Portorosa leží v těsné blízkosti městečka Terme Vigliatore v zálivu Golfo di Patti na severním pobřeží Sicílie (38°07,60sš – 15°06,72vd). Rozkládá se okolo uměle vybudovaných mořských kanálů, které zároveň slouží jako kotviště jachet zámožnějších turistů. Je to tedy spíše taková marina než turistická osada. Nicméně i pro návštěvníky, kteří zrovna nevlastní žádnou loď, je v Porotorose místo, protože její kapacita se za poslední roky více než zdvojnásobila. K dispozici tu jsou poměrně velké apartmány, nedaleká písčitá pláž a také pěkný bazén (pro běžné návštěvníky za 23e na týden). Kromě kotviště pro jachty má Portorosa i svůj nevelký mořský přístav a zdejší přepravní firmy bez problémů zajišťují spojení nejen s nedalekými Liparskými (Aolskými) ostrovy, ale také s mnoha městy a přístavy na pobřeží Sicílie.
Prostředí je tu opravdu jako stvořené pro rodinnou dovolenou. Ti, kteří chtějí týden nebo dva ležet na pláži, tu najdou ideální místo pro odpočinek. Portorosa disponuje malým nákupním centrem s několika solidně zásobenými obchůdky, dále tu najdeme několik restaurací a také půjčovnu motorek nebo aut. Ceny jsou pravda o malinko vyšší než v okolních městech, ale to je zkrátka úděl všech turistických letovisek. Pro ty, kteří s sebou neradi vozí hotovost, je tu také jeden bankomat, ovšem v době našeho pobytu byl zcela nefunkční a nevypadalo to, že by tomu v nejbližších deseti letech bylo jinak.
Když už jsem nakousl zápory tohoto jinak příjemného turistického letoviska, musím zmínit zdejší obsluhu, ať už prodavače v obchodech nebo osazenstvo zdejší recepce, která zároveň slouží jako malé informační centrum. Místní lidé, kteří tu pracují jsou naprosto nepoznamenaní jiným jazykem než je italština. U běžných Sicilanů bych to celkem chápal, ale u obsluhy v recepci turistického letoviska mě to celkem překvapilo. Nezbylo než využít mé chatrné základy španělštiny, která je italštině velice podobná. Stejné je to kupodivu i v restauracích. Věřili byste, že zdejší servírka nepochopí, co to znamená „džus“ a se zoufalým výkřikem uteče?
A ještě bych rád zmínil jeden důležitý fakt, který se týká mnohých letovisek ať už v Itálii nebo těch, které jsem poznal třeba v Egyptě nebo Maroku. Jsou to prostě takové škatule, které nemají s okolní zemí, ve které se nachází, vůbec nic společného, snad kromě měny. Stejně tak je tomu v případě Portorosy, která je před okolním světem uzavřená dvoumetrovou zdí. Nenajdeme tu žádná tržiště, žádný dopravní zmatek, troubení ani typický jižanský shon. Všechnu tu zdánlivě funguje a pravý sicilský chaos musíme hledat za zdí…

My jsme tedy do Portorosy dorazili v sobotu 6.července. Je pravda, že na první pohled nás tato osada se svými mořskými kanály zaujala, ovšem více než pěkné letovisko nás ve chvíli příjezdu zajímalo, proč nás italská delegátka dovedla právě sem, když jsme měli být ubytovaní asi 60km východněji nedaleko Messiny. Z naturalizované bývalé Slovenky lezou informace jako z chlupaté deky, a tak se pozvolna dozvídáme o špatné hygienické situaci v San Sabě a dalších italských letoviskách. Dochází tedy k ostré výměně názorů, protože se nikomu z našeho autobusu nelíbí, že se takové informace dozvídáme až teď. Italský manžel paní delegátky nás vede na pláž a ukazuje nám, kde je bazén a slibuje, že nám zajistí volný vstup, abychom nemuseli platit výše uvedených 23 euro. Postupně vášně utichají, ubytování je přece jen na velmi pěkné úrovni a že to máme k moři nějakých 300 metrů, to také není nepřekonatelný problém a tak se tedy Portorosa stává na několik příštích dnů naším domovem.
Naše ubytování se nachází na břehu jednoho z kanálů přímo naproti centrálnímu kotvišti jachet a nákupnímu centru. Máme k dispozici velký apartmán se dvěma pokoji, velkým obývákem, kuchyňkou, sprchovým koutem a především s prostornou terasou. Před apartmánem rostou vzrostlé oleandry, v okolí stojí několik palem a sem tam se tu objevují i velké opuncie. Podél mořského kanálu vede betonový chodníček ohraničený asi dvoumetrovou zdí, na které se vyhřívají desítky ještěrek. Tento chodník se vine podél celé Portorosy, takže vydáme-li se jakýmkoliv směrem, vždy se nakonec dostaneme do zdejšího přístavu.
Pláž vypadá také velmi lákavě. Od apartmánů ji odděluje úzký lesík a přímo na pláži jsou kromě stánku se zmrzlinou k dispozici také lehátka se slunečníky. Pochopitelně se za jejich použití platí, což by se nás týkat nemělo, jelikož by tato služba měla být v ceně našeho ubytování. Bohužel italský manžel paní delegátky, která nás v do Portorosy zavedla, byl po našem příjezdu natolik zmaten, že nám slunečníky zapomněl objednat. A tak jsme si museli hned první den koupit slunečníky vlastní, které jsme nakonec využívali po celou dobu našeho pobytu, přestože se záhadný Ital následující den v Portorose objevil a vše potřebné zajistil. Nicméně poležení na umělém lehátku pod slunečníkem mě zrovna dvakrát nelákalo. 
Podobné to bylo s bazénem. Po našich protestech nám byl přístup zajištěn, ovšem pouze s jakýmsi přiblblým páskem na ruce, který když se jednou zacvakl, tak už nešel sundat. Takže jsem tento „módní doplněk“ záhy zlikvidoval a možnosti navštívit bazén jsem se tak dobrovolně vzdal. Zvlášť když jsem se dozvěděl, že se do bazénu může jen s koupací čepičkou na hlavě! Jestli ono není lepší hupsnout do moře a nechat se nadnášet slanou vodou…