8. Technika boje na zemi

8.1 Ne waza - technika držen

8.1.1 ÚVOD DO NE WAZY

Nyní přejděme do boje na zemi a začněme technikou držení - ne wazou. Ukážeme si několik základních držení, která spadají, stejně jako chvaty z boje v postoji, které jsme si ukázali několik stran dozadu, spadají do vědomostí 5. kyu.
Ne waza je podstatnou součástí zápasu v judu a jsou závodníci, kteří upřednostňují boj na zemi před bojem v postoji.

8.1.2 NÁCVIK CHVATŮ NE WAZY

8.1.2.1 KESA GATAME

V okamžiku, kdy tori hodí ukeho a soupeři jsou po dopadu ukeho v postavení bokem k sobě, je výhodné použít základního držení kesa gatame nebo některé z jeho variant.
Nejprve tori přitiskne pravou stranou hrudníku ukeho k zemi a levou rukou přitáhne pravou paži ukeho do svého podpaždí. Stálým Tahem k levému boku přes své pravé rameno, umístěné těsně pod soupeřovým pravým ramenem, ukeho pravou paži kontroluje. Tori však může levou paži také ovinout kolem.

Obrana
1. Uke se přetočí na pravý bok a vytažením své pravé paže zruší její kontrolu. Tento způsob obrany Ize uplatnit, je-li kontakt toriho stehna s ukeho ramenem nedokonalý.
2. Uke spojí své paže okolo toriho trupu a důrazným otočením trupu proti torimu naznačí únik 
3. V okamžiku toriho zpětné reakce velice silně zmáčkne útočníkova žebra, přemístí své paty co nejvíce pod jeho těžiště, přetočí ho zpět a nasadí své držení.
4. Uke uchopí levou rukou zespodu toriho pravý loket a silně zatlačí směrem za svou hlavu; tím si uvolní hlavu ze sevření. Pak uchopí levou rukou, pravou stranu toriho límce a záhájí kata žuži žime.

8.1.2.2 KUZURE KESA GATAME

Tento chvat se liší od základní techniky kesa gatame tím, že tori má pravou paži pod levou paží ukeho. Má možnost buď opřít pravou dlaň a předloktí o tatami, nebo uchopit límec soupeře. Účinná je rovněž varianta makura kesa gatame, tj. uchopení vlastního podkolení pravou rukou. Přetáčí-li se uke ve snaze o únik směrem k torimu, je výhodné, aby tori zalehl soupeře hrudníkem a levou paži umístil vně levé paže ukeho, šíji soupeře blokuje pravým stehnem.

Obrana
1. Lze použít úniků uvedených u kesa gatame.
2. Uke uchopí levou rukou límec toriho pod jeho pravým uchem, prsty dovnitř a zatlačí proti krku. Současně rychle přitáhne paty k hýždím a napnutím nohou a rotací těla vpravo uvolní vytažením svou pravou paži a dokončí únik. 
3. Uke se snaží rotací těla vlevo porušit kontakt toriho pravé paže. Pak přemístí levou paži pod pravou paži toriho za současné rotace vpravo, zaklesne levou patu mezi nohy soupeře a útočí škrcením.

8.1.2.3 KATA GATAME

Kata gatame patří k nejužívanějším způsobům držení.
Tori obejme pravou rukou ukeho šíji a hrudníkem tiskne soupeře k tatami. Pravé koleno opírá o soupeřův bok, levou nohou opřenou prsty o zem udržuje stabilitu. Dlaní levé ruky zatlačí proti pravému lokti ukeho směrem k jeho krku a znemožní mu tak pohyb paže, kterou přidrží pravou stranou svého krku. Spojením rukou za šíjí nebo vedle šíje soupeře tori držení dokončí. Jestliže paže silně stiskne, změní se držení ve velmi účinné škrcení.

Varianta kesa gatame kei - kata gatame
Práce toriho paží je stejná jako v základním provedení, nohy však jsou v poloze jako při kesa gatame, tori tedy blokuje ve 3 bodech.

Var. kuzure kata gatame
Paže toriho pracují jako’v základním provedení, tori však leží na břiše, kolenem blokuje ukeho bok, levá noha opřená prsty o tatami je natažena daleko vzadu

Obrana
1. Uke silně zatlačí levou dlaní na svou pravou ruku sevřenou v pěst proti krku soupeře a snaží se zrušit kontrolu své šíje soupeřem. Současně se otáčí celým tělem k soupeři a snaží se přetočit na břicho. Jestliže se tori při tomto pokusu dopustí chyby a natlačí se příliš na soupeře, může uke této reakce využít k úniku přetočením na levý bok. 
2. Uke zasune pravé koleno pod toriho, zaklesne patu a přetočí toriho. 
3. Pro vyšší judisty je výhodný únik kotoulem vzad. Nejdříve ovšem musí velice intenzivním pohybem celého těla uvolnit sevření své šíje.

8.1.2.4 KAMIŠIHO GATAME

Kamišiho gatame a jeho varianty jsou podle statistiky ze soutěží nejúspěšnější technikou držení. Přispívá k tomu jistě skutečnost, že tori drží ukeho “odzadu” od hlavy, a únik je proto velmi obtížný.
V základním provedení se uplatňují dva způsoby úchopu soupeřova pasu: přes paže soupeře a pod pažemi soupeře. Při obou způsobech se tori musí opírat oběma předloktími o zápasiště za stálého tahu obou paží k svému hrudníku. Hrudníkem tlačí tori ukeho k tatami, bradu má na jeho pupku. Nohy může mít tori bud’ pokrčené, nebo napjaté, ale pohyby trupu a končetin musí koordinovat tak, aby po celou dobu držení byl jeho trup v jedné linii se soupeřovým.
Obrana
1. Uke přitáhne paty k hýždím, zatlačí oběma rukama na toriho ramena a snaží se uniknout přetočením na břicho. Účinný je také tlak rukou proti krku soupeře.
2. Uke pracuje jako v prvém příkladu, když se mu podaří přerušit kontakt se soupeřem, vsune do vzniklé mezery jedno nebo obě kolena, kterými zatlačí a unikne.
3. Uke uchopí.oběma rukama pás toriho, pevně přitáhne soupeře k sobě a přetáčí se na pravý bok. Po reakci toriho okamžitě změní směr úniku podle toriho reakce, přetočí soupeře a uplatní kuzure kamišiho gatame .
4. Uke. uchopí oběma rukama toriho pás a snaží se tlakem paží vysunout zpod těla toriho ve směru nohou. Pak provede kotoul vzad, opře se chodidly do slabin soupeře a silným zatlačením nohou vyprostí z držení hlavu a pokračuje v protiútoku škrcením okuri eri žime.
5. Uke uchopí pravou rukou, prsty dovnitř, límec soupeřova kimona pod jeho levým uchem, levou rukou, palec dovnitř, pravou stranu soupeřova límce a provede kata žuži žime.
6. Uke přiloží malíkovou hranu pravého předloktí pod toriho bradu a uchopí svůj levý rukáv v ohbí paže. Levou paží obejme soupeřovu šíji a uchopí rukáv svého kimona na pravém lokti. Stiskem obou předloktí škrcení dokončí (viz. kata te žime).
7. Uke přiloží malíkovou hranu pravého předloktí pod toriho bradu, pravou nohou obejme soupeřův krk a pravou rukou uchopí zvnějšku své pravé chodidlo. Silným přitažením pravé paže nasadí velmi účinné škrcení ( viz. aši gatame žime).

8.1.2.5 JOKOŠIHO GATAME

Jokošiho gatame a jeho varianty patří v zápasové praxi k nejpoužívanějším způsobům držení. Lze je nasadit v okamžiku, kdy je tori v postavení z boku ukeho, a pak snadno zalehne soupeře hrudníkem, tiskne ho k zápasišti a blokuje mu hlavu, trup a dolní končetiny, popř. i paži.
Základní způsob znehybnění se provádí takto. Tori tlakem hrudníku blokuje soupeře, pravou paží ho drží pod šíjí tak daleko, aby mu znehybnil šíjové svalstvo a tím znemožnil únik mostováním, levou paží podvléknutou pod jeho pravou nohou ho drží za šerpu.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat práci toriho nohou, kterou reaguje na pohyby ukeho. V základním postavení má tori obě nohy pokrčené, jedno koleno zapřené do ukeho podpaží, druhé opřené o jeho bok. Jestliže situace vyžaduje větší snížení těžiště, tori zanoží levou a opře se o prsty nohou. Jestliže se ukemu daří odtlačovat toriho pravým kolenem, tori přetočí trup vlevo a pravým stehnem blokuje soupeřovo pravé rameno jako při kesa gatame. Tori může přetočit trup a nohy i na opačnou stranu jako při uširo kesa gatame. V praxi se osvědčuje pravou rukou ukeho mírně nadzvednout a levé koleno vsunout pod jeho hýždě.
Ve variantách jokošiho gatame tori neblokuje ukeho nohu, ale má možnost uchopit zespodu jeho šerpu, nebo uchopením rukávu blokovat i jeho druhou paži. Velice účinná varianta se nazývá mune gatame, tori má ruce spojené na ukeho rameni a bradu přitisknutou k jeho krku.
Šíji soupeře Ize blokovat úchopem z opačné strany. Tori se přitom drží za vlastní šerpu, druhou rukou uchopí ukeho šerpu seshora a tiskne soupeře k zemi nebo se opře pravým předloktím o zápasiště.

Obrana
1. Uke zvedne obě nohy, pevně sevře toriho paži stehny a přibližováním nohou k podložce natáhne paži, kterou mu tori blokuje šíji. Nato podvlékne hlavu pod toriho paží a uplatní ude hišigi ude gatame.
2. Uke se volnou paží opře o toriho krk a snaží se odtlačit jeho hlavu k svému břichu. Pak rychle zaklesne podkolením toriho krk, tlakem nohy mu natáhne paži a opět uplatní páčení.
3.Uke se přetočí na bok a odtlačuje paži, kterou mu tori blokuje nohy. Když se mu podaří vytvořit mezeru, vsune jedno koleno do podpaží soupeře, dokončí odtlačení a nasadí páčení. Jestliže se ukemu podaří odtlačit podkolením toriho hlavu, je velmi účinné opřít špičku odtlačující nohy o podkolení druhé nohy. Tím je tori pevně blokován v trojúhelníku ukeho nohou a uke může bezpečně nasadit páku na loket toriho paže, jež blokovala jeho šíji.

8.1.2.6 TATEŠIHO GATAME

Tohoto způsobu držení se často používá jako následné činnosti po chvatu ouči gari nebo po jiném způsobu držení. Tori leží roznožmo na ukem, nohama tiskne jeho boky, nebo nárty blokuje jeho holeně, anebo nohy zkříží pod tělem soupeře. Jestliže se ukemu podaří uniknout paží pod stehno toriho, tori pokračuje v držení tím, že přemístí nohu podkolením až na soupeřovo rameno.
Rovněž ve způsobu blokování paží je řada možností. Základní úchop je, kdy tori blokuje šíji a hlavu soupeře spojením svých paží pod ukeho šíjí. Ke znehybnění paže a ramene ukeho dochází tím, že tori drží pravou rukou svůj límec a levou ukeho pás pod tělem. Z této pozice Ize přejít do další varianty, při níž tori uchopí levou rukou svůj pás zepředu.

Obrana
1. Uke odtlačí toriho koleno dolů, přetočí se na bok a zaklesne nohy okolo nohou toriho.
2. Uke podvlékne ruku pod soupeřovo stehno, uchopí nohavici na zadní straně, přetočí se na bok a snaží se přetočit soupeře přes své rameno. 
3. Uke uchopí pás soupeře pod jeho břichem a snaží se oběma nohama přetáčet střídavě vlevo a vpravo. V okamžiku uvolnění sevření silně zatlačí proti soupeřovu břichu a dokončí únik.

8.2 Žime waza - technika škrcení

8.2.1 ÚVOD DO ŽIME WAZY

Technika škrcení je v podstatě tlak na soupeřův krk, jehož důsledek soupeře donutí vzdát se. Rozsah dovolených technických činností je vymezen pravidly.
Judo dělí techniku škrcení podle oblasti působení do tří kategorií. V prvé působí tlak přes hrtan na průdušnici (kikan), ve druhé na krkavici a vnitřní hrdelnici (keibu seimyaku), ve třetí působí komplexně. Na výsledném efektu škrcení se vedle těchto orgánů významně podílí i nervový systém (nerv bloudivý). Účinek technicky perfektně provedeného škrcení je takřka bezprostřední a přivede škrceného během několika sekund do bezvědomí. Obecně se uvádí, že tlak na pravou stranu krku vede rychleji k bezvědomí než tlak na straně opačné. Z lékařského hlediska není toto tvrzení čím podepřít, leč jeho pravdivost je ověřena praxí.
Při škrcení je možno použít hrany předloktí, vnitřní palcové či vnější malíkové hrany ruky a límce soupeřova kimona. Nohou Ize v judu využít ke škrcení při technice trojúhelníku (sankaku), ale je třeba, aby v sevření byla umístěna soupeřova paže. Přímého škrcení nohama Ize použít jen v sebeobraně.
Podle směru působení síly dělíme škrcení do tří skupin. V prvé skupině jsou chvaty, při nichž síla působí směrem vzhůru (kraniálním), ve druhé působí směrem dolů (kaudálním) a do třetí skupiny řadíme chvaty, při nichž síla působí po obvodu krku směrem od hrtanu vzad.
Škrcení Ize využít jak při boji na zemi, tak při boji v postoji. Pro okamžitý účinek je velmi nebezpečné. Závodníci perfektně ovládající techniku škrcení vzbuzují u soupeřů respekt.
Škrcení je povoleno používat v soutěžích od kategorie starších žáků (13-14 let). V soutěžích žáků a mladších dorostenců má rozhodčí právo vyhlásit ippon za dobře nasazené škrcení, i když se soupeř ještě nevzdal. S nácvikem škrcení ovšem začínáme již při osvojování technických činností podle metodické řady pro jednotlivá kyu.

8.2.2 ZÁSADY ÚTOKU 

1. Před nasazením škrcení musí tori plně kontrolovat všechny nebezpečné pohyby ukeho, důležitou roli hrají nohy, které většinou obepínají trup nebo rameno soupeře.
2. Techniku škrcení volí tori dle své polohy vůči ukemu, a to vždy tak, aby nezrušil kontrolu nad jeho pohyby.
3. Vlastní útok, napřed dobře promyšlený, zahajuje tori přesným úchopem, po němž okamžitě následuje silný tlak na co nejmenší plochu soupeřova krku. Účinek takového způsobu škrcení je bezprostřední.
4. Účinek škrcení se zvýší, jestliže se tori před dokončením chvatu nadechne a zadrží dech, tím zpevní tělo a zvětší sevření nebo tlak na soupeře. 
5. Škrtící paže musí být při nasazení “poddajná”, jinými slovy má pracovat tak, jako by se okolo soupeřova krku ovíjel tenký provaz, který neponechá nikde mezeru. Škrcení tvrdou, “nepoddajnou” paží je neúčinné. Lze je přirovnat k vrážení tyče do krku soupeře, což mu působí bolest a je v rozporu s pravidly, ale na druhé straně umožňuje soupeři uchránit citlivé body krku a ze škrcení uniknout. 
6. Tori nesmí brát ohled na to, koho škrtí, a musí se snažit nasazený chvat vítězně dokončit. 
7. Jakmile se uke vzdává poklepem nebo slovem maita, je tori povinen škrcení okamžitě přerušit. Jestliže uke upadne do bezvědomí, musí tori ihned zahájit umělé dýchání nebo techniku kuacu (resuscitace pomocí tlaků a úderů vedených na nervová centra). 

8.2.3 ZÁSADY OBRANY 

1. V okamžiku útoku nesmí tori podlehnout panice, ale musí co nejrychleji blokovat jednou paží činnost škrtící paže ukeho a druhou zatlačit proti jejímu loketnímu kloubu. Současně se musí snažit uvolnit hlavu ze sevření a zrušit kontrolu ukeho nad svým tělem. 
2. Následuje ihned protiútok, při němž lze výhodně použít chvatů páčení. Zvlášť vhodné jsou různé varianty ude garami. 
3. Jinak platí pro obranu proti škrcení stejné zásady jako pro obranu proti držení. 

8.2.4 NÁCVIK CHVATU ŽIME WAZY 

KATA ŽUŽI ŽIME
V základním provedení sedí tori roznožmo na břiše ukeho a stehny svírá jeho trup. Levou ruku zasune prsty dovnitř límce pod soupeřovo ucho, pravou rukou uchopí jeho límec, palec uvnitř, tak, aby malíková hrana pravé ruky tlačila na krční tepnu. Pak krátkým zatáhnutím obou rukou napne tori soupeřův límec, levá ruka pokračuje v tahu, pravá zatlačí kruhovým pohybem proti soupeřovu krku a dokončí škrcení. Toto škrcení lze také s výhodou uplatnit, je-li tori ve spodní pozici a kontroluje ukeho pohyby nohama. Levé chodidlo opře do pravé slabiny soupeře, pravým podkolením ho přidržuje přes lopatky. Škrtit je možno stejným způsobem jako v základním provedení nebo levou paží obejme tori pravou paži ukeho a uchopí levou stranu límce jeho kimona, prsty uvnitř (tím paži plně kontroluje), pravou rukou, palec uvnitř, uchopí rovněž levou stranu límce a zatáhne soupeře dolů. Jakmile předkloní hlavu, tori přehodí kruhovým pohybem pravou ruku přes jeho hlavu, malíkovou hranu přiloží pod jeho pravé ucho a dokončí škrcení. Tato varianta je někdy v literatuře uváděna pod názvem tomo žime.
Třetí varianta je tehdy, když tori klečí vedle soupeře, pravým kolenem blokuje jeho pravý bok. Levou rukou, palec uvnitř, uchopí ukeho límec za krkem, pravou rukou, prsty uvnitř, pod jeho levým uchem. Pak se trupem přitáhne nad soupeřovu hlavu, zadrží dech a dokončí škrcení.

Obrana
1. Uke útočí proti paži, která je při škrcení nahoře, tj. proti pravé. Dlaň levé ruky položí pod toriho loket, pravou rukou uchopí rukáv soupeřova kimona na lokti a silně zatlačí levou rukou a zatáhne pravou za současné rotace trupu vpravo. Podaří-li se ukemu soupeřovu pravou paži zablokovat hlavou k svému pravému rameni, může uplatnit ude gatame.
2. Uke podvlékne pravou ruku pod pravou škrtící paži toriho a dlaň si opře o tvář. Současně dlaní levé ruky silně zatlačí pod soupeřův loket, rotací trupu vpravo uniká a zahájí protiútok páčením.
3. Jestliže tori škrtí ze spodní pozice, musí uke nejprve blokovat soupeřovu horní škrtící paži, tj. pravou. Zároveň se musí uvolnit ze sevření soupeřových nohou, nejlépe kolenem proti toriho stehnu, a zaujmout stabilní postoj, aby ho tori rotací svého trupu nedostal pod sebe a nemohl dokončit škrcení.

8.3 Kansecu waza - technika páčení

8.3.1 ÚVOD DO KANSECU WAZY

Páčení je technická činnost, při níž tori uvede některou skloubenou část ukeho těla do nepřiměřené polohy. Ve sportovním judu je povoleno páčit pouze loketní kloub, v sebeobraně je možno útočit na všechny klouby horních i dolních končetin a páteře.
Podle způsobu provedení dělíme páčení do tří skupin. V prvé skupině působí toriho síla přímo ve směru prstů páčené paže proti pohybu kloubu. V druhé skupině působí síla na kloub při rotaci paže dovnitř (za palcovou hranou ruky), ve třetí skupině opačně (za malíkovou hranou ruky).
Technika páčení má neobyčejně široké uplatnění. Umožňuje útok jak v boji na zemi, tak v boji v postoji. K dosažení úspěchu stačí zlomek času, neboť vlastní provedení chvatu je velice rychlé a účinek při dokonalé technice okamžitý.

8.3.2 ZÁSADY ÚTOKU

Tori útočí v okamžiku, kdy má uke paži napjatou nebo ji napne jako reakci na pohyb toriho. Tori musí především dokonale blokovat ukeho pohyby. Při technice páčení bývají v praxi zásady kontaktu a kontroly nad soupeřem často opomíjeny, takže páčení bývá neúčinné a jeho dokončení zdlouhavé. Vlastní páčení provádí tori plynule tahem nebo rotací paže. Z bezpečnostního hlediska není dovoleno nasazovat páku trhnutím. Vynaložená síla toriho musí být úměrná fyzické zdatnosti ukeho.
Jestliže se ukemu podaří intenzívní prací celého těla přerušit kontakt se soupeřem, musí se tori snažit kontakt okamžitě obnovit a pokračovat v páčení nebo přejít do jiného chvatu.
Jestliže se uke vzdává, je tori povinen páčení okamžitě přerušit. Aby nedošlo k poškození loketního kloubu; nemusí při soutěžích mládeže rozhodčí v zápasišti čekat, až se uke vzdá; a může závodníka, který technicky dokonale nasadil páčení, vyhlásit vítězem.

8.3.3 ZÁSADY OBRANY

Obecné zásady obrany jsou platné pro všechny kategorie boje na zemi. Pro techniku páčení platí, že únik z dokonale nasazené páky není bez újmy na zdraví možný.
Pokud uke nemá plnou kontrolu nad torim, je možné uniknout rychlým pokrčením a vytažením ohrožené paže, přičemž pracují i velké svaly trupu, nebo rotací celého těla ve směru ohrožené paže změnit směr působení ukeho síly a tím přerušit kontakt. U některých způsobů páčení může tori uchopit vlastní kimono nebo pomoci ohrožené paži tím, že jí uchopí druhou volnou rukou. Při rotaci těla se může také zaklesnout nohou za šíji ukeho a pak tahem celého těla dokončit únik.
Jestliže je páčení dokonale nasazeno, je nutné se ihned vzdát poklepem dlaní, slovem maita, popř. klepáním nohama.

8.3.4 NÁCVIK CHVATU KANSECU WAZY

8.3.4.1 UDE HIŠIGI ŽUŽI GATAME

Tato páka je v zápasové praxi nejpoužívanější a také nejúspěšnější. Lze ji nasadit ve všech standardních situacích boje na zemi.
V základním provedení leží uke na zádech, tori uchopí oběma rukama jeho levou paži za zápěstí a současně blokuje pohyby soupeře nohama. Levou nohu opírá nártem o soupeřův hrudník, lýtkem pravé znemožňuje pohyb soupeřovy hlavy. Při vlastním páčení sevře tori soupeřovu paži mezi stehny a pádem vzad ji napíná tak, aby palec páčené paže směřoval vzhůru. K dosažení dokonalého kontaktu s paží soupeře je třeba, aby tori seděl co nejblíže k levému rameni soupeře a pravou patu přitahoval k sobě.
Útok ze spodní pozice. Tori nejprve vychýlí soupeře směrem k sobě a přitáhne jeho paži mezi svá stehna, která stiskne. Tlakem levého lýtka dolů a břišního svalstva vzhůru dokončí páčení. Jestliže je uke ve vzporu klečmo, tori nasedne na jeho levé rameno, uchopí jeho levou paži v loketním ohbí a pádem vpřed ji páčí nebo pádem vzad přejde do pozice základního provedení chvatu. Obdobným způsobem Ize postupovat, jestliže uke pasivně leží na břiše.

Obrana
1. Jestliže tori ještě nedokončil napnutí ukeho paže, snaží se uke spojit obě ruce a otáčením k soupeři z páky uniknout.
2. Když tori napíná ukeho paži, může se uke pokusit vytočit páčenou paži malíkovou hranou vzhůru za současné rotace trupu směrem od soupeře. 
3. Útočí-li tori ze spodní pozice, může se uke pokusit soupeře nadzvednout nebo uchopit volnou rukou soupeřovu šerpu, vytočit boky a paži vytáhnout ze sevření. 

8.4 Metodika nácviku boje na zemi

8.4.1 ZÁSADY METODICKÉHO POSTUPU

Stejně jako v metodice nácviku boje v postoji používáme i v metodice nácviku boje na zemi metod tandoku renšu, učikomi geiko a kata, na něž navazují různé formy randori.

8.4.2 METODICKÝ POSTUP NÁCVIKU BOJE NA ZEMI

8.4.2.1 NÁCVIK BEZ SOUPEŘE - TANDOKU RENŠU

Při nácviku držení (osaekomi waza) lze této metody použít při osvojování základních pozic šiho gatame kei a kesa gatame a jejich kombinací. Při nácviku škrcení (žime waza) je možné této metody využít pro nácvik přesného a správného úchopu kimona (obvykle se používá k tomuto účelu tyče provlečené prázdným kimonem nebo umělá figurína oblečená do kimona), k rozvoji obratnosti rukou a k rozvoji síly pro dokončení chvatu a k nácviku správného dýchání při útoku. Při nácviku páčení (kansecu waza) lze této metody použít pouze při nácviku kroků a obratů, které je nutno pro uplatnění jednotlivých chvatů ovládat.
Této metody používáme rovněž pro nácvik rychlých a plynulých přechodů z boje na zemi, pro nácvik rychlých obratů a převalů a instinktivního skrčování paží a nohou. 

8.4.2.2 OPAKOVANÉ NÁSTUPY DO CHVATŮ - UČIKOMI

Tato metoda spočívá v opakovaném provádění nástupu do chvatu na soupeře, který se brání jen takovým úsilím, aby torimu znemožňoval pohyb. Tori začíná akci úchopem, pokračuje vychýlením (kuzuši), uplatní kontakt na tělo soupeře (sei šoku) a končí v okamžiku dosažení plné kontroly nad soupeřem (sei suru).
Formy učikomi jsou rozmanité. Jejich využití umožňuje trenérovi udržet pozornost a zájem svěřenců po celou tréninkovou jednotku. U vyspělých judistů můžeme zařadit i formy učikomi s dvěma soupeři (např. při nácviku úniku z držení).
Touto metodou lze také dosáhnout přesnosti v provedení jednotlivých technických dovedností. Zpočátku provádí tori cvik pomalu a soustřeďuje se na přesnost provedení, při dalších opakováních zvyšuje rychlost provádění až do maxima a snaží se přitom zachovat přesnost pohybů. 
Aby judisté získali dokonalou orientaci v boji na zemi, je třeba měnit základní polohy ukeho (leh na břiše, leh na zádech, vzpor klečmo) a střídat směry útoku ze čtyř stran (pomůckou je očíslování směru toriho útoku dle ciferníku hodin: útok od hlavy = 12 hodin, útok od nohou = 6 hodin, od paží = 3 a 9 hodin). Nedbá- li trenér těchto zásad, vychová jednostranné judisty, kteří v zápase promarní mnoho příležitostí, umožňujících vítězství.
Při nácviku nové techniky je zvykem, nacvičovat chvat ve dvojicích. V dalších fázích nácviku se osvědčuje rozdělit cvičence do skupin po čtyřech. Tori provede chvat postupně na všechny tři uke, pak se zařadí a v útoku pokračuje další čtveřice. Cvičence lze také rozdělit do dvou řad, oba soupeři provedou techniku na obě strany, potom se jedna řada posune o jedno místo stranou a cvičení se opakuje s novým soupeřem. Pro vyspělejší judisty lze uspořádat cvičení do kruhu. Na jednotlivých stanovištích zaujímají cvičenci v roli ukeho rozdílné polohy. V této formě je možno lépe střídat chvaty a směry útoku.

8.4.2.3 METODY KATA

V oficiálních katách Kodokanu je pro boj na zemi určena katame no kata, která obsahuje po pěti základních chvatech z kategorie osaekomi waza, žime waza a kansecu waza. Tento soubor je výhodný pro začátečníky. Pro pokročilé judisty se používá tzv. sebeobranné katy (kime no kata), která obsahuje osm chvatů prováděných v kleku jednonož v části zvané idori a dvanáct chvatů v postoji v části zvané tačiai. I když některých z těchto chvatů není dovoleno v judu užívat, studium této katy přispívá k rozvíjení schopností toriho reagovat na útok ukeho účelným pohybem. Svůj význam má i prohloubení znalosti techniky páčení.
Metody kata jsou jakýmsi návodem k účelnému uspořádání různých chvatů se speciálním technickým či taktickým zaměřením. Je to v možnostech každého trenéra sestavit takový vzorový soubor chvatů, kterým by se jeho svěřenci odlišovali od svých soupeřů. Po uplatnění v zápasové praxi má takové uspořádání chvatů své nesporné přednosti.

8.4.2.4 METODY RANDORI

Principy a organizační formy randori uvedené v metodice nácviku boje v postoji lze aplikovat i při boji na zemi. Specifikou této metody v boji na zemi jsou pouze instrukce trenéra pro různé způsoby zahájení boje ze standartních situací, příkazy pro směry útoku a způsobu obrany. Podobně jako při boji v postoji lze tyto pokyny udílet oběma soupeřům, nebo jen jednomu z nich.

<<   <   1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   >   >>