Oton Berkopec:

Kosovelův život a dílo

Slovinský Kras, posetý bílými skálami, mezi nimiž se zachytily jen borovice a vedou svůj odvěký boj s bórou, která vládne kraji... Básníkem této chudé, ale krásne země mezi Postojnou a Terstem je Srečko Kosovel. Narodil se před sedmdesáti lety, 18. března 1904 v Sežaně u Terstu, kde byl jeho otec učitelem. Zanedlouho se rodina přestěhovala do nedaleké obce Tomaj. Zde Srečko prožil dětská a chlapecká léta. Byl páté a poslední dítě svých rodičů, od útlého mládí tělesně slabé; proto se mu dostávalo od všech sourozenců obzvláštní něhy a lásky. Jeho mládí bylo těžce poznamenáno válkou. Když roku 1915 přistoupila Itálie k Dohodě, přiblížila se fronta i k Tomaji: na Doberdobské pláni a podél Soče se střídaly jedna ofenzíva za druhou, bitva za bitvou, kraj se otřásal pekelným burácením děl, přes Tomaj odváželi do zázemí raněné a umírající vojáky. Roku 1916 poslali rodiče Srečka do Lublaně. Byl přijat do druhé třídy reálky. Na škole již studovali jeho starší sourozenci, bratr Stano (později básník a novinář) a sestry. Když skončila válka, celé západní Slovinsko s Goricí, Terstem a Postojnou se dostalo pod Itálii, a Korutany, kolébka Slovinců, pod Rakousko. Třetina malého, ani ne dvoumiliónového národa byla odtržena od Jugoslávie. Kosovel maturoval v roce 1922. Tehdy si také již plně uvedomoval, že ani Slovinci obývající území v rámci Jugoslávie nejsou zcela spokojeni a šťastni, že se jim nedostává všech národnostních a sociálních práv, která od nového státu očekávali. Přesto viděl pro svůj národ jedinou záchranu v Jugoslávii a účastnil se práce v jugoslávsky orientovaných spolcích mládeže. Na podzim roku 1922 se zapsal na filosofickou fakultu lublaňské university a navštěvoval přednášky slavistiky, romanistiky, srovnávacích literatur a filosofie. Jeho světový názor dotvářela nová a nová poznání. Toužil po takové společnosti, v níž by byli lidé šťastní, kolem sebe i ve světě však viděl jen utrpení a sociální křivdy. Styk s přáteli marxisty, zejména se spisovatelem a publicistou Janezem Grahorem (1902-1944), který se vrátil z ilegální návštěvy Sovětského svazu, mu dal mnoho jako člověku i jako básníku. Pochopil, kde je budoucnost lidstva, a uvědomil si, že boji za tento cíl je třeba věnovat co nejvíce sil. Ve dne chodil na přednášky, na schůze spolků, v noci studoval a psal. Pro jeho organismus to byl příliš veliký nápor. Onemocněl epidemickou chřipkou, z níž se vyvinul zápal mozkových blan. 27. května 1926 zemřel. Byl pohřben v kraji svého mládí, v Tomaji na Krasu.

Kosovel začal psát už na střední škole, Spolupracoval s několika časopisy pro mládež, později s literárními revuemi Trije labodje, Ljubljanski zvon, Dom in svet aj. Od podzimu 1925 redigoval časopis Mladina, kolem něhož soustředil mladé pokrokové spisovatele. V té době také chystal do tisku sbírku básní Zlatý člun, která však nevyšla. Roku 1927 vydal jeho přítel, básník a kritik Alfonz Gspan výbor Básně (Pesmi), o nemž se soudilo, že obsahuje vše nejlepší, co básník napsal. Ale čtyři roky nato vydal profesor Anton Ocvirk další knihu z Kosovelovy pozůstalosti Vybrané básně (Izbrane pesmi) a k dvacátému výročí básníkovy smrti první knihu sebraných spisů. Obě knihy nasvědčovaly, že Kosovelovo dílo je mnohem bohatší, než se domnívali dokonce i jeho nejbližsí přátelé. Když pak Anton Ocvirk čtyřicet let po básníkově smrti přichystal slovinským čtenářům další překvapení sbírkou Integrály (Integrali, 1967), právem se ozývaly hlasy, proč zůstaly básníkovy rukopisy tak dlouho neznámy a proč doposud nebyly vydány jeho spisy prozaické, eseje, články, dopisy aj. Dodejme ještě, že roku 1970 vyšel i výbor Kosovelových veršů v uspořádání literárního vědce Antona Slodnjaka, který ještě více přiblížil slovinským čtenářům básníkovo dílo. První český samostatný knižní výbor z Kosovelovy poezie byl pořízen ze všech uvedených sbírek hlavně však z Integrálů.




Srečko Kosovel: V malém plášti slov. Odeon, Praha 1974.

Hlavní stránka - Historie - Geografie - Hudba - Literatura
Malířství - Jazyk - Film - Turistika - Linky