Čajolinky

ČAJOLINKY

ARCHIV – Občasník

O ČAJI NA STRÁNKÁCH INTERNETU

On-line časopis pro milovníky čaje a popularizaci čaje samého

Odkazy
na stránky věnované čaji

Občasníky
v archivu

Pro Občasníky z roku 2001 je vyhrazen tento samostatný prostor.

aukce
debaty
(e-)obchody
čajovny
kluby
nadšenci
společnosti
vyhledávače
ostatní

ARCHIV – Občasník – rok 2001

Datum	Název
28. prosince 2001	Čaj jako návyk
12. prosince 2001	V polovině cesty
30. listopadu 2001	Vždyť udělat čaj je tak jednoduché
19. listopadu 2001	Čajovna jako kulturní zařízení
28. října 2001	Je to (asi) marné, ale ne ztracené
7. října 2001	Náležitosti
14. září 2001	Z obchodního hlediska
30. července 2001	Porcovaný čaj
17. července 2001	Vzácnost
2. července 2001	Webové stránky o čaji
14. června 2001	Slůně a Panáček
27. května 2001	Čaj jako lék (?)
19. května 2001	Rozpaky
30. dubna 2001	Čajovna
23. dubna 2001	Yunnanské čaje
21. dubna 2001	Překvapení

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Čaj jako návyk

Nebojte se, neškodí

28. prosince 2001

     Slovo návyk má v sobě jakýsi hanlivý přídech, řeklo by se. Tak tohle jako by nevypadalo na dobrý začátek, avšak i přesto se pokusím na uvedeném rčení najít něco dobrého.
     Pokud cítíte nepříjemnou souvislost jen a pouze s něčím nedobrým, můžete být na omylu. Kdo má předsudky, ten zřejmě nebude ochoten upustit od toho, že jak slyší návyk, hned se mu vybaví kouření, cigaretami počínaje, vzpomene si na alkoholismus a nejspíš hned potom přijdou ve výčtu na řadu i drogy, anebo totéž v jiném pořadí a možná i něco navíc. Ale návyk ještě přece není hned to, co zlozvyk. Je to možná podivné, o zlozvyku hovoříme ve spojitosti s nevhodným chováním dětí, ale dospělí už mají jen návyky, i když někdy přímo škodlivé a to jak pro ně samé, tak pro okolí. Ono snad jakoby se zapomnělo, že návyky mohou mít i zcela neškodnou formu a samy nepředstavují už předem něco zavrženíhodného. Jakoby navyknout si na něco dobrého snad ani nebylo možné, normální nebo myslitelné. Málokdy slyšíme, že někdo má například návyk na dobré jídlo. K tomu by se jistě dala vypočítat řada jiných celkem sympatických návyků, u kterých bychom těžko hledali nějakou závažnou škodlivost.
     Proč tedy nepřipustit, že i u obliby čaje můžeme, ba dokonce je to podle mne vhodné, hovořit o návyku. Nebylo by asi příliš šťastné začít tady a teď vypočítávat všechno to dobré, co čaj jeho milovníkům přináší. Je to záležitost velice a natolik závislá na okamžiku prožitku a osobní dispozici, že jakákoli tvrzení by našla jistě mnoho oponentů a celkem oprávněně, a proto se takového pokusu ani neodvážím. Koho to neuspokojí, tomu mohu jen říci, že na toto téma se vyslovilo již dříve a činí tak i nyní mnoho povolanějších, než jsem já, slovy, která jsou výstižnější, než ta, která bych byl schopen dát dohromady. K tomu mohu jen občas přidat něco ze své skromné osobní zkušenosti, o což se průběžně snažím. Snad by přeci jen ale bylo vhodné, abych upřesnil, totiž co mám na mysli, když je zde řeč o čaji. Jistě, v první řadě se domnívám, že příprava a servírování čaje s veškerou náležitou pečlivostí bude to pravé, čemu bych dal přednost, když už je to v souvislosti s návykem. Proč však nepřipustit, že i čaj, připravený poněkud zjednodušeným způsobem není dobrým návykem? Proč nepřipustit nakonec i to, že snad není možno mít námitek proti návykům na nečaje a jiné obvyklé výluhy z bylin k tomu určených? Všechny tyto a jim podobné nápoje poskytují pro organismus jak potřebné tekutiny, tak v mnoha případech obecně velice příjemné kulinářské zážitky. K tomu lze ještě dodat, že kdo si dobře vybere, tomu mohou čaje posloužit jako vhodný doplněk ke zdravé životosprávě. S jistou dávkou troufalosti si navíc dovolím tvrdit, že navyknout si na čaj může mít i jisté léčebné účinky.
     Chvály čaje bylo nejspíš dost na to, aby se vyskytlo dost pochybovačů, kteří v nejmírnějším případě budou naopak chválit ten jejich jiný oblíbený nápoj. Pokud si ale náhodou nejste jisti, zda na tvrzeních, podobných těm zde, není náhodou přeci jen něco, co by stálo za pokus, je jen na vás, abyste nabízené vyzkoušeli. Vhodně voleným čajem si jen stěží přivodíte nevolnost nebo ublížení na zdraví.
     Třeba namítnete, že byste právě podobný návyk chtěli vypěstovat u svých dětí, ale nenašli jste vhodný čaj, protože většina jich obsahuje látky pro ně nepříliš vhodné. Tady si lze poradit tak, že čaj bude podáván v silném zředění, anebo je možné volit některé nečaje nebo bylinné výluhy. Nejspíš rozhodující pro oblibu nápoje bude osobní příklad, každý nechť volí způsob, který mu nejlépe vyhovuje.
     Kdo neokusil a nemá dobrou vůli okusit, nemusí uvěřit, že je to dobrý návyk. Stačí to, že ti, kteří čaj okusili a zachutnal jim, tak ti by neměnili.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

V polovině cesty

Chce to jen málo

12. prosince 2001

     Když se něco povede a tím mám na mysli cosi pěkného a dobro přinášejícího, ale jen tak napůl, je to škoda a smutné zároveň a to v případě, že chybí vůle k úsilí pokračovat a absolvovat zbytek cesty k cíli. Je asi dost těch, kteří se dobrovolně spokojí se stavem, kdy z pohodlnosti nepokračují v načatém díle. Řízením osudu je pak u jiných nedobrovolně nebo okolnostmi vynucené ukončení nastoupené cesty za čímsi hezkým. Ohleduplnost zde jednoznačně velí pozastavit se jen nad tím, jak někdy mnozí z nás až zcela zbytečně a bez vážnějších důvodů házejí flintu do žita předčasně.
     Je tomu tak třeba trochu podobně i v případě, že se někomu podaří najít zalíbení v tom posedět si v čajovně, ale není schopen přijmout zasvé určitá pravidla a zásady charakteristické pro dané prostředí. V dalším se pro přehlednost zaměřím jen na jeden jev. Zkušenostmi nabytý odhad mi řadu věcí prozradí často velice spolehlivě i jen při letmém pohledu na okolosedící hosty. Stačí, že zahlédnu, jak si řada z nich zpočátku vybírá poněkud nezkušeně a obvykle si objedná ovocný nečaj (vysvětlení je jinde na těchto stránkách pro toho, komu připadá dost nezvyklé označení nečaj). Zaujme je totiž svým málo tajemným, vzletným názvem, anebo si v jiném případě objednávají něco stejného či podobného jako pro své děti. Tak a hned přijde na řadu cukr na oslazení nápoje, což je zde asi celkem namístě. Velkým pokrokem je u trochu více zkušených hostů čajovny, kteří zde již několikrát byli, když si už objednají opravdový čaj.
     Doufám, že jste jistě pochopili, proč jsem jaksi mlčky zatím vynechal skutečné nebo začínající milovníky čaje, protože u nich v úvodu naznačený problém neočekávám.
     Tedy nazpět k těm, kdo si cestu k oblíbení si čaje teprve hledají. Ano rozhodli se začít zkoušet čaje, někdo jim to možná poradil, přečetli si o čaji knihu, či dostali určité vnuknutí a tím, že už žádají čaj, se stali, jak bych řekl, plnoprávnými klienty čajovny. Říkám někteří, protože někteří jiní se jen tak hned nezbavili zlozvyku čaj sladit a tím zůstali jen někde uprostřed na cestě k jeho plnému vychutnání. Samozřejmě, dá se namítnout, že proti gustu žádný dišputát a host je host, ale je to přinejmenším proti bontónu, nedá se nic dělat.
     Jeden příklad ze života, tedy z čajovny, napoví, jak o překvapení není nikdy nouze. Jestliže jsem jen tak napůl ucha zaznamenal, že pan čajovník přijal objednávku na jakýsi vícenálevový čaj, trochu jsem zbystřil pozornost a obdivným pohledem jsem se otočil pohled tím směrem. Ovšem měl jsem být brzy vyveden z míry tím, když slečna čaj obdržela, tak po krátké chvíli si šla rezolutně vyžádat cukr, aniž by věnovala nějakou pozornost tomu, když se ji pan čajovník snažil v jejím počínání zviklat.
     Tady jakoby bych slyšel námitky, že mnoho lidí to tak dělá, čaj sladí a neškodí jim to, tedy pokud nejsou třeba nemocní a mají to zakázané. Ano to tedy obvykle neškodí, avšak ta tolik ceněná delikátní chuť čaje přitom vezme zasvé. Je nutno přiznat, že jsou výjimky a některé se sladí i v případech, kdy bychom to neočekávali, jako třeba u čaje zeleného, ale řekněme, že výjimka potvrzuje pravidlo. Ono mít ve všem sladkou chuť jako převládající nemusí být to nejlepší řešení, většinou nad tím zamhouříme oči, to když si sladké všude a za všech okolností vyžadují děti.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Čajovna jako kulturní zařízení

Kdo umí, ten umí

30. listopadu 2001

     Snad už není co dodávat a mnozí z vás už tuší, v jaké rovině se pohybujeme, když uslyšíme takové sdělení. Myšlenka sama o sobě není až tak špatná, jen souvislosti, v jakých je tam čaj použit, jsou pro něj samotný málo vhodné. Proti těm. kterým nepřipadá v takovém vyjádření nic neobvyklého, se budu snažit obhájit názor, že má své opodstatnění rčení svůj ke svému.
     Bylo zde oznámeno, že někdo jde něco udělat. Je to jako, že jde udělat snídani, oběd či večeři, prostě se chystá v kuchyni vyrobit cosi ke všednodennímu nasycení. Ale v takovém oznámení je znát, že ho to příliš netěší, je to pro něj nutnost, nejspíš nepříjemná. Může ale z takového díla vzejít i jen trochu radosti nebo potěšení pro toho, kdo se chce nasytit s chutí nebo dokonce pro labužníka? Asi jen stěží, protože ten to pozná a sotva se asi dá ošálit třeba i servírováním v drahém nádobí. Ten, kdo není labužníkem, bude asi jen konstatovat, že se najedl, nic víc a nic méně. Tak to se kuchaři chvály nedostane, asi po ní ani netouží.
     Není aspoň občas vhodné pro dosažení neobvykle příjemného výsledku vložit do kuchyňské přípravy trochu nadšení pro věc (když už ne pro obdiv toho, kdo sedí u tabule), pečlivého úsilí, tvořivosti a vynalézavosti, aby se i z tak banální věci, jak se může zdát, stala činnost poněkud méně nezáživná? Pokud si někdo odpověděl, že není, neměl by si stěžovat, ledaže sám na sebe.
     Jestliže se tedy setkáme s prohlášením, že někdo jde udělat čaj, je to podle mého názoru jen o poznání lepší než když se vyjádří ve smyslu, že tedy ten čaj uvaří. Ale stále se v tom skrývá projev kulinářské ignorance. Nemá to totiž daleko k onomu pověstnému použití čajového sáčku v hrnku s horkou vodou. A co je tedy správné? Řekl bych, že jen věnovat každé činnosti přiměřenou péči, což u čaje považuji za prvořadou věc. Asi by mělo být řečeno, že lakonické oznámení v nadpisu, když ho jen trochu opravíme, bude ve shodě s chápáním čaje, jak se k němu vyjádřili už v minulosti mnozí jeho ctitelé ze zemí, kde čaj je uctíván po věky. Dalo by se říci, že na tom, jak čaj připravit, podávat a dokonale vychutnat, není opravdu nic složitého – pro toho, kdo se v takovém umění vyzná, mělo by však být dodáno na závěr.
     U kuchyňských příprav jídel nebo nápojů snad nemusí jít pokaždé o to prosté uspokojit hlad či žízeň hladových a žíznivých, ale dosáhnout něčeho víc ve spojení s aspoň příjemnými chuťovými zážitky a dokázat, že někdy používané označení kuchařské umění má své opodstatnění. Pro všechny činnosti spojené s přípravou čaje až po jeho servírování je podstatná všemožná snaha o dosažení příjemných vjemů. Však se také od jisté doby v historii čaje začal rozvíjet zcela ojedinělý způsob jeho přípravy a podávání, který začal být nazýván čajovým obřadem, jak ho známe z Číny a hlavně pak z Japonska, kde asi dosáhl svého vrcholu v rafinovanosti až se stal jakousi kultovní záležitostí. Do dnešních dnů se zachovaly jeho formy a lze je v ojedinělých případech spatřit i u nás. Většina obyčejných milovníků čaje se asi spokojí s mnohem prostším podáváním, ale snaha o dokonalé vychutnání čaje bude všem společná.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Čajovna jako kulturní zařízení

Trochu o kultuře

19. listopadu 2001

     Ne každá, tedy jak která, by mohla mít právo honosit se takovým označením. Je jistě řada těch, které snesou při posuzování kvality služeb i měřítka velmi přísná. Vedle těch klasických některé čajovny vznikly přímo v symbióze s uměleckou galerií, kulturním nebo informačním centrem, které je blízce nebo vzdáleně spjato s kulturou. Není jistě od věci si všimnout, že posledně jmenovaných zase není tak málo, abychom je nebrali v úvahu, když už je o čajovnách řeč. Zdá se mi, že se tu jedná o dvě pojetí čajoven, která mají ke kultuře blízko. Asi by nebylo spravedlivé zapomínat v této souvislosti na další skupinu čajoven, která má svým zaměřením a ve spojitosti s kulturou blízko k oběma uvedeným, ale není ji možné zařadit, protože se něčím takovému zařazení poněkud vymyká. Proto se zde zaměřím jen na dvě již zmíněné skupiny čajoven a doufám, že se najde příležitost, kdy se k tématu a pohledu na čajovny třetí skupiny vrátím, protože si to jistě zasluhují, neboť i běžné šíření čajové osvěty v rámci omezených možností, je záslužnou činností.
     Máme tu tedy čajovny jako svébytná místa, kde je příprava i podávání čaje povýšeno nad běžný standard a pak neváhám přisoudit takto vedené provozovně nezpochybnitelný kulturní kredit. V jejich pojetí je možno hovořit o šíření kultury v kulinářském významu třeba právě proto, že stolování zde je pojem naprosto oprávněný. O čajovnách tohoto typu by se toho dalo napsat mnoho, ale snad postačí, že dobré se chválí samo.
     U čajoven, které vznikly v těsném sousedství nějakého kulturního zařízení, se spojitost s kulturou, tou obecnou, jaksi samozřejmě předpokládá. V jistém ohledu by se možná v některých případech dalo hovořit o obdobě literárních kaváren, i když k jejich věhlasu jim ještě nějakou dobu bude scházet třeba právě oblíbenost v literárních nebo vůbec v uměleckých kruzích. Vše záleží hlavně na tom, jak si v takovém ohledu povedou provozovatelé ve snaze vybudovat právě v jejich podniku příslušnou tradici. Ono vybudovat tradici je něco velice obtížného, protože zde nestačí jen jeden příkladný čin v určité době, ale je nutné vytrvalým každodenním úsilím tvořit vlastně dobrou pověst. Když se tedy povede čajovnu založit, občas se stane, že původní dobrý úmysl byl při vzniku takové čajovny jen hlavním záměrem pro začátek a při jejím provozování pak už nezbývá dostatek sil na to, aby se stala vyhledávanou pro své dobré služby a příjemné prostředí. Jsou případy, kdy je v provozu čajovny co zlepšovat, někdy i něco dost podstatného, a jen příslib zlepšení může snad být omluvou pro chyby a nedostatky. Nebylo by však na druhé straně vhodné vyvolávat dojem, že co se přítomnosti kultury v daném místě týče, je možno pardonovat všechno v jejím okolí nebo dosahu, tedy i případnou nedobrou úroveň čajových služeb v přilehlé čajovně. Tam, kde si to uvědomí včas a uvedou věci do pořádku, je to dobré znamení a čajovna tím může snadno smazat svou ztrátu v soutěži třeba s galerii, se kterou sousedí a u které byla zatím jen přívažkem.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Je to (asi) marné, ale ne ztracené

Slova, slova, slova...

28. října 2001

Já vím, že jazykovědnou problematikou se zabývají příslušná pracoviště k tomu určená, ale dovolte mi pozastavit se nad některými omyly a nepřesnostmi v projevech ať už mluvených nebo psaných. Zvykli jsme si v mnoha případech na běžně používaná slovní spojení a fráze, při jejichž používání se už nad nimi ani nezamyslíme, nepřemýšlíme o jejich oprávněnosti a bereme je jako samozřejmost, přestože někdy představují až bizarní nedostatky ve vyjadřování. Ale naučili jsme se s nimi žít, používáme je jako řada ostatních okolo nás, protože nápodoba je tak chytlavá. Někdy jsou to jen neškodné prohřešky v hovorové řeči proti přísně chápanému stylu vyjadřování a jsou proto tolerovány. Nikdo se asi nepozastaví nad tím, když se používá označení lux pro kterýkoliv vysavač nebo xerox pro nějakou kopírku, jsou to prostě označení zobecnělá. Když se však například v odborné debatě používá pro označení vodní mlhy výraz pára, je to omyl mluvčího či pisatele. Takových podobných příkladů bychom našli desítky. Bude však jistě užitečnější zaměřit se na něco konkrétního.
U čaje a věcí souvisejících s ním jsme svědky něčeho podobného. Obvykle se říká, že se chystáme vařit čaj. Zase nepřesnost – čaj jako takový se téměř nikdy nevaří, ale pro běžné druhy přípravy nápoje jen louhuje. Občas slýcháváme i to, že se čaj spařuje, ale takové slovní spojení asi pro jeho nevhodnost používá jen málokdo. Na rozdíl od předchozí je tu ještě jedna zásadní obecně rozšířená nepřesnost, totiž že označení čaj si každý vykládá po svém a používá ho bez rozmyšlení. Jakoby čaji byl přisouzen osud podobný případu s luxem a mnoho lidí nad tím mávne rukou, jako nad nepodstatnou věcí. Domnívám se však, že to není právě vhodný způsob, jak by se měl tento tak specifický nápoj z pohodlnosti nazývat ve společenství s dalšími nápoji jemu jen podobnými. Označení bývá používáno jako obecné a je používáno pro pojmenování nápoje připravovaného louhováním nejrůznějších částí a druhů rostlin. Prostě řečeno zcela jednoznačné označení čaj pro nápoj z lístků či částí čajovníku se asi jen tak hned nepodaří prosadit a zdá se, že každá snaha v tomto směru bude asi ještě dlouhou dobu marná. Nezbyde, než se smířit s tím, že jako čaj se i nadále budou pojmenovávat bylinné a jiné výluhy, ovocné čaje a další jiné nápoje. S něčím se lze smířit snáze, to když čajem jsou označovány nápoje prodávané v plastových láhvích, a s některými hůře, to když jako čaj jsou vnucovány takové nápoje jako třeba Bubble Tea, jehož podstatnou částí ani nemusí být čaj. U nápojů označovaných jako másala je přeci jen jejich součástí čaj, což bývá označováno výstižně jako spiced milk tea, jinak též chai.
Mezi milovníky čaje se už začalo pro nápoje podobné čaji (jen způsobem přípravy) rozšiřovat nové přiléhavé označení nečaje. A tady vidím naději, že se věci přece jen dostávají na pravou míru. Lze doufat, že se takové označení podaří rozšířit ve větší míře i vzhledem k tomu, že není příliš umělé a vyjadřuje podstatu věci. Tak se možná napříště setkáte u maté, rooibosu nebo vylouhovaného sušeného ovoce (známý ovocný čaj, velmi oblíbený přinejmenším pro svou podmanivou červenou barvu) s tímto pojmenováním. Očekával bych, že nejspíše se už v některých čajovnách nebo obchodech s čajem začne prosazovat rozlišování na čaje a nečaje v pojmenování, ale na rozšíření do běžné řeči si asi budeme muset počkat. Domnívám se, že českému jazyku vytvoření nového označení neuškodí a možná přispěje i když jen malým dílem k jeho bohatosti.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Náležitosti

K čaji to také patří

7. října 2001

     Zeptali jste se někdy milovníka vín, jestli vychutná to své oblíbené, když je naservírováno v narychlo opláchnuté skleničce od kdovíčeho, na stole, který vyhlíží nevábně, v místnosti, kde není třeba pro hustý dým vidět na pár kroků? Že jste se nepotázali s dobrou? Ani se nedivte. Jestliže se alespoň trochu cítíte být součástí civilizace v tom lepším slova smyslu, měli byste se snažit i v oblasti stolování zachovávat a ctít určitá pravidla. Sem patří jak třeba podávání vína, tak i podávání čaje. Čaji se v našich krajích snad nikdy nevěnovala přílišná pozornost, natož aby se k němu chovala nějaká zvláštní úcta a jako nápoj byl, zejména v historicky nedávné době, chápán jen jako nevýznamný doplněk. Jestliže se dá v současné době hovořit o jakési renesanci čaje, je to jen dobře, protože nás to může obohatit přinejmenším v oblasti kulinářské. Těm vnímavějším z nás může čaj přinést mnoho příjemných chvil strávených při šálku čaje, kdy se dá vychutnat poklidná chvíle pohody.
     Ať je to při každodenní, všední nebo sváteční příležitosti, vždy je vhodné vymezit si pro čaj patřičnou dobu, kdy se nenecháme ničím rušit v příjemném prostředí, které si účelně vytvoříme. U čaje se dá vystačit s velmi prostým prostíráním a ani nákladné nádobí není zapotřebí. Jistě, přísně stylové vybavení při podávání čaje není vždy nezbytně nutné, ale aspoň něco by na stole mělo být v souladu s těmi tradicemi, které mnohý z nás obdivuje. Může to být i jen taková maličkost, jako jsou šálky bez ouška. Jestliže si k tomu pořídíte nějakou pěknou japonskou nebo čínskou konvici, jste na dobré cestě propadnout kouzlu čaje. Ten, kdo už má první seznamování s čajem za sebou a rozhodl se svou zálibu rozvinout, brzy nevystačí s jednou konvicí na servírování všech typů čajů a koupí si konvice další, každou pro ten určitý čaj, jak si pravidla pro jeho přípravu vyžadují. Kdo se dostal do tohoto stadia, tak ten si pak také hlídá, aby se při mytí čajového nádobí nepoužívaly žádné saponátové přípravky, ale to už je pomalu jiná, další kapitola.
     Asi snad nemusím zdůrazňovat, že na stole může u čaje téměř vždy, tedy až na výjimky, chybět cukřenka, neboť cukr není to, co dělá čaji chuť. Je tu však příležitost podávat k čaji něco z velkého množství druhů sušeného ovoce, oříšků a jiných plodů či pamlsků. Je také možné, že někdo si v čajovně dopřeje některý z orientálních pokrmů. Kdo se odhodlá a čaj zařadí na poněkud vyšší stupínek v jeho hodnocení, má příležitost získat mnoho a přitom k tomu stačí vynaložení jen velmi malého úsilí.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Z obchodního hlediska

Vše souvisí s penězi

14. září 2001

     Snad nikomu již nepřipadá nynější široký výběr zboží a služeb ve všech oblastech trhu jako cosi zvláštního. Avšak stačí se ohlédnout do doby nedávno minulé a ve srovnání musíme konstatovat velký pokrok. Ve velké většině se na trhu souběžně s jeho rozvojem rozvinula za účelem získávání zákazníků reklama. Takový boj o zákazníka ale pro trh v oblasti čaje jako by neexistoval. Pro většinu těch, kdo žijí tímto obchodem, je snahou a zřejmě i nutností snažit se získat a udržet si zákazníka méně náročným způsobem, než je reklama, řekněme třeba v televizi. Jedním z osvědčených způsobů je udržování stále vysoké kvality zboží při zachování cen na přijatelné výši, pestrost sortimentu a vlídnost k zákazníkovi.
     Čajovny a obchody s čajem si již získaly značnou oblibu a upoutaly na sebe pozornost mnoha zákazníků. Lidé si pozvolna zvykli nakupovat čaj právě v těchto obchodech, anebo se jim návštěva čajovny stala vítanou příležitostí, jak příjemně a účelně strávit vzácnou chvilku volného času. I když reklama není, zatím tedy aspoň u nás, příliš rozvinutá, je zájem zákazníků vyvolán spíše jinými pohnutkami. Jsou to asi v první řadě exotické vůně a chutě, co lidi přiláká do čajovny. Když pak už někdo čaji přijde na chuť, tak jeho zájem trvá nejspíš na základě poznání jeho blahodárných účinků. Velkou roli tu při udržení zákazníka sehrává patrně i to, že v řadě obchodů a čajoven bývá výběr zboží velice bohatý. V obchodech a čajovnách, kde se o zákazníky a hosty opravdu pečuje, už jen třeba kvalitní obsluhou, anebo navíc i dobrou radou, mají o nárůst klientely postaráno.
      Čaj prodávaný v čajovnách a specializovaných obchodech není, přísně vzato, zase tak levná záležitost. Přesto snaha řady obchodníků nabídnout vždy kvalitní zboží a v širokém spektru nabídky slaví úspěchy a mnohého ze zákazníků neodradí od koupě. Z hlediska srovnání s cenami více či méně renomovaných obchodníků ve světě vycházejí ceny čajů u nás prodávaných velice příznivě. Přitom naši obchodníci v tomto směru nezaostávají ani v sortimentu a v některých případech se mohou pyšnit mnohem větší nabídkou.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Porcovaný čaj

Pohodlné, ale bez fantasie

30. července 2001

     Prostě mi není dost lhostejné, že se tak často setkáváme s názory na spokojenost s jeho běžným používáním, a proto tato další filipika proti němu. Já vím, že pro porcovaný, jinak též sáčkovaný, čaj by se měl vymezit prostor mimo doslech všech těch, kteří si čaje opravdu váží. Ale to přece také není řešení a tak to nelze přejít mlčením, protože jeho velká obliba mezi běžnými konzumenty je až příliš alarmující. Balení čaje v sáčkách je dostupné v každém obchodě a v širokém sortimentu, běžnou lidskou vlastností je pohodlnost a ta i v tomto případě vítězí, prostě proč se pídit po něčem jiném, když tady je to přímo před nosem při denním nákupu. Kdyby došlo na rozhodování, zda v kuchyni použít čaj v sáčkách, anebo čaj vážený, je ve většině domácností rozhodnuto předem a nejsou to vždy důvody nízké ceny čaje porcovaného. Prostě se kupuje čaj balený, protože jeho příprava je tak snadná, rychlá a nevyžaduje ani zvláštní nádobí, jen ten čajový hrnek. Promiňte, ale zde se zdráhám uvést do souvislosti takový, řekněme nápoj, a čajový šálek. Většina lidí se nad takovou všednodenností, jako je čaj, ani nezamyslí, přestože dostupných čajů volně sypaných je obdivuhodné množství snad v každém větším městě aspoň v jednom obchodě nebo čajovně. Tedy ve složitosti přípravy čaje je spatřována nevýhoda. Nemusí tomu tak být, když věc zvážíme z jiné stránky. Vždyť právě tehdy, když čaj připravujeme, je příležitost zvolnit životní tempo, ve kterém se jinak těžko hledá chvíle na odpočinek. A ruku na srdce, tedy přiznejme si, že v denním programu mnohých z nás jsou se občas vyskytnou případy, kdy to, co děláme je jen čistá ztráta času. To, že si připravíme čaj s určitou péčí nám může přinést příjemnou relaxaci.
     Ono je to něco podobného jako s hamburgery, nad chutí se mnohý ošklíbne, skladba výživných látek je pod veškerou kritiku a kultura stolování jakbysmet. Ale na odbyt jdou, zákazníků asi bude stále dost.
     Hodně lidí si však už zvyklo nakupovat vážený čaj proto, aby si ho mohli v klidu domova vychutnat. Do čajoven míří stále větší množství již stálých hostů, ale i těch, kteří se dali zlákat a rozhodli se ochutnat čaj v jeho pravé podobě.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Vzácnost

Nestává se to tak často

17. července 2001

     V běžném životě jsme si již celkem zvykli a je nám všední, že se obvykle věci vyvinou v náš neprospěch. Dosti často jsme svědky a někdy také účastníky nepříjemností, které nám kazí náladu. Jindy se nám zdá, že se proti nám všechno spiklo a nemůžeme se špatné nálady zbavit. A přeci existují pak zase dny, kdy se nám věci daří nebo se setkáme s lidmi, kteří nám dovedou vrátit optimismus. Tomu, kdo je skromný, může postačit i jen setkání s jedním člověkem, ale připouštím, že takové náhody se dějí jen výjimečně. Jak popsat něco tak neobvyklého, když se vedle velkého množství, řekl bych tuctových lidí, setkáte s jedním, u něhož s překvapením shledáte, že ryzí charakterové vlastnosti se vyskytují i jinde, než v krásné literatuře.
     S dobrými lidskými vlastnostmi se tak často nesetkáme, ale to neznamená, že neexistují. S těmi horšími je tomu naopak, není o ně nouze, ale o těch se zde nechci dále šířit. Je zajímavé pozorovat, jak snadno si porozumějí lidé, kteří si cení stejných nebo podobných hodnot vycházejících z jejich ušlechtilých zájmů. Ze svého okolí jsem zaznamenal, že společnou řeč velice snadno najdou majitelé psů, koček a vůbec lidé, u kterých zvítězila potřeba věnovat se něčemu, co jim přináší radost, nikoliv však hmotný zisk. Společnou řeč snadno najdou koneckonců také třeba milovníci dostihů, sportu a proč ne i milovníci čaje.
     Když i jinde, tak se setkávají lidé též v čajovně. A máte-li štěstí narazíte právě tam na takového člověka, o kterém se zde rozepisuji. Já jsem takové štěstí měl.
     Hostů sice bylo v čajovně poskrovnu, ale volných stolků bylo jen málo a tak jsem se posadil k jednomu, kde v té době již jeden host seděl. Hledal jsem si místo, kam se posadím. Obvykle se posadím, pokud to je možné, ke stolu volnému. Tentokrát jsem však takový nenašel. Tedy jsem si vybral stůl, kde byla obsazena jen jedna židle. Doufal jsem, že nebudu rušit a vše nasvědčovalo tomu, že každý vypijeme svůj čaj bez řeči. Do debaty se hned tak nepouštím, přinejmenším proto, že ctím cizí soukromí. Ale situace se vzápětí změnila, ani nevím jak se to stalo, přispěl k tomu i pan čajovník se svým komentářem, a brzo se u našeho stolku rozproudila živá debata o společném zájmu o čaj. Probrali jsme kdeco, až jsem se jen zmínil o svém přání ochutnat jistý exotický čaj, který jsem ještě neznal jinak než podle názvu. Vzápětí jsem toho zalitoval, protože mi ho, teď už můj téměř známý, nabídl poskytnout k ochutnání z vlastních zásob a já nevěděl, jak mu to přiměřeně oplatit. Musím přiznat, že jsem na to, jak vhodně projevit svůj dík za dar, nepřišel ani dlouhou dobu potom. Až nyní se naskytla příležitost a touto malou vzpomínkou se snažím svůj dluh odčinit.
     Čaj jsem brzo obdržel. Splnilo se mi tak jedno bezděčně vyslovené přání vlastně s přispěním šťastné náhody.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Webové stránky o čaji

Na Internetu o čaji

2. července 2001

     Putovat Internetem po tematicky zaměřených stránkách má jistě v oblibě každý z nás. Jsou stránky, které člověka zaujmou, jiné méně, ale vždy je zajímavé pozorovat, kolik rozdílných přístupů jejich autoři uplatnili ve snaze návštěvníka jejich stránek oslovit do té míry, aby příště zase nelitoval čas strávený při jejich sledování. V oblasti čaji věnovaných stránek, které sleduji nejčastěji, nacházím takové, na které se vracím obzvláště rád. Velice jsou vzácné ty stránky, kde se člověk setká s téměř osobními sděleními autora.
     Mne v tomto směru zcela uchvátilo vyprávění milovnice čaje o tom, jaký svátek pro ni představují návštěvy města vzdáleného od jejího domova, ležícího na ostrově kdesi uprostřed oceánu, tisíc kilometrů, když se několikrát za rok vydá na cestu, aby navštívila takřečeno civilizaci a přitom také bohatě zásobené obchody. Při jedné takové návštěvě ve městě se jí podařilo nalézt obchod s čajovým nádobím, neodolala a koupila si čajovou soupravu a od té doby se datuje její sběratelská vášeň.
     Opomenout nelze ani stránky, které přinášejí takové informace o čaji, které lze jinak najít jen velmi obtížně, zvlášť když pocházejí od odborníků na slovo vzatých, jako jsou třeba například japonští tradiční obchodníci, jejichž firma byla založena třeba před více než dvěma sty let.
     Početná řada stránek pochází z autorských dílen milovníků čaje, jsou tu firemní stránky, stránky věnované prodeji čaje po Internetu a mnohé jiné. Některé jsou svým provedením honosné, jiné skromné, řada stránek brzo zanikne, ale další rostou jako houby po dešti.
     V této souvislosti mi nezbývá, než se pozastavit nad provedením některých stránek bez rozdílu zaměření nebo místa původu. Dost často jsme svědky toho, že na jisté zákonitosti platné pro publikování není dbáno, někdy s fatálními důsledky. Mnohým autorům nových stránek o čaji se zdá, že lze vystačit jen s dobrým úmyslem. Nelze jim to mít za zlé, protože bez nadšení se tvoří mnohem obtížněji. Jak jsem však již předeslal, děje se tomu tak podobně u nás jako ve světě a také v různých jiných zájmových oblastech.
     Když to shrnu, celkem vzato, tak se na téma čaje dá najít mnoho stránek, které vás mohou potěšit nebo kde se dozvíte právě to, co jste hledali.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Slůně a Panáček

Malá episoda via Internet

14. června 2001

     Na Internetu a jeho prostřednictvím se stanou věci mnohdy podivuhodné a vymýšlet je by si často vyžádalo nepředstavitelné úsilí. Jak se říká, takové příběhy, a to i ty velice prosté a někdy o to více překvapivé, píše sám život.
     Lidé si na Internetu krátí dlouhou chvíli třeba povídáním si s dalšími, stejně naladěnými v chatu, zapojují se s podobným cílem do konferencí, anebo se věnují debatám v diskuzních fórech, klubech nebo auditoriích.
     Téměř vždy je při takových příležitostech zajímavé pozorovat, když se takto sejde skupina lidí, které přitahuje společné téma, jak se kdo projevuje pod přezdívkou a jak a co o sobě dává znát. V jedné takové diskuzi o čaji se sešla skupinka složená, jak už to tak bývá, nepochybně ze studentů, ale i lidí ve věku, kdy se věnují zaměstnání. Prostě to bylo dost běžné seskupení příznivců čaje. Forum správcoval kdosi pod přezdívkou Panáček a příspěvky do debaty se jen hrnuly. Bylo znát, že téma povídání o čaji je pro většinu účastníků debaty přitažlivé natolik, že v krátké době se shromáždilo několik set debatních příspěvků. Mezi diskutujícími byl i účastník s přezdívkou Slůně, podle všeho rodu ženského. Její příspěvky sice v debatě zazněly jen občas, ale bývaly vždy velice příjemným a zajímavým počtením. Panáček se snažil, aby v diskuzi pro čaj získal co nejvíce příznivců, a to i tím, že se snažil přispět radou těm, kteří se o čaj teprve nedávno začali zajímat. Možná se mu to občas i dařilo. Slůně zřejmě, soudě podle jejích příspěvků do debaty, už vlastně ani nepotřebovala žádné poučování, dá-li se to tak nazvat, a z tohoto pohledu by mohla už podobnou diskuzi o čaji správcovat sama. V celém tom debatování o čaji panovala určitá uvolněná atmosféra a v důsledku toho se někdy stalo, že občas se vyskytly zcela spontánní až osobní výpovědi diskutujících. Jeden z takových příspěvků byl natolik zajímavý, že to stojí za to zmínit se o něm. Stalo se to tehdy, když v jednom diskuzním příspěvku, popsala Slůně svůj čajový zážitek z vlaku. Vlastně to byla jen malá a v podstatě úsměvná epizodka o tom, jak se při cestování setkala s dalším čajovým nadšencem. Došlo k tomu tehdy, když při hledání místa k sezení našla kupé, které ji zaujalo tím, že v něm byl pán, který si zjevně připravoval čaj na turistickém vařiči. Navíc na tom bylo zajímavé to, s jakou obřadností se své činnosti věnoval. To ji pak už ani nepřekvapilo. že jí galantně nabídl k ochutnání šálek yunnanského z cihličky. To vše bylo v příspěvku barvitě vylíčeno a to hlavni překvapení mělo přijít až nakonec. Slůně své vyprávění skončila konstatováním, že po celou dobu cestování byla celkem jednoznačně přesvědčena o tom, že spolucestující nemůže být nikdo jiný, než Panáček. Pro úplnost je potřeba jen doplnit, že Panáček to sice nebyl, ale při podobné příležitosti by čaj určitě nabídl také.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Čaj jako lék (?)

Čaj není jen tak obyčejný nápoj

27. května 2001

     Nedá to ani velkou práci zjistit, že jedním z lidských nejčastějších přání je, jak se říká, být zdravý. Ne vždy je to totéž jako nebýt nemocný. Být zdravý je vzácný stav, kdy je možno bez pochyb říci, že člověka nesužuje prokazatelně žádná choroba. Lidé, kteří se cítí zdrávi, si často ani neuvědomují, že by pro udržení daného stavu měli něco udělat. K úvahám o nemocech a léčení se většinou dostanou až tehdy, když se dostaví nějaké obtíže, které signalizují, že zdraví není jednou daný a neměnný stav, ale že se o něj musí stále usilovat. Prostě s uvědomělou snahou a péčí o jeho udržení se setkáme jen zřídka. Je to dost často tak jednoduché a stačí zachovávat určitá známá pravidla a nedělat přinejmenším to, co zdraví může poškodit nebo ohrozit. Vůbec vzácně se pak vyskytují snahy předcházet možným ochořením. Když onemocníme, často se při léčení používají nápoje ve formě výluhů z bylin, jejichž léčivou schopnost doceňujeme až v takových chvílích. Je asi poměrně málo lidí, kteří si, jak se běžně říká, vaří čaje i ve snaze chorobám a neduhům předcházet.
     No a zde nezbývá, než obrátit pozornost blíže k tématu naznačenému v nadpise. S rozvojem čajoven u nás vznikly mnohé možnosti, jak využít nebývalého množství čajů, které jsou od té doby k dispozici, k tomu, jak se udržovat v dobré tělesné kondici právě i v době, kdy se cítíme nadmíru zdrávi. Čaje jako takové, i když jejich typů je velké množství, nejsou obvykle chápány, jako prostředky k prevenci chorob a neduhů. Názory na to se různí, ale podle řady výzkumů, které byly ve světě v tomto směru provedeny, lze mnohá tvrzení o příznivých vlivech čajů na lidský organizmus považovat za prokázaná. Trochu sporná a námitky vyvolávající může být míra takového působení. Ať je to nakonec jak chce, výsledky výzkumů bychom měli brát v úvahu také proto, že je nelze dost dobře zpochybnit. Zdá se, že třeba v Japonsku berou roli zeleného čaje v této souvislosti velmi vážně.
     Když se někdo na čaj začal dívat jinak, než jako na oslazený nápoj určité barvy, připravený z nálevového sáčku a zachutnal mu natolik, že si ho oblíbil, tak to já považuji za dobré znamení. O tom, že počet obdivovatelů a ctitelů čaje vzrůstá, podávají svědectví třeba i ta množství webových stránek, která ve světě existují a další spontánně vznikají. A nejen proto, že došlo ke vzácnému jevu, kdy to, co příjemně chutná a vyvolává libé pocity může být prospěšné i pro zdraví.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Rozpaky

Episoda z čajovny (3)

19. května 2001

     Tedy nevím, jak vy, ale já když jdu nakupovat nějakou běžnou věc, tak většinou vím, co chci, tedy jak to vypadá a kolik za to hodlám utratit peněz. Stále si ještě myslím, že nás takto podobně uvažujících je většina. Jsou však i jedinci nenáležející do této skupiny.
     Obvykle mi to docela dobře vychází a v samoobsluze s potravinami, v prodejně zeleniny nebo v drogerii nebo i při dalších podobných příležitostech jsem, jak se říká, pánem situace. V případě, že jdu nakupovat něco neobvyklého, připravím se na nejhorší tím, že se předem informuji u známých a pak mne opravdu hned tak něco nepřekvapí. Je však na druhou stranu pravda, že zásadně nechodím nakupovat do exkluzívního zlatnictví nebo třeba do dámského prádla z pochopitelných důvodů, to přiznávám, a proto zase nejsem takový hrdina, jak by se mohlo zdát. Za dnes již zcela obvyklou považuji existenci čajovny a její zákonitosti v nabídce služeb. Není tomu tak ovšem u každého, jak jsem měl možnost se jednou přesvědčit.
     V čajovně se právě nacházelo hostů poskrovnu, bylo obyčejné odpoledne s nijak výrazně hezkým ani výrazně ošklivým počasím a provoz se teprve rozbíhal. Těch několik hostů spokojeně popíjelo svůj šálek čaje. Jak jsem se tak rozhlížel, řada z nich si svůj čaj objednala bez zaváhání. Jiní chvíli listovali čajovým lístkem, než si vybrali a našli ten svůj čaj nebo jim pan čajovník nějaký doporučil. V dalších chvílích mne však zaujali nově příchozí, ona a on, snad manželé. Hned poté, co vešli do místnosti, bylo znát, že se zde ani jeden necítí příliš jistě. Ani si neodložili kabáty na věšák a u volného stolku si nějakou chvíli bezradně prohlíželi nabídku čajů. Slova snad nepromluvili a jen občas se na sebe udiveně podívali. Bylo patrné, že nevycházejí z údivu nad tím, co četli v čajovém lístku. Nakonec mezi nimi proběhla poslední bezradná výměna pohledů a v následující chvíli potichu čajovnu opustili. V mysli nezaujatého náhodného hosta, který by je chvíli sledoval, by jejich počínání mohlo vyvolat různé dohady o tom, proč tak brzo a beze slova odešli.
     Nejpravděpodobnější vysvětlení jejich počínání by bylo snad to, že „čaj by si tedy objednali, ale za takové ceny tedy ne, protože oni to znají, doma si čaj také připravují a ten ze sáčku je přijde nesrovnatelně levněji". Ta šťastnější většina se však bude do čajoven vracet jako hosté a nacházet zde vždy něco, co je přiláká příště zas.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Čajovna

Episoda z čajovny (2)

Jsou v čajovně také dny, kdy to v ní hučí, jako v úle. Bývá to třeba tehdy, když je mezi hosty převážná většina studentů. Zavedený pořádek je zcela narušen, židle se stěhují ke stolům tam, kde jsou právě potřeba, aby celá skupinka debatujících mohla být pohromadě. Tašky a batohy jsou všude. Prostě v čajovně je plno a hlavně je zde rušná atmosféra. Hovoří se o všem možném, tu tišeji, tady zase hlučněji. Jsou tu na přetřesu nejrůznější události nedávné i letité, někdo zanechává u pana čajovníka vzkaz pro svého známého, který se zde zastaví někdy později. Jiný zde zase uloží třeba knížku nebo kazetu pro kamaráda, který si ji přijde vyzvednout při nejbližší návštěvě. Dojednávají se zde společné návštěvy koncertů, plánují se tu prázdninové cesty a vůbec lze tady toho zařídit a dozvědět se to, co by se jinde dalo těžko hledat. V takových chvílích si připomínám, že v literatuře se v tomto duchu píše o čínských čajovnách, kdy v minulých dobách to v Číně byla místa, kde se scházeli lidé buď jen tak pro příležitost poklábosit si, ale také se zde ujednávaly obchodní záležitosti, anebo sháněla práce, vše samozřejmě u šálku čaje. Koneckonců vždyť i studenti si zde při těchto setkáních sdělují, kde je možné si přivydělat nějakou tu korunu. Je to zcela pochopitelné, protože ani toto posezení u čaje s přáteli není zdarma. A přesto sem chodí rádi, mnozí i poměrně často, nelitují peněz, prostě čajovna je přitahuje. A příště přijdou třeba s dalšími kamarády.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Yunnanské čaje

(Není mnoho takových čajů)

O čajích produkovaných v čínské jihovýchodní provincii Yunnan jsem toho přečetl a slyšel mnoho.Je to zejména unikátní způsob zpracování , který každému dodává jeho zvláštní chuť a aroma. Velmi často pak ještě bývá u takového čaje vychvalováno jeho příznivé působení na lidský organismus. Ať je to v důsledku jak chce, tento čaj je z těch typů, které nelze s jinými jen tak snadno zaměnit. Když říkám čaj z Yunnanu, je správnější připomenout úvodní označení, že se jedná o více čajů, protože v původních zmínkách se hovoří o existenci více než dvou set jejich typů. Z této skupiny čajů je Pu-Erh jeden z nejznámnějších. Hodně typů je k dostání v lisovaném stavu. Moje zkušenosti s několika dalšími typy yunnanských čajů vedle Pu-Erhu, u nás obvyklých, mne přivedly nakonec do řad jejich obdivovatelů. Jistě, nebylo to hned a nějakou dobu trvalo, než jsem v něm našel takřečeno zalíbení.
Pak jsem shodou šťastných okolností obdržel darem jeden z yunnanských čajů, který u nás není běžně na trhu (nebo aspoň já jsem ho v obvyklých nabídkách nenašel), ale o kterém jsem již věděl z doslechu. Už jen jeho balení je dost neobvyklé, protože lisovaný čaj je zabalen zcela v rostlinných listech ve tvaru podlouhlém, na několika místech silně zúženém, což připomíná to, co vídáváme u balení našich uzenin, ale někdo zase říká, že to vypadá jako copánek. Mnohý z milovníků čaje mi snad dá za pravdu, že někdy vyžaduje velké trpělivosti najít, zejména u nového typu čaje, mimo jiné, i to správné dávkování a nejen to. Ukázalo se, že v případě mého čaje je tato pochybnost vskutku namístě. Při prvních pokusech jsem měl k dispozici poměrně měkkou vodu. Dávkování jsem volil podle uvážení, tak asi dvě vrchovaté lžičky na litr vody. Na chuť takto připraveného čaje jsem si musel pomalu zvykat, protože byla velmi nezvyklá a musím přiznat, že to šlo dost obtížně. Poté jsem na delší dobu tento čaj odložil a věnoval se čajům chuťově a aromaticky méně vybočujícím z běžných mezí. A pak jednou nastala příležitost a já jsem si onen, po tu dobu pečlivě skladovaný a chráněný, čaj opět připravil. Tentokrát jsem použil vodu tvrdší, obvyklou v tom kraji. Poučen řadou zkušeností a z opatrnosti jsem čaj připravoval z množství, které by se mohlo zdát nicotné. Avšak i přesto jsem byl výsledkem velice překvapen, když jsem zjistil, že při celkem obvyklé době louhování jsem připravil nápoj, který byl nadmíru silný a to tak, že jsem byl nucen opravit si svůj názor na čaje tohoto typu. Připomnělo mi to básníka, jak si povzdechl, že (jen v trochu jiné souvislosti) „...křiví ústa, láme vaz...". Ještě dobře, že jsem tento experiment absolvoval jen sám. Další degustátor, který by byl býval podroben této zkoušce, by mne mohl obvinit z pokusu o ublížení na zdraví. Nezbývá mi ale, než konstatovat, že podle vlastního pozorování mají na mé zdraví všechny čaje velice dobrý vliv nebo ho přinejmenším nezhoršují.

OBČASNÍK

ARCHIV

Na začátek stránky

ZPĚT

Překvapení

Episoda z čajovny (1)

V čajovně se člověk může mimoděk stát svědkem nejrůznějších zážitků, o nichž by jinak nepředpokládal, že se vůbec mohou přihodit. Nejhezčí a nejvzácnější chvilky v čajovně jsou ty, kdy v ní bývá jen něco málo návštěvníků, kteří si snad vědomi toho, že není vhodné rušit poklidnou atmosféru, hovoří polohlasem nebo jen šeptají a popíjejí a vychutnávají svůj šálek čaje.
Bylo časné odpoledne, kdy čajovnu právě otevřeli a v místnosti bylo jen pár hostů. U jednoho stolku se usadil otec se dvěma dcerkami ve věku tak deset a dvanáct let. Po nezbytné domluvě o tom, jaký čaj si objednají, se odvíjela konverzace, o níž jsem jen tušil, že se týkala běžných denních starostí a radostí, tedy asi jako jak ve škole, zda pojedou na výlet o víkendu a jestli si smějí pozvat kamarádky na oslavu narozenin nebo tak něco podobně. Když byl naservírován čaj a nějaké pamlsky, trochu mne překvapilo, že nenastalo dohadování, jakou společenskou hru si spolu u stolku zahrají. Brzy jsem se měl dočkat vysvětlení. Otec s děvčaty chvíli něco hledali po taškách a brzo se na stole objevily jejich vlastní karty – mariášové. Takto právě ve třech se pak již v následujících chvílích začala odbývat jedna hra za druhou. Hra probíhala klidně a jen chvílemi bylo znát z hovoru, že otec poučuje dcery o některých chybách, které ve hře učinily. Moje překvapení nebralo konce, když jsem musel uznat, že jsou celkem sehraná parta. Vše se odehrávalo tak přirozeně a v poklidu, doprovázeno zcela způsobným a tichým chováním obou děvčat, že snad nebylo možné mít proti takové zábavě námitek.

©Petr Novák, CAMENOV@quick.cz