5.Metody a zásady při nácviku juda

Jako v každém pedagogickém procesu je nutné i při nácviku chvatů dodržovat obecně platné didaktické principy. Jsou shrnuty ve vyučovacích zásadách a metodách, které je nutno důsledně dodržovat, má-li být dosaženo cílů tréninku.

Nejdůležitější v každém sportovním tréninku jsou praktické metody.  Jejich základem je opakované provádění cvičení, jehož cílem je získání dovedností, jejich prohloubení, upevnění a zařazení do systému osvojených činností.

5.1 Vyučovací zásady

V současné tělovýchovné praxi se uplatňuje zásada uvědomělosti,  názornosti, přiměřenosti, soustavnosti a tr valosti.

Zásada uvědomělosti sleduje, aby vědomosti judistů byly výsledkem jejich vlastního přemýšlení, tedy vysoce aktivní a usilovné duševní práce, které se však v praxi většina judistů vyhýbá. Úkolem trenéra je postupně rozvíjet u svých svěřenců logické myšlení, které jim na základě analýzy bojové situace dovoluje vybrat optimální variantu řešení. Zásadu uvědomělého vyučování realizuje trenér metodami slovního vyučování. U vyspělých závodníků je uplatňována i metoda ideomotorického tréninku, na kterou kladou důraz zejména japonští učitelé.

Zásada názornosti sleduje, aby vyučování probíhalo na základě přímého smyslového vnímání skutečností a aby se na poznávání podílel co největší počet smyslů. V judu, které je sportem se složitou pohybovou strukturou, má zásada názornosti obzvláštní význam. Aby ji trenér mohl plně uplatnit, musí u svých svěřenců rozvíjet schopnost pozorování. Tato schopnost je důležitá jak pro osvojování techniky jednotlivých chvatů, tak pro jejich pozdější uplatnění v praxi. K upřesnění správných představ o nacvičovaných chvatech musí trenér svým svěřencům umožnit vnímat nový poznatek dotykem, který patří ve vlastním zápase k nejdůležitějším. Zásady názornosti konkretizují metody názorného vyučování.

Zásada soustavnosti znamená, že trénink má probíhat podle napřed promyšleného a logicky uspořádaného plánu. Osvojování nových technických činností má být soustavné a má přirozeně navazovat na činnosti již osvojené. Uplatňování zásady soustavnosti je v judu bezpodmínečně nutné. Její opomíjení se negativně projeví jednak na zdraví sportovce, jednak ve slabších sportovních výkonech a ztrátě perspektivnosti.

Zásada přiměřenosti sleduje, aby obsah a rozsah učiva, jeho obtížnost a způsob vyučování odpovídaly schopnostem sportovců z hlediska jejich tělesného a mentálního vývoje. Z této zásady vyplývá i zásada zachování zdraví a bezpečnosti, která je pro úpolový sport obzvláště významná. Při boji na zemi musíme z tohoto hlediska věnovat zvláštní pozornost technikám páčení a škrcení (lze je v soutěži používat až u starších žáků ve věku 13-14 let). Je nutné také dbát na váhové rozdíly a fyzicky akcelerované jedince, které je nutno vyčlenit do samostatných družstev. Fyzicky nevyrovnané poměry vedou při výcviku silnější jedince k tomu, že podceňují význam nácviku techniky, což je ovšem v tréninku juda dominující činnost. Z metodického hlediska uplatňuje trenér zásadu přiměřenosti, například jestliže při nácviku boje na zemi vychází důsledně z technik držení (osaekomi wazy)přes kombinace (renraku wazy)k obraně (bogyo waza)a teprve po jejich osvojení pokročí k dalším kategoriím. Zásadu přiměřenosti je nutno citlivě uplatňovat i při regulování množství tréninkových utkání.

Zásada tr valosti sleduje, aby vše, co si sportovec osvojuje, si osvojil tr vale a dovedl toho v případě potřeby použít. V metodice juda vycházíme ze širokého základu technických dovedností, které si sportovec během základního cyklu osvojuje. Je samozřejmé, že celou látku si nemůže tr vale zapamatovat ani se naučit jí v praxi využít. Rozsah využití závisí na talentu, temperamentu a psychických a fyzických předpokladech judisty, podle nichž si volí svou osobní techniku a z nichž vychází při studiu dalších vhodných technických činností, kterými svou osobní techniku rozšiřuje a doplňuje.

5.2 Vyučovací metody

Jako metodu označujeme konkrétní postup při vyučovacím procesu, kterým učitel plní výchovně vzdělávací cíle.

Úspěšný učitel vychází při volbě konkrétní metody práce ze širších souvislostí obecně platných požadavků, jež charakterizují vyučovací zásady. Přihlíží tedy ke stáří svých svěřenců, k jejich duševní, tělesné a technické vyspělosti a k cílům, kterých chce v dané vyučovací jednotce dosáhnout.

Podle způsobu provádění dělíme metody na slovní, názorné a praktické.

K doplnění slovního výkladu používá učitel různých názorných metod:vlastní ukázky nebo ukázky jiných sportovců, využití fotografií, filmů, videa. Nejvhodnější metoda pro nácvik nových technických dovedností je ukázka učitele. Učitel předvede chvat v celku s důrazem na rychlost provedení. Teprve po několika správných, rychle provedených ukázkách může přistoupit k rozfázování a pomalému předvedení chvatu, které opět zakončí rychlým provedením chvatu v celku. Při předvádění chvatu se učitel snaží vystřídat pokud možno všechny svěřence, aby si mohli dotykem udělat správnou představu o chvatu a lépe se seznámit s důležitými detaily, jako je pocit stálého kontaktu se soupeřem.

<<   <   1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   >   >>