Bartoloměj Kopitar
21.8.1780 Repnje - 11.8.1844 Vídeň
slovinský slavista, spolu se svým učitelem Dobrovským zakladatel vědecké slavistiky, tvůrce teorie o panonsko-slovinském původu církevně slovanského jazyka.
Po absolvování lublaňského gymnázia byl 8 let ve službách barona Zoise jako soukromý učitel a pak tajemník. 1808 začal na vídeňské univerzitě studovat práva, ale jeho zájem se posléze zcela zaměřil na slavistiku, především jazykozpyt a dějepis. 1810 vstoupil do služeb vídeňské dvorní knihovny (jako cenzor slovinských a rumunských knih, pak jako kustod, posléze jako ředitel). Vydal Grammatik der slawischen Sprache in Krain, Kärnten und Steyermark (1809), první systematicky a kriticky zpracovanou mluvnici slovinštiny, jež ve vývoji národního uvědomění Slovinců sehrála významnou úlohu. Do německých časopisů napsal řadu článků a studií na slavist. Témata, kriticky vydával staroslověnské památky (např. Glagolita Clozianus 1836). Měl živé styky s tehdejším vědeckým světem, avšak pro své austroslavistické a protiruské stanovisko dostával se často do konfliktů a polemik se slovanskými učenci i vlastními krajany. Propagoval myšlenkujednotného slovanského písma (latinky), pro kterou se snažil získat Dobrovského a v níž viděl hlavní předpoklad slov. Lit. Vzájemnosti. Byl učitelem a rádcem V. S: Karadžiće, kterého vedl v jeho filolog. Pracích a jemuž dal podnět k sbírání a vydávání srb. Lid. Slovesnosti.
Lit. M. Murko: Rozpravy z oboru slovanské filologie. 1937
