Svetlana Makarovičová

Leden

Ohromné jsou kvádry mlčení
nad mrtvými střechami.
Mlčení umrzlého vzduchu
nad bezvědomými ulicemi.
Mlčení bílých lebek ve větvoví.

Přes žlab se zvrátila
stříbrná ruka.
Ztuhlá ukazuje v smrt.

Hrdličky spí, drobné,
za jiskřivými clonami strachu.

Vlčí jahody

I.
Stáli jsme na slunečném svahu,
když v hoře vraždili liščí líheň.
Viděli jsme. Věděli jsme.
Můj bratr odešel po smrti za chalupu
a strčil ruce do kopřiv.
Nepopálily ho, šustivé, ostře vonící:
trest přijde sám, až přijde.

II.
Smutek je tvrdý jako žula.
Smutek je příliš tvrdý pro slzu.
Můj bratr po zeleném lese chodí,
žulovou slzu v hrdle nosí.
Nikdo není, kdo by směl odpustit,
můj bratr to ví. A mně ruka ochabne,
když ho chci pohladit.

III.
Posaďme se. Budeme se muset pomodlit
růženec z vlčích jahod.
Když jahodu odmodlíš, sníš ji.
Jezme, vlčata, ty mrtvolné jahody
za všechna chmýrnatá mláďata v hoře.
Bude nám těžko. Ale kdo vyplivne,
tomu prasečí rypák naroste!


přel. Leden - O. F. Babler: Lyrické konfrontace, Odeon, Praha 1986, Vlčí jahody - F. Benhart, Sedm slovinských básníků. Torst, Praha 1994.

Hlavní stránka - Historie - Geografie - Hudba - Literatura
Malířství - Jazyk - Film - Turistika - Linky