Domažlicko - sakrální architektura

Jedna z nejvýznamnějších a nejpozoruhodnějších gotických staveb domažlického okresu. Bývá označována za záhadu české venkovské architektury 14. století. Architektura a zejména kamenická výzdoba vnějšího pláště i interiéru kostelíka v celkem nevýznamné vsi je totiž ztvárněna podobně, jako architektura velkých katedrál. V interiéru se dochovaly původní gotické omítky s bohatou lineární kresbou a dvě vrstvy renesančních maleb.
Na základě výsledků archeologického průzkumu kostela z. r. 1996 lze usuzovat, že nynější kostel byl ve 14. století postaven na místě,kde se již nejméně dvě století předtím pohřbívalo a kde snad stála i menší hřbitovní kaple. Dosavadní datování vzniku kostela kolísá v rozmezí let 1330 - 1410. Komplexní průzkum stavby, probíhající souběžně s její současnou rozsáhlou opravou, dává, zdá se, za pravdu odborníkům, přiklánějícím se k ranějšímu datu vzniku (asi mezi léty 1340 - 1360). Architektura kostela vykazuje řadu shodných prvků s katedrálou v Řezně (Regensburg) a s kostelem sv. Jana Křtitele v Nabburgu (okres Schwandorf). Všechny tři kostely jsou pravděpodobně dílem jedné stavební huti, ovlivněné architekturou francouzských katedrál. Protože stavební vývoj v Čechách se v té době ubíral jinudy, lze tím vysvětlit ojedinělost a snad dokonce výstřednost této stavby v kontextu domácí architektury první poloviny 14. století.

Jeden z půvabných gotických kostelíků, veřejnosti dosud téměř neznámých. Postaven v první čtvrtině 14. století, renesanční přístavba (sakristie), velká přestavba barokní. Poslední velkou opravu z r. 1991 iniciovali a z větší části zaplatili křakovští rodáci,odsunutí po válce do Německa. Společná česko-německá oprava křakovského kostela byla podnětem ke vzniku Kruhu přátel česko německého porozumění, který se v současnosti výrazně angažuje při prosazování vztahů partnerství a porozumění mezi ČR a SRN.

Je označován za jednu z cest, kudy do Čech přicházelo křesťanství. Klášter založil nejpozději ve třicátých létech 14. století řád Augustiniánů Eremitů. Konvent byla čtyřdílná patrová budova uzavírající pravoúhlé nádvoří. Kněžiště klášterního kostela Zvěstování Panny Marie má ráz nejrannější gotiky. Loď je pak ranně barokní. Kostel v padesátých létech vyhořel, obnova střechy a věže se uskutečnila v sedmdesátých létech. Přes to, že presbytář pivoňského kostela je jednou z nejrannějších gotických architektur v Čechách, je dnes kostel v důsledku nedostatku finančních prostředků v celkově žalostném stavu. Klášter byl zrušen za Josefa II., budovy konventu koupil tehdejší majitel poběžovického panství a přeměnil je na letní rodinné sídlo. Po druhé světové válce sloužily budovy konventu nejprve armádě, pak jako skladiště státního statku. Dnes je severní křídlo konventu zčásti zborcené, i ostatní části jsou v téměř havarijním stavu.
Klášter je v majetku obce Mnichov, která jej nabízí ke koupi případným zájemcům o obnovu a odpovídající využití konventu.

Bývá označován za doklad umělecké pohody na Domažlicku v době Karla IV. Vznosná jednolodní stavba se zajímavě klenutou lodí i kněžištěm vznikla patrně ve třetí čtvrtině 14. století.

Původně románský kostel je připomínán už k roku 1186 v souvislosti se vsí Horšov jako správním střediskem biskupství a sídlem arcijáhenství. Pozoruhodná je architektura kostela, nad kněžištěm i lodí se podnes dochoval neporušený gotický krov s ondřejskými kříži. Součástí kostela je kaple sv. Barbory s překrásnými pozdně gotickými malbami, zachycujícími legendu o sv. Barboře, dnes, žel, značně porušenými.

Výstavný kostel z počátku 16. století, vysvěcený r. 1516. Barokní přestavba v létech 1740-1760. Od této doby až do II. světové války se zde každoročně konaly velké česko-bavorské Annenské poutě. V roce 1990 byly poutě obnoveny. Pro neutěšený stav okolí památky, zejména terasy před kostelem, však jejich konání muselo být nakonec přeneseno přímo do Horšovského Týna do arciděkanského kostela sv. Petra a Pavla. Existuje projekt na opravu poutního kostela sv. Anny i jeho okolí, zatím však byla pro nedostatek finančních prostředků realizována jen jeho malá část.

Pozoruhodně kvalitní barokní stavba z roku 1743. Základní výtvarná koncepce má mimořádnou, v okrese ojedinělou úroveň. Architekta stavby se dosud nepodařilo zjistit. V r. 1991 kaple vyhořela, z původní stavby zůstalo zachováno jen obvodové zdivo. Obnovu, podle starých fotografií formou repliky, financoval Okresní úřad v Domažlicích. Dnes kaple slouží jako kaple ekumenická, společně členům církví římskokatolické a českobratrské evangelické.

Významná památka židovské sakrální architektury, navazující svojí dispozicí a funkcemi na synagogy z poloviny 18. století. Najdeme zde vcelku netknutý původní modlitební prostor s výmalbou, schránkou na uchování tory (aronem), a s výzdobou z let 1862 - 1864, kdy stavba vznikla. V přilehlém objektu jsou zachovány prostory rabinátu a židovské školy. Podle PhDr. Arno Paříka z Židovského muzea v Praze je kdyňská synagoga třetí nejzachovalejší synagogou v Západních Čechách a zcela vyjímečně dochovaný příklad synagogální architektury v Čechách vůbec.

Zajímavá barokní stavba. Významné poutní místo. Česko-německé pouti se zde scházely už od konce 19. století. Od roku 1990 jsou obnoveny, konají se vždy v neděli před svátkem sv. Anny.

Překrásný gotický kostel z první třetiny 14. století. Na klenbě vznosně zaklenutého kněžiště se podnes dochovala původní gotická výmalba - hvězdná obloha. Dominanta vsi i celé okolní krajiny.
K loučimskému kostelu se váže příběh tzv. České Madony z Neukirchen.
Gotická Madona, pravděpodobně z poslední třetiny 14. století, práce českého mistra, snad původně pochází z kostela v Loučimi. Za husitských válek byla převezena do Nových Kostelů (Neukirchen bei Hl. Blut) na bavorské straně hranice, kde je dosud.
Pověst vypráví, že Madona stála na oltáři loučimského kostela. Za husitských válek ji v roce 1420 jakási zbožná žena odnesla do Nových Kostelů, aby ji tak zachránila. Jeden husitský hejtman však sošku v Kostelích objevil. Chtěl ji zničit, a tak ji vzal a odhodil do nedalekého pramene. Neporušená soška se však hned vrátila na svoje místo do kostela.
To se opakovalo třikrát... Muž tedy zkusil dřevěnou sošku rozsekat svým mečem. Podařilo se mu rozetnout Madoně hlavu, ale z rány začala téci krev. Hejtman se polekal, chtěl ujet, ale kůň se však nemohl pohnout z místa. Teprve, když hejtman uznal svoji chybu, kál se a slíbil Madoně nápravu, mohl odjet.
S pověstí o loučimské Madoně se poprvé setkáváme v písemném záznamu z roku 1590. Nějvětšího rozkvětu se neukirchenská mariánská legenda dočkala za baroka, kdy byly k jádru příběhu přidány nové podrobnosti.
Neukirchenská pouť k Panně Marii se stala jednou z nejznámějších a nejnavštěvovanějších poutí Dolního Bavorska, Horní Falce i Západních Čech. Do Nových Kostelů přicházela poutní společenství z více jak sedmdesáti míst v Čechách i v Německu.
Dnes se věřící z Chodska zúčastňují neukirchenské pouti každoročně, opačně pak věřící z Neukirchen putují jednou v roce do loučimského kostela.