PROČ JSME PROTI VIVISEKCI?

Nejdůležitější důvod je ten, že je to velice špatná věda, vytvářející mnoho zavádějících a matoucích údajů, jež vydávají zdraví lidí v nebezpečí. Je to také plýtvání finančních prostředků daňových poplatníků. Je to špatná věda, protože nám dává informace a výsledky o zvířatech, kdežto my potřebujeme znát účinek na člověka. Dávno víme, že lidská nemoc může mít u zvířat úplně jinou formu. Ukázalo se, že výsledky z pokusů na zvířatech nejsou nijak použitelné pro lidi. To je zákon přírody, spojený s metabolismem (souhrn všech fyzických a chemických procesů, neustále se konajících v živých organismech), podle něhož je biologická reakce, která se ustanovila pro jeden druh, platná pouze pro tento jednotlivý druh a pro žádný jiný. Často mohou dva úzce spřízněné druhy jako myš a krysa reagovat kompletně rozdílným způsobem.

Lékaři, kteří pracují přímo s nemocnými lidmi, opět a opět prohlašují, že nemoci se musejí zkoumat tehdy, když se spontánně projevují v lidském organismu. Vivisektoři vlastně uměle, násilně a především nepřirozeně vyvolávají u zvířat nemoci, které by normálně nedostali, nebo které se u nich projevují v jiných formách. To platí pro všechny druhy pokusů se zvířaty.

Mnozí významní vědci se stavějí proti vivisekci, ale bývají většinou záměrně umlčováni či ignorováni vivisektory a jejich zájmy, kterým pokusy na zvířatech přinášejí značné zisky. Proto uvádíme několik citátů těchto oponentů:

• "Tuberkulosa morčete není tuberkulosou člověka o nic více, než je rakovina myši rakovinou člověka. Obětujíc stovky morčat, já, jakož i tolik jiných vědců, jsme prokázali pouze jednu věc: že výsledky získané u zvířat dalece nejsou pro člověka použitelné." (Dr. Doyen)

• "Vivisekce je pro studium lékařství zbytečná. Je také zbytečná pro studium fyziologie, neboť jestliže dnes známe funkce orgánů, je to díky tomu, že je léčíme, když jsou poškozené. Na klinice a ne ve vivisekční laboratoři jsme poznali fyziologickou roli, kterou každý orgán v lidském těle hraje. Přišlo by na okamžik serióznímu praktickému lékaři na mysl, proto aby studoval činnost léčivých látek, aby si představil, že to, co se děje v těle zdravého zvířete by bylo stejné jako u nemocného člověka?" (Dr. Paqueta, dříve lékař - inspektor Enfants de la Seine).

• "Dokonce i když byl nějaký lék podroben kompletnímu a adekvátnímu farmakologickému výzkumu na několika druzích zvířat a shledán relativně nejedovatým a bezpečným, je často shledáno, že takový lék může vykazovat neočekávané a nebezpečné toxické reakce u nemocných lidí. To bylo známo už téměř od počátku vědecké farmakologie." (Dr. E. Marshall v Journal of the America Medical Association).

• "Jako vědec studuji metagenesi (druh reprodukce, při níž řady generací nestejných forem přicházejí mezi zárodek a původní typ, alternace generací) a kardiogenesi (původ rakoviny), dvě pole, na nichž je zásadně nezbytné experimentovat. Tedy vím, o čem hovořím. A já říkám, "ne" pokusům se zvířaty. Nejen kvůli etickým, ale hlavně kvůli vědeckým důvodům. Člověk může provádět pokusy mnoha jinými metodami, které nabízejí tři výhody: vědeckou platnost, úsporu času (výsledky, dostupné s laboratorními zvířaty v šesti měsících lze získat za dva týdny s buňkami ve zkumavce), nižší náklady. Pokusy se zvířaty jsou klamné, zbytečné, nákladné a nadto kruté." (Gionni Tamino, vědec na Universitě Padově, přední lékařské škole v Itálii).

Nezáleží tedy kolik se udělalo pokusů se zvířaty, protože stejně první dvě generace lidí, kteří užívají nějaký nový lék nebo léčebný postup jsou skutečnými morčaty kvůli rozdílům mezi námi a zvířaty. Tomu se právě nelze vyhnout. Jedním z příkladů je lék DES (stilboestrol), který byl důkladně vyzkoušen na zvířatech a shledán bezpečným. Způsobil rakovinu pochvy u dcer žen, které jej brali jako prevenci potratu. Nyní se to ukazuje u třetí generace, kdy vnoučata původních uživatelů se rodí s genitálními defekty.

Některé "důkladně sledované" a na zvířatech testované léky, které uškodily a zabily jejich uživatele: