Ve čtyři hodiny odpoledne usadáme do autobusu a vydáváme se na cestu na východní pobřeží. Přímořské město Taormina je prý z celé Sicílie nejkrásnější a já se moc těším, že poprvé uvidím na vlastní oči Etnu. Osbně se sice domnívám (a není to žádná kritika, jen poznámka), že jet do města na východním pobřeží odpoledne není úplně nejšťastnější nápad, ale i tak jsem na malebné starobylé město velmi zvědavý.
Cesta do Taorminy trvá i po dálnici hodinu a tak až v pozdním odpoledni odstavujeme náš autobus na sběrném parkovišti pod městem, které stojí na vrcholu velkého útesu. Nahoru sice vede asfaltová silnička, ale autobusy nahoru nesmí a kyvadlovou dopravu zde zdarma zajišťuje mikrobus. Myslím, že je to velmi dobrý nápad, jak takové krásné město, jako je Taormina, aspoň částečně ušetřit od výfukových zplodin.

Taormina je velmi živé město. Počátkem 4.století ho založili osadníci z Naxosu a dodnes si uchovává svůj starobylý vzhled a příjemnou atmosféru. Hlavní zdejší tepnou je obchodní třída Corso Umberto I., po které se vydáváme vstříc butikům a kavárnám. Chvíli se zastavujeme v malebném kostelíku sv.Kateřiny a potom už neomylně míříme k jedné z největších sicilských pamětihodností - k římskému divadlu z 1.století. No, brzy se ukázalo, že zase tak neomylně nejdeme, ale aspoň jsme si mohli na pěkném náměstí prohlédnout krásný dóm ze 13.století, několik pěkných paláců a dominikánský klášter. Z prostranství před klášterem se nám také poprvé nabídl výhled na majestátnou Etnu, bohužel se také potvrdily mé obavy a Sluníčko teď v podvečer svítí přesně od této 3323m vysoké doutnající hory (ktará je pochopitelně jihozápadním směrem), takže kýžená fotografická panoramata se nekonají. Zase na druhou stranu podvečerní atmosféra má také něco do sebe, ale fotky s Etnou v pozadí mohly být zajímavé.
V jednom z obchůdků jsem krátce nahlédl do mapy a teď už opravdu neomylně míříme k divadlu. Platíme 4,5e vstupného (příslušníci EU platí míň, což se mi nelíbí a nahlas protestuji) a vstupujeme do amfiteátru. Taorminské divadlo je jedniné na Sicílii, které si zachovalo svoji jevištní budovu. Kromě toho se dochovyly také části ochozů a poměrně značná část hlediště. Dodnes se tu v létě pořádají divadelní a operní představení a v teď v červenci dokonce také filmový festival. A to je chyba, protože krásné antické sloupy právě zakrývá nevkusné bílé plátno a zvuková aparatura. No, antické divadlo takhle vypadá opravdu zvláštně. Zážitek z představení tady může být jistě neopakovatelný, ale to bílé plátno tady působí jako pěst na oko.
Krátce se tady ještě můžeme zadívat na panorama celé Taorminy, kterou máme z ochozů divadla jako na dlani i s majestátní Etnou v pozadí. Škoda jen toho Sluníčka. Vyfotit se to prostě nedá a tak nezbývá něž nakoupit pohledy. Z divadla míříme do obchodů, jdeme s Radkou nakoupit další trička (6,5e), já ještě kupuji domů pěkný talíř (8e) a samozřejmě nevynecháma ani svělo italskou zmrzlinu!
V půl deváté krásné příjemné městečko opouštíme. Dolů z útesu tentokrát jdeme pěšky a cestou zpátky vychutnáváme rozzářené sicilské pobřeží.

V sobotu už nás po jednom koupacím dni čeká cesta domů. Portorosu opouštíme v deset hodin a za hodinku už najíždíme v Messině na trajetk. Krátce po poledni jsme zpátky na pevnině v Reggio di Calabria a vydáváme se na dlouhou cestu do Čech. Škoda jen, že se nekoná plánovaná zastávka v Pizze. Nejsem si zcela jistý proč, ale zřejmě to souvisí s tím, že nás na Sicílii ubytovali o 50km dál, než jsme měli v plánu, a tudíž jsme si asi už nemohli dovolit další zajížďku. Ačkoliv já osobně bych si klidně i připlatil, když už jsme v Itálii a jedeme "téměř" okolo. No, co se dá dělat. Na svých cestách jsem spíš zvyklý vidět maximum a i po Sicílii bych radši cestoval s baťohem na zádech. Hned tak se na tento středomořský ostrov asi zase nedostanu a tak místa jako Syrakusy, Ragusa nebo chrámy v Agrigentu můžu obdivovat jen na stránkách svého průvodce. Nicméně odpočinek u moře byl velmi příjemný, Liparské ostrovy nezklamaly a výlety do okolních měst byly také moc fajn, takže se domů vracím odpočatý a pěkně opálený od středomořského Sluníčka.