9. Zásobník úpolových her a cvičení

9.1 Honičky

1. Korejská honička - honící složí pásek na čtvrtinu délky a pronásleduje spoluhráče z výchozího rohu zápasiště, skákaje po jedné noze (nebo ve dřepu, nebo se svázanými nohami…), babu předává úderem pásku přes záda. Chycený hráč se okamžitě stává středem útoku ostatních, kteří se snaží jej udeřit přes záda při jeho útěku do výchozího rohu. Hra se poté opakuje. V případě porušení pravidel, to jest úder na jiné místo než přes záda, při útěku otáčení k honícímu čelem atd., musí proviněný proběhnout uličkou spoluhráčů, kteří ho bijí pásky přes záda.
2. Japonská honička - obdoba prvé hry, ale honící bije svého partnera tak dlouho, dokud on sám nepředá babu dalšímu hráči, který opět bije kolegu dokud ten nepředá babu dál. Honička pokračuje dále dle tohoto principu. 
3. Zadečková - pronásledovatel předává babu dotekem hýžděmi (tato hra je velmi užitečná jako průprava bočních chvatů).
4. Honička ve dvojicích - partneři se k sobě postaví zády, zaklesnou si navzájem paže v předloktí. Jedna dvojice honí druhou, přičemž se všichni pohybují pouze v chůzi a klusu stranou. Babu předávají rukou.
5. Honička třínohých - dvojice si navzájem sváže jednu nohu páskem. Jedna dvojice pronásleduje ostatní. Baba se předává rukou.
6. Honička ve trojicích - tři hráči se drží za ruce a honí další trojice, babu předávají krajní hráči. Rovněž lze měnit úkoly : poskok ve dřepu, po jedné noze, atd.
7. Štafetové závody - cvičenci se rozestaví do družstev (pokud možno silově vyrovnaná družstva) a závodí v různých druzích cvičení. Různé formy poskoků jednotlivců, ve dvojicích, s využitím plných míčů (koulení, kopání, nesení mezi koleny…), švihadla. U této formy je důležité, aby trenér nikdy nezapomněl započítat body za umístění a vyhlásit konečné výsledky.

9.2 Hry s míčem

1. “Ragbíčko” - cvičenci se rozdělí na dvě skupiny. Jedna, z důvodu odlišení družstev, svlékne kabát kimona, pásek si ponechá. Úkolem je dopravit míč do branky soupeře, přičemž je povoleno nahrávat pouze dozadu. Obměňujeme polohu hráčů, ve které se pohybují (v postoji, v sedě, po kolenou). Při zahájení hry leží míč uprostřed žíněnky, družstva jsou rozestavěna na okraji žíněnky. Boj o míč začíná na povel trenéra.
2. Míčová válka - cvičící se rozdělí na dvě družstva, která se postaví čelem k sobě na okraji zápasiště. Každé družstvo obdrží stejný počet plných míčů. Zápasiště se rozdělí lanem na dvě poloviny. Na daný povel začne bitva. Úkolem je mít co nejméně míčů na své straně zápasiště. Míče neházíme, jen nosíme. Po uplynutí určitého časového limitu zvedne trenér provaz a přepočítá body.
3. Vybíjená s plnými míči - družstva obdrží po dvou plných míčích. Úkolem je zasáhnout protihráče tak, aby míč nemohl chytit, a tak byl vyřazen. Vítězí družstvo s největším počtem členů.

9.3 Úpolové hry družstev

1. Přetlačování družstev - družstva se postaví do řad proti sobě, čelem nebo zády. Uchopí se navzájem v předloktí a spojí v řadu. Úkolem je ze středu vytlačit soupeře ke kraji zápasiště. Hru lze hrát i ve dřepu. 
2. Boj o krále - cvičící se rozdělí do dvou družstev, vybraný jedinec z družstva je jmenován králem. Král se postaví na okraj zápasiště. Družstva mají za úkol zmocnit se krále protihráčů a přetáhnout jej na okraj své poloviny zápasiště, současně musí chránit svého krále před unesením.
3. Přetahovaná - zápasiště je rozděleno na dvě poloviny, družstva jsou na svých stranách. Úkolem je chytit soupeře a přetáhnout na své území bez přešlápnutí hranice.
4. Přetah lanem - soupeřící družstva se snaží své protivníky přetáhnout na svou stranu zápasiště. Učitel hlídá kdo z hráčů překročí první polovinu.
5. O přetah žíněnky - na středové čáře je položena žíněnka, ve stejné vzdálenosti od ní (asi 5-7m) jsou připravena dvě soupeřící družstva (asi 5-ti členná). Na povel vybíhají k žíněnce, na své polovině ji libovolně uchopí a usilují o její přetažení na svou polovinu. Nejsou poveleny úchopy za držadla žíněnky.
6. Prorážení “zdi” - jedno družstvo jsou obránci, tvořící “zeď”. Tj. ,že stojí na středové čáře v řadě vedle sebe asi v půlmetrových rozestupech. Mohou se držet za ruce, nebo též bez držení, nepohybují se však z místa. Druhé družstvo, připravené na jedné straně místnosti, na povel vybíhá proti “zdi” a snaží se jí proběhnout na druhou stranu místnosti. Přeběh je na čas (asi 20 s). Za tuto dobu se snaží proběhnout zdí co nejvíc útočníků. Poté se úlohy otočí a na konci výsledky porovnají.

9.4 Odpory dvojic

1. Nedovol soupeři vstát - hráč si sedne zkřižmo nebo si lehne ne záda, partner mu zabraňuje aby vstal. Hraje se ve vymezeném časovém úseku.
2. Sumo - cvičenci se rozdělí do dvojic, ze svých pásků utvoří kruh. Jejich úkolem je dostat soupeře za hranice pásky vymezeného zápasiště.
3. Minisumo - kruh se vytvoří pouze z jednoho pásku. Partneři stojí proti sobě a snaží se vzájemně se vystrčit ven z kruhu.
4. Zvedni soupeře - partneři se otočí zády k sobě, paže zaklesnuté do sebe. Na daný povel se snaží předkloněním zvednout soupeře do vzduchu.
5. Boj ve vzporu - partneři jsou naproti sobě ve vzporu ležmo. Úkolem je podtrhnout soupeři paži aby si lehl na zápasiště.
6. Drž rovnováhu - soupeři mají svázané nohy páskem. Uchopí se za kabát kimona a snaží se cukáním a taháním soupeře povalit.
7. Indiánský zápas - soupeři se snaží jeden druhého obejmout v pase a nadzvednout ho od tatami.
8. Rytířské zápasy - jeden hráč na čtyřech představuje koně, druhý sedí obkročmo na něm, představuje jezdce. Takto jezdí posádky po tatami a jezdci se snaží ostatní jezdce strhnout z koně dolů.
9. Malajský zápas - soupeři si podají navzájem ruku. Snahou obou soupeřů je kopnout partnera do hýždí. Hraje se na čas či počet bodů.
10. Špičkový tanec - soupeři čelem k sobě si podají ruce (lehce se drží za prsty). Úkolem je soupeři lehce šlápnout na špičky nohou. Cvičení může probíhat i ve trojicích.
11. Přetah za obě paže - soupeři proti sobě se navzájem uchopí za obě ruce. Od hranice (čára mezi nimi) jsou ve stejné vzdálenosti. Vítězství se docílí přetažením soupeře přes hraniční čáru do 30-ti sekund. Soupeř musí mít za hranicí obě nohy.
12. Přetah v přednožení - cvičenci čelem k sobě, od hraniční čáry mezi nimi stejně vzdáleni. Uchopí se za pravá (levá) zápěstí a levou (pravou) rukou vzájemně za pravé (levé) přednožené nohy nad kotníkem. Poskoky vzad usilujeme o přetažení protivníka co nejdále přes čáru.
13. Přetlak zády - soupeři, stejně vzdáleni od hraniční čáry, se opírají zády, paže volně zaklesnuté v loktech. Na znamení se začínají zády přetlačovat. Vítězí ten, kdo se první dostane oběma nohama na území soupeře.
14. Čapí přetahy - soupeři jsou čelem k sobě, uchopí se za pravá (levá) zápěstí, levou (pravou) nohu mají skrčenou zánožmo, levou (pravou) rukou se každý drží za svůj nárt. Poskoky po pravé (levé) vzad se usiluje o přetažení soupeře co nejdále přes hraniční čáru. Prohrou je i postavení se na obě nohy.
15. Přetah s plným míčem - soupeři ve střehovém postoji proti sobě, drží v předpažení plný míč. Na povel usilují o přetah protivníka s míčem, nejméně oběma nohama přes čáru. Výhrou je i vytažení míče z rukou soupeře.
16. O zásahy tlesknutím přes hýždě v kleku - cvičenec ve vzporu klečmo, druhý stojí nad ním a usiluje o dotyk či lehký úhoz přes hýždě klečícího. Klečící se jen brání, a to unikáním, popolézáním a stálým natáčením se hlavou k soupeři. Útočící nesmí klečícího přeskakovat, stát nad ním rozkročmo, pouze obíhá.
17. Přetlak chodidly do kolébky - soupeři v sedu, čelem proti sobě, nohy skrčit přednožmo povýš roznožmo, vzájemně se opírají chodidly. Paže usnadňují zvednutí nohou, ruce se spojí v podkolení. Snaží se odtlačit soupeřova chodidla a převrátit ho tak na záda do tzv. kolébky.
18. Chobotnice - jeden cvičenec je ve střehovém lehu na zádech, druhý před jeho nohami ve střehovém postoji. Úkolem stojícího je dotknout se prsou či břicha ležícího. Útočící zůstává v postoji (tedy na nohou), obíháním či odsunováním nohou ležícího se snaží přiblížit se k ležícímu ze strany, odkud je nejvýhodnější příležitost k dotknutí. Ležící se pouze brání, a to stálým natáčením se nohama k útočníkovi, povolené je nastavování nohou i paží, odrážení rukou nebo i přetočení na bok. Není povoleno přetočení na břicho.

9.5 Úpolové hry 

1. Boj o ostrov - ostrov představují žíněnky, nebo naznačené kruhy o průměru asi 2 metry. Na jedné žíněnce je 3 - 5 cvičenců. Na povel se vzájemně vytlačují ze žíněnky (kruhu). Kdo se dotkne jakoukoliv částí těla území mimo ostrov, je z dalších bojů vyřazen a nesmí již do bojů zasahovat. Vítězí, kdo zůstane na ostrově sám.
2. Zápasnické třídy - cvičební plocha se čarami rozdělí na 3 - 4 územní pásy (nejlépe po šířce). Prvý pás je asi 2 metry široký, při zahajování hry jsou v něm volně rozestaveni všichni cvičenci. Další 2 - 3 pásy jsou již užší (1,5 m). Na povel se začnou všichni cvičenci vzájemně vytlačovat z prvního do druhého pásu. Hráč je vytlačen v okamžiku, když se oběma nohama dostane do druhého pásu. Již se nesmí vrátit do prvního pásu, ale dále bojuje s ostatními vytlačenými o udržení ve druhém pásu. Totéž se děje v pásu třetím. Jednotlivé pásy představují zápasnické třídy. Každý, kdo v časovém limitu (např. 1 minuty) uhájil svou příslušnost v 1. území, je zápasníkem I. třídy. Další se klasifikují obdobně (2. pásmo - II.třída…). 
3. Odchyt divoké zvěře - na vymezené ploše (velikost asi jako volejbalové hřiště) se volně pohybuje 1/3 cvičenců (zvěř). Odličují se např. odlišností v oblečení. Početnější skupinu, 2/3 cvičenců, tvoří lovci. Před zahájením lovu jsou v řadě na delší straně cvičiště. Na ploše, dál od sebe, jsou položeny 2 - 3 žíněnky, představující klece na zvěř. Na povel je úkolem lovců chytat zvěř a dopravit ji do klecí. Pronásledovaní (zvěř) utíkají, brání se chycení, vzpírají se při přepravě. Po přemístění na žíněnky (do klecí) je již nemohou opustit. Měří se čas, za který byla polapena a přesunuta veškerá zvěř. Hrajeme dokud jednotlivé 1/3 neprostřídáme na postu zvěře. Poté poměříme dosažené časy.

<<   <   1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   >   >>