|
|
|
|
|
Přelidnění velkých měst a jeho důsledky |
|
|
|
|
A. Důsledky přelidnění |
|
|
Zkoumání přelidnění u zvířat svědčí o tom, že stres je mechanismus vyvolávající nenormální sociální chování, nemoci a vysokou úmrtnost, které pramení z velké hustoty zvířat. Ve volné přírodě se běžně počet jedinců zvyšuje dokud nehrozí nedostatek potravy, potom dochází ke spuštění mechanismu redukce populace. |
|
Sociální mechanismus je založen na ustálené hierarchii dané symbolickými vzájemnými souboji. Avšak již při náznaku nedostatku potravy, území apod. dochází k dramatickému nárůstu agresivity uvnitř populace. Slabší jedinci jsou vytlačeni ze společenství a tím odsouzení ke smrti. |
|
V laboratorních podmínkách byly prováděny pokusy na krysách: při zajištění dostatku potravy a jiných potřeb, ovšem na omezeném prostoru, pokračoval stále nárůst populace. Značně však vzrostla agresivita uvádějící mnoho zvířat do nepřetržitého stresu. Pouze ta nejsilnější byla schopna si uhájit své teritorium. Stres však vyústil ve změněné sociální chování. Někteří jedinci přestávali rozlišovat mezi partnery stejného a opačného pohlaví, někteří se stali úplně pasivními a další hyperaktivní v sexuálních i sociálních stycích (způsobilo další narůstání stresu). Několik propadlo šílenství a napadalo všechny ostatní. Konečně samičky zanedbávaly péči o své potomky do té míry, že se nedožili dospělosti. To vše vedlo ke snížení počtu reprodukce schopných jedinců a nárůstu úmrtnosti mláďat. |
|
Biologický kontrolní mechanismus je založen na obranné reakci organismu působící proti stresu, přičemž dochází současně k útlumu funkce ostatních orgánů a tvorby hormonů určujících sexuální chování. |
|
Shrneme-li pak výsledky těchto výzkumů, docházíme k určité podobnosti s důsledky přelidnění ve velkých městech: stres, odcizení, nepřátelství, sexuální perverze, rodičovská nezpůsobilost a násilí. Avšak výzkumy prováděné v lidské populaci ukázaly, že toto srovnání je plné otázek a výsledky jsou přinejmenším rozporuplné. |
|
Je mimo diskusi, že lidé jsou citliví na dostatek místa příp. počet spolubydlících. Nespokojenost v tomto ohledu je nejčastějším důvodem k přestěhování. Ale studie (Honolulu, Chicago, Hong Kong, Nizozemí) neprokázaly, že by přelidněnost obecně zabraňovala spokojenému životu. |
|
Statistiky prokázaly, že přelidnění samo o sobě nemá vliv na zdraví obyvatelstva do té míry, jako jeho sociální a biologické důsledky. Co se týká reprodukce, některé výzkumy dokázaly vliv přelidnění na zvýšenou porodnost a úmrtnost, zatímco jinde ovlivňuje plánování velikosti rodiny. Ve stísněných podmínkách je snížen rodičovský dohled, což je zdůvodněno snahou dát dětem větší volnost. Další výzkumy dokazují, že dochází k podstatnému narušení rodinných vztahů. Anglická studie prokázala, že přelidnění neovlivňuje počet přátel v okolí bydliště, zatímco v Hong Kongu vede k menší návštěvnosti mezi známými. Byla hledána i spojitost mezi stísněnými podmínkami a nespokojeností obyvatel vedoucí k válkám. |
|
Celkově se zdá, že dochází především k redukci sociální interakce a snížení kvality sociálních vztahů. |
|
|
|
B. Jak na nás přelidnění působí? |
|
|
Kromě stresového modelu však existují ještě další – například model „paralelní kultury“: |
|
Velikost populace a její hustota zapříčiňují formování odchýlených forem kultury, která spočívá v „nekonvenčním“ chování jako nezákonnosti, alkoholismu, rozvodech, bezbožnosti, rozdílnosti politického názoru, umělecké inovaci a zločinu. Důležité je však poznamenat, že tyto aktivity nejsou přímo spojovány s patologií. I když může být na jedné straně důsledkem společenská dezorganizace, na straně druhé jsou tyto snahy i určitým přínosem pro lidstvo. |
|
Model „dané příležitosti“ se vztahuje ke spojení mezi přelidněním a zločinem. Přelidnění není chápáno jako příčina, spíše jako podmínka – nabízí totiž snadný přístup cizím lidem do společných prostor města (haly, parky, ulice, parkoviště,…), které jsou samotnými obyvateli obtížně kontrolovatelné. Zločinci to umožňuje kdykoli vstoupit, spáchat zločin a nepozorovaně odejít. |
|
Proto je nutné umožnit pozorování aktivit na společných plochách: |
|
a/ budova by měla být projektována tak, aby vrátný nebo policie mohla snadno kontrolovat veřejné prostory v několika směrech včetně ulice. Veřejné plochy a hřiště by neměly být rozlehlejší než 120 m v průměru (tj. vzdálenost, na kterou je ještě jasně rozpoznatelná činnost osob). b/ umožnění pozorování veřejných prostranství samotnými obyvateli okolních domů v průběhu všedního dne (např. z kuchyní); zpřehlednění vstupů do objektů, schodišť a chodeb. c/ polyfunkčnost veřejných prostor zaručuje nepřetržité využívání a tím i dohled zabraňující spáchání zločinu. |
|
Pro účely těchto modelů se stísněností rozumí situace, kdy se lidé žijící ve vzájemné blízkosti často střetávají při svých každodenních činnostech. Interakcí se rozumí verbální i nonverbální komunikace stejně jako přizpůsobení se pohybu a aktivitám druhých. |
|
Mnoho interakcí je zapotřebí k provádění takových základních činností jako je příprava a konzumace jídla, úklid, péče o děti nebo sledování televize. Intenzívní výměna názorů potřebná k provádění těchto činností často staví jedince do pozice bojujícího o použití prostoru a zařízení, která jsou současně objektem požadavků druhých, a zaplétaného do nejnapjatějších vztahů – například při výchově dětí. |
|
Napětí ve stísněné domácnosti se může umocnit, když je přelidněné i okolí. Dochází pak k častým střetům s osobami s neznámými úmysly nebo s těmi, jejichž zásady jsou v rozporu s našimi. Časté rozepře v domácnosti a při rodinných aktivitách mohou naplnit smysly do té míry, že dojde k nepřetržitému napětí. Jestliže jedinec nemůže opustit stísněnou domácnost nebo zvýšit svoji toleranci k nedobrovolné interakci, můžeme pozorovat následky na zdraví (žaludeční vředy, vysoký krevní tlak; u žen ovlivňuje schopnost početí) i v osobním a společenském životě. (Obyvatelé přelidněných domácností navíc bývají většinou lidé s nízkým příjmem, kteří si nemohou dovolit zlepšit své podmínky přestěhováním nebo zaměstnáním pomocné síly). |
|
Dalším důsledkem přelidněnosti je agresivita, která má redukovat nebo vyloučit nežádoucí interakci spojenou se stísněnými podmínkami. Běžné formy agrese jako hádky s partnerem nebo trestání dětí mohou nastolit potřebný pořádek. Avšak ve stísněné domácnosti, kde úzké vztahy, komplikované přísnými tresty a silným citovým rozrušením, způsobují nesnadné nastolení rituálů a stylizovaných reakcí, může být agrese snadno zveličena. Agrese samotná se stane zdrojem dalších útočných impulsů. Útočník je rozpolcený v agresi proti lidem, o které se stará. Pro příjemce tento čin znamená selhání v očekávání druhých. Pozorovatel vidící ty, se kterými se identifikuje, jak se častují nadávkami cítí, že je v sázce jeho vlastní já nebo je tímto konfliktem rozpolcen. Ve vzrušené atmosféře s množstvím útočných podnětů se také snadno stává agresivním. Proto můžeme předpokládat, že nalezneme hádající se partnery, rodiče bijící své děti, děti peroucí se navzájem, hádající se sousedy a politickou bojovnost spíše mezi rodinami žijícími ve stísněných podmínkách než naopak. Zvýšená agresivita vede k celkovému zhoršení vztahů mezi členy rodiny, přáteli, příbuznými a společenskými organizacemi. |
|
Ústup je zároveň prostředek ochrany i útěku. Přílišné zatížení mezilidských vztahů může u obyvatel přeplněných domů vytvořit mechanismus k vlastní ochraně. V řízení kontaktů pomocí úsečných a praktických pojmů mohou osoby přehlížet potřeby, zájmy a požadavky těch, které nepotřebují k uspokojení vlastních osobních potřeb. Nemusí to vést pouze k neochotě okolostojících pomoci tomu, kdo je v nesnázích, ale i povzbudit k provedení zločinu – zločinci vědí, že kromě policie nikdo nezasáhne. Pasivita se může projevit i v tendenci nenavazovat vztahy s přáteli a sousedy a nezapojovat se do dobrovolných organizací a politických aktivit. V rodině může vést ke snížení náklonnosti a omezení společných aktivit, včetně úplného nebo dočasného opuštění rodiny nebo poslání dětí na výchovu k příbuzným. Jako způsob úniku můžeme započítat i nadměrné pití alkoholu, používání drog, nadměrný spánek a sledování televize. |
|
|
Literatura: |
|
Výňatek z knihy: Alan Booth: „Urban crowding and its consequences“, Praeger Publishers, New York 1976. |
|
(Zkrácený překlad pro studijní účely – Osamu Okamura) |
|
|
|
|
|
|
|
|
Japonský vesnický dům zpět k přednáškám o japonské architektuře |
|
Kontinuita životního prostoru. O vztahu japonské architektury k přírodnímu prostředí. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
