---

ČAJOLINKY

---

ARCHIV – Glosář

O ČAJI NA STRÁNKÁCH INTERNETU

On-line časopis pro milovníky čaje a popularizaci čaje samého

---

Odkazy
na stránky věnované čaji

---

Glosáře
v archivu

     ARCHIV Glosáře z roku 2003.

ARCHIV – Glosář – rok 2003

 Datum

 Název:

26. prosince 2003

 Sběratel z Dánska

19. prosince 2003

 Knihy zatím neznámé

12. prosince 2003

 Také slovník

5. prosince 2003

 Neživé skvosty

28. listopadu 2003

 Malé připomenutí

21. listopadu 2003

 UPTON TEA IMPORT

14. listopadu 2003

 Tea feeling

24. října 2003

 Čaj - téma

17. října 2003

 Omyl

17. října 2003

 Bez mystifikace

10. října 2003

 Trochu silné kafe

3. října 2003

 Čajovnová historie

26. září 2003

 V čajovně Amana

19. září 2003

 Guan Yin

12. září 2003

 Rok s čajem 2004

5. září 2003

 Gruzínský čaj

29. srpna 2003

 Oba

22. srpna 2003

 Otázka

15. srpna 2003

 Mírné osvěžení

8. srpna 2003

 Hledá se

1. srpna 2003

 Trochu (víc) vedle

25. července 2003

 Rozuzlení

25. července 2003

 Žijící poklad

18. července 2003

 Z Ostravy

18. července 2003

 Co všechno

11. července 2003

 Hledám zprávy

4. července 2003

 Další

27. června 2003

 Podobnost

20. června 2003

 Restaurant Sketch

13. června 2003

 Cigičaj

6. června 2003

 Kde jste čajomilové?

30. května 2003

 Amacha

23. května 2003

 Nemilosrdně

16. května 2003

 Sirotek

16. května 2003

 Změna

9. května 2003

 Nejstarší

2. května 2003

 Thajsko a čaj

25. dubna 2003

 Čeho je moc

25. dubna 2003

 Kanro Gyokuro

25. dubna 2003

 Čínština

25. dubna 2003

 O japonských čajích

25. dubna 2003

 Shincha

18. dubna 2003

 Povídání o čaji e-mailem

18. dubna 2003

 Jak to je s tajemstvím?

18. dubna 2003

 Vítězi jsou známi

11. dubna 2003

 Pu-Erh odjinud než z Číny

11. dubna 2003

 Čajovědná soutěž

11. dubna 2003

 Fermentovaný vs. oxidovaný

11. dubna 2003

 Nechtějme po lidech zázraky (2)

4. dubna 2003

 Nechtějme po lidech zázraky

28. března 2003

 Po návratu z cest

21. března 2003

 Mít tak víc času

21. března 2003

 Na obalu je literatura

14. března 2003

 Chyby

14. března 2003

 Otázka pro znalce

7. března 2003

 Kvíz až jindy

7. března 2003

 Čajovna LongLife

28. února 2003

 Japonský a čínský

21. února 2003

 S fortelem

14. února 2003

 Vzdálené kraje

14. února 2003

 Kam Leung

14. února 2003

 Stránky Čajovny LongLife (2)

14. února 2003

 Není člověk ten …

7. února 2003

 Hyakunen

7. února 2003

 Čínský nový rok 4701

7. února 2003

 Takové zprávy

31. ledna 2003

 Keramika z Tokoname

24. ledna 2003

 Coca Tea

17. ledna 2003

 The Dorchester Hotel in London

10. ledna 2003

 Gabalong

3. ledna 2003

 Čaje v sáčku

3. ledna 2003

 Kalendář

Stručně:

     O sběratelích a předmětech jejich obdivu v oblasti čaje se občas na domácích stránkách něco dočteme, např. zde. Mezi cizokrajné sběratele patří např. Birger Nielsen, který nabízí k obdivování svou sbírku krabiček od čaje A list of 333 of my tea caddies.

     Může se to zdát neuvěřitelné. ale v NOVINKÁCH uváděné zmínky a upozornění na články, které paní Letha Hadady publikuje na serveru (dnes už) www.asiachi.com, se dočkaly odezvy. Napsala mi sama paní Letha Hadady (New York, USA), že o mé snaze seznámit čtenáře Čajolinek s její publikační činností ví. Píše nejen články, ale má na svém kontě i řadu úspěšných knih o zdraví a používání metod orientální mediciny. Při této příležitosti by ráda své dílo nabídla i našim čtenářům a tak u nás hledá překladatele a vydavatele.

     Na stránkách Eastern Tea najdete dosti obsáhlý slovník pojmů a výrazů na téma čaj.

     Kdo trochu pečlivěji sleduje webové stránky, ten ví, že japonská keramika předních tvůrců, tedy mistrů ve svém oboru, je velice a zdůrazňuji, velice drahá. Na potvrzení takového konstatování je možné se dočíst v aktuálních novinkách, ze (stránek), p. Roberta Yellina z Mishimy, že chawany, které představují pravé skvosty, přijdou až na 1,5 až 2,8 milionu yenů.

     Může mi být vytýkáno, že si při svých, sice nemnohých, ale občas břitkých, poznámkách a hodnoceních čajoven a případně jejich webových stránek, všímám věcí na první pohled nedůležitých. O čajovnách a jejích webových stránkách jsme zvyklí čítat v převážné většině téměř nic než chválu. Tak trochu naivitou prodchnuté popisování dojmů z povrchního pohledu na exotické prostředí má své opodstatnění a lze ho pochopit jen jako obdiv z prvního setkání. Jako protiváhu těmto snahám nevyjít z okouzlení za každou cenu a nevšímat si věcí svou podstatou závažnějších, lze označit třeba příspěvek. který jsem zařadil do OBČASNÍKu dne 12. dubna 2002. Zatím mi stále připadá, že posuzování čajoven bez snahy o nadhled není to pravé, co potřebují.

     Na stránkách UPTON TEA IMPORT najdete mj. upozornění ze dne 12.11.2003 na to, že ve "Winter Newsletter", bude v článku "Tea and Caffeine" zkoumáno, jak je to kofeinem v čaji.

     Dalo by se říci, že je to něco jako jazz feeling. Myslet si, že se stačí naučit obratně hrát na hudební nástroj a že s patřičným repertoárem je to jazzová muzika, je základní omyl. Jako se jazz hraje především srdcem, tak i do vztahu k čaji patří něco dalšího, k čemu se člověk propracovává postupně, někdy i obtížně.

     O čaji Pu-Erh toho jistě již bylo napsáno mnoho, nepochybně se o něm i dost často hovoří a to nejen mezi milovníky čaje. Před nedávnem se rozproudila výměna názorů v jedné z našich nejstarších čajových konferencí. Téměř současně se vedla na stejné téma debata na serveru CYBERSPACE.

     Když jsem se začátkem letošního srpna věnoval stránkám tea-culture, měl jsem k tomu celkem dobrý důvod, protože velké nadšení slibovalo mnohé. Avšak ani časem se nedalo zjistit, kam autoři a stránky směřují. Pevné kontury nebo jasné vymezení chybí dodnes, nehledě na další nedostatky, které přetrvávají. Je toho málo, co se tam o čaji píše a současně snese kritičtější pohled. Psát a publikovat tam vedeným stylem a navíc nevěnovat se pečlivé přípravě textů je omyl, ostatně nejen v případě čaje.

     Uvědomuji si, že jsem byl jednou jen tak v konverzačním tónu dotázán, zda onen příspěvek, zatím pohříchu jen jediný, v rubrice Názory návštěvníků stránek z 1.února 2002 není náhodou jen recese, anebo provokace. Tedy širokému okruhu návštěvníků těchto stránek odpovídám, jako jsem odpověděl tehdy, není. Na doložení svého tvrzení mohu posloužit odkazem na stránky Neviditelného psa, kde se s tímto jménem a emailovou adresou můžete poměrně často setkat v komentářích ke článkům tam publikovaným.

     Tak podobně by se dal označit zážitek z čajovny, když jsem se rozhodl opláchnout si ruce v místnůstce k tomu určené. Snažím se chápat složitost a náročnost provozování čajovny, ale v nejmenované čajovně se mi něco podobného stalo. Po osušení rukou ručníkem, který byl k dispozici, jsem si okamžitě ruce opláchnul znovu a už radši neutíral. K čajovně patří i takové okrajové záležitosti a při posuzování její úrovně se nemohu vyhnout ani jim.

     Snad se to dnes už dá takto napsat a nebude to znít nabubřele. Koho jen trochu víc oslovuje to, když se řekne čajovna, ten si může připomenout, že u nás už byla možná napsána základní kapitola jejich historie v našem zcela specifickém pojetí. K tomu, abych se o tom zmínil, nme přimělo shlédnutí dokumentu věnovaného panu Rychvalskému v TV.

     Když už zde byla řeč o návštěvě jedné pražské čajovny, lze pokračovat. V čajovně Amana se pro čajomila nachází velké množství lákadel. Ke zmínce jsem si vybral jedno dost pozoruhodné - základní součásti vybavení pro japonský čajový obřad. Vlastnit celou soupravu sice asi nebude tak snadné, ale kdo se rozhodne, že se spokojí s základními proprietami, najde zde, co potřebuje.

     Před nedávnem byla oteřena čajovna Guan Yin v Praze a to byl důvod, proč jsem ji navštívil. A neznaje, jak vypadala čajovna Amitabha, měl jsem příležitost získat naprosto čerstvý dojem. Čajovnou jsem byl zcela okouzlen.

     Na stránkách caj.thoma.cz se objevila zpráva o kalendáři z dílny Thomových, který vyšel nedávno v nakladatelství Apolo.

     Na stránkách Maxe Tillberga, které nejsou již rok aktualizovány, však funguje rubrika Teatalk. Tam se nedávno objevila zajímavá zpráva „Fine Tea from Georgia“ o tom, jak se v Gruzii daří oživovat pěstování a vývoz čaje.

     V konferenci caj@dione.zcu.cz se v poslední době objevil příspěvek na téma fermentace vs. oxidace čaje při výrobě. Zmiňuji se o něm proto, že jako zdroj tvrzení uvádí publikaci Petra Oppligera "Nová kniha o zeleném čaji" (Pragma, 2000). Podle něj jsou přítomny procesy oba.

     V jednom příspěvku se rubrice DISKUSE na stránkách PŘÍBĚH ČAJE nedávno objevilo přání dozvědět se více o čaji v Čechách. Na takto obecný dotaz lze odpovědět několika způsoby, pokud ho přímo nepovažujeme za řečnickou otázku. Zatím se sešly odpovědi dvě a ani jedné nelze vytknout, že by se vyhnula tématu.

     Na serveru inZine byl v rubrice inČajt publikován článek „Ráno vstanem a ochladím sa čajom“. Autor Tomáš Čejka v něm popisnou formou shrnuje několik tvrzení o čajích ve vztahu k jejich využití v horkém počasí. Autor, jako jeden z mála, opatřil článek i seznamem použité literatury. Z hlediska jazykové příbuznosti je možné se pozastavit nad některými v článku použitými novými slovními tvary a obraty. O něco podobného se úspěšně snaží již delší dobu naši politici, ale zde by se mohli přiučit.

     Na čajíku se v chatu ("Nástěnka") objevila zpráva, že se hledá někdo, kdo by udržoval zatím neaktualizované stránky Urasenke (CZ)).

     Stránky Tea-culture, ke kterým směřoval glosář z 18. července 2003, prožívají bouřlivý rozvoj. V zorném poli zůstaly proto, že se mezi autory zveřejněných článků objevil(a) čajomil(ka). O stránkách se zmiňuji proto, že je na nich zatím sympatické to, s jakým nadšením se mění jejich vzhled k lepšímu. Z výhrad proti některým nedostatkům považuji za důležitou pouze námitku proti převažujícímu nekontrolovanému propagování kouření.
     Pokud zůstane přezdívka aglaria jako autor(ka) na těchto stránkách i nadále Popelkou, považuji to za promarněnou příležitost věnovat se čajovnám jen z pohledu vodních dýmek.

     Dne 16. května 2003 jsem si v GLOSÁŘI dovolil pozastavit se nad tím, jak se změnil titul u podpisu pod novinkami Japanese Green Tea Online. Asi jsem nebyl jediný, kdo si dovolil takovou troufalost a nyní se už v novinkách z 24.7.2003 píše - Larry O'Connor Webmaster/President.
     Dodávám, aby nenastal omyl, že jak novinky Japanese Green Tea Online zasílané mailem, tak webové stránky jako takové považuji za ty, které patří mezi nejkvalitnější. Proto moje poznámka nebyla ničím jiným, než glosou.

     V NOVINKÁCH ze dne 11. července 2003 se objevilo krátké upozornění na to, co, alespoň přibližně, v Japonsku znamená LNT - Living National Treasure ve spojitosti s uměním v oboru keramickém. Tedy něco jako národní umělec neblahé paměti u nás, ale v Japonsku má takové uctění zcela seriózní význam. Umělcům a jejich dílům se dostává ocenění, které má původ v tradici, ve které se nezprofanalo, a proto ta vážnost.
     Označení titulem je společenskou záležitostí a umělecká díla od těchto mistrů ve svém oboru dosahují na trhu závratných cen. Tady je možné připomenout zmínku o ceně chawanu (viz též slovník), který se zalíbil Janu Strakovi Kašpárkovi při jeho návštěvě Japonska, jak to svého času popsal na svých stránkách.

     Tea-culture, tak se jmenují nové stránky o čaji. Uvádí se, že mají skupinu autorů a zatím se zde převážně píše o vodních dýmkách. Snad se mezi kuřáky vodní dýmky najde i pár čajových nadšenců, kteří uvedou věc na pravou míru.

     Nevím sice, nakolik je to správné a z jakých hledisek méně správné, ale k čaji řadím několik dalších věcí, které mi připadají, že se s ním pojí. Tak ke keramice má rozhodně blízko a připojit něco z kultury, třeba galerie a výstavní síně nemusí být rozhodně na škodu. Není to však zcela určitě nějaký převratný objev, jen se snažím dávat prostor i těm. Zapomenout na to, že do čaje se vkládají mnohé naděje v očekávání, že pomůže při prevenci chorob rozhodně nelze, a tak se dostává v tomto směru pozornosti i vědeckému výzkumu.
     Co by pak mělo být divného na tom, když jedna z čajoven svou činnost velice těsně spojuje s pěstováním bonsají.

     Tak do rubriky ČAJOVNY v kapitole NOVINKY se mi zatím nehodila žádná ze zpráv. Mělo by se tam totiž odrážet dění v čajovnách ze zpráv přímo autentických. Taková žádná mi nepřišla, pokud někdo z řad majitelů čajoven, anebo jejich provozovatelů tyto řádky čte, je to přímo výzva, aby zanechali skromnosti a zmínky o významných okamžicích z provozu a života čajoven mi zaslali.

     Ze serveru Tea.co.uk přichází další nabídka, tentokrát je možno v soutěži vyhrát předplatné oblíbeného časopisu.

     V jenom filmu nám Vlasta Burian v písni sdělil „... bylo-li by libo vodku nebo čaj ...“. Že to bylo ve spojitosti s Ruskem (oné doby), netřeba snad dodávat. Čajová tradice ruská není přehlédnutelná, i když zejména prakticky jen z hlediska teritoria konzumentského. To ovšem, jak se zdá, nebrání tomu, aby se na Internetu neobjevily stránky Russian Tea Ceremony, viz též rubriku -ostatní-.

     Čas od času přijde ze serveru www.tea.co.uk kratičká zpráva o nějaké události nebo akci, na které se podílí společnost The Tea Council (UK) ve Velké Británii. Je pozoruhodné, jak jsem se zde již několikrát zmínil, že v zemi je stále pokládán odpolední čaj za velkou událost. Je pro nás asi dost nezvyklé, že soutěž vyhlášená na měsíc červen přináší vítězi potěšení účastnit se podávání čaje v jednom z luxusních restaurantů.

     Mezi těch několik webových stránek, které jsou aktualizovány v časových intervalech, jež lze považovat za únosné, patří Cigičaj. Před krátkou dobou se výrazně k lepšímu změnil vzhled titulní stránky.

     Na stránkách, v rubrice DISKUSE, nás autorský team Thomových nechal v poslední době nahlédnout v několika pokračováních do zápisků o dojmech z nedávné cesty na Ceylon. Odezva ve formě dotazů, námětů či žádostí se však téměř nedostavila. Snad se ledy pohnou, až se bude něco rozdávat nebo bude příležitost zúčastnit se nějaké další soutěže o atraktivní ceny.

     Na stránkách SMČ, s.r.o. se v rubrice Legendy a odhalení měli návštěvníci možnost podivovat nad sdělením o velice zvláštním čaji Amacha a žádostí o bližší informace. Následující odpověď uvedla vše na obvyklou míru. Snad je možné doplnit, že podle pramene je (ne)čaj Amacha podáván dětem v mateřské školce zaměřené na předškolní přípravu v buddhismu v den, kdy se slaví Buddhovy narozeniny.

     Na stránkách, se v části věnované popisu druhů čaje u čajů černých tvrdí, že jeho lístky obsahují látky, které jsou pro člověka bezcenné. Asi je na tom i dokonce něco pravdy, ale pro taková slova se autor, mimochodem na stránkách se nikde jeho jméno nedočtete, sotva dočká souhlasu třeba u milovníků čajů z Darjeelingu. Tím obtížněji, protože pro černé čaje se tam nenašlo slůvko sebemenší chvály.

     Čajovna Long life má své stránky stále ještě ve stavu téměř prenatálním. Když si na serveru „čajík“ přečtete hodnocení z května t.r., sice jen jednoho návštěvníka této čajovny, vyvolá celkem sympatický dojem. Ne tak už webové stránky, zejména proto, že to trvá už delší dobu, viz naposledy glosa ze 7. března 2003.

     U zpráv přicházejících od firmy Japanese Green Tea Online je přeci jen trochu zarážející, když donedávna zněl závěrečný pozdrav – Larry O'Connor President a nyní zní Larry O'Connor Webmaster.

     Ze stránek společnosti O-cha.com (Mesa, AZ, USA) se dozvídáme, že u nich prodávané čaje pocházejí z nejstaršího obchodu s čajem v Japonsku. Jak píší, založení obchodní firmy Tsuen Tea v prefektuře Uji se datuje do roku 1160.

     O Thajsku jako zemi, kde se úspěšně pěstuje čaj, se toho mnoho nepíše, ale zde zařazené zmínky ze dne 11. a 18. dubna 2003 dávají tušit, že význam Thajska v tomto ohledu nezaostává za jinými proslavenými oblastmi. Na tyto stránky jsem byl upozorněn krajanem, který v Thajsku nedávno byl. Touto cestou mu za poskytnuté informace děkuji.

     Přílišná důvěra a očekávání jen slušného jednání může velice snadno vést ke zklamání. Když byl dán na serveru Tea Discussion Board k dispozici volný prostor pro dotazy a odpovědi, brzy se ukázalo, že je zneužíván k obchodní reklamě. Nyní se něco podobného stalo na serveru Cat Tea Corner, kde se zřejmě databáze čajoven někomu zalíbila natolik, že ji využil pro své potřeby. Bylo proto nutno doplnit k záznamům upozornění, k čemu nesmí být informace použity.

     V kapitole NOVINKY MAILEM se dne 18. dubna 2003 v novinkách GENKI serveru www.japanesegreenteaonline.com slibuje informace o tom, jak připravovat čaj Gyokuro. Protože to jsou firemní stránky s e-obchodem, je pochopitelné, že se hovoří o vlastním zboží. Postup přípravy je sice všeobecně známý, ale pro tento čaj z jejich nabídky je zde například doporučována teplota vody, která nemá přesáhnout 50 – 60° C. Proč tolik opatrnosti? Už třeba jen proto, že je to jeden z nejdražších čajů prodávaných v Japonsku.

     V rubrice -ostatní- přibyl odkaz www.cinstina.cz a zde si můžeme připomenout, že se v GLOSÁŘi už jednou, 9. srpna 2002, objevil příspěvek s podobným zaměřením a názvem „Lekce čínštiny“. Nedá se zřejmě očekávat, že by zařazení takového odkazu mohlo způsobit nějaký velký vzrůst zájmu o to učit čínsky, ale mezi čajomily je už přeci jen dost takových, které zajímají přinejmenším způsoby přepisu názvů čínských čajů.

     Jestli se někomu zdá, že téma označování japonských čajových stylú a čajů je možno celkem snadno zvládnout, bude si asi muset trochu opravit názor. V debatním okruhu na stránkách Spolku milců čaje, s.r.o. se dne 17. dubna 2003 objevilo zajímavé vysvětlení, jak je to s použitím strojního zpracování u dvou čajových stylů – gyokuro a matcha, které podal Chaki.

     V NOVINKÁCH ze dne 18. dubna 2003 se psalo o japonském čaji shincha. Těch názvů japonských čajů, se kterými se můžeme běžně setkat v nabídkách našich čajoven, není zas tak moc, aby se nedaly zapamatovat. V Japonsku se ale vyskytuje všelikých označení jen pro domácí čaje takové množství, že není snadné se v nich vyznat. Shincha je podle nabídky firmy Japanese Green Tea Online sezónní jarní čaj ve stylu Sencha. O čaji Shincha se praví, že snadno podléhá zkáze, a proto je nabízen pouze od května do července. Zde je nabídka dvou kvalitativních druhů – nejlepší je Kiwami Shincha a druhý nejlspší je Shun no Kaori Shincha. Před rokem se 7. června objevila v GLOSÁŘi podobná poznámka – Shin-Cha 2002.

     V čajové e-mailové konferenci se v poslední době nějaký čas probírala problematika vodních filtrů na úpravu vody k přípravě čaje. Teď se už ale pozornost obrátila k názvosloví a zařazení čajových stylů podle něj. Objevilo se několik argumentů, ale k definitivnímu rozuzlení to zatím nestačí. Aby Vám nic neuniklo, můžete se do této konference třeba zde přihlásit.

     Zde uvedená zpráva z 11. dubna 2003 o čaji Pu-Ehr, kde je, podle pramene, nabízen ke koupi s označením původu z Thajska, mi nedala spát a učinil jsem hned dotaz u znalců. Otázku jsem položil na stránkách Spolku milců čaje v jednom z debatních okruhů. Pro ty z vás, kterým se nechce prohledávat stránky, uvádím, že v odpovědi jsem obdržel jen konstatování, že tedy Pu-Erh už je zřejmě k mání nejen ten z Číny. Ale jak je to pak tedy s oním pověstným tajemstvím?

     Slosování o ceny v čajovědné soutěži vyhlášené na stránkách proběhlo a hlavní cenu si odnesl Jan Kulveit, blahopřeji. Ani další vylosovaní nepřišli zkrátka a debata u čaje měla jistě také své neopakovatelné kouzlo.

     Oproti všem dosud známým zprávám o tom, že takový čaj se vyyrábí jen v Číně, je na stránkách nabízen Pu-Erh původem ze severního Thajska, který vyrábí tam usídlená čínská rodina.

     Před několika dny, dne 30. 3. 2003, byly na stránkách vyhlášeny výsledky čajovědné soutěže o atraktivní ceny, kde soutěžící měli prokázat své znalosti a vědomosti. Dne 10.4.2003 se pak losováním mezi těmi, kdo odpověděli správně, určilo rozdělení cen.

     V poslední době častěji vídávám označení druhé. Jako terminus technicus pro vyjádření, že čaj byl při výrobě podroben příslušné proceduře se však velice často, podle tradice, používá označení první. Při takové příležitosti si vzpomenu na to, že říkáme hromosvod, ale tím ještě žádný hrom sveden k zemi nebyl. Také Indiáni přišli ke svému označení jako slepý k houslím a tak bychom mohli pokračovat, lingvistickým omylům zřejmě ještě zdaleka není konec.

     Na jednom českém debatním serveru jsem v sekci vyhrazené povídání o čaji narazil na výměnu názorů na to, co všechno se má do rooibosu přidat, aby byl dobrý. Těch nápadů, jak ho chuťově vylepšit bylo opravdu dost, asi v tom směru, že čím víc ingrediencí, tím lépe, a zdálo se, že tato jednostranně zaměřená debata jen tak hned neskončí. A já měl vždy takovou představu, že se další vůně do konfekčních balení přidávají proto, aby chutnal dětem, když už je pro ně vhodný, protože neobsahuje kofein.

     Nahlíženo z pozice čajomila, zdá se, že už snad pomalu nastal čas, kdy značná část populace měla dost času na to seznámit se s širokou nabídkou čajů a že ji možná i využívá. Omyl. Kolik lidí ví o tom, že vedle vína červeného a bílého jsou rozeznávány i další druhy nebo že jsou také vína archivní, známková či odrůdová. Podobně, ale spíš hůře je to s kategoriemi a styly čajů.

     Po návratu z cest si známí cestovatelé Thomovi našli chvíli na to, aby o sobě krátce na příslušných stránkách dali vědět.

     Televizní Literární revue 333 je pěkná sama o sobě tím, že přináší aktuální pohled na knižní novinky na našem trhu. Komu literatura jen trochu něco říká, má se v každém pořadu na co těšit. Je to v něm ale všechno trochu uspěchané. Tak se nelze divit tomu, že i vystoupení paní Soni Thomové na upoutání pozornosti ke knize Příběh čaje dne 15. března 2003 poněkud utrpělo krátkostí vymezeného času. Když k tomu ještě přičteme oživení ve formě krátkého předvedení čínského čajového obřadu přizvaným odborníkem, víc se asi nedalo stihnout.

     Oznámení v e-shopu na stránkách hovoří jasně, svým zákazníkům dopřejí něco z literatury při nákupu už jen tím, že u nich koupený čaj do ní zabalí. Originální myšlenka spočívá v tom, že jejich balící papír je potištěn úvodními řádky z první knihy o čaji "Chakyo", kterou napsal Rikuu v období Tou čínské historie.

     Na vlastních chybách se prý člověk nejsnáze poučí o tom, co je správné. Sebekriticky zde musím konstatovat, že v poslední době se na stránkách Čajolinek urodilo několik chyb, které nebylo možno přehlédnout. Všem návštěvníkům se omlouvám za chybná data a zmatky v nadpisech. Jen velkou mírou tolerance čtenářů si lze vysvětlit to, že jsem neobdržel kritické ohlasy. Děkuji, i tak je to pro mne důležité poučení.

     Že některá tvrzení jsou přejímána zcela bez kritického přezkoumání, to je známo a jinak to asi nebude. Na některých stránkách věnovaných čaji se ujalo označení – kousky medu – bez bližšího upřesnění. Představě kousku medu je asi nejblíže takový z medu tureckého, který vždy býval tuhé konzistence.

     V GLOSÁŘi z 29. listopadu 2002 jsem se zaobíral myšlenkou nabídnout návštěvníkům kvíz v některém z dalších vydání Čajolinek. Nedošlo k tomu a nyní se zdá být myšlenka usilovat o to dokonce trochu nevhodná, protože kvíz s tématikou čaje byl vyhlášen před nějakou dobou na stránkách jiných.

     Webová stránka Cajovna LongLife, o které byla zmínka v kapitole NOVINKY dne 10. ledna 2003, na sebe upozornila, ale její vývoj, zdá se podle jejího vzhledu, že ustrnul a nemá pokračování.

     Kamairicha (Kamairi-cha) je další čajový styl, se kterým se u nás můžeme setkat. Podle jednoho pramene má také název ‘Chinese green tea’, protože řeč je o japonském čaji, který je také znám jako čaj pražený na pánvi.
     Jak se dočteme na jiných stránkách, jako by čaj měl při výrobě co do činění s přímým ohněm, což je asi trochu nadnesené, ale překvapit může používaná teplota 300°C při tepelném zpracování.

     V novinkách GENKI (Japanese Green Tea Online's Newsletter) ze dne 18. února 2003 se v jedné části dozvídáme o nabídce šálků na čaj Matcha ručně vyráběných v dílnách v Tokoname (Japonsko). O samotných dílnách viz GLOSÁŘ z 31. ledna 2003.
     Další zajímavosti nás pak čekají u zpráv o péči, jaká se věnuje výrobě čaje a to jsou certifikáty na zboží. Není to jen japonský – JONA, (Japan Agricultural and Natural Foods Association), ale také americký – American organic certification by OCIA (Organic Crop Improvement Association) of Lincoln, Nebraska).

     V rubrice „ostatní“ byly k ostatním zařazeny stránky malaysia.com. Mají podobu portálu, který mapuje celou oblast jihovýchodní Asie a mezi jiným se tam našlo místo i pro informace o čaji.

     V kapitole SLOVNÍK se u hesla Kung Fu Cha nachází odkaz na stránky, kde je pro milovníka čaje uchystáno mnoho překvapení. Tím aktivity pana Kam Leunga z Hong Kongu nekončí, protože se podílí i na dalších stránkách, které jsou rovněž pozoruhodné. Bylo by dobré připomenout, že v některých drobnostech se čínština hongkongská a její zvyklosti odlišuje od kontinentální.

     Zmínka ze dne 10. ledna 2003 v kapitole NOVINKY/WWW hovoří o stránkách Čajovny LongLife. Víc jak měsíc uplynul a nezbývá než konstatovat, že zůstalo jen u záměru a stránky do této doby jako by osiřely, nic se na nich nezměnilo. Snad se s nástupem jara probudí k životu a to do nich vlije život.

     Zavděčit se všem a knihou k tomu, to není snadné. U Příběhu čaje se to zdá být tak příznačné. Nejdřív zájemcům o čtení nevoněla cena knihy a teď se ukazuje, že kniha je vlastně výborná, ale chybí v ní jazykozpytná poradna na označování čajů z nejrůznějších končin světa. Nespokojencům s cenou snad stačilo napovědět, že na knihu se dá ušetřit. Co uniklo teď dalšímu stěžovateli je celkem nasnadě. Kniha jako Encyclopedia Britannica, kde je snad všechno, na co si člověk vzpomene, anebo právě nevzpomene, nevzniká tak často. Ovšem dost podivné je, když se v nespokojené reakci na nedostatek knihy nedozvídáme nic podstatného o osobní snaze porozhlédnout se a vlastními silami pátrat po cizojazyčné literatuře a Internetu, tam především. Nějak mi v tom celém chybí vlastní iniciativa a pokud chybí ta, tak to nevidím jinak než, že komu není rady, tomu není pomoci.

     Takové slovo vyvolává dojem, že se pohybujeme v jazykové oblasti skandinávské. Ono také není vyloučeno, že podobné slovo tam má své domovské právo. Překvapením však může být ujištění, že totéž slovo se vyskytuje též v sousedství názvů japonských čajů. Jak se dozvídáme, ono se v pravém slova smyslu nejedná o čaj, protože je to směs mnoha bylin. Těch bylin a ingrediencí jsou tam desítky a všechny tak byly smíchány, aby připraveny jako čaj pomáhaly udržet v těle zdravého ducha.

     Na stránkách Holy Mountain Trading Company se lze o nadcházejícím novém roce podle čínského kalendáře dočíst mnoho zajímavostí. V této souvislosti jen připomenu, že oslavy trvají celý týden od 1. února 2003, tedy nepracuje se, i obchody jsou zavřené. Také se třeba dozvíme, že ani označení tvora, v jehož znamení je tento a ostatní příslušné roky, není přesně ustáleno.

     V Úvodníku z 31. ledna 2003, tedy v tom z předchozího týdne, jsem se ve volné úvaze zabýval hodnověrností zpráv. A hned 7. února 2003, jako na zavolanou, se na stránkách Neviditelného psa objevil článek „SPOLEČNOST: Naletěl jsem“ a tam Prostě Gentleman píše, jak to chodívá se zprávami, u nichž jeden nikdy neví.
     Sám jsem okusil něco podobného, teď už s čajem, když jsem si byl jist tím, že po nějaké delší době, kdy holduji čaji, už dovedu odhadnout, jak chutná Pai Mu Tan (Bílá pivoňka). Ovšem to, co jsem obdržel v balení, které vypadalo jako originální od Kwong Sang Tea Co. (Hong Kong), s vyznačenou zárukou do konce roku 2004, mne překvapilo natolik, že jsem skoro začal pochybovat o tom, co je v tomto případě to správné aroma.

     V kapitole NOVINKY-MAILEM se objevila zmínka o uznávané keramice a čajové konvici, na kterou bylo upozorněno v došlých novinkách mailem. Na japonských stránkách se pak dozvíte několik dalších podrobností.

     Na stránkách Coca Tea se dočteme, že v nabídce firmy je čaj vyráběný z koky. Ano z rostliny Erythoxylon Coca. Tak to myslí zcela vážně. Jen malá poznámka nakonec – Please, before you buy Coca Tea, ask your sanitary Departament if Coca Tea is legal in your country – uvádí se na titulní straně. Takže taky možná vstupenka do arestu.

     Na stránkách Tea.co.uk (partnerské stránky The Tea Council UK) byla vyhlášena soutěž, jejíž vítěz bude mít to potěšení strávit odpoledne ve vyhlášeném hotelu při čaji. Zde je potřeba si uvědomit, že se nacházíme v prostředí, kde se čaj stal národním nápojem a v hotelu podávaný čaj jako událost není nic neobvyklého. Jak jsem se již při několika předchozích příležitostech zmínil, hotely jsou každoročně podrobovány hodnocení, ze kterého vyplývá pro ten vítězný uznávané ohodnocení. Zmíněný hotel je právě jedním z nich, protože obdržel ocenění Top London Afternoon Tea Award.

     Když jsem poprvé slyšel, že se takto jmenuje čaj pocházející z Japonska, zdálo se mi to málo pravděpodobné. Tvrzení se zdálo být natolik důvěryhodné, že jsem se hned pustil do pátrání po vysvětlení. Jak jinak, než že jsem využil služeb vyhledávačů na Internetu a výsledky byly hned tu. V nalezených odkazech převládaly odkazy na nabídky e-obchodů v Německu, kde je tedy tento čaj zřejmě velice rozšířený a patří k velice vychvalovaným. Po menším pátrání, jak je to vlastně s jeho pomenováním, jsem dospěl ke zjištění, že patří ke skupině čajů ve stylu Sencha. Má poměrně mladou historii, protože se začal vyrábět až v šedesátých letech minulého století.
     Podle výsledků prohledávání odkazů na webové stránky, kde se o Gabalongu píše, nebyl ani jeden, který by nabídl informace přímo od pramene, přímo z Japonska. Je možné, že omezení spočívalo v tom, že pro vyhledávání nebyl použit výraz v japonštině. Jedno se mi však zdá být jisté, protože jsem Gabalong ochutnal, mohu potvrdit, že superlativy, kterými je opěvován, nelžou.

     Skutečný milovník čaje se nad zmínkou o čaji prodávaném v sáčku ušklíbne nevolí. To se u nás tak trochu vžilo a představuje něco jako Pavlovův reflex. Ovšem to, co je u nás, neznamená svět a jako už při mnoha jiných příležitostech je dobré zvyknout si na uvážlivé posuzování mnoha zvyklostí zavedených jinde.
     Proto snad ani nikoho nepřekvapí, že v Japonsku se obchodníci dívají na porcované čaje trochu jinak, ovšemže po svém. V kapitole NOVINKY najdete zprávu o tom, že Japanese Green Tea Online v mailových novinkách doporučují navštívit na svých stránkách aktualizovanou sekci Matcha. Tam se, vedle jiného, u kvalitních čajů v sousedství Matchi zákazníkům nabízí balení v sáčkách jako zcela obvyklé.

     V kalendáři můžeme obrátit list, jak se vzletně říká, nacházíme se totiž v novém roce. Ve skutečnosti nám nezbude, než na přelomu roku investovat do celého nového kalendáře a tam nalistovat začátek. To je tedy oproti zmíněnému úsloví pořádný rozdíl, ale tak to už chodí. I když takové obrácení listu v kalendáři tedy znamená vlastně nákup nového, nemuselo by na tom být tolik tragického a snad by to ani nestálo za řeč. Jak brzo zjistíme, v tom starém jsme ale měli hromadu poznámek, bez kterých se jen těžko obejdeme, ty totiž neztratily platnost ani v roce novém. Jsou to všechna možná i nemožná čísla a v nejméně očekávaný okamžik je budeme potřebovat.
     O co pohodlněji by se žilo, kdyby někdo vymyslel přijatelnou formu kalendáře aspoň na desetiletí.