Ráno - už! Mnohým z nás se opravdu ještě vstávat nechce. Hlavně proto, že je víkend, to je samozřejmé! Některým z nás se dokonce podařilo přeslechnout budíček /v 7:30/ a že nám zbývá už jen necelé půl hodiny do odjezdu jsme se s dozvěděli ještě značně rozespalí. Co následovalo pak by se dalo označit jako nejrychlejší sprint z postele v životě. Pak už jen rychle sbalit a může se jet. Jelikož jsme stávali pozdě, o nějaké snídani se ani nedá mluvit (snad až v autobuse).
Při odjezdu z kempu nám místní majitelé srdečně mávají a dávají sbohem (kdoví proč J ). Míříme na poslední kulturní památku na naší rumunské expedici - na hrad do města Hunedoara.
9:15
Hunedoara by byla zajisté popisována jako ošklivé znečištěné průmyslové město, kdyby se nemohla pochlubit hradem Corvin, který je největší rumunskou pevností. Cestopisec P. L. Fermor jej popsal slovy ˝tak neuvěřitelný, tak teatrální, že na první pohled vypadá naprosto nereálně˝.
Hrad je obehnán 30m hlubokým vodním příkopem a vchod tvoří úzký mostek na vysokých kamenných pilířích, které končí pod mohutným barbakánem (předmostní věží) se střechou posetou hroty, na který dohlíží množství věží, některé hranaté, jiné zaoblené, ale všechny "ozdobené otvory" v podsebití. Pevnost byla založena ve 14. století, roku 1453 ji přestavěl Iancu de Hunedoara /János Hunyadi/, jeho syn Matyáš Korvín přistavěl renesanční křídlo a konečně v 17. století nechal Gábor Bethlem provést barokní úpravy. Mezi lety 1965 -70 byla pevnost nákladně a vkusně restaurována. Interiér hradu na vás nezapomenutelně zapůsobí především množstvím galerií, nepřehlédnutelnou spletí točitých schodišť a pozoruhodnými gotickými klenbami, nedobytnou hradní věží a Rytířským sálem se sloupovým z růžového mramoru.
V hradním muzeu se můžeme seznámit s životními osudy Iancu de Hunedoary, hrdiny uherských bojů s Turky. Podle pověsti byl Hunyadi nelegitimním synem krále Sigismunda /Zikmunda/, který daroval hrad rumunskému šlechtici jménem Viocu, nominálnímu otci Hunyadiho. Hunyadi, přezdívaný Bílý kníže, se proslavil především díky svým nesčetným vítězstvím nad Turky a jejích zničující porážce pod hradbami Bělehradu v roce 1456. Ještě předtím - v roce 1441 - byl Hunyadi ustaven transylvánským vojvodou, později se stal správcem Uher (byl zodpovědný za svržení Vlada Draculy, ale i korunovaci jeho syna Vlada Nabodávače na knížete Valašska). Jeho syn Matyáš Korvín se stal jedním z nejvýznamnějších uherských králů.
Už cestou k hradu začíná pršet, což vydrží po celou naši návštěvu ve městě. V hradu jsme si zakoupili vstupenky a čekali na průvodce, který se stejně nakonec nedostavil - čas čekání nám zpříjemnila Karolína, když nám na hradě začala zpaměti přeříkávat text k prohlídce zámku v Častolovicích. Prohlídku jsme absolvovali úspěšně sami. Opět jedno z místních překvapení - uprostřed prohlídkové trasy jsme narazili na místní obchod se sklem (no proč ne) a za chvíli další se suvenýry.
10:45
Další cíl je město Deva. Zde jdeme nakoupit poslední věci za poslední leie a také opět navštívit (už naposledy) rumunský Mac Donald. Zastávka trvala jen něco přes hodinu, ale i přesto se většině z nás povedlo zanechat zde poslední úspory a nakoupit již legendární víno Vampire, snad jako prezent rodičům.
12:10
Jedeme domů. Nikdo z nás nechce věřit, že to tak rychle uteklo. Cesta ubíhá docela dobře a k 16h přijíždíme k rumunsko-maďarským hranicím. Dochází k rychlé kalkulaci zboží, které převážíme (došlo i k rozdělení mezi nic nevezoucí jedince). Poplatek "Za čistotu na hranici" ve výši 3USD nám ještě připomene, že jsme na Balkáně a jde se na věc.
16:05
Poslušně stojíme ve frontě na celnici. Těsně před námi šacují osazenstvo nějakého autobusu "do trenek". Uvidíme! Nakonec nás ani zde štěstí neopouští. Cesta přes Maďarsko a Slovensko domů do Čech probíhá pak rychle a bez rušivých událostí. Jen nálada už není taková jako na cestě TAM........ V NOCI SE SPINKALO,TAKŽE NENÍ ZÁZNAM O PŘEKROČENÍ DALŠÍCH HRANIC.