Musím se přiznat, středeční výlet na Liparské ostrovy jsem po několika dnech strávených na pláži očekával velmi netrpělivě. Ne že bych se nerad koupal v prohřátých vlnách Tyrhénského moře, ale k naprosté spokojenosti mi troška toho cestovaní a objevování už značně scházela.
Takže mi vůbec nevadí vstávání ve čtvrt na sedm. Po snídani na terase našeho apartmánu se vydáváme do zdejšího přístavu, kde na nás čeká středně velká loď. Snad nám dnes vyjde počasí, ráno se sice nad pobřežím přehnaly mraky a asi tak na dvě minuty dokonce sprchlo, ale teď už to zase vypadá na další pěkný a horký den. Loď vyplouvá krátce po osmé. Naše místa jsou na horní otevřené palubě, takže budeme mít během asi hodinové plavby pěkný výhled a můžeme nerušeně natáčet a fotit. Vyplouváme z nevelkého přístavu, a podél pobřeží se vydáváme do nám již dobře známého Falcone, kde za několik minut nabereme další pasažéry. Přistoupivší skupinka je také z Čech a jsou to klienti nějaké cestovky, kteří cestují na ostrovy se svým průvodcem.
Konečně nabíráme směr na otevřené moře, kde se na obzoru rýsují obrysy ostrova Vulcano. Cesta docela utíká a my můžeme sledovat, jak se k nám ostrov stále víc a víc přibližuje.

Lipary jsou tvořeny celkem sedmi velkými a několika malými ostrovy. Na Sicílii se jim také říká Aolské podle boha větrů Aola, který na ostrovech pobýval. Ve zdejších jeskyních měl prý zavřené své vichry a bouře. Ostrovy jsou sopečného původu a tento původ také určuje ráz tamní krajiny. Všude je k vidění mnoho jeskyní nebo slují a návštěvníci mohou také nahlédnout do kráterů některých sopek. Své kouzlo jistě mají i malá městečka na pobřeží, která leží na úpatí vulkanických kopců, a na své si tu příjdou i milovníci potápění a vodního rybolovu.
Na Liparských ostrovech navštívíme především již zmiňovaný ostrov Vulcano. Ještě než přistaneme u jeho břehů, zamíříme ale na sousední ostrov Lipari, který je z celého souostroví největší a který leží hned za Vulcanem. Přistáváme v městečku Lipari, které vypadá typicky středomořsky a rohodně by také stálo za krátkou prohlídku. Po obou stranách přístavu plného jachet se tyčí pahorky se zbytky starého opevnění a za přístavem se rýsuje typická nábřežní promenáda, do které ústí celá řada křivolakých uliček. Škoda, že nemáme víc času…
Z Lipari se vracíme na ostrov Vulcano, kterému dominuje centrální pohoří, které se zvedá až do výšky 500 metrů, což je na na tak malý ostrov, jako je Vulcano, poměrně hodně. Přistáváme v přístavu Porto di Levante, nad kterým se pro změnu tyčí kužel zdejší sopky Fossa di Vulcano. Všude je cítit síra a také některé zdejší horniny mají takový nažloutlý nádech.
Z přístavu nás vede krátká cesta na zdejší obchodní ulici s mnoha krámky a restauracemi. Na některých místech tu z nitra země uniká pára, aby nás ujistila, že pod zemskou kůrou to pořád ještě pěkně vře, přestože zdejší sopka naposledy vybuchla v roce 1890 a od té doby je v klidu. Na okraji malého městečka je dokonce sirné bahenní koupaliště, která má mít údajně léčivé účinky. No, však se sem také zajdeme poráchat do bahínka.
Nejdříve si ale jdeme okolo pemzové sochy boha Aola prohlédnout městečko Porto di Levante. Vede nás průvodce skupinky, která k nám na loď přistoupila ve Falcone. Jeho výklad je celkem poutavý a tak se aspoň něco dozvíme o zdejší geologii, fauně i flóře. Ačkoliv je dnes opět horko, rozhodně si nemůžeme nechate ujít výstup na okraj velkého kráteru, který leží nad městem v nadmořské výšce 293 metrů. Radka ani moc neprotestuje a tak se vydáváme po asfaltové silnici vzhůru do svahu. Po chvíli odbočujeme na prašnou cestu a stoupáme ke kráteru. Výstup trvá asi 35 minut a nahoře je námaha odměněna krásným výhledem nejen na Porto di Levante, ale i na další ostrovy Liparského souostroví.
Pohled do kráteru je opravdu impozatní. Jeho strmé stěny se svažují do hloubky asi 50 metrů, kde se nachází dočasné dno tvořené pemzou a také hromadou prachu a popela. Takhle nějak jsem si představoval sopku! Neumím si představit, jak musí vypadat takový výbuch a jaká ohromná síla se ukrývá uvnitř naší planety. A to jsem jen na 300 metrů vysoké sopce, jak musí vypadat kráter takové Etny nebo 6000 metrů vysokých jihoamerických sopek, to opravdu neumím odhadnout.
Prašnou cestou se vydáváme zase dolů, abychom ještě mohli navštívit zdejší obchůdky a hlavně výše zmíněnou bahenní lázeň. Vstup do bažiny stojí 0,8e, na lavičkách necháváme věci (samozřejmě včetně hodinek a prstýnků) a jdeme se ráchat. Do kalné vody všude probublávají teplé páry a pod okrajem tohoto přírodního bazénku můžeme nahmatat léčivé bahínko a pěkně se jím potřít. No, musím říct, že se nedivím vodním bůvolům nebo nosorožcům, protože takhle se ráchat v bahínku je prostě super. Jen kdyby potom člověk tolik nesmrděl.
Po krátkém lenošení v bahýnku se jdeme opláchnout do nedalekého moře. Opatrně bereme věci a během přechodu na pláž raději nazouváme i boty, protože zdejší kameny jsou místy pěkně rozpálené, což jsem při jednom došlápnutí zjistil na vlastní kůži. Inu sopka je sopka…Pobřežní vody jsou také zahřáté sírovými výpary, které problublávají i tady v moři. Ale voda je tu čistá a asi 60 metrů od břehu je už také chladnější.
Po koupání jdeme nakupovat, protože bychom se z pěkného ostrva neradi vraceli s prázdnou. Za 8e kupujeme s Radkou trička, dále jednu mořskou hvězdici a v dalším obchodě ještě pár pohledů. Potom se přidáváme k radčiným rodičům a jdeme na pizzu. V tom vedru ale ani nemáme moc velký hlad, takže nám dohromady stačí jedna pizza (6e).
Ve čtvrt na pět odjiždíme z Porto di Levante a jedeme na okružní plavbu okolo celého Vulcana. Projíždíme mezi pěknými útesy "muž a žena" a míříme na jihozápadní okraj ostrova do jedné z jeskyní, ve které jsou v průzračné vodě k vidění červené korály. Potom se už vydáváme na cestu zpět na Sicílii. Venku se docela mračí a pofukuje vítr, takže se naše loď pěkně pohupuje na vzrostlých vlnách.
V podvečer se ještě s Radkou vydáváme na recepci v naší Portorose, abychom se poptali na autobus do Milazza, kde by se měl zítra ráno konat velký rybí trh, na který bychom rádi vyrazili. Obsluha bohužel hovoří pouze italsky (tady na jihu opravdu vypadá, jako bychom tu byli první zahraniční turisti) a tak se s paní recepční domlouvám pouze pomocí mé lámané ale itaštině příbuzné španělštiny. Nicméně zjistitili jsme vše potřebné - víme, kde je zastávka a v kolik jezdí autobus, tak snad se nám zítřejší výlet vydaří…