Niko Grafenauer

Kámen

Není větší než ticho, jež si vyhledalo v něm
své lože.
Stromoví ho zahrnuje černými stíny,
nebe a vody se na něm otupují,
smrt ho zavrhla.
Už po věky je tam tak
skrčen v samotu
a mlčenlivý.
Černé budou jeho slzy,
až se ozve.

Hrobový pokoj noci je mu blízký,
když ve vzduchu není šumotu ptačích křídel
ani tlumeného smíchu mezi listím.
Jak o půlnoci naslouchám:
marně.
Nikdy se uchu neozve životem.
Strom jde mimo něho
i trávy jdou mimo
i ptáci.

Smrt odpočívá na jeho rameni.


přel. Kámen - O. F. Babler: Lyrické konfrontace, Odeon, Praha 1986.

Hlavní stránka - Historie - Geografie - Hudba - Literatura
Malířství - Jazyk - Film - Turistika - Linky