---

ČAJOLINKY

---

ARCHIV – Úvodníky

O ČAJI NA STRÁNKÁCH INTERNETU

On-line časopis pro milovníky čaje a popularizaci čaje samého

---

Odkazy
na stránky věnované čaji

---

Úvodníky
v archivu

     Úodníky z roku 2006.

ARCHIV – Úvodníky – rok 2006

IQ  

29. prosince 2006 

      Pokud někdo položí otázku ve spojitosti s IQ, tak se neptá zda vůbec něco takového kdo má, ale vždy jen a jen, jak velké to nešťastné IQ kdo má. Ale nepropadejte panice, jestli se vás nikdo dosud nezeptal na velikost toho vašeho. Ubezpečuji všechny trochu méně znalé, že to není nic nemravného, jak je dnes u kdejakého publika velmi oblíbené doufat. Je to jen výsledek jisté snahy zaškatulkovat lidi přísně vědecky podle toho, jak jsou schopni používat mozek, tedy aspoň nějak tak se to vysvětluje, ten inteligenční kvocient a jeho hodnota.
      Je to jistě moc hezké nechat si z prestižních důvodů přeměřit takovou osobní vlastnost, ještě lepší je dosáhnout vysokou hodnotu IQ a mít pak možnost chlubit se další předností. S průměrným a podprůměrným IQ se jistě nikdo chlubit nebude, asi by byl ostatním k smíchu, ale dnes je možné všechno a i z toho jsou někteří jedinci schopni přesto přese všechno vyzískat majetek.
      Snaha proměřit lidské i duchovní schopnosti člověka je nezměrná, ale sotva kdy bude dokonalá, což je v souladu s tím, že už sám člověk je bytost velice komplikovaná a mnohdy i nevyzpytatelná. Ale takový je pokrok, O nejtajnějších mechanismech tělesných a dosud skrytých hnutích mysli se lidstvo snaží dozvědět co nejvíce. Tu a tam je takové směřování korunováno úspěchy nebo tím, co lze za úspěchy považovat, a dost často takové výzkumy dospějí k bráně do dalšího lidského rozměru, která vede do dalšího labyrintu s dalšími nezodpovězenými otázkami.

Koberec  

17. listopadu 2006 

      Bez koberce se koneckonců dá existovat, k životu není zase až tak zcela nezbytně nutný. Ba dokonce si myslím, že je mezi námi dost těch, kteří by vlastnictví několika koberců považovali za zcela zjevnou marnotratnost. Což o to, ale on koberec je zase, vzato z druhého konce, docela pěkná věc. Takový nějaký v pěkných barvách a vzorech vyvedený může i na duši potěšit, nadto lze zažít i pocit jak se po něm lze pohodlně projít. K zahození není ani dojem vlastnictví, po kterém mohu šlapat, protože ostatně tohle je k tomu určeno.
      S koberci to ale není úplně jednoduchá věc, protože některé výstavní nebo sběratelsky ceněné kousky mohou majiteli způsobit dost rozporuplné pocity. Tak má se po něm šlapat nebo nemá, když představuje značnou hodnotu a tu může pošlapáním ztratit. Uložit ho tak, aby se na něj nohou nedalo vstoupit a jen tak se na něj dívat, znamená, že se stal muzejním exponátem. Ale většina koberců je určena k tomu, aby pokrývala kus podlahy. Mít doma muzejní zákoutí, to už někomu může připadat jako podivínství.
      Koberec si však většina lidí pořizuje proto, aby jim vhodným způsobem doplnili interiér a z praktických příčin, podlaha pak totiž méně studí. Pro další roli koberce, o které by se dalo uvažovat, bychom potřebovali dětskou představivost a nepozorovaně někdy zkusit, jestli není létací. Sotva se to asi podaří a mnoho hospodyněk by takový vynález docela určitě neocenilo. Spokojily by se s tím, kdyby jeho zázračnost spočívala aspoň v tom, že se sám občas vyluxuje nebo řádně vyklepe.

Motýl  

10. listopadu 2006 

      V tom mi snad dá zapravdu každý, že pestrobarevný motýl je něco pěkného na pohled a budou jistě i tací, kteří budou souhlasit s tím, že je to vlastně něco nádherného, na co se dá dívat pěkně dlouhou chvíli a neokouká se to. Je to už tak, že se lze radovat i z něčeho tak málo hmotného, a přeci to nic hmatatelného nepřináší až na ten pocit, že je dobré být svědkem něčeho výjimečného. No tak teď jsem se až lekl, že jsem prohlásil něco, co bude považováno za podivínství. No to jsme to dopracovali, když by obyčejné obdivování neobyčejných tvorů mělo být pomalu považováno za důvod k odbornému lékařskému vyšetření u specialisty, jak se dá velice opatrně označit návštěva psychiatrického pracoviště.
      Snad to ještě tak daleko nedospělo, ale mám ten pocit, že dost často k takovému stavu není daleko. Mít neustále potřebu něco hmotného získat, čím víc, tím lépe, to je zcela snadno pochopitelné pro každého, ale nechat působit fantazii, vychutnat dojmy a pocity, které se nabízejí v přírodě i jinde, to si žádá dar ducha, který každý nemá. Jen snad jedno je na tom skoro každému zcela jednoznačně zřejmé, je to prakticky zdarma. I když se za pocit a dojem z krás přírody nic neplatí, je marné někoho přesvědčovat, že to existuje, když on to není schopen vidět.

Objev  

3. listopadu 2006 

      Co je pro někoho zcela běžná věc, může pro někoho znamenat, že učinil objev v okamžiku, kdy se to dozvěděl. Odhalování objevů má v historii lidstva bohatou řadu jednotlivých případů, o kterých víme, ale nesporně je nutno připustit, že některé objevy nám zůstaly utajeny a abychom o nich zjistili, že se udály a pak abychom k tomu získali nějaké ty podrobnosti, to může ještě nějakou dobu trvat.
      Jsou takové banální případy objevů, kdy jen nedostatkem příležitostí se stalo, že lidé z míst, odkud bylo k moři daleko, se jistě museli na mořském břehu podivovat tomu, že se to, co jim připadalo jako jezero, nedá obejít dokola, jak se jim do té doby zdálo. Bylo totiž nutné, aby si od základu opravili svůj názor na svět a na to, jak je uspořádán, což už je hodno pojmenování objevu. Většina z nové zjištěných skutečností jistě mnohým přinesla radostné poznání, že jsou zase o něco chytřejší.
      Postupem času, jak se lidstvo dostávalo na vyšší vývojové stupně, musel nutně narůstat počet objevů, které lidé také čím dál, tím častěji, absolvovali a také narůstal pocit, že nový poznatek není pro ně až natolik závažný aby ho pojmenovali objevem.
      Až to dospělo do stadia, kdy se o objevu hovoří jen v případě úspěšných zakončení vědeckých bádání. Mezi lidmi asi těžko uslyšíte, že nadšeně budou vyprávět o něčem, co pro ně bylo objevem.
      Tak se stalo, že potěšení z objevování se omezilo na úzký okruh lidí a ostatní nejsou schopni ve svém životě mít radost z osobních drobných užitečných objevů. Sami se tím odsoudili k osudu ochuzeném o lepší nahlížení na svět.

Třináctka  

27. října 2006 

      Jako jsou lidé, kteří nemají rádi pavouky a oškliví si je, tak jsou další, kteří ze zásady pohlížejí velice nedůvěřivě po číslu třináct. U těch pavouků by se to dalo ještě pochopit, krásy moc nepobrali, není znát, jak se právě tváří a v jaké jsou náladě. Jejich těžký úděl uhýbat před smetáky hospodyněk, když je prohánějí při uklízení pavučin, by jim sotvakdo záviděl, ale sympatií se nedočkají. Přitom se živí většinou mouchami, což je jistě záslužné, ale to jim nikdo za polehčující okolnost, při obvyklém označení za odporně vypadající stvoření, nechce uznat. Také za celou dobu, kam až paměť většiny z nás sahá, není znám případ, že by člověku ublížili.
      Při tom všem, sečteno dohromady, by se dalo nakonec připustit, že stejně si pavouka za domácího miláčka vybere jen málokdo. Ale vezměme si teď to číslo, které je mnoha lidem natolik nesympatické, že se mu vyhýbají, jak jen mohou. To číslo není nikterak ohyzdné, napsané ať už krasopisně nebo lajdácky, je to jen číslo a jeho užitečnost spočívá v tom, že označuje počet něčeho jako ostatně každé jiné číslo, to jen někteří lidé v něm vidí posla, který může přinést neštěstí. Bylo by možné ještě chápat, že z historie se spíš dochovají velice nepěkné souvislosti s číslem deset, když si připomeneme, co to byl akt decimování po prohrané bitvě, ale ono ne, desítce to prostě prošlo hladce. Ale svět už takový je, na mnoho celkem nepochopitelných věcí jsme si zvykli.

Víla  

20. října 2006 

      Nepotkáváme ji moc často, moc málo lidí ji sotva potkalo vůbec někdy a skoro každý o její existenci pochybuje, protože jinde, než v uměleckých a podobných dílech se o její existenci téměř nic nepraví. To však nikoho neopravňuje k tvrzení, že víly nebyly, že tu nejsou a nebudou. Správnější je asi přijmout opatrné stanovisko, že ano, výskyt vil se dá připustit, je zde jen otázka, nakolik jsou pro nás významné, aby se o nich vedla obecná disputace.
      Vznik a vývoj vil není a nebyl, pokud je známo, předmětem výzkumu a na rozdíl od poznatků o vzniku a vývoji člověka toho o nich víme z dávnověku moc málo, víme-li vůbec něco. Jistou omluvou pro takový stav je to, že víly byly a jsou povahy veskrze nehmotné. V lidové tradici se sice o vílách dochovalo docela dost pověstí a kdekterá pohádka je jimi vyšperkovaná, ale to v případě vědeckého zájmu nevydá na víc, než na zkoumání literárního žánru. Přesto si víly zachovaly své kouzlo a bez nich by význam řady literárních a jiných děl byla zcela nemyslitelný.
      Jen mi připadá, že v dnešním světě víly už nehrají tu roli, která jim byla přisuzována do doby, než odeznělo století páry a dnešek jim už není nakloněn vůbec. Pro víly už holt není v dnešním světě místo. Jako bytosti z jiného světa, než lidského, dostaly nástupce v mnoha příšerách, které by snad měly být jejich následníky v lidské touze po tajemnu. Dodejme, že snaha překonat vše, co tu bylo, nese své ovoce i v tom, že víla kdysi poeticky obdařená některými ušlechtilými lidskými vlastnostmi ustupuje akčně naladěným monstrům.

Iluze  

13. října 2006 

      Když o nich začne řeč, je asi vhodné položit si otázku, jestli je dobré dovolit, aby měly v mém životě místo, či zda se jim zdaleka vyhýbat. Anebo, jak je rozeznat od skutečnosti a jak jim nepodlehnout. Těchto a podobných otázek se vyrojí hned celé hejno a odpovědi na ně se hledají jen obtížně. Užitečné asi v takovém případě je omezit se zpočátku jen na některé a nejdůležitější.
      Tak možná nejsnáze člověk podlehne dojmu z toho, co vidí a co si přeje, vzhledem k okolnostech pozorování, vidět. Při vnímání je opravdu dost důležité, jaké je v té chvíli osobní příjemné očekávání a té představě se podvědomě první dojem přizpůsobuje, ať chceme nebo ne. Jen pro skutečný život se iluze moc nehodí, protože zklamání na nás pak čeká při nejbližší možné příležitosti.
      Iluze pramení i z toho, jak vnímáme dalšími smysly ale je to docela podobné a nic, co by nás mohlo uklidnit, zde nelze najít, je to prašť jako uhoď. Záleží jen na tom, jak se s iluzemi a jejich obvykle neblahým působením dovedeme vypořádat. K mírnému zlepšení nálady může přispět však to, že nechat volně působit iluze nemusí pokaždé mít fatální následky. Žít v mylném přesvědčení o věcech, jevech anebo osobách, že jsou lepší, než je skutečnost, může velice přispět k pocitu, že svět není tak špatný, jak ho lidé dělají. Jen bychom se nikdy potom neměli dostat do osudového zkřížení dráhy právě takovým iluzím.

Básníci  

6. října 2006 

      Nemají to na čele napsané, na první pohled to na nich nepoznáme, ale přesto jsou schopni způsobit, že z jejich popudu v sobě najednou nalézáme to, co jsme se už dávno chystali někomu říci, ale nevěděli jsme jak. Chyběla nám slova, chyběl nápad a teď najednou stačilo přečíst si pár veršů a zjišťujeme, že to jsou vlastně naše slova, která jsme dlouhou dobu marně hledali. Bylo to sice napsané v jakési dosti uměle formě jazyka, ale bylo to tam.
      No právě, verše, něco nezvyklého, doma ani jinde se tak nemluví, ale na vyslovení nebo jindy zase na skrytí či posunutí významu sdělení je právě básníci dovedou mistrně využít. Není to nic snadného, poskládat vlastní myšlenky do řádků, které mají svůj víceméně pevný řád, ale básníci se s tím poperou, a když nad potížemi zvítězí, tak je tu další báseň, nad kterou se člověk může zamyslet.
      Číst básně by snad nemělo nikomu působit potíže, vždyť už jen každá lidová písnička je básničkou. Libozvučnost veršů je už sama o sobě lákadlem a dětem to snadno učaruje natolik, že jsou ochotné naučit se zpaměti básní celou kupu. Časem se sice může stát, že básně zapomenou, ale pro ty chvíle, kdy jim básně připadaly krásné, to jsou pěkné vzpomínky, které jim zůstávají.
      Jen někdo si hned nebo v pozdějším věku řekne, že s těmi nápady, které nosí v hlavě se něco musí udělat a vloží je básní. Pokud v něm až do té doby přetrvalo něco z dítěte a pokud mají jeho myšlenky nějakou váhu, lze uvažovat o tom, že nový básník je tu.

Tři  

29. září 2006 

      Obliba tří možností nebo rozcestí, ze kterého vedou tří cesty, jsou plná vyprávění například v pohádkách. Veškeré vysvětlení, proč se třeba právě napotřetí něco povede však nikde není ani naznačeno. Také je až zarážející, jak často míval panovník tři potomky. Mohl jich však mít rozhodně víc, určitě by je uživil, ostatně by měl by nepochybně i dost místa, kam je umístit, zámky i hrady bývaly prostorné.
      Nezbývá proto, než se trochu zamyslet a pokusit se na vlastní pěst najít pravou příčinu oněch pravidel tří. Jedna z možných příčin by mohla spočívat v tom, že právě tak tři je dost velký počet na to, aby pohádka byla jen únosně dlouhá, anebo aby při jejím vyprávění posluchači neztratili tak snadno nit vyprávění.
      Nezapomínejme na to, že příliš spletitý děj mohl klást neúměrně vysoké nároky na posluchače, protože správná pohádka bývala, a stále největší kouzlo má, ta v ústním podání a musely jí rozumět i malé děti.
      Tady se ale v pátrání můžeme přenést do zcela jiných souvislostí a dát příležitost zkoumání, třeba proč se ve sportovních kláních udělují jen tři medaile. Není zcela zřejmé, zda i tady hraje roli důležitost o přehledu, který se dá při počítání do tří zcela hladce zachovat a větší počet udělovaných medailí by byl při hodnocení výkonů nad síly a chápání pořadatelů, sponzorů nebo diváků. No a nakonec zůstalo při tom, že i závěrečný výčet sil se vešel do čísla tři.

Srdce 

22. září 2006 

      Je to vlastně jediný lidský orgán, který o sobě dává nepřetržitě vědět, že pracuje. Ostatní jsou potichu, žádný pohyb nevykazují a tedy tímto způsobem ve srovnání s ním a po většinu času, který jsme ochotni v tomto směru věnovat nějakému bádání, jen lenoší. Dozvíme se o nich až tehdy, když nepracují správně a o pozornost se hlásí tím, že nás něco bolí.
      Samozřejmě, že to je nespravedlivé hodnocení, lidské tělo je celek a v něm jedna část bez druhé nemůže dobře fungovat. Ale pokračujme v podobném stylu a dojdeme k dalším odhalením našich mnohdy nelogických představ. Hned na prvním místě se vybaví docela banální spojování srdce s city a láskou především.
      Vždyť to nedává smysl, a přece si každý srdce, pokud je zdravé a netrpí chorobou, spojuje se zřídlem a sídlem lásky. Už jen velice povrchní zamyšlení se nad tím, jak by to mělo fungovat, aby odsud pramenil tak mohutný cit, naráží na zcela nevysvětlitelné překážky. A přeci se nikdo dobrovolně této pověry o srdci, jak se traduje od nepaměti, nevzdá a na rozumové důvody v námitkách nic nedá. Je to možná dobře, protože ten obrazový symbol pro něj je moc pěkný a přímo chytí za srdce, když je šikovně použit.
      Je zcela zjevné, že jsou určitě zbytečné všechny pokusy přesvědčovat každého o tom, že city můžeme očekávat jen jako produkt činnosti mozku. I kdyby se nějakého pokroku podařilo v tomto směru dosáhnout, určitě by se pak dalo jen obtížně vymyslet hezčí zpodobnění srdce oproti tomu, jak srdce symbolicky kreslíme dodnes.

Co potřebuji a co ne 

15. září 2006 

      Po určité době vlastního vývoje, kdy člověk nabral základní množství rozumu, se dostane do stadia, kdy už sám od nějaké doby rozhoduje o tom, co je pro něj užitečné a co ne. Ovšem dělá to v dobré víře v to, že se rozhodl správně na základě jemu poskytnutých informací. Teprve po čase zjistí, kde jeho rozhodnutí bylo správné, kde se to ještě nedá zhodnotit a kde zcela určitě udělal chybu.
      Ponechat vývoj událostí tak, aby sám určoval moje potřeby je snad tou nejhorší volbou. Věřit bezmezně všemu, co mi kdo tvrdí, že je pro mě nejlepší, je sice hodně pohodlné, ale určitě ne vhodné k tomu, abych k sobě cítil úctu jako k myslícímu bytosti. Módní vlny a davové nadšení jsou právě takové příležitosti, kdy se z člověka může stát, připustí-li to, nemyslící individuum vláčené cizími představami.
      Vnucování svého vlastního pohledu ostatním na to, co kdo kdy potřebuje, zcela účelově zaměřeného a navíc často s cílem vlastního prospěchu, sice zakázat nelze, ale nikde není řečeno, že mu každý musí dopřát sluchu. Jen to každý tak snadno nedokáže a mít ke každému tvrzení svůj názor je velice lákavé, i když naprosto vyčerpávající.

Pavouk 

8. září 2006 

      Na světě nejsou jen věci, které většina z nás považuje za krásné a příjemné. To, co je ošklivé a nepříjemné tu snad musí být už jen z toho principu, aby se to přibližně vyrovnalo. Přitom je nutné vzít v úvahu i to, že v náhledu na to, co jak hodnotíme, je dáno velice osobními dojmy a postoji. Zastávat proto obecně rozšířený názor na krásno může být docela zavádějící, protože tam, kde převládají emoce, se dá na jistotu sázet jen s velkým rizikem omylu.
      Hmyz a pavouci taktéž mají tu smůlu, že moc sympatií u lidí očekávat nemohou. U létajícího hmyzu se člověk ani nediví, že obtížností si komáři, mouchy a jiná havěť nevysloužili nic, než zavilou nenávist všech, kterým ztrpčují život. Pavouk se zatím potichu a nenápadně snaží zajistit, aby těch létajících potvůrek bylo jen tak akorát, to kvůli vyrovnané rovnováze v přírodě, a myslíte, že mu to někdo přičte k dobru? Ne, a když náhodou ano, tak určitě na to zapomene hned v příštím okamžiku, kdy zase někde objeví jiného pavouka. Ani nechci domyslet, jak by se změnil pohled na pavouky a jak by si pohoršili v případě, že by ještě navíc uměli létat.
      Lidi už prostě takoví jsou a moc dávají na to, jak kdo vypadá a to ještě ani neměli možnost se s ním seznámit z dalších stránek. Co si budeme namlouvat, ono stačí, když si připomeneme, jak to může dopadnout v případě, že se slávista dostane do sporu se sparťany, kteří nejsou dobře naladěni, to jen jako malý příklad. A přitom jde zase jen a jen o to, že ten někdo je nepatřičně jiný.

Zdviž 

1. září 2006 

      Nahoru to jde mnohem hůř, než dolů, hlavně v případech, kdy člověk do kopce vláčí svou tělesnou hmotnost, tedy všechna ta kila, která si v potu tváře nastřádal. Proč však chodit do vrchu v budovách,když tam jsou přeci výtahy, pohyblivé schody a paternostery. Někdy také zdviže, jenže tak se dnes už nemluví a je to spíš slovo do námětu pro nekonečný seriál o (ne)dokonalosti každého z nás.
      Říká se, že nás, aspoň co tak slýchám, tak prý většinu, stále něco žene vpřed a proti tomu lze sotva něco namítat. Jen si myslím, že se přitom zapomíná na věc v pořadí sice druhou, ale co do významnosti bezprostředně následující, a to na snahu dostat se někam výš, i kdyby to mělo být jen o pár centimetrů. Někteří tomu obětují mnoho ze svého pohodlí a jiným připadá, že k cestě nahoru jsou jim ostatní povinni cestu usnadnit, pokud je tam nemají už rovnou vysadit nebo poponést na vlastních ramenou.
      Zdviže všech druhů jsou stroje a konají vesměs užitečnou práci. Cesta do výšky však nutně vyvolává otázku, jestli tam je možno setrvat věčně, hodně dlouho nebo jak vlastně dlouho. Tak nějak to vypadá, že dost často je nutno pomýšlet na návrat do míst, kde je člověk doma, protože výšiny k trvalému obývání jsou určeny asi opravdu jen lidem výjimečným. Zdviž je pro takový účel vymyšlena velice dobře a lidi umí dopravovat šetrně i dolů.

Kanál 

25. srpna 2006 

      Ono je to tak, že v první řadě si pod pojmem kanál připomeneme na ulicích se nacházející nevelkou vpusť pro vody dešťové a jiné, do prostor podzemích, kam není vidět a kde to, co mizí jako nepotřebné z ulice, někam odtéká. Představy o tom, jak to tam někde vypadá, nejsou nijak lákavé.
      Jako kanály však také označujeme vodní toky vybudované lidským úsilím za účely ryze praktickými. V krajině pak jsou skoro nerozeznatelné od řek, jen někdy je ten ryze technický význam díla postřehnutelný. Taková další vodní hladina v krajině dovede místům v okolí přidat na malebnosti.
      Co se však dalo těžko předpokládat, pro označení kanál se postupem času našlo i další použití a to v mnoha dalších případech, kdy někudy něco proudí. Zpočátku to vypadalo dost nevinně, prosím ať místa, kudy něco nezvykle rychle, trochu organizovaně a za nějakým cílem pádí, nazývají kanálem. Takový tok obsahuje věci někdy čisté, jindy zase nečisté, ba někdy i zapáchající a vůbec nehygienické, ze kterých se jednomu může udělat i špatně. Lze ale doufat, že výsledkem má být přínos a očekávaný bohulibý efekt, pro který byl a je určen, a ten všechno napraví.
      Kdovíproč, ale označení kanál se dostalo i televizním stanicím. Ano, jsou to cesty, kudy proudí k divákům informace, tak proč ne. Někomu to, řečeno s mírnou škodolibostí ovšem připomene, že by se mohl zamyslet nad několika z původních významů toho slova, z dob, kdy o televizi snad nikdo ani nesnil.

V tomto čísle

Kdy se dají očekávat potíže?  

18. srpna 2006 

      Potíže, taková nepříjemná komplikace v jinak dobře naplánovaném díle. Nikdy se nedá vyloučit, že se objeví, také se dopředu neví kdy a kde se s nimi člověk potká. Radši by se s nimi nepotkal, to je přeci zcela zřejmé, kdo by o něco takového stál, ale není na výběr, nějaké potíže si člověka vyhlédnou velice často, aniž by o nich něco tušil a vyskytnou se v ten nejméně očekávaný okamžik. Výsledek a dosažení cíle jejich výskyt sice podstatným způsobem ovlivnit nemůže, ale jsou rušivým elementem, který vyčerpává síly tam, kde jsou potřeba k užitečnějším věcem.
      Potíže, ty vznikají také působením příčin, kterým s oblibou říkáme objektivní, ale příčiny s opravdu nepříjemnými následky bývají velice často v lidech a v jejich neodhadnutelném chování při vzniku situace, která jim připadá jako konfliktní. U těch objektivních, jinak neovlivnitelných potíží, se s jejich existencí smiřujeme snáze. Při jejich výskytu si někdo možná i oddechne s nadějí, že budou snad tyhle jediné a také proto, že na ně je celá řada receptů, jak jim čelit.
      Horší je to s počínáním lidí, kteří si umanou, že nedopustí, aby se dílo, které se jim nezdá, jen tak snadno povedlo a s chutí se pustí do činnosti, která potíže přivodí. Něco by také napovídalo o tom, že s potížemi se máme šanci snáze setkat tehdy, když se snažíme o něco, kde už dopředu odhadneme, že s naší usilováním nebudou asi všichni souhlasit. Avšak najít nebo aspoň odhadnout to, v čem by mohlo někomu naše zamýšlené počínání připadat jako zdroj sváru, je snad úkol nadlidský. Také proto je otázka zkoumající odhad, kdy nastane čas potíží, zatím nezodpovězena.

V tomto čísle

Talíř  

11. srpna 2006 

      Už pěknou řádku let se v našich krajinách stoluje s použitím nádobí hodným toho označení. Jinak řečeno, jídlo podávané u stolu se servíruje na talířích, které sice často mívají k umělecky provedenému dílu daleko, ale jako keramický výrobek splňují to nejzákladnější kritérium, protože dovolují jíst s poměrně dobře udržovanou čistotou.
      Talíř je ovšem dost banální kus nádobí, nikdo se nad ním nijak zvlášť nepozastaví, protože až na tu povinnost umývat ho, nejsou s ním potíže a nepřináší důvody k tomu obdivovat ho. Jediné, co ho nejspíš čeká, je nehoda, při které se rozbije na kusy a pokud to nebyl kus ze zvlášť ceněného servisu, nikdo si na něj už ani nevzpomene. Výjimečné kousky čeká v lepším případě možná místo ve sbírce, ale moc bych na to nesázel.
      A přeci si dílem náhody na čas vysloužil jakési výjimečné postavení aspoň v lidové mluvě, když už ne přímo ve vyjadřování lidí z podsvětí, tak tedy těch, kteří se snažili mluvit, jako by tam někam poblíž patřili. Jestli bylo v jedné době dost výstižné používat pro označení tisíce právě talíř, to se dá těžko posoudit, ale používalo se často a patřilo také do slovníku těch, kteří se snažili vypadat světácky.
      Nic netrvá věčně, doby se mění a my s nimi. Jestli donedávna stačilo jako módní slovo pro označení číslovky tisíc, dnes už je jiná doba a používáním takového nebo podobného slova pro označení drobných si nikdo ve své společnosti kumpánů nezíská na vážnosti.

V tomto čísle

Líc a rub

4. srpna 2006 

      Jsou to dvě strany téže mince, jak se říká. Dvě strany mívá mnoho dalších placatých věcí, ale pro vystižení jedné vlastnosti mince to je už velice obvyklé rčení. Tak na minci se jedna strana svou ražbou od druhé moc neliší ve výtvarném pojetí, jen motiv je jiný, ovšem docela rovnocenný jeden druhému.
      Jenže v životě se už uchytilo hodnocení, že líc svou kvalitou není to, co rub, které je dává do příkrého rozporu. Není se co divit, že líci se přisuzuje ta hezčí, líbivější stránka a rub je na tom hůř, protože na něj není na první pohled vidět a možná právě proto dost často skrývá nepěkné věci, u kterých by bylo lépe, kdyby vůbec nespatřily světlo světa. Ukazovat zejména jen na své lepší stránky je ovšem také v lidské povaze zakořeněno od nepaměti.
      V tomhle způsobu chápání je to snad jediné hodnocení, rub je na tom vždycky moc špatně. Přitom co by se stalo, kdyby na povrchu zjevné chyby, to jako ten líc, měly v protiváze rub, který by skrýval na dně skryté perly, či zlato.
      Jenže takhle to nikoho nenapadlo brát, protože zvyk používat toto úsloví v již snad nezměnitelném a snad i neotřesitelném významu je tak silný, že snaha o zavedení nového chápání toho významu by znamenala jen sysiifovské snažení.

V tomto čísle

Stín

21. července 2006 

      Má zcela neuchopitelnou podstatu, nic neváží a hmatem ho prozkoumat nelze už vůbec. Přesto se s takovým jevem setkáváme často, stačí jen, aby vznikly dost dobré podmínky k jeho vzniku a už je tady. Je skoro marné přemýšlet nad tím, co je mu podobné nebo čemu se podobá on sám. Ještě tak možná by se dalo uvažovat o jistých rysech, které by mohl mít společné s myšlenkou. Ta ke svému vzniku potřebuje taky určité zvláštní podmínky, také se ve stadiu zrodu neprojevuje hmotně, ale mnohdy se z ní vyloupne dílo hmotné.
      Stínu stačí jen nějaký zdroj viditelného světla, projekční plocha a jakýsi solidní neprůsvitný objekt. A je to. Může se to zdát podivné, ale i jen tak obyčejná věc, jako stín dovede vyvolat až zcela neočekávané dojmy, v kině se o tom má možnost přesvědčit kdekdo. Baví se tím mladí, staří a tuhle hru stínů jsou ochotni obdivovat napořád. Stín má mnoho podob, ale princip je stále stejný, a přeci se najdou lidé, kterým nestačí, že na stínu snad není co dále zkoumat, a tak se třeba tajně, ve skrytu, ale možná jen v myšlenkách, snaží svůj stín překročit. Někdo se zase nestačí divit, proč stín neodfoukne ani ten nejsilnější vítr. Je toho víc, co by se dalo na stínu obdivovat.
      Jedno však je jisté, neumí podvádět, do všech detailů a za všech okolností do puntíku plní svou úlohu a ukazuje tvar svého vzoru. Kde se s podobnou vlastností setkáte?

V tomto čísle

Čas

14. července 2006 

      Nedá se zastavit, plyne si svým tempem, každému ukrajuje stejným dílem z koláče života a na nic se neohlíží.
      Ani nevím, jestli něco z lidského počínání lze považovat za snahu nebo pokus o vzdorování času v přímé protiakci. Jedna z možných obran proti vnímání toho, jak čas plyne, může být ignorování takového faktu a snaha tvářit se tak, jako by se čas zastavil. Výsledkem ovšem bývá jen něco jako dojem, že tak v podobném případě vnímáme již ono proslavené usilování v boji s větrnými mlýny. Ve vzdorování přírodním zákonitostem se asi podařilo dojít nejdále pouze v případě pokusů o realizaci myšlenky perpetua mobile.
      U času je situace o mnoho složitější, protože se jedná o substanci nehmotnou, neuchopitelnou a naveskrz nepoddajnou, pokud lze vůbec o substanci v takové souvislosti hovořit. Jedno je však nutno přiznat, že po velkém bádání se lidstvu aspoň podařilo stanovit, že je možné, aby čas někdy plynul rychleji a jindy pomaleji, než je obvyklé.
      Získat moc nad časem je sice hezký úkol, ale pro lidstvo nejspíš nedosažitelný. Jako skromnější cíl, který se přitom vyskytl, bylo vynalézt pohodlné měření toho, jak čas ubíhá. Zcela nenáročné, ale zato dost nepohodlné určování času podle Slunce, muselo jednou ustoupit měření umělému, pomocí strojků a přístrojů. Tak ovlivnit běh času ne, ale více nebo méně dokonale ho změřit, to ano. Člověk se s tím musí smířit a jediné, co je rozumné, je využít každou příležitost v její neopakovatelnosti a získat z ní zkušenost k užitku svému i jiných.

V tomto čísle

Balon

7. července 2006 

      K čemu, inu k létání, to dá rozum, vždyť mít balon a snažit se ho použít k něčemu jinému je dost nepromyšlené. Létat, to je to, co lidi odedávna lákalo. Když už ne úplně stejně a hbitě jako ptáci, tak aspoň vznést se do vzduchu a ve své době bylo lidstvo na vrcholu blaha, když našlo cestu do vzduchu.
      S balonem i vzducholodí se sice žádné moc rychlé lety provozovat nedaly, ale ten pocit vznést se navzdory zemské tíži byl přece jen úchvatný. Pohled na vzduchem důstojně plující vzducholoď byl ale některým šťouralům málo, protože jim ležela v hlavě myšlenka na to, jak v letu překonat ptactvo. Tak dlouho se snažili, až se jim to povedlo a byla tu letadla a jiné létající stroje těžší vzduchu. Copak o to, letadla překonávají v letu schopnosti ptactva zcela hravě, jen je tu jeden háček, kdejaký pták byl k létání určen už od přírody, letadla se ale do vzduchu dostala jen díky vehementní snaze lidstva přírodu překonat.
      Ten rozdíl, jak se ve vzduchu pohybují lidé a ptáci je patrný bohužel i v tom, že letadla vyrábějí jen lidé, až k letadlům rozšířili svoje hranice sporů mezi sebou a létá se tak jen pár desítek let. Asi se proti ptákům dá namítnout, že se mezi sebou také občas požírají. Dělají to však z celkem prostého důvodu, aby se nasytili, nic jiného jim asi nechutná. Námitka proti ptákům se jeví jako zcela směšná ve srovnání s tím, k čemu lidé občas používají zase letadla a tehdy vůbec nejde o to, aby se jeden udržel při životě pouhým nasycením potravou.

V tomto čísle

Poušť a moře

23. června 2006 

      Na jedno ani druhé v naší krajině nenarazíte, obojí se nachází dost daleko na to, aby si člověk do míst, kde se vyskytují, udělal výlet jen tak na víkend. K návštěvě rozhodně víc láká to moře, někdo by ale možná nebral nic jiného, než oceán, to už přeci zní jen trochu vznešeněji. Trocha jednoznačnější formulace by snad neškodila a tak nezbývá, než upřesnit, že pro našince znamená výlet či dovolená hlavně cestu do některého turistického letoviska na pobřeží. Má-li někdo to štěstí, že může strávit pár týdnů na lodi uprostřed nesmírných vodních ploch, bude k tomu moc rád, když z toho štěstí zbude ještě něco na klidnou plavbu.
      Co se dá očekávat od pouště, kde podle laického odhadu široko daleko není živáčka, nic než jen písek a vedro, na které není lék. Kdo by se zrovna hrnul tam, když je tu tolik jiných možností, jak trávit volný čas. A přeci se najde mnoho lidí, kteří si dobrovolně pobyt na poušti vyzkouší. Jednak to chce vyhlédnout si k cestě po poušti vhodnou dobu a místo, a jednak se na ni dobře připravit. Ze zkušenosti řady cestovatelů vyplývá, že cestování poušti se nic nevyrovná a nedá jim to, aby se tam opět nevypravili, jak je to jen možné.
      Je zcela zjevné, že srovnávání tak odlišných míst jako je moře a poušť příliš nezaujme, protože volba většiny lidí je jasná. A proč se vůbec věnovat těmto dvěma fenoménům, když nejméně jeden většinu lidí ničím nezaujme? Právě proto, že v těch místech je něčeho najednou tak moc, že to skoro přesahuje lidské schopnosti se s tím vyrovnat. Na mořských pláních navíc někomu chybí pevný bod, na poušti pak někomu vadí to, že voda je za cenu zlata, pokud vůbec nějaká je.

V tomto čísle

Jakou cestou

16. června 2006 

      Možnost, ale také spíš nutnost vybrat si další cestu, kterou se člověk vydá, se naskytne až nepříjemně často. Samozřejmě, že každý chce vybrat dobře, anebo radši hned cestu nejlepší ze všech. Je tak snadné vybrat nevhodně či přímo špatně a když se to stane nikdo neví, podle čeho poznat, že to není ta správná cesta. Kolik lidí, tolik názorů a co je pro jednoho dobré, druhému nevoní a naopak. Z principu různorodosti názorů je nutno počítat i s tím, že každý máme svou představu o správnosti té naší cesty a podle toho to pak dopadá.
      Každý má právo na svůj omyl, ale měl by počítat s tím, že následky ponese zákonitě především on sám, aniž by pak později pro své rozhodnutí dát se touto cestou měl právo hledat dodatečně omluvu pramenící z tehdejší vlastní neznalosti. Když už se omyl stal, není vyloučeno, že se lze vrátit a hledat cestu znovu, nyní již po prožité zkušenosti, snad lépe. Aby to nebylo tak snadné, může se stát a cesta zpět už nevede, což nebylo zprvu patrné, a pak cena zaplacená za takovou chybu bývá vysoká.
      Mít před sebou na výběr tři cesty, jak to bývá v klíčovém místě vyprávění v pohádkách, je věc zapeklitá a vybrat tu správnou je nelehké.

V tomto čísle

Mosty

9. června 2006 

      Používat při konverzaci na zdůraznění významu uváděných argumentů podobné příklady nebo analogie sice nesvědčí o příliš vyspělé strategii přesvědčování, ale zhusta se používá. V emocionálně vyhrocené debatě se pak dá mnohé zkazit, protože vybrat vhodně obdobné příklady k popisované situaci je záležitost opravdového mistrovství, pokud záleží na tom, aby bylo docíleno žádaného účelu. Časté používání analogií sice může svědčit o znalostech, ale ve své podstatě to odvádí pozornosti od jádra celého sdělení. Vlastně to z tohoto pohledu vypadá, jako by používání příkladů mělo být něco hodně škodlivého, ale na druhou stranu se bez příkladů v projevech psaných nebo mluvených nedá mnoho pořídit. Rozhodující je vždy dobrá vyváženost, použití na správném místě a s dobrou mírou. Na vhodně volenou míru používání příkladů je možno uplatnit nepřeberné množství hledisek.
      Podle jednoho z nich by mohlo téma celé mít za námět analogii. Proč to nezkusit s mosty, které nemusí vždy představovat jen stavbu, ale v obecnějším významu se tak dá nazvat třeba pojítko mezi dvěma názorovými skupinami.
      Ale může to být i označení pro jinou vazbu a její snad nejvíce vzácnou podobu – přátelství či cit. Na počátku života není potřeba budovat takové mosty nijak výrazná, protože překážka mezi břehy nebo tok, který začíná dávat důvod ke stavění mostů, nestojí ani za řeč. K postavení mostu tehdy stačí i stéblo trávy. Což se ovšem s přibývajícím věkem změní a další mosty se už daří stavět obtížněji a některé mosty se z nejrůznějších příčin zřítí. Řeka, údolí nebo rokle vyžadující pro překonání vystavění mostu je časem čím dál, tím širší a hlubší. I tyto mosty, mají-li něco vydržet, vyžadují údržbu. K některým mostům, které nahlodal zub času, je dobré se vrátit a pokusit se vrátit jim jejich původní podobu.
      Jedno je však dobré mít na mysli a nezapomenout, že mnoho příkladů a analogií může kulhat na obě nohy, jak se v přeneseném slova smyslu říkává.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. Doplněna byla informace v rubrice KALENDARIUM. Do kapitoly SLOVNÍK byl zařazen odkaz na údaje o čínské měně, jejím členění na drobné a o kurzu.

Muzeum

2. června 2006 

      Pro někoho jen sbírky toho, co tu už jednou bylo a co má možná význam a nejspíš cenu jen v případě, že se tam někde nachází aspoň trochu cenného kovu nebo něčeho, co lze s jistotou zpeněžit. S tušením velké nejistoty v odhadu toho, jak dopadne výsledek a s očekáváním že nakonec bude většina těch, kterým muzejní sbírky nic neříkají, se asi setká každý, kdo by začal odpovědi na otázku, k čemu jsou muzea dobrá, sledovat podrobněji.
      Ono to skutečně na první pohled může vypadat tak, že když nejrůznější výtvory přírody nebo díla lidská někdo s pečlivostí sobě vlastní posbíral, setřídil a uspořádal, udělal to jen v bláhové naději, že někoho dalšího to možná bude teď nebo případně i v budoucnu zajímat.
      A přesto muzea tu už nějaký čas jsou, docela jistě i budou a nová vzniknou. Hledat zde složitě příčiny není nutné, protože lidská zkušenost za dobu věků se právě ukládá v muzeích. Na rozdíl od němé tváře se u člověka vyvinula potřeba ukládat časem nabyté zkušenosti, které se nacházejí nad úrovní instinktů, pro poučení generacím následujícím.
      Pokud právě Homo sapiens sapiens udělal někdy ve své historii něco rozumného, tak to možná bylo ukládání památek do muzeí, aby si mohl připomínat své historické určení v čase.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. Nové příspěvky jsou v rubrice KALENDARIUM.

Půjčovna

26. května 2006 

      Velice užitečné zařízení, metál měli udělit tomu, kdo ho vymyslel, a alespoň drobné vyznamenání by měl obdržet každý další, kdo nějakou půjčovnu z vlastní iniciativy vytvořil, právě vytváří a vytvořit se chystá. Jistě se dá namítnout, co tak zvláštního na půjčovnách je, že by jejich tvůrci měli být tak oslavováni. Správná otázka, jak se tak často ozývá v pravý okamžik v televizních filmech, kdy si například ten, kdo si neví rady, použije slovní úhybný manévr s cílem získat čas.
      Tak tady se jedna odpověď nabízí sama a je tak jednoduchá, je tak prostá, jako očekávání, že po noci přijde den. Totiž, proč neodpovědět protiotázkou, a proč ne, proč by neměl být každý majitel půjčovny oslavován? Vždyť koná velice užitečnou práci tím, že nabízí to, co lidé právě postrádají, a to jen na nějaký čas, už třeba jen proto, že za nějakou dobu to už potřebovat nebudou, a proto si to nechtějí koupit.
      U věcí běžně potřebných a materiální povahy je zcela nasnadě, proč si by si je člověk občas nepotřeboval půjčit. Půjčit si frak, automobil nebo svatební šaty patří mezi celkem očekávané výpůjčky. Ale při hlubším zamyšlení si lze položit otázku, jestli je půjčování omezeno jen na sféru materiální a jestli je stále zachováván základní princip s vrácením půjčky.
      U myšlenek a nápadů je to s vypůjčením jednoduché, ale vracení už je samo o sobě málo pravděpodobné. A jak to dopadá z tohoto pohledu s půjčováním si něčeho z osobních postojů, ze způsobů chování a z morálních zásad? Tady už samo vypůjčení nedává myslitelnou možnost na vrácení v obvyklém slova smyslu, spíš to lze proto nazvat převzetím cizího vzoru a jeho využitím, na věčnou oplátku ovšem. Jediné, co lze v pozitivním smyslu očekávat, že půjčka bude využita pro užitek a ve prospěch ostatních, a tím bude naplněn její účel.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. Nový příspěevk najdete v kapitole T=MA.

Nekupovat zajíce v pytli

19. května 2006 

      To může být rada nebo rozhodnutí a zdá se, že v obou případech měl rozum navrch. Rada přichází nejspíš od někoho, kdo už špatnou zkušenost s kupováním zajíce v pytli udělal a nebyl natolik skoupý, aby si to nechal jen pro sebe. Jen si to ale trochu proberme důkladněji a zeptejme se, kolik lidí dá na rady, kolik jich je ochotno poslechnout i dobře míněnou radu, a můžeme si s docela dobrým svědomím odpovědět, že jich bude žalostně málo. A co myslíte, že udělají příště, no docela slušné množství udělá tutéž hloupost opět a radu neposlechne, je to už v povaze mnohých lidí.
      Ovšem učinit rozhodnutí, to už je pokrok a záleží už jen na jeho pevnosti a setrvání na něm. Změnit názor a rozhodnutí je celkem lidské a může k němu dojít, ani se nenadějeme jak. Výsledek je tedy opět tentýž jako při neuposlechnutí rady.
      V obou případech se při prodeji něco předkládá k prodeji, aniž by bylo jasné, co v tom pytli je. Dost možná, že tam opravdu ten zajíc je a obavy jsou zbytečné. Je ovšem zdravý a nic mu neschází a bude vůbec k něčemu užitečný? Je to opravdu zajíc? A co jestli po otevření pytle ten ušák hned uteče? Takových otázek lze položit mnohem víc a nikde žádná záruka. Jestli je volba nezbytností, je to opravdu oříšek.
      Snad jedna možnost se naskýtá, toho ušatce nejdřív vypustit do klece, tam ho nechat a důkladně a v klidu si ho prohlédnout, však on se po nějaké době projeví.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. V kapitole SLOVNÍK byl přidán odkaz na další pramen terminologie japonského čajové obřadu. Do rubriky -společnosti- byl zařazen nový odkaz na firmu DARJEELING TEA. V kapitole TÉMA je nový příspěvek.

Skalní

12. května 2006 

      V dobách jen mírně rozvinuté civilizace to bylo zcela jasné, kde jsou skály, tak tam se vyskytující tvory a rostliny bude celkem přirozené podle skal v pojmenování odlišit od jiných, žijících jinde. Skála představuje takový fenomén, že k označení místní příslušnosti k ní ve zcela konkrétním vztahu se hodí i v mnoha dalších případech.
      Pevnost a tvrdost skály dala však vzniknout mnoha dalším slovním spojením, která si ze skály vypůjčila jen onu představu vyvolávající výjimečné vlastnosti. Vlastnosti a schopnosti člověka jsou sice celkem úžasné, ale v jednom směru, totiž ve srovnání se skálou, jsou velice bídné až hanebně malinkaté. Ale nebyl by to člověk, aby si to nevynahradil alespoň tím, že v básnické nadsázce se ke skále a jejím nedostižným vlastnostem snaží nějakým označením své osoby přiblížit, když potřebuje vyniknout před druhými.
     Je názorově tvrdý jako skála, má skálopevné zdraví a vůbec nic s ním nepohne, tak je stálý. Taková hodnocení o sobě člověk moc rád poslouchá, pokud je už o osobě nešíří sám, ve vší skromnosti samozřejmě, a snadno jim uvěří. Pak se nesmí zapomenout na skalní přívržence myšlenek, ideologií a sportovních klubů ovšem. Ti si také vesměs zakládají na té své neotřesitelné víře v trvanlivost skály, jakožto svého vzoru.
      Ovšem, co je to všechno platné, když ve skutečnosti stačí málo a křehkost lidské nádoby se projeví naplno, stačí k tomu tak málo a ve srovnání s ní ta skála je přeci jen o trochu trvanlivější.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. V kapitole SLOVNÍK bylo zařazeno nové heslo „yunomi“ a další, zařazena byla další tabulka přepisu pinyin (pchinjin) do české transkripce.

Rozhodování

5. května 2006 

      Pouhé dvě alternativy možného dalšího vývoje, který máme ovlivnit svým rozhodnutím, přinášejí nemalé potíže v tom, co udělat, aby naše rozhodnutí bylo správné. Začíná to tím, že nám přibude na čele jedna další vráska a může to dojít tak daleko, že z toho nemáme dobré spaní. Taková zodpovědnost na člověku leží jako balvan a jeho, byť jen pomyslnou, tíži si uvědomíme až tehdy, když je rozhodnuto a dobře k tomu, to z člověka ten balvan jako by opravdu spadl.
      Připouštět si tíži rozhodování ve věcech banálních je jistě dost pošetilé, ale někdo prostě takový je, ať už vybírá jen hrnek na kafe, tak to bere velice vážně a stráví nad tím neobyčejně dlouhý čas. Pak si ovšem dovedu jen těžko představit, jak ho potrápí rozhodování mnohem důležitější. Ovšem jistou výhodu mají ti, kdož se v rozhodování řídí především svými pocity a dojmy, které jim v tom případě nahrazují uvažování.
      Tak jaká je tedy ta správná cesta, kterou by člověk měl volit v tak důležitých situacích, které při rozhodování nastávají? Jako v mnoha jiných případech jeden univerzální recept neexistuje a nezbývá, než podstoupit onu těžkou cestu hledání cesty z bludiště, které někdy rozhodování představuje.
      Málem bych ale zapomněl na jednu docela prostou metodu, protože někdy lze zkusit postup na způsob – má mě ráda, nemá mě ráda …, s trháním okvětních lístků kopretiny.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ.

Nehledat a najít

28. dubna 2006 

      Jako paralela k podobnému tvrzení by se dalo říci, vyhrál a přeci se do závodního pole nepřihlásil nebo o sobě tvrdí, že je nejlepší, a přeci se nikdo z ostatních nepřiznal k tomu, že je horší, natož aby vešlo ve známost, jak se k prvenství dopracoval. Že by pokaždé bylo na vině ono kouzlo nechtěného? Je to možné, tak to ale ostatně v životě dost často chodí, těch příkladů je dost na to, aby se už dalo uvažovat o jevech typických.
      Snažit se za každou cenu vyniknout je velice obtížné a úsilí, které je nutno vynaložit k získání alespoň trochu významnějšího úspěchu, nebývá úměrné výsledku, a přesto se den co den a v každém čase nemalé množství lidí pachtí za úspěchem, který je v nedohlednu. Pak se vyskytne jeden, který možná do soutěže ani nepatří, nikdo ho ani pořádně nezná, neví se odkud se tu vzal, ale jen se o něco pokusí, už získává body tak snadno, že se ostatní nestačí divit, jakým způsobem a proč tak náhle vynikl.
      Po takové výhře, která se až moc podobá štěstí v loterii, se takový šťastlivec možná sebekriticky zamyslí sám nad sebou a získaných výhod nevyužije, protože rozum mu napovídá, že tu něco není zásadně v pořádku. Ovšem řekněte mi, kolik takových se u nás najde?
      A úplně nakonec – tak přeci jen zase včas rozkvetly, vždyť už bylo načase. Co že to rozkvetlo? No přeci sakury a je to zase ta nádhera jako jindy každoročně, ale pokaždé je mi to připadá jako svátek.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. V rubrice KALENDARIUM je přidána informace o výstavě v Lounech. V kapitole SLOVNÍK byl doplněn popis hesel Natsume, chaire, přidány byly odkazy na čajovou terminologii (Omotesenke Florida) a na seznam pomůcek pro Cha No Yu.

Cogito ergo sum

21. dubna 2006 

      Nějak nepříjemně často si musím klást otázku, jestli to co čtu nebo slyším bylo předem dostatečně promyšleno, protože i jen velice zběžná, tudíž časově velmi krátká, analýza naznačuje, že s myšlením se velice šetřilo. No tak dobrá, ono opravdu přemýšlet některé lidi asi bolí, jak se říkává, a tak jen o sobě dali vědět, že s požadavkem přemýšlení předem si na ně jen tak někdo nepřijde. Tak prostě něco řekli, to je toho, ani to, že vyslovili hloupost, je nepřiměje k sebemenšímu zamyšlení.
      Skoro to teď vypadá, a mnoho vztahovačných lidí se bude nejspíš cítit takovým nelichotivým hodnocením celkem časté situace nařčeno z něčeho nepěkného už jen proto, že se někdy něčeho takového dopustili, jako bych se zaujatě dopustil proti skupině jedinců něčeho nesprávného. No ovšem, dobře jim tak, nemají být tolik vztahovační, protože nikde nebylo uvedeno, že by to mělo být bráno a posuzováno absolutně, tedy bez rozumného uvážení okolností a hranic podobného jednání.
      Ten, kdo si pro vyslovení názoru nechává chvilku na rozmyšlenou, má dost času na to, aby celou věc posoudil s rozvahou a tak se snadno vyhne unáhlenému hodnocení. Velká většina lidí pak nejspíš zaujme stanovisko, které se nachází v prostoru mezi reakcí vztahovačnou a dokonale uváženou.
      Bez myšlení se dá také žít, existovat nebo ve smyslu popření uvedeného výroku být, ale je to na hranici mezi plným uvědoměním si významu sebe sama a ponecháním volného prostoru pro události, aby se volně vyvinuly podle neznámých pravidel, bez vědomé snahy o uplatnění výsady, která byla člověku dána a které je schopen.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. V rubrice KALENDARIUM je zařazeno nové upozornění na výstavu keramiky.

Skřítkové

14. dubna 2006 

      Mnoho lidí jejich existenci popírá, ale zkuste se zeptat proč a dostanete jen mlhavou odpověď asi v tom smyslu, že kdo by na ně věřil v dnešní moderní době atakdál. Ale ovšem, bývá to jen úhybný manévr v konverzaci, všimněte si jen, jak nejasná ta odpověď je. Navíc je zcela zjevná ta nechuť věnovat se zamyšlení nad tím, jestli by přeci jen na jejich přítomnosti vedle lidí mohlo něco pravdy být. Vyslovit pak zcela jednoznačné a zamítavé stanovisko k představě, že by v naší blízkosti mohli skřítkové žít, však svede jen někdo.
      O něco méně lidí by už bylo ochotno připustit myšlenku, že na skřítky sice nevěří, ale některé jevy, se kterými se setkali, jim připadají moc podezřelé a k vysvětlení jim chybí jen málo, aby v tom spatřovali dílo skřítků. Zatím není znám případ, aby někdo skřítka viděl na vlastní oči, ale to nic nemění na tom, že o jeho skryté přítomnosti ve své blízkosti je leckdo téměř přesvědčen.
      A jen opravdu málo lidí je smířeno s tím, že žijeme ve světě, kde se o životní prostor dělíme se skřítky. V tom smyslu se s nimi snaží žít v poklidu, aby jeden neškodil druhému a ono to kupodivu většinou funguje. Nestěžují si, že jim tu někdo překáží, přítomnost někoho dalšího jim občas i ulehčuje život a možná, že jsou proto mnohem šťastnější, než řada lidí okolo, kterým život připadá nudný.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. Aktualizován byl obsah rubriky KALENDARIUM. V rubrice -ostatní- byl přidán odkaz na kapitolu Články na serveru Nokturno, informace o čajovně Čajový klub Ve Vlnách v Děčíně a odkaz na server Artkeramika.cz.

Radši už teď

7. dubna 2006 

      Podvědomé přání říká, že k tomu, aby bylo možno uznat jaro za fungující, bude o tom potřebné mít nějaké pořádné důkazy. A co může být lepší a přímo nezvratný důkaz, než když se v přírodě objeví květy. No zatím se jich moc neobjevilo a člověk začíná být netrpělivý, zdá se jakoby se se svým nástupem loudaly.
      Jestli začne kvést něco tuhle támhle, tak je to sice hezké, ale pořád to není ono. Tím opatrně naznačuji, že mi nezbývá, než za opravdový příznak jara uznat to, když rozkvete alej sakur. Ano, já to tak vidím a nejsem sám. Jen jsem se letos nějak unáhlil, protože při pohledu na záznamy o předchozích obdobích se ukazuje, že na tuhle nádheru si budeme muset ještě nějakou chvíli počkat, podobně jako vloni.
      Netrpělivost je zde ovšem celkem pochopitelná, protože letošní zima se dost vydařila a na její konec už opravdu čeká kdekdo. To si pak ještě přečtu v e-mailu z Japonska, že sakury jsou tam v této době již v plném květu a není se co divit, že mám snahu kvetení těch našich popohnat aspoň v představách. Vím, že je to marně, ale zase je na co se těšit, což jako perspektiva s téměř jistým výsledkem také není k zahození.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ.

Božská ambrózie

31. března 2006 

      Někomu je úplně jedno co jí, jak jí a jakou chuť jídlo má, prostě se celkem bezmyšlenkovitě nacpe, aby zahnal pocit hladu. Jinému zase chutná jen něco a ostatní by nesnědl, ani kdyby ho nutili, jak prohlašuje. Takže jeden bez názoru na chuť jídla a druhý zase v chutích přehnaně vybíravý. Pak už zbývá jen většina lidí, kterým něco chutná více a něco méně a v tom případě snědí, co přijde na stůl a jiná jídla sami nevyhledávají a když není jiná možnost, tak snědí i to. Ten nejlepší kuchař z přísloví pak slaví úspěch.
     Hlad, ten opravdový, skutečný a neodbytný dovede dělat při přebírání, co sníst a co nesníst, úplné divy.
     Jestli je na člověku něco opravdu zvláštní, tak to, že se po něčem k snědku pídí i v takových chvílích, kdy opravdový hlad nemá a tehdy je mu někdy opravdu těžko vyhovět. Mělo by to být něco sladkého, lehkého, bez tuku, rozhodně ne nakyslé a aby se to na jazyku jen rozplývalo.
     Takovým požadavkům se dá vyhovět jen obtížně a kuchař aby byl téměř kouzelník, kdyby měl vyhovět ke spokojenosti. Jen jedna rada by mu mohla pomoci v jeho nesnadné pozici, potřeboval by znát, jak připravit ambrózii, tolik opěvované jídlo mýtických bohů, kteří ho měli na talíři snad denně.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. V rubrice KALENDARIUM byl zařazen nový zápis.

Kolo

24. března 2006 

      Přesně na den se to neví, ani se k tomu nikdo jmenovitě nepřihlásil, ale jednou se stalo a přičiněním nějakého neobvykle chytrého, nadaného a šikovného člověka lidstvo učinilo objev využití kola ve svůj prospěch. Ne, že by se kolo někdo v přírodě nevyskytovalo už odedávna, ale jen nikoho do té jisté doby nenapadlo, že by mohlo sloužit. Na to, jak ho k tomu přinutit a jakým způsobem vůbec vyrobit užitečný a použitelný předmět s kolem, musel sice nakonec někdo přijít, dříve nebo později, šlo jen o to, kdo bude ten první.
     Nejspíš to ten objevitel hned potom neměl lehké a od sousedů a mnoha jiných si musel vyposlechnout hodně kritických poznámek, co se to snaží zavádět za novoty a že bez kola se dalo taky žít. Asi na tom něco mohlo být, protože najednou tu byli ti, kteří si kolo mohli dovolit a jiní, kteří ne a k tomu ještě další, kterým nesmělo kolo přijít na oči. Čili z toho jistě vyplynulo mnoho neshod a konfliktů, ale tak to už s mnoha vynálezy v průběhu dějin dopadá. No jistě, od prostého objevu kola nebylo daleko k tomu, že se začaly množit všelijaké další a další stroje, přístroje a také nástroje, které toho principu využily a vzniklo celé vynálezcovské hnutí, které funguje dodnes.
     Nebylo by ovšem na škodu nakonec připomenout, že naznačené potíže z objevu a následného vynalézání vzniklé mají také nejméně jednu světlou stránku. Takový kolotoč, ten si také něco z objevu kola odnesl a jeho přínosem jistě bude, že poskytuje velké potěšení hlavně dětem.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. V kapitole SLOVNÍK byl zařazen nový odkaz na Tea Facts ... glossary na serveru Fineteas a na TEA GLOSSARY, na terminologii používanou při degustaci čajů (Indie, Darjeeling).

V noci a skrytě

17. března 2006 

      Tma a anonymita, to jsou ty pravé atributy pro páchání činů, které nesnesou denní světlo, protože za dne by se za ně ten, kdo se k nim odhodlal, musel přinejmenším stydět. Musel by ho ovšem také při tom někdo na místě usvědčit, protože to je teprve jistota, že pachatel bude znám a nebude mít možnost se vykrucovat.
     Propůjčit se k tak odpudivému jednání, jako je ve skrytu naplánovat a provést špatnost menšího nebo většího kalibru, znamená vyloučit sebe sama ze společnosti, která je založena na dodržování jistých morálních zásad a pravidel. Dostat se do postavení mimo obvyklý rámec chování jednou či v několika případech ještě nemusí znamenat, že se tím pro delikventa navždy zavře možnost vrátit se k obvyklému řádu.
     Teprve tehdy, když se stane a překročení pravidel má programový rámec, je možno uvažovat o vyšinutosti jedince. Anonymita obvykle poskytuje ochranu všem těm, kteří si nejsou jisti svým přesvědčením a nedovedou svým myšlením dojít k rozumnému řešení své situace. Jistě by bylo dost poučné, kdyby se dostalo na veřejnost, jak se přistižený anonym chová a co má v hlavě. Z historie lze jen připomenout, jak Werich napsal do hry ve scéně na divadle jedné postavě, když bylo potřeba vysvětlit její nepochopitelné jednání podobného druhu, repliku kde se v přiznání uvádí – já to dělám částečně z blbosti a pak za peníze.
     Tolik tedy ode mne k výskytu všech anonymů a jejich nekalé činnosti při otravování vzduchu všem okolo.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. V rubrice KALENDARIUM je upozornění na výstavu měsíce března v liberecké Čajovně 82 vůní.

Trvalost

10. března 2006 

      Je to jako spolehlivost, že něco bylo, je a nejspíš ještě hodně dlouho bude takové, jaké to známe, pokud se pamatujeme. Najít věci na svých místech, ve stavu známém od nepaměti, to časem dostalo punc uklidňujícího dojmu, který tak často vyhledáváme. Nemuset si zvykat na něco nového je velice pohodlné a co je pohodlné, tomu lidé často dávají přednost přede vším.
     Těžko by si trvalost získala takovou oblibu, kdyby tu nebyl na straně druhé protipól v neustálém pohybu a změnách, které zprvu vypadají velice lákavě tím, že se něco děje, ale zákonitě se jim musí přinášet nějaké ty oběti, když je potřeba si na ně zvykat. Na lepší se zvyká snadno, ale bylo by to moc jednoduché, kdyby všechno bylo jen jednoho druhu.
     Přijmout změny, které vedou k horšímu, to neznamená jen podstoupit boj se zaběhlým řádem, ale navíc si to žádá překonat odpor k něčemu, co po člověku žádá oběti. A přinášet oběti je navíc pro někoho velký nezvyk a kdyby jen to, možná už jen pomyšlení na ně je pro někoho nepřijatelné.
     Snesitelnost vývoje s jeho protiklady, které přináší, spočívá možná také v určité míře vyrovnanosti mezi zachováváním trvalosti a mírném nástupu změn, radši ovšem těch k lepšímu. V těchto souvislostech je však nutné vzít v úvahu, že jevy a děje není možno chápat a posuzovat izolovaně, protože se navzájem ovlivňují, působí na sebe navzájem a co vypadalo jako dobré, může se vzápětí ukázat jako zcela nedobré.
     Když se stane a letní počasí se udrží po výrazně delší dobu, než je obvyklé, někoho to potěší, jak je dobré, že aspoň na výdrž pěkného počasí je spolehnutí. Ale ve střídání ročních období už nastal zmatek, poznamená to jak přírodu, tak to zamíchá plány lidí. Na zimní období beze sněhu a s mírnými mrazy jsme si zvykli snadno, ale v podstatě tím byl narušen zaběhnutý řád. Když se stane a zima přinese na dlouhou dobu bohatou nadílku sněhu, je to změna, se kterou se těžko vyrovnáváme, a přitom je to jen obvyklý jev v daném ročním období, který má podle kalendáře nárok na své trvání.
     Počasí je jen malá ukázka toho, jak je možné chápat a vnímat protiklady mezi stálostí a dynamickými změnami.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. V rubrice (e)-obchody je nová společnost Dobré čaje.

Ohňostroj

3. března 2006 

      U všech strojů se předpokládá, že jejich existence a hlavně jejich činnost přináší zcela zřetelné výsledky podle účelu, ke kterému byly sestrojeny. Umějí toho hodně, lidské schopnosti v mnohém překonávají a ve své činnosti jsou neúnavné. Od toho tu totiž jsou, aby vykonávaly něco, na co člověk se svými chabými silami nestačí. Tenhle stroj vyrobí hromadu betonu za pár minut, tenhle zase vyrobí tolik energie, že rozsvítí žárovky v celém městě a ještě to vystačí na to, aby v každé rodině svítila obrazovka televizoru.
     To se zdá být, se zkušenostmi průměrného člověka, pochopitelné, ale kam zařadit třeba takový ohňostroj? Stroj to přeci je, aspoň podle toho, že se příslušné slovo v jeho názvu vyskytuje. Ale s nějakou výkonností a hlavně s neúnavností to už bude trochu horší.
     Co on to vlastně dovede, co vyrobí, jak je výkonný a v čem se jeho výkon měří? Na to se špatně odpovídá, protože rozumné odpovědi jaksi chybějí. Tak dovede nadělat hromadu rámusu, či vlastně hluku a jen někdo chápe, proč tomu tak je a proč tomu tak má být, Malé vysvětlení se nabízí v tom, že tato podívaná má kořeny ve starověké Číně. Tam bylo občas potřeba něčím zaplašit zlé duchy a usoudili, že ohňostroj k tomu bude právě tak nejvhodnější.
     Činnost ohňostroje je omezena na denní dobu, kdy už není tolik světla, a mohou vyniknout světelné efekty, které ale on zase umí vykouzlit docela slušně. Číst knihu by se při tom sice možné nebylo, ale kdo by v takových chvílích myslel na knihu.
     Dnes plašit zlé duchy není potřeba nebo aspoň nikdo na ně nevěří, i kdyby se jich neviditelných kolem nás proháněly celé armády, tak tenhle účel vlastně ohňostroj asi neplní, ale kdo to může říci tak úplně najisto, kdo ví.
     K vytvoření pořádného světla v noci, kdy je tma, jsou vhodnější jiná zařízení a tak zbývá snad jen to nejdůležitější, že z těch barev, které na obloze na chvíli zazáří, mají radost hlavně děti a těm by snad měl být každý ohňostroj určen především.
     Když se ohňostroj povede, tak může udělat radost i dětem o něco odrostlejším.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. Doplněna byla rubrika KALENDARIUM.

Poklad

24. února 2006 

      Po zaslechnutí toho slova si lze jistě s velkou nadějí na úspěch vsadit na to, že mnoho ostatních hned začne být velice zvědavo na to, kde je ukryt, jestli hu už někdo našel a případně co obsahoval. Což o to, kdo by nechtěl najít poklad, když je to zboží, za které se neplatí v obvyklém slova smyslu a pokaždé by mělo stát za to pokusit se o jeho nalezení. Když je to poklad, tak přece musí obsahovat cennosti veliké, lépe však nesmírné, hodnoty, které by měly mnohonásobně převýšit vynaložené úsilí.
     S poklady je však jedna zásadní potíž v tom, že bývají velice dobře ukryty, což je ovšem zcela pochopitelné, protože nebyly určeny k tomu, aby si je vyzvedl jen tak někdo, komu nepatřily. Ano, někomu to může znít možná divně, ale poklady měly svého vlastníka a ten si z nutnosti odložil v dobách zlých a nejistých to nejcennější co měl a žil v očekávání dob lepších, kdy jeho poklad najde uplatnění. Bylo k tomu potřebné jen jedno, totiž aby on sám se vůbec těch dob dožil.
     Jak z historie lidstva vyplývá, tak taková údobí, kdy časy byly nejisté, se vyskytovala nějak moc často a k tomu i dlouho, protože zakopaných pokladů bylo nalezeno docela slušné množství. Může to však mít i jinou příčinu, ovšem jen jako jednu z mnoha dalších, kterou lze jednoduše nazvat zapomětlivostí. Ale kdo si dovolil takový luxus, tak tomu nebylo pomoci a o poklad přijít nutně musel. Je mu však nutno přičíst k dobru, že z jiného pohledu byl tak moudrý, že své tajemství zřejmě nikomu nesvěřil.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. Do rubriky -ostatní- byl zařazen nový odkaz na keramickou dílnu Keramika on-line, exklusivní keramika. Kapitola RECENZE přináší pohled na stránky společnosti Teanet-cn. V kapitole SLOVNÍK bylo upraveno heslo Pu-Erh podle dalších poznatků.

Rozdávání

17. února 2006 

      Když je z čeho, není to protizákonné a když je rozdávání potřebným rozumově opodstatněné, tak snad není důvod proč takovou činnost nevykonávat. Tak málo podmínek, a přece se je tak často nepodaří splnit najednou, což by měl být v důsledku zákonitě jediný důvod rozdávání.
     Zdálo by se, že rozdávat, když není z čeho, postrádá smysl. No, na první pohled by se to mohlo zdát, ale co takový příklad, kdy se rozdávají sliby, to je přeci tak jednoduché. Vlastně tu není potřeba mít po ruce nic hmatatelného, na co se mohou obdarovaní těšit, snad stačí mít jen důvěru těch, kteří si vyslechnou slova a myšlenky, které chtějí a tolik si přejí je slyšet.
     Když se vezme v potaz regulérnost chystaného rozdávání, bývá v mnoha případech dosti sporné, jak to ve skutečnosti je. Stačí už jen taková drobnost, kdy se k rozdávání nachomýtne jeden nebo několik postav, které k rozdávání nemají jakékoli oprávnění a to jen jeden příklad za všechny možné další. Zdálo by se skoro zbytečné připomenout, že odsud je to už jen krůček k tomu, aby při rozdávání něco předem zbylo a dostalo se to do kapes těch, kteří rozdávají. Kdybychom se něčem podobném tak často nedozvídali, patřilo by to do říše teorií.
     Nejméně se lze asi obávat toho, že by někdo něco, co je zdarma, nechtěl. Je všeobecně známé, že to co bývá zdarma, se může velice prodražit, ale takovou eventualitu si připustí nepochybně jen málokdo. To se hned snad každý cítí být pro takové nabízené obdarování potřebný, ať to stojí, co to stojí.
     Rozdávat je vlastně dřina a počítat navíc s vděčností za dobrý skutek je čiré bláznovství.

V tomto čísle

V nejbližší době:

      Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. Kapitola TÉMA přináší nový článek. V rubrice Galerie a výstavní síně byla zařazena MĚSTSKÁ GALERIE BEROUN.

Kdo je kdo

10. února 2006 

     Pro někoho v tom není žádná hádanka a ví, že se ve stejnojmenné knize dozví mnoho užitečných informací v případě, že pátrá po tom dozvědět se víc o někom z mnoha významných lidí. Ano, kniha je to užitečná, pro někoho docela nepostradatelná a to ani nemusí být zrovna badatel, který si na pokud možno přesných pramenech zakládá. Informace v této knize shromážděné a čas od času aktualizované by snad dokonce měly být i pro průměrného člověka, který se snaží udržet si určitý minimální kulturní přehled, nepostradatelné. Není snad nutné znát všechno, ale mít po ruce příslušný zdroj informací je velice užitečné, pro někoho dokonce nezbytné, to proto aby měl prostředek, jak nasytit svou zvídavost.
     Jestli někdo jiný pouze hledá a v nadpisu postrádá otazník, tak trochu na sebe prozradil, že jeho skrytou potřebou, pro kterou on hledá nasycení, je spíš zvědavost, než co jiného. Je to však celkem lidské a pochopitelné, protože asi každý by se rád dozvěděl něco bližšího, třeba i neoficiálního, a možná tím radši, o tom někom, jen ho to nezajímá na prvním místě.
     Červ pochybností může trápit kdekoho, když si do nadpisu doplní otazník na konci, ale jistě se najde dost těch, kterým rozum velí nemarnit energii na to vědět všechno a nepátrat v případech, kdy to není nezbytné nebo potřebné.

V tomto čísle

V nejbližší době:

     Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. V kapitole FAQ byl zařazen nový dotaz s odpovědí. V kapitole SLOVNÍK byl přidán odkaz na Slovník cizích slov.

Šachy

3. února 2006 

     Hra v šachy, šachová partie a také šachový turnaj, jakož i další označení, to všechno má spojitost s docela běžným způsobem společenské zábavy, ale i sportu. Zábavu si může dovolit každý, kdo se naučí pravidla hry a do sportu se pustí tem, kdo se pokouší o získání vavřínů nebo slávy.
     Hra je to zejména proto, že šachovnice je symbolické kolbiště, kde se utkávají v nemilosrdných soubojích družstva podle jednou daných pravidel a figurky jen zastupují skutečné bojovníky živé, ale i neživé. Nebýt těch představitelů neživých bojovníků, dalo by se o hře prohlásit, že je to vlastně téměř hra na válku, i když jen takovou mrňavou a s použitím prostředků umožňujících pouze čestný způsob boje, muž proti muži nebo spíš figura proti figuře. Ještě, že je všechno jen jako, protože při ztrátě figury věže to sice znamená dost nepříjemné oslabení, ale nic drastického z pohledu lidského na tom není, vlastně padla jen nějaká hromada stavebního materiálu. Naproti tomu ztráta některé z dalších figur už představuje vyhasnutí života, u jezdce se dá usuzovat, že snad vlastně životů dvou, a to není moc hezké. V mnoha podobách je tak přítomno válečnické zaměření hry, protože se stačí zamyslet nad tím, proč se to všechno odehrává, proč padly všechny ty figury.
     Proti takovému nařčení lze vznést námitku, že ani řada dalších stolních her se s jemnocity moc nezaobírá a často v nich jde o zničení protivníka likvidací jeho figurek. Ano, tak to je, ale přeci jen figurky tam už nejsou tolik podobné živoucím tvorům, i když je to omluva velice slabá.
     Vím, že takhle uvažovat o uznávané stolní hře sice lze, ale účelem nebylo někomu hru znechutit nebo mu dokonce vnucovat upozornění na její skryté nepěkné stránky, jen jsem si dovolil podívat se na ni jinýma očima.

V tomto čísle

V nejbližší době:

     Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. V kapitole SLOVNÍK bylo upraveno heslo bílý čaj podle posledních zjištění v pramenech. V rubrice -aukce- byl přidán další odkaz „Lidovky/Aukro“

Maškarní

27. ledna 2006 

     Mít stále jen tu svou známou tvář, to se sice očekává a je známkou solidnosti, ale kdo má aspoň trochu neklidu v duši, ten si občas přeje nějakou změnu. U tváře to jde snadno, protože si stačí nasadit masku a pro ostatní je tu už někdo tak trochu jiný. Otázkou je, na jak dlouho je možné nebo vhodné si masku nasadit a navíc jistě není od věci zeptat se, jakou masku zvolit, či zda je vhodné jich mít po ruce víc a měnit je podle okolností.
     Odpověď na některou z těchto, a jistě i mnoho dalších otázek, našlo lidstvo v našich končinách v maškarních bálech. V nich byla otázka, co se starou tváří, zodpovězena naprosto důkladně, protože ke škrabošce byl přidán odpovídající oděv. Dojem z úplně jiného člověka je tak skoro dokonalý, tedy vlastně jen na ten večer, kdy se slavnostní společenská událost v nevázaném veselí koná. Je možné, že někomu taková krátkost vymezeného času vadí a docela rád by si svou novou podobu ponechal ještě déle, ale na to jsme si ještě nezvykli. Protože, jak se tvrdí,, je čas na zábavu a je čas na běžný život, je to už tak zařízeno, že jednoho je více a druhého méně.
     Zcela nutně si však lze položit otázku, jestli to tak bývá vždy, jestli se někomu přeci jen nedaří velkou část života strávit za nějakou maskou a pak už ani žádný bál vlastně nepotřebuje.

V tomto čísle

V nejbližší době:

     Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. Do kapitoly SLOVNÍK byl přidán odkaz na Wakan – komplexní nástroj pro studenty japonského a čínského jazyka. Doplněn byl popis u hesla Sado, nové je heslo hyson. V kapitole RECENZE je nový příspěvek – Lu Yu Tea.

Hic sunt

20. ledna 2006 

     O důvodech, proč se lvům dostalo té pocty, že právě oni měli žít v takových místech, se už těžko něco dozvíme z první ruky, jak se říkává. Takové úsloví prostě vzniklo, nebylo nikdy ničím výstižnějším nahrazeno a tak jim to už nikdo asi neodpáře. Tehdy se to hodilo na lvy, někdo s tím začal a až do dnešních dnů to označení nikdo nepředělal a ani ničím nevylepšil.
     Tehdejší tvůrce geografických map muselo asi hodně mrzet, že o některých místech na zeměkouli sice vědí, že tam jsou, ale nebyl nikdo, kdo by o nich podal hodnověrná svědectví a tak byla prohlášena za zcela nehostinná. Aby to bylo dost výmluvné, tak tu nehostinnost ozdobili ještě očekávanou přítomností lvů, protože je nic lepšího nenapadlo. Mělo by z toho vyplynout, že do míst, kam ještě lidská noha obyvatele tehdejšího známého světa nevstoupila, stejně nestojí za to se plahočit, no řekněte, jít někam tam, kde na vás nečeká nic lepšího, než lvi a nejspíš dost hladoví na to, aby se na vás dívali jako na příští svačinku, která k nim přišla sama.
     Bylo to tak trochu nespravedlivé, i kdyby tam v těch místech, tu a tam nějaký lev žil, protože z toho ještě žádná nehostinnost oněch krajů automaticky nevyplývala. Ty doby, kdy se takovým způsobem pohlíželo na věci, které jsou v daný čas pro někoho a také pro lidstvo nedosažitelné, jsou dávno za námi, chtěl by třeba někdo dodat. Doba je dnes opravdu jiná, ale co zůstává a přetrvalo věky, je existence a projevy snah, jak zlehčit nedosažitelnost některých cílů. Metod je stále nepřeberně, princip však je tentýž, jen se už nepíše Hic sunt leones.

V tomto čísle

V nejbližší době:

     Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ.

Mamut 

13. ledna 2006 

     Ano, není to zrovna obvyklé zamýšlet se nad dobou, ve které žily dnes již vyhynulé druhy zvířat. Žádný potomek pamětníka přes několik, přesnější by bylo říci hodně, generací z oněch dob, si v paměti příslušné vyprávění zřejmě neuchoval, protože všechno, co se o mamutech dozvídáme, je jen tu a tam něco ze zpráv o vykopávkách více méně zbytků několika dochovalých jedinců a jejich částí.
     Ovšem je možné i to, že v těch dobách vůbec nepřišla řeč na bohatýrská vyprávění o srdnatých lovcích při výpravě na mamuta a tak neexistují proto, že to nikdo nepovažoval za natolik významné a důležité řeči se vedly o něčem úplně jiném.
     Došlo k tomu, že tu není nikdo, kdo,by mohl vyprávět tom, jak to vlastně při lovu na mamuta vypadalo, ale také k tomu, že se nic bližšího neví o dobových svědectvích proč vyhynuli.
     Nepochybně by bylo v tomto směru užitečné mít po ruce nějaké tradované vyprávění přinejmenším proto, že bychom se dozvěděli, jak velice udatní naši předkové byli, když se s téměř holýma rukama pustili do tak nebezpečného podniku při lovu. A což teprve, kdyby se už z té doby dalo čerpat ponaučení o tom, jak to vypadá, když probíhá vymírání živočišného druhu a nepřispěl k tomu, aspoň doufám, výraznou měrou člověk.
     Jinak je tomu ovšem dnes, jen si to přiznejme, lidstvo žije tím, že se pídí po jakémkoli dobrodružství, i kdyby to byla jen pranepatrná událost, jen proto, aby se o tom hned dalo vyprávět všem ostatním. Mnoho z těch všech ostatních na to ostatně čeká a hltá kdejaké zprávy zcela nenasytně. Stranou ovšem zůstává, zda se vůbec někdo nad tím, co slyší, čte nebo vidí v dokumentu, zamyslí a navíc zda to stojí za zapamatování a předání dalším generacím.

V tomto čísle

V nejbližší době:

     Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ. Rozšířeno bylo heslo Chanoyu v kapitole SLOVNÍK.

O myšlence (ještě jinak) 

6. ledna 2006 

     Někdo moudrý prý již kdysi prohlásil, že člověku byla dána řeč proto, aby skryl myšlenku. Nikde však není řečeno, že bez řeči by tu myšlenku ukryl jen těžko nebo že by tím všechny jeho myšlenky byly zjevné jen tak, bez pomoci ničeho dalšího. Nelze ani předpokládat, že teprve získáním schopnosti myšlenky sdělovat by se jejich šíření zastavilo.
     Ono to však bude asi přeci trochu jinak a když se hovoří o tom, že člověk už má nějakou tu dobu dar řeči, očekávalo by se, že má nástroj ke snadnému, dobrovolnému a docela užitečnému vyjadřování myšlenek tak, že jeho řeči porozumí každý v jeho okolí.
     Tím se téma rozvinulo do nebývalé šíře a hned na začátku je nutno přijmout předpoklad, že člověka vůbec myšlenky napadají, pak že to jsou myšlenky, které jsou natolik závažné, aby je bylo potřeba ostatním sdělit a že v neposlední řadě budou ústně nebo jinak předány nezkomolené. Je to hodně požadavků a tady už je příležitost připomenout si, že je-li zde už jednou myšlenka, nemusí být tak jednoduché vyslovit se o ní zcela přesně a od toho je blízko k onomu skrytí původního významu.
     Prostě, vyjádřit myšlenku řečí nebo psaným slovem není záležitost jednoduchá, když si navíc připomeneme, že ve vyjádření myšlenky jinak, než je její původní význam, může hrát roli také úmysl, což je bohužel asi nejčastější případ, kdy se nedozvídáme úplně přesně to, co se v něčí hlavě zrodilo, je z toho hned skoro věda, jak se říkává.
     Koho by trápilo, proč ještě jinak, tak to je proto, že v roce 2003 zde již úvodník s podobným námětem byl.

V tomto čísle

V nejbližší době:

     Aktuální informace přináší kapitola NOVINKY a GLOSÁŘ.