  - zahrnuje poškozující účinky, ke kterým dochází u pokusných 
					zvířat v důsledku opakovaného denního podávání nebo expozice chemickým látkám. Doba podávání trvá krátce ve srovnání 
					s dobou života příslušného živočišného druhu.
					
					Nejvyšší snesitelná dávka - (Maximum Tolerated Dose = MTD) je dávka, která vyvolává zřetelné projevy 
					toxicity, avšak bez podstatných vlivů na dobu přežití zvířat během trvání příslušného testu.
					
					Drážděním kůže  - se rozumí vyvolání vratných zánětlivých jevů po aplikaci testovací látky.
					
					Drážděním oka  - se rozumí vyvolání vratných změn na oku po aplikaci testované látky na povrch oka.
					
					Senzibilizace kůže  - (alergická kontaktní dermatitis) je imunologická reakce pokožky podmíněná testovanou látkou.
					
					nahoru