Smysl gest tento: "Či lépe se píše ka ge, čili kaše? Tak škola durdiwých kresličkářůw s muži dle straého kopyta se hádá. Gest otázka, na čj straně prawda? - Po rozumu gest takowýto náš úsudek: Geli kag e z lepšj mauky nežli kaše, a geli lépe uwařena a lépe maštěna, nechže se nepjše kaše, ale kage. Gesliže wšak nowau literkau lepšj krmě se nestane, a pro pjsmenku-li ostatně nic škodu netrpj:připadá nám Slowencům (neboli Čechům) na mysl, že tito muži se swým pjsmenkářstjm o nic lepšjho saudy newedau, nežli s oslowým stínem dělo se někdegšjm Abderitům."- Wýborně, milý Prešern! gsme gednoho s Wámi mjněnj!

Wyznati třeba, že gazyk našich Slowencůw ku podiwu hogně grammatikami gest zaopatřen. Gaké to štěstj!- Byťby ostatně celá literatura gegich na prstech u gedné ruky wypočjtati se dala - nic neškodj - Slowenci magj auplný ducet grammatik, a pročež dostatek utešeného, ducha i srdce wzdělávagjcjho čtenj! - A krom toho gaká pánů těchto hlubokomyslnost a pečliwost až na samé literky se wztahugjcj. O welicj reformatorowé -w abecedách! - Wšak miň nás, žebychom u wěci této dále žertowati chtěli.

Wědomo wůbec, že pjsmo latinské nepostačuge k wytknutj wšech zwuků nalezagjcjch se w mluwě slowanské. Tomuto nedostatku tedy užjwagjcj latinského pjsma Slowané hleděli vyhověti tjm, že buďto wjce pjsmen k wyznačenj gednoho zvuku wzali, anebo čárkowánjm neb kraužkowánjm přjbuzné poněkud wespolek zwuky wygádřiti se snažili. Prwnj způsob gjžnjm Slowanům, druhý nám Čechům a z části také Polákům stal se obljbeným. Za posledních pak let a gmenovitě w Štyrsku powstal Petr Dainko, muž ginák o gazyk slowenský welice zaslaužilý, a gak we swé grammatice, tak i w gjných gjm wydáwaných spisech a spjscjch onyno složenjm pjsmen dřjwe znamenané zwuky gednoduchými tahy značiti usilowal. Brzo wšak i tu nalezl mistr mistra swého, a pnu Metelkowi počjnánj Dainkowo zcela se neljbj, gakož sám w předmluwě swé grammatiky se bolestně prohlásil, řka: "Schon P. Markus versuchte es unsern orthograpfischen Mangel zum Teihle abzuhelfen, aber - unglücklig! Eben so wenig ist diess dem H. P. Dainko gelungen." I stal se tedy opět sám wynalezcem nowých liter pro wyjádřenj některých samohlásek i spoluzwuček. Leč gisto, že podobně tyto geho čary-mary tauže měrau zase giným ljbiti se nemohau, gakau gemu Dainkowy nowoty nebyly po chuti. Což medle počjti w tomto zmatku babylonském? Maudřegšj (gakož i wydawatel Wčelky kraginské) starého způsobu se přidržugj, a buď gim i za to chwála. Dle mjněnj našeho má latinská abeceda takowau ukončenost, která zwláště na gegj rozšjřenosti po wětšjm djle zamě našj se zakládá, že nestrpj snadně žádných nowých tahů; a byť sebe přiměřeněgšj byly, wždy oko urážeti budau a průchodu nenagdau. Toť cjtili dobře prwnj stanowitelé našich latinsko-slowanských abeced, a byloby pošetilé, domníwal-liby se kdo, že tolik hlawy a paty předkowé naši neměli, coby k wymyšlenj několika literek bylo potřebj; leč ostýchali se a báli se, tušjm, aby w posměch neuběhličehož owšem naši nowěgšj a udatněgšj grammatikowé se nikoliw nestrachugj. Gest to též znamenjm nemalé neskromnosti ledakde nasbjranými anebo we swé učené budce w potu twáři nakreskowanými pjsmenkami buď swému národu, buď weškerému Slowanstwu se nabjzeti a po swé hlawě geg čtenj a psanj wyučowati chtjti. Na štěstí nenalezagj hlubocj wýmyslowé gegich žádného posobnictwj, a nebudiž i gim diwno, že také ginde kolik hlaw tolik smyslů se nalézá, gešto oni sami často se swau gedinau hlawau porownati se neuměgj. Zůstáweyte tedy raděgi wždy, Slowenci milj! při swém obwyklém psanj způsobu, nedáwagjce mjsta těmto a podobným pustým a neužitečným nowotám, a gestližeby kdy wám na mysl přišlo oprawowati swůg prawopis a swau abecedu, čiňte to způsobem Čechůw a Polákůw, přigmauce swé ?, s, z, ?h, sh, zh naše s, z, c, š, ž, č; tjm aspoň sobě i nám čtenj knih obapolně usnadnjte, tjm také k zwelebowánj swých i našich tiskárten nemálo přispěgete; neboť za wětšjm odbytem pjsma gednoho možné bude postarati se i o geho ozdobnost. Neradil bych ale, aby takowáto obnowa něgakým suchopárným grammatikem započjti se měla; nýbrž stane-li se kdy, buď počátkem gegjm některý důmyslný a obljbený spisowatel - Prešern něgaký.

Mezi překlady zasluhugj připomenutj Mathissonowa Laura v´molitvi, Bürgerova Lenora od D. Prešerna, Asan - Aganice a šestnácte národnjch srbských pjsnj. Přeloženj Lenory sice dobré, předce wšak přednost našemu českému ozdobněgšjmu postaupiti musj. Přáli bychom, aby p. překladatel s tjmto poslednjm se seznámil. Gakož i to bylaby wěc žádaucj, aby hustěgi překládánjm z ginoslowanských nářečjm nežli odginud, Slowenci se zanášeli, čjmž by ne tak snadno octli se na bezcestj se swým jazykem. Na konec pak třetjho djlku přiložených nekoliko prostonárodnjch balad a pjsnj ze sebránj páně Smoletowa zwláštnj nám způsobilo radost; zůstawugeme wšak sobě ginde o nich promluwiti. Bodeyž wjce tak pěkných kwětů prostonárodnj Musy sebráno a brzo wůbec wydáno bylo.

Geště některá připomenutj. W djlku druhém na str. 41 a 42 pokusil se básnjk o slowenské distichy. Začátek znj takto:
Biti jak tel bi volit´?ne nehá od pravdanja pravdar;
Bodi krotek, mirán, davil te lakomnik bo.
Rateja trudi poljé, valovi gonjo mornarja atd.

Nám weršowánj toto nezdá se býti prawým a z ducha gazyka slowenského wyplýwygjcjm. Radjme, ljbo-li kdy zpěwcům kraginským sáhnauti po antických rozměrech, aby nezprawowali se obyčegem germanským, ale na prosodii řeckau, latinskau, ano i českau ohled brali, a též posicj w časoměrných weršjch přede wšjm šetřili, kde potom u př. Lakomnik ne - uu, ale u-do weršů padne; neboť že gegich rowně gako náš gazyk časmjry schopen gest, nenj pochybnosti.

Přicházegj též welmi zhusta we weršjch Wč. Kr. samohlásek wýsuwky (elisio), gakowéž nikoli schwalowati nemůžeme, gešto mluwa slowanská wůbec cos takowého netrpj. Tak u př. ?nu mjsto ?inu, ?ina, ?roť m. siroti, bla m. bila, selenmu m. selenimu, h´post´lji m. k´po?telji; zhebelza, zhbelza, zhbeli?a m. zhebeliza, bzhela; dvize m. divize, botanka m. botanika, p?hiza m. pu?hiza atd., atd. Také žádáme, aby Slowenci mluwjce neb pjšjce o nás, ne přezděwem Pemz, pm?ki, ale prawým gménem Zheh, zhe?ki nás nazýwali.

Nuže tedy, wy mladj, šlechetnj Slowenci! wy prwnj naděge wlasti swé! pokračugte giž dále na cestě, kterau gste nastaupili, wěrně se přičiňugjce o zwelebenj gazyka, tohoto wám neydražšjho pokladu; nedeyte se odstrašiti od počjnánj swého žádným surowým Aristarchem, aniž odrodilcem kterým; netuřte pro maločetnost čtenářstwa a publikum swého; waše publikum neybližšj buďte wděčná srdce kraganů wašich, gichž přibýwati bude den ke dni s přibýwánjm zdařilých plodů rozumu a obraznosti wašj; waše pak druhé publikum- pomněte na to radostnau myslj!- gest šedesáte a wjce milionůw Slowanů, kteřj s ljbostj na waši horliwost patřj, a zagisté wašich lepšjch spisů bez powšimnutj nenechagj. Nerozptylugte, ale shromážďujte w gednotu, wám gakožto prwnjm w nowém tom sadu i waše dobrá wůle wysoko bude počtena. S tjm se dobře měgte.

Čelakowský