Ve čtvrtek ráno vstáváme opět brzy. Čeká nás výlet na rybí tržiště do asi 40km vzdáleneého Milazza, což je vedle Messiny největší město severovýchodního pobřeží Sicílie. Zastávku jsme byli omrknout raději už včera večer, takže ráno jdeme na jisto. Autobus má jet v 7,05, tak jsme velmi zvědaví, jestli skutečně něco přijede nebo jestli půjdeme zase spát.
Autobus dorazil přesně v 7,21, tady krátce poté, co mi začala docházet trpělivost a velmi dlouho poté, co trpělivost zcela došla Radce. No, hlavně, že jede - už se na tržiště docela těšíme. Lístek do Milazza stojí 2,07e, což docela ujde. Autobus samozřejmě nejede po dálnici, ale proplétá se přilehlými městečky jako jsou Terme Vigliatore nebo ta zdejší Barcelona. V druhém jmenovaném městě máme chvilku přestávku a přesně v osm hodin přijíždíme na autobusové nádraží do Mailazza. Tedy nádraží - na nábřeží je několik nástupišť a zastávek a to je všechno.
Jsme tedy v Milazzu a jdeme hledat tržiště. Po krásné palmové promenádě, která velmi připomíná obdobnou promenádu v chorvatském Splitu, obcházíme nábřeží, na kterém sice nacházíme několik stánků s čerstvými mořskými úlovky, ale že by to bylo velké tržiště, o kterém nám vyprávěla servírka v jedné z restaurací v Portorose, to se nám tedy příliš nezdá. Zatím můžeme obdivovat pěkné přímořské baráčky a také hrad na návrší nad městem, ale postupem času to vypadá, že si asi prohlédneme město a odjedeme s nepořízenou. Ani místní (pouze) italsky hovořící obyvatelé přesně nechápou, co hledáme a také ryba se asi španělsky řekne úplně jinak než italsky, takže asi omrkneme obchody a pojedeme zpátky.
Když nepomohli místní, pomohli jsme si sami. Tak dlouho jsme se motali v uličkách okolo nábřeží, až jsme hledané tržiště přece jen našli! Výběr mořských potvor všeho druhu byl opravdu obrovský - od chobotnic přes krevety až po vzrostlé mečouny. Trhovníci pokřikovali jeden přes druhého a všude se mísil typický pach rybiny a nedalekého moře. Prostě typické středomořské tržiště.
V Portorose jsme se radčinými rodiči domluvili, že když už jsme u moře, tak bychom si večer mohli udělat nějakou rybku k večeři. Proto jsme také tady - máme totiž v plánu koupit kousek mečouna, jehož maso považuji za jednu z nejlepších pochoutek mezi rybami. Naposled jsem mečouna okusil v Řecku na Patmosu když jsme se s klukama vraceli z Izraele a dodnes mám mečouní maso zaznamanané v paměti jako výjmečný kulinářský zážitek. S Radkou si tedy necháváme za 14e naporcovat kilo mečouna a potom už spěcháme na zastávku, odkud by měl v 10,30 odjíždět autobus do Barcelony. Jak odsud potom budeme pokračovat do Portorosy, to zatím nevíme, ale snad se nějaký způsob najde.
Jenomže spoléhat na jízdní řády na Sicílii, to je opravdu bláhové. Více než půl hodiny se pečeme na žhavém Slunci než přijede kýžený autobus. Podivné je, že i místní se scházejí až kolem jedenácté, přestože je v jízdním řádu na ceduli zastávky jasně napsáno, že autobus odjíždí v půl. No, je to celkem jedno, hlavně že jedeme. A k naší radosti dokonce zjišťujeme, že oproti jízdnímu řádu náš autobus nekončí v Barceloně, ale že pokračuje dál do Falcone a tudiž míjí i naši Portorosu. A pak těm jejich řádům věřte… Řidič jen mávnul rukou, když jsme mu chtěli doplatit za lístek a tak se asi 20km vezeme zadarmo! Autobus sice nezajíždí až k Portorose, takže vystupujeme v Terme Vigliatore, ale tam už to dobře znám, takže jsme za chvíli "doma". Náš "úlovek" hned putuje do ledničky a my do moře. Máme čas tak na jedno vykoupání, protože odpoledne nás čeká další výlet…