To, v co se málokdo doufal věřit, se právě dnes stává skutečností. Je den D. Den odjezdu na školní exkurzi do Rumunska. Zarážející není ani tolik sousloví školní exkurze, jako to jediné magické slovíčko - RUMUNSKO!
Jako hlavní organizátor a také autor projektu bych chtěl na tomto místě vyslovit uznání zejména řediteli našeho ústavu p. Žabokrtskému. Skláním se před jeho odvahou a děkuji za vstřícnost, se kterou k této akci od samého počátku přistupoval. Proč?
V naší společnosti kvapem mířící do Evropské unie se jakoby vytratil vztah k zemím ležícím na východ od státní hranice. Snad je to vzdor generace pamatující doby před rokem 1989. Snad je to výchovou, která dnes jednoznačně preferuje hodnoty "vyspělého" západu.
Zkusme se však oprostit od předsudků. Nenabízí snad opačná strana světa srovnatelné, ne-li
lepší, hodnoty v oblasti kulturně-historické? Kde byla civilizace Západu, když vznikala autokefální křesťanská církev v Arménii, když Byzanc /jistě kulturní fenomén své doby/
hájila východní hranici křesťanstva proti Arabům............A to ještě nehovořím o bohatství
přírodních unikátů. Nechci, aby to vypadalo, jako nechutná propagace jednoho regionu světa či kulturního okruhu. Tomu jsem opravdu vzdálen. Jen se mi zdá, že naše orientace je až snad příliš jednostranná. A jak neustále tvrdím svým studentům, pokrok je v pestrosti názorů, konkurenci myšlenek a množství podnětů! Nejvíce se však lidé u nás obávají bezpečnostní situace. Neprávem! A to byl také jeden z hlavních cílů výpravy. Přesvědčit alespoň několik lidí o opaku.
Chtěl bych vyjádřit také obdiv ke svým studentům a jejich rodičům, že pochopili dosah nabízené šance a využili ji. Vždyť vše se připravovalo pro ně a ..........
A naposledy! Už si začínám připadat jako při udělování filmových či hudebních cen.
Musím poděkovat také zbytku realizačního týmu. Vím to já a jistě i všichni studenti, že bez nich by to nešlo. Takže Petře, Michale a opět Petře - díky!