Trhanov

Zámek dal vybudovat v létech 1676-1677 Volf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu (alias Lomikar).
Prostý barokní zámek byl původně jednoposchoďový. Pozdější držitelé zámku Stadionovi zámek podstatně rozšířili. V roce 1810 zámek po požáru nechal opravit a znovu rozšířit (přibylo druhé poschodí) rakouský státní kancléř a ministr zahraničí Jan Filip Stadion. Od té doby nedoznal zámek výraznějších změn.
Donedávna v něm byla galerie bratří Špillarů.

Za služby panovníkovi se Chodové těšili řadě privilegií. Ta jim dávala právo svobodně nakládat se svými statky, stěhovat se volně ze vsí do Domažlic, byli osvobozeni od roboty, placení cel a daní. Měli vlastní samosprávu, kterou si sami volili. Ale tak, jak s postupnou kolonizací pohraničního lesa klesal význam chodské strážní služby, ztrácela už od 16. století na významu i chodská privilegia. Boj Chodů vyvrcholil v 17. století sporem s rodinou Lamingenů, které byly po bitvě na Bílé hoře r. 1620 prodány chodské vsi do dědičného držení.

Zakladatel zámku se zapsal do českých dějin jako odpůrce Chodů při jejich povstání, kterým vyvrcholil jejich spor o zachování starých privilegií. Nakonec byl jejich odpor zlomen popravou jejich vůdce Jana Sladkého Koziny 28.11.1695 na plzeňském popravišti.

Během následujících desetiletí upadli Chodové do zapomění. Nově Chodsko objevili až spisovatelé druhé poloviny 19. století - Božena Němcová, K. J. Erben a po nich zejména Alois Jirásek.
Studiu dějin Chodska a zdejší folklórní tradice se věnovali chodští rodáci - spisovatel J. Š. Baar, národopisec J. F. Hruška, hudebník Jindřich Jindřich. Spisovatel Jan Vrba věnoval část svého literárního díla vykreslení přírody rodného Horního Chodska.