Tanec smrti - Hrastovlje

Mediteránská víska, nad ní kostel s vysokou zvonicí, jako pastýř nad stádem ovcí. Před pěti sty léty,v době tureckých útoků, byl tento příměr pravdou. Kostel byl tehdy proměněn v opevněný tábor (castrum), čehož následky jsou vidět dodnes. Samotná stavba je dokladem románské architektury (krom sakristie, přistavěné v 19. století), její vznik sahá až do doby mezi 12. a 14. stoletím.

Vejděme do kostela. Kdekoli se zastaví náš pohled, všude jsou fresky. To malířské bohatství, vytvořené malířem a osobitým géniem istrijského umělce Janeze iz Kastva (Johannes de Castuo), vzniká na konci 15. století (1490) a představuje skutečnou "bibli chudých" (biblia pauperum), jež lidem zprostředkovávala středověký výklad světa. Dvanáct apoštolů a Oltář milosrdenství uprostřed apsidy; Zvěstování v jižní apsidě; výjevy z Genesis, Kristovy pašije, Tři králové, Zobrazení měsíců podél obou bočních lodí; zátiší se sýrem a chlebem, světci a prorokové… to jsou náměty, v nichž se sakrální stýká s profánním a podává ucelenou jednotu středověkého světa. Nic nezůstává nevysvětleno, stejně jako není v kostele nic nepomalováno… Uprostřed té umně vybudované stavby se nachází odpověď na tzv. poslední otázku. Kdo jsme? Kam jdeme? Tanec smrti, největší unikum Chrastovljí, dílo evropského významu! Smrt, jež vede císaře i papeže… krále i biskupa… měšťana i žebráka… a také děti, které musí za ní ze své malé postýlky. Kde se vzal ten starodávný příběh o jediném pravém smyslu věcí, jenž se bohužel ukáže až v hrobě? Kde se vzala tato "demokratická" vize v této istrijské samotě, toto memento hlouposti a lidské pýchy? Je to vliv humanismu nebo hlas staré Istrie, která vystřídala už nepočítaně hospodářů, vzkaz jejich kamenité, krasové země? Pravdu se nedozvíme. Pravda zůstává skrytá a hrozící na jižní straně hlavní lodi chrastoveljského kostela.

Až si po prohlídce kostela dopřejete doušek domácího istrijského vína a znovu vplujete do toho turistického proudu na hlavní silnici, Chrastovlje za vámi bude hledět jako závažné memento.

Fotografie na této i dalších stranách jsou buď mé vlastní, nebo pocházejí z pohlednic či některých základních dostupných turistických příruček o Slovinsku.