Slovinský kras
Človeška ribica - Proteus anguinus
Když
roku 1689 významný slovinský polyhistor Janez Vajkard Valvasor psal o
"dračím mláděti" v své knize Slava vojvodine Kranjske, netušil, že
vlastně píše o jeskynním tvoru, kterého roku 1768 pojmenoval Joseph Nicolaus
Laurenti jako Proteus anguinus. Laurenti však nepopsal tento druh ještě jako
jeskynní, domníval se, že žije v Cerknickém jezeře.
"Člověčí
rybička" sehrála ve slovinských dějinách významnou roli. Zde byla poprvé
objevena a právě od těchto jeskyní se začala odvíjet veškerá sláva někdejšího
Vévodství korutanského. S tímto živočichem je spojena řada slavných jmen: baron
Vajkard Valvasor, Franz Anton Steinberg, Giovanni Antonio Scopoli, baron Žiga
Zois, Jernej Kopitar, hrabě Franz Hohenwart, aj.
Valvasor se na své cestě
Krasem doslechl z vyprávění o dráčkovi někde mezi Vrhnikou a Logatcem. I přes
řadu svědectví a vzájemně se shodujících dokladů zcela těmto vyprávěním nevěřil
a zaznamenal spíš jako projev místního rázovitého folklóru. Zvláštní je, že se
mu na tohoto živočicha nepodařilo nenarazit při jeho podrobných šetřeních v
jeskyních ani veden různými příběhy, které zaslechl kolem Stičny a Cerknice.
Na
dráčka z Vrhniky se pak nadlouho pozapomnělo, až 1751 při velkých záplavách na
Malně při Planinách Primož Ziherl chytil podivnou rybu se čtyřma nohama, bílou
jako sníh. Když ji hodil do člunu, začala "křičet a ječet". Toto
vyprávěn bylo zaznamenáno Franzem Antonem Steinbergem, pochopitelně mu nikdo
nevěřil. Dnes víme, že oba mluvili pravdu. Celé tajemství bylo rozluštěno
přírodovědcem z idrijských dolů Giovannim Antonio Scopolim. Ze Stičny mu totiž
byli přineseni tito živočichové, kteří byli při záplavách často z hlubin
vyplavováni na povrch. Scopoli užasl, takového živočicha nikdo nikdy neviděl.
Zdálo se podivné až za hranice lidské představivosti. Několik těchto zvířat
zaslal svým zahraničním přátelům. Pečlivě "člověčí rybičku" (tak se
jí říkalo kolem Stičny) zkoumal, ale v popisu ho předešel 1768 Laurenti, který
objev oznámil vědeckému světu. Pojmenoval tvora po pastýři vodních tvorů řeckém
bohu Proteovi, služebníku boha moří Poseidona (anguinus podle tvaru těla, jež
připomíná hada; anguis znamená latinsky had). Domníval se, že je slepý, 
což
vlastně je, ale nepovšiml si atrofovaných očí potažených kůží. Přestože oznámil
objev nového druhu, nevěděl ani, zda jde o dospělce či jen o larvu. Právě
slavný švédský přírodovědec Carl von Linné pokládal Protea za larvu a odmítal
jej uznat za nový živočišný druh. Scopoli pak popsal druh o čtyři roky po
Laurentiovi 1772 v díle Observationes Zoologicae, kde jej zařadil mezi
obojživelníky. Celý život stráví ve vodě a dýchá žábrami, byť má také
rudimentárně vyvinuté plíce.
Pak
byl dlouho klid, na exponátech tohoto živočicha v zahraničních muzeích se
usazoval prach. Až 1795 Karl von Schreibers na něj narazil při inventuře ve
Vídeňském univerzitním muzeu. Zaujal jej a tak požádal o zaslání několika
nových exemplářů barona Zoise. Ten se o tohoto živočicha také zajímal a záhy
jich Schreibersovi několik poslal. Své objevy uveřejnil ve věstníku Londýnské
královské společnosti (1801) po několika úspěšných přednáškách v Londýně a
Paříži, jimiž vzbudil o tuto problematiku živý zájem. Brzy vypukla doslova
zlatá horečka- zájem o vlastnictví tohoto podivuhodného živočicha překonával
totiž všechny hranice. Podařilo se brzy vyřešit i těžkosti s transportem, a tak
místní lidé záhy těžili z obchodu s těmito živočichy. Proteus byl posléze nalezen
na dalších pěti místech.
Další zásadní objev byl
učiněn v roce 1986, kdy bylo oznámeno, že členové Ústavu pro krasový výzkum
objevili černého protea při hydrologickém výzkumu u pramene Dobličice v Bílé
Krajině.
Vychutnejte si krásu
slovinských jeskyní v malé galerii
Další informace - linky:
www2.arnes.si/~ljjama4/proteus.htm
Fotografie
na této i dalších stranách jsou buď mé vlastní, nebo pocházejí z pohlednic či
některých základních dostupných turistických příruček o Slovinsku.
Hlavní
stránka - Historie - Geografie - Hudba
- Literatura
Malířství - Jazyk
- Film - Turistika - Linky