JAK BÍT VIVISEKTORY

Vivisektoři říkají: Ti, kdo odporují vivisekci, by neměli užívat léky, jež byly testovány na zvířatech.

Pravda je, že: téměř není možné užívat jiné léky. Ale to, že léky byly testovány na zvířatech, neznamená, že testy byly relevantní, užitečné či platné. Léky lze vyrobit rychleji a bezpečněji i bez testů na zvířatech. Při klinickém vývoji se možná postupuje podle pokusů na zvířatech, ale to ještě neznamená, že zde existuje nějaká souvztažnost. Vývoj medicíny pokračuje navzdory výzkumům na zvířatech - a rozhodně ne díky nim.

Vivisektoři říkají: Pokusy na zvířatech jsou užitečné, neboť umožňují vědcům ověřit klinická pozorování.

Pravda je, že: pokusy na zvířatech zbytečně prodlužují vývoj. Poté, co lékaři zjistili, že kuřáci tabáku jsou náchylní k onemocnění rakovinou, experimentátoři strávili roky tím, že nechávali psy a opice kouřit cigarety, aby prokázali spojitost mezi tabákem a rakovinou u zvířat. Díky velkým ziskům tabákových koncernů se to velmi těžko dokazovalo a lékařům i politikům se po mnoho let nedoporučovalo lidi varovat. Výsledkem jsou miliony mrtvých lidí.

Vivisektoři říkají: Nové způsoby, jako např. buněčné kultury jsou velice dobré, ale pro skutečné testy jsou důležité živé organismy.

Pravda je, že: buněčné kultury jsou známé již celé století. V orgánových kulturách lze udržovat při životě malé kousky celých orgánů i jejich enzymový a podpůrný systém. Je pravda, že pro vyvození závěrů o účincích a bezpečnosti použití je potřeba celý organismus; ale nikoliv zvířecí, nýbrž lidský.

Vivisektoři říkají: Mnoho užitečných léků bylo testováno na zvířatech. To dokazuje, že tyto testy jsou nezbytné.

Pravda je, že: prostě jen to, že vědci provádějí pokusy se zvířaty, ještě neznamená, že jsou tyto pokusy nutné či užitečné. Většina experimentátorů nosí bílý plášť a pije kávu. Ale neznamená to, že nosit bílý plášť a pít kávu je nutné k tomu, aby dosáhli užitečných objevů.

Vivisektoři říkají: Farmaceutické firmy musí provádět testy na zvířatech, aby se bránily proti možným obviněním z nedbalosti.

Pravda je, že: když byla před soud pohnána firma Russel obviněná za klamnou reklamu na svůj produkt Surgam, její vlastní svědci z řad školených obhájců doznali, že data získaná z experimentů na zvířatech se nedají bezpečně extrapolovat na lidské pacienty. Poté co jedna americká dívka utrpěla poškození oka po použití šamponu, snažila se prokázat příčinu poškození na základě toho, že tento přípravek při zkoušení na zvířatech působil dráždivě. Soud rozhodl ve prospěch firmy, neboť nebyl podán důkaz, že testy provedené na králících lze použít k předpovědění účinků na člověka.
Jiná žena se soudila s velkým výrobcem léků, protože po použití jeho přípravku u ní došlo k poškození zraku a k ochrnutí. Poskytla důkazy, že firma již po dvacet let věděla, že přípravek způsobuje poškození očí u králíků, že po něm slepnou a umírají telata i dospělý dobytek a že dochází k ochrnutí i k úhynu psů. Firma popřela svou nedbalost s tím, že neznají jediný důkaz toho, že by přípravek měl nepříznivé účinky na lidi a zjevně pustila výzkumy na zvířatech z mysli jako irelevantní.

Vivisektoři říkají: Alternativy ke zvířatům jsou drahé a zvýšily by cenu produktů. Pravda je, že: dražší by byl začátek - musely by se přestavět laboratoře, rozebrat klece a rekvalifikovat vědci. Ovšem z dlouhodobého hlediska by alternativy byly mnohem levnější než používání zvířat.

Vivisektoři říkají: Vivisekci podporuje tisíc vědců z celého světa, kteří podepsali petici, jež říká, že pokusy na zvířatech jsou nezbytné a má se v nich pokračovat.

Pravda je, že: mnozí vědci, kteří podporují vivisekci, si experimenty na zvířatech vydělávají na živobytí. Kdyby došlo k zastavení pokusů na zvířatech, přišli by o všechno - včetně příjmů a reputace. V samotné Velké Británii má 20.000 vědců licenci k provádění pokusů na zvířatech. Proč těch zbylých 19.000 tyto pokusy nepodporuje?
Na druhou stranu švýcarská organizace "Ligue Internationale Medecins pour l'Abolition de la Vivisection" má přes 750 členů z řad lékařů ze 43 zemí. Jsou to kvalifikovaní lékaři se zkušenostmi a porozuměním pro potřeby pacientů, kteří nemají žádné nezadatelné právo na zastavení pokusů na zvířatech.
V americké organizaci "Physicians Committee for Responsible Medicine" je 20.000 lékařů a "Research Modernization Committee" má 1.200 členů. Na rozdíl od mocných velkých firem se tito lékaři sdružují. Navzdory stanoviskům svých institucí většina výkonných lékařů, kteří vyjádřili na tuto problematiku svůj názor, neústupně a z celého srdce odmítá vivisekci.

Vivisektoři říkají: Na hledání efektivních cest k testování léků a léčebných postupů bez použití zvířat se vydávají velké finanční částky.

Pravda je, že: se uvolňuje velice málo peněz. Britské ministerstvo vnitra poskytuje ze svého rozpočtu na hledání cest k omezení pokusů na zvířatech, jenž pro rok 1992/3 činil 250.000 liber, jen mizivou částku na hledání alternativ. V porovnání s množstvím peněz, které spotřebuje farmaceutický průmysl a které utratí vláda za výzkumy na zvířatech je to nicotná částka. Velké nadnárodní farmaceutické společnosti udávají, že na vývoj každého nového léku potřebují 250.000.000 dolarů, přičemž většina z těchto léků je většinou jen variací na existující témata.

Vivisektoři říkají: Farmaceutické firmy se nikdy neodváží připustit, že pokusy na zvířatech jsou bezvýznamné, protože kdyby tak učinily, vystavily by se hromadným soudním sporům s pacienty, kteří doplatili na neadekvátně testované léky.

Pravda je, že: K podpoření ukončení používání zvířat by bylo možné vypracovat moratorium na odpovědnost za minulost těchto firem.

Vivisektoři říkají: Ročně se uskuteční jen několik pokusů na zvířatech.

Pravda je, že: lidé, kteří využívají a schvalují používání zvířat při laboratorních pokusech, se příliš nezabývají jejich počítáním a tak nikdo s určitostí neví, kolik se v laboratorních experimentech použije zvířat. Nicméně dle informovaných odhadů jde celosvětově asi o 250 milionů ročně. To činí zhruba mezi 100.000 a 125.000 každou hodinu. Neboli přibližně 2.000 zvířat za minutu.

Vivisektoři říkají: Vivisekce nepředstavuje velký obchod.

Pravda je, že: Jde o obchod, v němž se točí miliardy. Vedle dotací a tučných platů, jež dostávají vědci provádějící pokusy na zvířatech, existuje mnoho velkých prosperujících podniků dodávajících zvířata, klece a omezovací prostředky. Jedna myš může stát až 100 dolarů. Opice obvykle přijdou na desítky tisíc dolarů, protože se musí chytnout ve volné přírodě a díky tomu jich spousta zahyne během převozu do laboratoří.

Vivisektoři říkají: Protože zatím nejsou dostupné alternativní testy, s jejichž pomocí bychom mohli ohodnocovat všechny existující karcinogenní látky v našem prostředí, měli bychom vědcům umožnit pokračovat v testech s použitím zvířat, dokud nebudou dostupné jiné testy.

Pravda je, že: Dr. Bruce Ames z Kalifornské univerzity je vědec, jenž v sedmdesátých letech vyvinul laboratorní test určený k měření úrovně, při které se chemikálie mohou chovat rakovinotvorně. Ovšem v dnešní době Ames věří, že testy na zvířatech použité k ohodnocení potenciálních karcinogenních látek dávají klamné výsledky, protože jsou založeny na nepřesných představách o tom, jak se rakovina vyvíjí a jakým způsobem mohou být data získaná při použití vysokých dávek chemikálií použita k ohodnocení účinků malých dávek. Původní teorie byla taková, že ničí-li látka DNA, pak způsobuje rakovinu. Ovšem dnes Ames poukazuje na to, že při některých testech může rakovina vzniknout jako důsledek toho, že vysoká dávka chemikálie zničí buňky, čímž podnítí dělení buněk, což hrozí vznikem rakoviny. Podle testů na zvířatech se karcinogeny vyskytují běžně v kávě, rajčatovém protlaku, oříškovém másle a alkoholických nápojích - a jsou až 200krát nebezpečnější než zakázané chemikálie.
Nejabsurdnější ukázkou bezvýznamnosti testů na zvířatech je fakt, že při standardních testech na krysách se neprokázala karcinogennost cigaretového kouře. Krysy mohou rovněž konzumovat velké množství alkoholu, aniž by to uškodilo jejich játrům. Pomocí standardního protokolu Národního institutu pro výzkum rakoviny v USA se podařilo úspěšně prokázat pouze sedm z devatenácti známých karcinogenů. Testování in-vitro je citlivější, přesnější a levnější.

Vivisektoři říkají: Jednou z výhod používání zvířat je, že nezáleží na jejich věku a pohlaví.

Pravda je, že: Při užívání léků u lidí hraje věk a pohlaví důležitou roli. Např. když byl lék Opren - prodávaný pro léčbu artritidy - testován na lidech, nebyl testován na starých lidech. Později se ovšem zjistilo, že u starších pacientů dochází k mnohem nebezpečnějším reakcím. Rovněž tak velmi záleží na věku i pohlaví zvířat. Staré krysy jsou daleko náchylnější k onemocnění rakovinou než mladé a v rámci jednoho druhu existuje mnoho dalších důležitých rozdílů. Krysí samice jsou obvykle citlivější na toxické látky než samci. Zajímalo by mne, kolik výzkumníků, kteří o tom vědí, záměrně používá při testování nových léků mladé samečky, aby zjistili, že léky jsou "bezpečné". Jiný příklad rozdílů v rámci jednoho druhu je u šimpanzů. Při experimentech s nimi se stále používají jedinci různého věku navzdory známým enormním rozdílům mezi nedospělými a dospělými zvířaty po stránce fyziologické, anatomické a sexuální.

Vivisektoři říkají: Několik držitelů Nobelovy ceny vyjádřilo svoji podporu pro pokusy na zvířatech. To znamená, že by se v těchto experimentech mělo pokračovat.

Pravdou je, že: Mnoho držitelů Nobelovy ceny je nevyhnutelně členy vědeckého establishmentu. To, že někteří podporují pokusy na zvířatech, těžko někoho překvapí. Mě daleko více přesvědčuje fakt, že většina výkonných lékařů věří, že pokusy na zvířatech mohou dávat chybné výsledky z důvodů anatomických a fyziologických rozdílů. Nedávný průzkum mezi lékaři ve Velké Británii ukázal, že 88% jich souhlasí s tím, že pokusy na zvířatech mohou být zavádějící.

Vivisektoři říkají: Proč by vivisektoři pokračovali v pokusech na zvířatech, kdyby bylo jasně prokázáno, že tyto pokusy jsou bezvýznamné a zavádějící?

Pravda je, že: Vivisektoři se rozhodli pokračovat dál v tom, co dělají, protože kdyby změnili své názory, připustili by, že se mýlili. To by znamenalo vystavit se výsměchu a opovržení, mohli by se dostat do právních sporů a museli by uznat, že veškerá práce, kterou v minulosti vykonali, byla zbytečná. Tisíce léků uvolněných do prodeje na základě pokusů na zvířatech by musely být staženy a znovu otestovány. A mnoho by jich pak bylo zakázáno. Výzkumníci by zjistili, že jejich skromné znalosti jsou bezcenné a ztratili by rozsáhlá oddělení a veliké průmyslové platy. Znehodnotily by se jejich domnělé úspěchy a vyšlo by najevo, že promrhali svůj život. Neudivuje mě, že se tvrdě brání. Zatím se dají pokusy na zvířatech provádět rychle a lehce. Používáním zvířat lze vždy něco ukázat a pokusy na zvířatech vedou ke spolehlivému přísunu vědeckých referátů.

Vivisektoři říkají: Díky pokusům se zvířaty jsme dosáhli mnoha významných objevů.

Pravda je, že: Vivisektoři a jejich příznivci se zaručeně snaží prokázat své zásluhy téměř na všech vědeckých objevech. Protože jsou pokusy na zvířatech tolik rozšířeny, vivisektoři zkoušejí prokázat svou odpovědnost za všechny pokroky v biomedicíně. Nepřekvapilo by mne, kdybych se od vivisektorů doslechl, že díky pokusům na zvířatech vznikl také spalovací motor, televize a opékač topinek.

Vivisektoři říkají: Vivisektoři vydali zákoník, který zajišťuje, že bude o zvířata dobře postaráno.

Pravda je, že: Pro vivisekci nemůžete mít žádné zákoníky, stejně jako je nemůžete mít pro znásilnění či vraždu. ("Je v pořádku, když znásilníte ženu, pokud ji předtím zaplatíte večeři a postaráte se, že to bude na teplém místě a na zemi bude dost slámy?")

Vivisektoři říkají: Ti z nás, kdo nesouhlasí s vivisekcí, by změnili svůj názor, kdyby onemocněli buď oni anebo jejich příbuzní.

Pravda je, že: Názor bychom nezměnili, protože víme, že pokusy na zvířatech nám nepomohou a navíc prodlužují užitečný vývoj ve světě medicíny.

Vivisektoři říkají: Mnohé léky vyvíjené ve farmaceutických ústavech mají často velké použití i u zvířat.

Pravda je, že: Tohle je jejich oblíbený argument. Jedna velká tabáková společnost nedávno u soudu prohlásila, že vystavovala myši cigaretovému kouři proto, aby se lépe naučila myším pomáhat. To je irelevantní argument. Nyní se léky používají na zvířatech jako produkty. Testují-li se veterinární léky stejně dobře jako léky humánní medicíny, zabíjí se nepochybně nákladnými léčbami tisíce zvířat. Je absurdní argumentovat, že je v pořádku sešít naprosto zdravému kotěti oční víčka anebo zkoušet opatrně přivést opici do deprese, aby bylo možné léčit jiné zvíře. Jaká je logika v trápení a zabíjení zvířat, abychom našlí způsoby jejich léčení? Většina veterinárního výzkumu je navržena spíše tak, aby se zvýšily zisky farem, než aby se léčila zvířata. Je možné, že léčením nemocných koček se experimentátoři naučí dost, aby mohli léčit další kočky. Ovšem předtím, než se podaří dosáhnout platných a smysluplných výsledků, je třeba zvážit množství různých faktorů.

Vivisektoři říkají: Genetické pokusy na zvířatech pravděpodobně povedou k obrovským pokrokům v medicíně.

Pravda je, že: První tři "vymoženosti" vyvinuté genetickými inženýry jsou: forma tabákové rostliny odolná proti škůdcům, druh telete, jež je tak velké, že musí být porozeno císařským řezem a hybridní koza-ovce. Jsou-li genetické pokusy opravdu nezbytné, (a to je otázka do debaty) mělo by se vědcům doporučit používání lidských genů.

Vivisektoři říkají: Pokusy na zvířatech provádí mnoho lékařů.

Pravda je, že: toto tvrzení není pravdivé. Pokusy na zvířatech provádí velmi málo medicínsky kvalifikovaných doktorů. Většina lékařů, kteří vyjádřili svůj názor na věc, souhlasí, že pokusy na zvířatech mohou být zavádějící.

Vivisektoři říkají: Kdyby výkonní lékaři nesouhlasili s vivisekcí, říkali by to více na veřejnosti.

Pravda je, že: Mnoho lékařů se bojí znepokojení velkých mezinárodních farmaceutických společností či medicínského establishmentu (jenž je silně ovládán farmaceutickým průmyslem.) Avšak čím dál více lékařů nachází odvahu mluvit nahlas.

Vivisektoři říkají: Skupiny antivivisektorů často používají informace získané od aktivistů, kteří se vloupali do laboratoří.

Pravda je, že: Laboratoře jsou obvykle dobře utajené a neumožňují veřejnosti podívat se na jejich práci (přestože často používají veřejné peníze.) Výsledkem je, že jediný způsob, jak se veřejnost může dozvědět, co se děje uvnitř, je vloupat se dovnitř. Tímto způsobem se podařilo objevit mnoho nečestných, nezpůsobilých a ilegálních praktik.

Vivisektoři říkají: Bez pokusů na zvířatech by se chirurgie nedostala tak daleko.

Pravda je, že: To je nesmysl. Chirurgické pokusy na zvířatech mohou být neúměrně zavádějící. Vezměte si např. psychochirurgii. První leukotomie (chirurgické přetětí nervových spojů v předních lalocích) se uskutečnily v roce 1930, kdy panovala domněnka, že zdrojem falešných představ u psychiatrických pacientů jsou frontální laloky (přední lalok v mozku). Američtí pracovníci v roce 1935 odstranili přední laloky šimpanzů a domnívali se, že zvířata jsou potom spokojenější. Od té doby, na základě těchto pokusů, byly tisícům pacientů odstraněny frontální laloky a tato operace se používala na široké spektrum onemocnění včetně schizofrenie, deprese, obsedantní neurózy (nutkavé neurózy), úzkosti, hysterie, ekzémů, astmatu, chronického revmatismu, mentální anorexie (duševní porucha obživného pudu - odmítá jídlo, chce zhubnout), vředové choroby, tuberkulózy, hypertenze, angíny, rakovinových bolestí a vedlejších účinků léků. Je dobré rovněž připomenout, že na staletí chirurgy pomýlila dva tisíce let stará Galenova práce s prasaty. Galen založil své spisy a přednášky na experimentech prováděných na prasatech. Historikové medicíny dnes všeobecně uznávají, že Galenova práce pozdržela na staletí vývoj medicíny, dokud se nepodařilo překročit náboženská omezení a lékaři nesměli rozříznout mrtvé lidské tělo a objevit, že mezi anatomiemi člověka a prasete jsou obrovské rozdíly.

Vivisektoři říkají: Aby se chirurgové naučili své dovednosti, musí se učit na zvířatech.

Pravda je, že: Chirurgové ve většině zemí - např. v Británii - se své dovednosti učí na lidských pacientech, nikoliv na zvířatech. I zákon uznává absurditu výuky chirurgie na zvířatech a britští chirurgové se musí učit svou práci na lidech. Mnoho vivisektorů nemá kvalifikaci k výkonu lidské chirurgie. Základní chirurgické techniky jsou značně jednoduché a dají se rychle a snadno naučit na operačním sále při asistování zkušenějšímu chirurgovi. Díky rozdílům v anatomii nemají operace prováděné na zvířatech pro chirurgy žádnou hodnotu a mohou vyvolávat mylný pocit sebedůvěry a neopatrnost.

Vivisektoři říkají: Experimentátoři se zvířaty mají ze své práce potěšení a měli by mít možnost ve své práci pokračovat.

Pravda je, že: Necháme-li stranou jasné morální a etické argumenty o tom, zda vědci mají či nemají právo používat zvířata pro vlastní potěšení, je zde jiný problém. Dnes máme jasné důkazy o tom, že lidé, kteří provádějí pokusy na zvířatech, se vystavují nebezpečí. Poslední zpráva z JAMA popisuje velké zvýšení výskytu chronické choriomeningitidy u laborantů, kteří přicházeli do styku s myšmi a myšími tkáněmi. Když se v Pasteurově institutu v Paříži provedlo zhodnocení zvýšení počtu úmrtí laborantů na různé rakoviny, přišlo se na to, že tito lidé měli velké množství sarkomů (typ zhoubného nádoru) a lymphomas (zánětlivé či nádorové zbytnění mízní uzliny). A zpráva v The Lancet zase zmiňuje zhoubné nádory a rakoviny krve a zvýšené nebezpečí rakoviny mozku a nervových systémů a žaludku mezi laboratorním personálem. Pokusy na zvířatech by se měly zastavit, aby se personál laboratoří nemusel záměrně vystavovat nepřijatelným rizikům.

Vivisektoři říkají: Pokusy na zvířatech pomáhají odhadnout efektivitu nových léků vyvinutých k léčbě duševních chorob.

Pravda je, že: Zvířata netrpí stejnými pozorovatelnými duševními poruchami jako lidé. Jak mohou vývojoví pracovníci vědět, zda zvířata trpí či netrpí falešnými představami či halucinacemi? Dělaly se pokusy, při kterých se vyprovokovávaly myši ke rvačce elektrickými šoky a pak se uklidňovaly pomocí sedativ - ale jaký je z toho závěr? Pokusy na zvířatech rovněž selhávají při pokusech o prokázání závislosti. Například, když se poprvé na zvířatech testovaly benzodiazepiny, vývojoví pracovníci ohlásili, že tyto látky utlumují opice, psy, lvy a tygry. Tyto testy se pak použily k povzbuzení lékařů, aby předepisovali benzodiazepinové léky obrovskému množství pacientů. Avšak tytéž testy nenaznačily, že se benzodiazepiny ukáží být nejvíce návykovými ze všech moderních léků.

Vivisektoři říkají: Základní výzkum dlouhodobě pomůže lidským pacientům, přestože nebude nikdy možné říci jak nebo kdy se prokáže hodnota tohoto výzkumu. Pravda je, že: Aby byl výzkum užitečný, musí se pečlivě naplánovat a spolehlivě provádět. Avšak většina moderních výzkumů je tak špatně naplánována a prováděna, a tolik výzkumných pracovníků "zašvindlovává" své výsledky, že z toho nikdy nebude žádný prospěch. V nedávném úvodníku v British Medical Journal se píše, že moderní zprávy jsou tak špatně sepsané, že 99% z nich je neplatných. Vědci spoléhají na to, že jejich práci podrobí otázkám jen pár lidí. V tomtéž úvodníku rovněž stojí, že 85% lékařských výkonů nebylo nikdy patřičně otestováno. Měli bychom použít naše omezené prostředky na ohodnocení existujících terapií.

Vivisektoři říkají: Zvířata jsou držena v dobrých podmínkách.

Pravda je, že: Zvířata nejsou držena v dobrých podmínkách. Znovu a znovu se objevují důkazy o tom, že zvířata jsou chována v žalostných podmínkách. Tyto podmínky činí výsledky výzkumů ještě nespolehlivějšími než jsou. Ve vedení mnohých výborů a organizací teoreticky zřízených za účelem dohlížení na dobré zacházení se zvířaty jsou lidé z výzkumných týmů či lidé, kteří podporují pokusy. To je jako kdybychom kriminálníkům dovolili dělat policisty.

Vivisektoři říkají: Zvířata jsou nám podřízena, takže je dokonale přípustné dělat s nimi, cokoliv se nám zachce.

Pravda je, že: Stejné argumenty používají rasisté, sexisté a jiní. Experimentujeme-li se zvířaty, poněvadž jsou hůře intelektuálně vybavena (a to je v mnoha případech pochybný argument), proč nedovolujeme provádět pokusy na duševně chorých a na kojencích a malých dětech?

Vivisektoři říkají: Zvířata necítí bolest a utrpení stejně jako lidé - tudíž jsou pokusy na nich oprávněné a ospravedlnitelné.

Pravda je, že: Veškeré dostupné důkazy naznačují, že zvířata cítí bolest a utrpení ze stresu. Předpokladem pro vnímání bolesti je centrální nervový systém, systém periferních čidel bolesti a řada nervových spojů mezi čidly a centrálním nervovým systémem. Všichni obratlovci tyto tři prvky mají a tedy nepochybně cítí bolest.

Vivisektoři říkají: Zvířata jsou velice podobná lidem a tudíž testy na nich prováděné jsou spolehlivé.

Pravda je, že: Vezměte si například lék LOSEC, jenž vyrábí firma Astra Pharmaceuticals Limited. LOSEC je jedním z nejlépe se prodávajících léků proti rakovině. Přestože rané testy ukázaly, že LOSEC může způsobovat rakovinu u krys, léku byla přesto udělena licence k jeho předepisování lidským pacientům. Farmaceutická firma připouští, že "u dlouhodobě sledovaných krys bylo zjištěno zmnožení žaludečních buněk a karcinoidy ve sliznicích" (karcinoid - nezhoubný nádor podobný rakovinnému), ale zdůrazňuje, že "u pacientů léčených nepřetržitě 4 roky se nevyskytly žádné změny na sliznici jež by souvisely s léčbou." Tamoxifen, látka, jež se nyní testuje jako léčivo proti rakovině prsu, způsobuje vznik nádorů jater u krys. Toto zjištění se bere jako špatná zpráva pro krysy, ale jako bezvýznamnost pro ženy. Takže, pokud farmaceutické firmy a orgány pro kontrolu jejich výrobků mohou ignorovat testy na zvířatech, když se jim to hodí (podle všeho na základě toho, že se zvířata liší od lidí), co na Zemi může být důvodem k pokračování těchto testů? A nejsou to jen léky, kde se projevují rozdíly. Nedávný úvodník v British Medical Journal uvádí, že "na základě studií zvířat je jasné, že jsou značné rozdíly v účincích vasektomie (vyříznutí části chámovodu k dosažení neplodnosti) mezi jednotlivými druhy. Tyto účinky nemůžeme znát, pokud aplikujeme některé z těchto modelů na člověka."

Vivisektoři říkají: Pokusy na zvířatech nám pomáhají v boji proti rakovině.

Pravda je, že: Jeden americký toxikolog ukázal, že testy provedené na kryse dávají výsledky, jež se dají přesně použít na člověka pouze v 38% případů. Házení mincí dává alespoň 50% naději na úspěch. Podle Dr. Irwina Brosse, jenž podal svědectví Kongresu Spojených Států, "konfliktní výsledky pokusů na zvířatech často prodlužují boj proti rakovině a překážejí mu, nikdy nezaznamenaly jediný podstatný pokrok ať už při prevenci anebo při léčení rakoviny u lidí." Jeden velice významný vědec po dlouhé době studia pokusů s rakovinou uzavírá: "Zůstalo na mně podat ucelený obraz o rakovině... a já nevěřím, že kdokoliv, kdo to dělá s nezaujatou myslí, může dospět k jinému závěru, než že hledat příčinu či léčbu rakoviny pomocí pokusů na nižších zvířatech je zbytečné. Vynaložili jsme zbytečně mnoho času a peněz." Americká Správa jídla a léků nyní vyvinula "testovací záhon" vytvořený z tkáně lidských svalů, jenž se dá použít ke spolehlivému testování léků proti rakovině. Čemu byste dali přednost: léku otestovanému na myších či léku testovanému na buňkách přesně shodných s těmi ve vašem těle? Vztahy mezi chemikáliemi, rentgenovým zářením, jídlem a azbestem a různými typy rakoviny se podařilo objevit poté co lékaři prostudovali lidské pacienty - nikoliv zvířata.

Vivisektoři říkají: Chceme-li někdy najít způsob léčby AIDS, jsou k tomu nezbytné pokusy na zvířatech.

Pravda je, že: Všechny pokusy, při kterých se vědci snažili přenést AIDS na zvířata, selhaly. Při rozdílech mezi imunitním systémem zvířat a člověka to těžko někoho překvapí. Přestože žádné zvíře nebylo nikdy infikováno virem HIV, testovaná zvířata jsou považována za "nebezpečná" a "infikovaná" a jsou zbavena jakéhokoliv kontaktu s člověkem či jinými zvířaty.

Vivisektoři říkají: Díky pokusům na zvířatech se podařilo vyvinout vakcínu proti obrně, jež zachránila tisíce, ne-li milióny životů.

Pravda je, že: Prvotní průlom se podařilo udělat v roce 1949 za pomoci kultury lidské tkáně. V padesátých letech se pak používala tkáň opičích ledvin, protože v té době to byl standardní laboratorní postup - nikdo si neuvědomil, že jeden z virů, jež se běžně nacházejí v buňkách opičích ledvin, způsobuje u lidí rakovinu. Pokud by se použily k výrobě vakcíny lidské buňky, nemusela být původní vakcína tak katastrofální. Mnoha úmrtím na obrnu se dlouho před uvedením vakcíny podařilo předejít díky lepší hygieně, lepšímu bydlení, čistší vodě a lepšímu jídlu. Někteří vědci tvrdí, že vakcína proti obrně se stále testuje na zvířatech. Ale neměla by. Již před více než deseti lety doporučila Světová zdravotnická organizace nepoužívat pokusy na zvířatech tam, kde se k výrobě vakcíny používají lidské buňky.

Vivisektoři říkají: Pokusy na zvířatech pomáhají lékařům léčit vysoký krevní tlak.

Pravda je, že: Zvířata používaná v laboratorních experimentech normálně netrpí vysokým krevním tlakem. Výzkumníci mohou zvýšit jejich tlak pouze podvázáním cév, odstraněním ledvin anebo tak velkým zásahem do fyziologie či anatomie zvířete, že se ztrácí jakákoliv podoba se skutečností. Pokroky v léčbě vysokého krevního tlaku pocházejí z klinických pokusů.

Vivisektoři říkají: Pokusy na zvířatech pomohly při léčbě artritidy.

Pravda je, že: Laboratorní zvířata normálně artritidou neonemocní. Při testování nových léků výzkumníci vstřikují zvířatům do kloubů dráždivé látky, čímž se vytvoří na koncích kostí záněty. To ale ještě není artritida. Zkoušet najít dietu na artritidu podáváním různé potravy zvířatům je ještě absurdnější, protože lidé nejí stejný typ potravy jako zvířata.

Vivisektoři říkají: Pokusy na zvířatech pomohly při léčbě cukrovky. Pravda je, že: Poprvé byl vztah mezi pankreatickou žlázou a cukrovkou objeven roku 1788 - bez jakýchkoli pokusů se zvířaty. Předtím v roce 1766 lékaři ukázali, že moč diabetiků obsahuje cukr. Pokusy na zvířatech pouze oddálily dobu, kdy se mohli začít diabetičtí pacienti léčit.

Vivisektoři říkají: Lidé, kteří provádějí pokusy se zvířaty, jsou humánní a mají rádi zvířata.

Pravda je, že: Existují svědectví o tom, že vivisektorům jejich práce otupuje city. U studentů podporují pokusy na zvířatech nehumánní přístup k životu.

Vivisektoři říkají: Pokusy na zvířatech zachránily milióny životů.

Pravda je, že: Pokusy na zvířatech jsou odpovědné za milióny smrtí. Jako výsledek pokusů na zvířatech bylo na trh uvedeno mnoho nebezpečných a smrtelných látek (např. tabák). Téměř všechny léky, jež mají vedlejší účinky, byly testovány na zvířatech.

Tento projev byl původně publikován v European Medical Journal, Lynmouth, Devon, EX35 6EE.

Knihy od VERNONA COLEMANA