Po stále velmi kvalitní dálnici se blížíme k městu Reggio Di Calabria, ze kterého se vydáme trajektem vstříc Sicílii. Zatím projíždíme hornatým jihem Itálie a netrpělivě vyhlížíme moře. Konečně se naše silnice svažuje dolů a po pravé straně se hluboko pod námi objevuje nekonečná modř. Ani v tomto hornatém terénu se dálnice nijak zbytečně neklikatí a skalní masívy jsou provrtány desítkami tunelů, které se střídají s vysokými mosty, které občas překlenují opravdu značně hluboké rokle, až se nám z toho místy točí hlava.
Ráno v půl osmé přijíždíme do přístavu v Reggiu. Radka jde pomáhat s nákupem lístků na trajekt (128,58e za autobus a cca 40 lidí) a já se jdu trochu protáhnout, protože náš autobus je sice pohodlný, ale toho místa na nohy v něm přece jen není přebytek. Netrvá to dlouho a můžeme se nalodit. Plavba přes Mesinský průliv potrvá zhruba 40 minut a na Sicílii, kterou máme na dohled, se vylodíme ve městě Messina.

Loučíme se tedy s evropskou pevninou a po klidné plavbě se pozvolna blížíme ke břehům největšího středomořského ostrova. Z lodě máme krásný výhled na Messinu i Aspromontský masív, který se rozkládá nad ní. Messina se svými 260 tisíci obyvatel patří k největším městům Sicílie. Založena byla v roce 730 př.n.l. a velkého významu dosáhla především v ranném středověku. K nejkrásnějším památkám z té doby patřila katedrála Rogera II., kterou ovšem během bombardování v roce 1943 zničil požár. Dnešní stavba, která se tyčí nad městem a tvoří tedy jeho nepřehlédnutelnou dominantu, je pečlivou rekonstrukcí podle starých plánů a rytin. V její zvonici se nacházejí největší astronomické hodiny na světě. Z dalších památek stojí za zmínku fontána Orion ze 16.století, která stojí na náměstí Piazza del Duomo, dále zrestaurovaný normanský kostelík Santissima Annunziata del Catalani z 12.století, a v neposlední řadě také národní muzeum s několika vzácnými obrazy od Antonela da Massiny.
Nás při příjezdu vítá nejen zmíněná katedrála nad městem, ale také velký sloup zdejšího moderního přístavu, který činí z Messiny jedno z nejdůležitějších měst italského jihu. Po vylodění se snažíme vystoupat zdejšími ulicemi vzhůru do svahu masívu Aspromont vstříc dálnici, která se nijak zásadně neliší od magistrál na pevnině. Však je také stejně jako ostatní italské dálnice placená a tak hned za Messinou projíždíme mýtem.
Za městem nás také čeká několik tunelů a především cesta na předměstí, kde by se měla rozkládat naše rezidence San Saba, do které se už všichni velmi těšíme. V okrajových částech Messiny se s autobusem trochu těžkopádně motáme v úzkých uličkách, ale když nám přijede naproti naše italská delegátka, zdá se být všechno v pořádku a naše touha vrhnout se do osvěžujících vln Tyrhénského moře nabírá konkrétní rozměry.
Jaké je však naše překvapení, když se následujíce auto zmíněné delegátky vracíme zpátky na dálnici, a pokračujeme v cestě po severním pobřeží Sicílie dál na západ. Trochu nevěřícně zírám do mapy a přemýšlím, kampak že to vlastně jedeme, když San Saba měla být někde na severovýchodním okraji ostrova. S naším autobusem zatím míjíme města Milazzo i zdejší italskou Barcellonu a přijíždíme do městečka Falcone, kde sjíždíme z dálnice a po místní komunikaci se vracíme asi o 4km zpátky podél pobřeží. Ještě to nevíme, ale nás sicilský dočasný domov se nejmenuje San Saba, ale Portorosa…